Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Historická poezie Václava Lucemburského

Publikováno: 30.11.07
Počet zobrazení: 2373

Václav Lucemburský (* 1337 †1383)
Slavný kronikář francouzského středověku Jean Froissart, který býval spolu s básníky Eustachem Deschampsem a Guillaumem Machautem častým hostem u lucemburského dvora, vtělil do svého veršovaného rytířského románu „Méliador“ sbírku lyrických básní svého vladařského příznivce, lucemburského a brabantského vévody, jímž nebyl nikdo jiný než princ Václav Český, syn českého krále Jana a bratr římského císaře a českého krále Karla IV.

Mnohá z těchto písní zaujme svou neobyčejnou zpěvností a umělou cizelovaností i toho, kdo zná soudobou milostnou lyriku, šířící se již od 12. století po všech známých evropských dvorech a pěstovanou i v našem prostředí a v českém jazyce. Václav je skládal francouzsky, v řeči své matky Beatrix, spřízněné s francouzským královským rodem. V zemích, v nichž český vévoda později vládl, se mluvilo holandsky a francouzština byla jen řečí dvora a umělé literatury. Proto zůstal lucemburský princ a truvér v tomto prostředí cizincem a v souvěké diplomacii i mezi literáty byl označován vždy jako Václav Český.

Ukázka:
(Z francouzského originálu Jean Froissanrt, Méliador, vydaného v Paříži roku 1895, přeložil Gustav Francl. Knížku vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění v Praze roku 1975.)

Pochválit chtěl bych zraky své,
zraky, jež stále vzněcují
mé srdce plné touhy.

Protože tolik šťastné je,
netoužím ani po ráji.
Pochválit chtěl bych zraky své,
zraky, jež stále vzněcují.

Byť mi i změnu nabídne
samotný Bůh, já nechci ji
po celý život dlouhý.
Pochválit chtěl bych zraky své,
zraky, jež stále vzněcují
mé srdce plné touhy.

******

Věru mi nikdo neuvěří,
že srdce div mi nepukne zlou bolestí,
když chviličku vás nevidím.

Srdce by mohlo žíti stěží
bez vaší krásy nesmírné a vzorné cti.
Věru mi nikdo neuvěří,
že srdce div mi nepukne zlou bolestí.

Má přitažlivá růže svěží,
jejíž půvab vždy zažene čas žalosti,
vzpomeňte na mne: jsem váš stín!
Věru mi nikdo neuvěří,
že srdce div mi nepukne zlou bolestí,
když chviličku vás nevidím.

Zdroj: ext. red. Ing. O. Janíčková

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: