Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Výpisky z knih – Američané 20. století

Publikováno: 23.11.07
Počet zobrazení: 2115

Přinášíme knižní tipy dvou autorů 20. století narozených ve Spojených státech: Louise Bromfielda a Johna Steinbecka. Připojujeme nejen stručný obsah knihy, ale i zajímavé ukázky.

Louis Bromfield, Paní Parkingtonová

Z chudého děvčete v malém městečku na západě Spojených států až do jedné z nejbohatších a nejmocnějších žen v celé Americe – taková byla životní dráha Susie Parkingtonové. Když se seznámila s Augustem Parkingtonem, netušila, že se vdá za člověka, který je odhodlaný dosáhnout všeho, co chce – a major Parkington chtěl mnoho. Peníze, ženy, moc, slávu, pohodlí a respekt – po všem toužil a nakonec to získal. Věděl, jak si užívat života, hltat ho plnými doušky a nelitovat ničeho, což pak dokazuje také jeho smrt v náručí cizí ženy.
Ke sklonku života Susie Parkingtonová vzpomíná na všechno, co viděla a zažila, je si vědoma, že prožila pěkný život, který stál za to, a proto si uvědomuje osudy svých potomků, kterým velmi chybí dravost majora Parkingtona nebo vyrovnanosti jeho ženy.

Ukázky z knihy:

Samota je ta nejcennější věc na světě, pokud ji umí člověk správně využít. Pěstuje v něm odolnost a dovoluje mu podívat se sám na sebe a chladně probrat všechny své nedostatky i přednosti, umožňuje mu získat od věcí určitý odstup. Dává člověku možnost čelit mnohému a snášet mnohé, co by se jinak mohlo stát nesnesitelné. Kdo trpí v samotě, nemusí ke své hanbě vystavovat své utrpení na odiv veřejnosti.

*

Víš, řekla bych, že lidi jsou šťastní úměrně k tomu, kolik toho dávají sami ze sebe. Někdy si myslím, že ani moc nezáleží na tom, co to konkrétně je, pokud ze sebe dávají vůbec něco.

*

…………… a ona poznala už dávno, že prostota a přímost jsou velká síla a velmi důležité pro bohaté prožívání života.

*

Je to tragedie tak hluboká, že se o ní ještě nesmí vůbec mluvit. Na to dojde později. Teď je první a hlavní věcí, chytat se drobných nitek všedního života a táhnout to dál. To jediné člověku ulehčí žal a ukáže mu, že v životě jsou tragedie, které prostě musíme vydržet a zařadit je v celkovém běhu světa na patřičné místo, postavit si je už teď do světla, ve kterém je budeme z odstupu let vidět po celý zbytek života. Ve všech věcech, ve všech lidských zážitcích, dokonce i v tragédii, je bohatost života, před kterou nesmíme zavírat oči, aby se nezvrátily v rakovinu, která nás rozleptá.

*****

John Steinbeck, Toulky s Charlyem

V jedné ze svých nejpopulárnějších a čtenářsky nejvděčnějších knih podává Steinbeck svým nezaměnitelným způsobem obraz Ameriky, jak ji poznal během čtyřměsíční cesty napříč kontinentem ve druhé polovině roku 1960. I po více než čtyřech desítkách let od svého vzniku zůstává jeho zpráva, motivovaná autorovým rozhodnutím ˝pokusit se znovu objevit tuto obrovskou zemi˝, cenným svědectvím o měnící se tváři Ameriky v dramatické éře přelomu padesátých a šedesátých let i o Steinbeckovi jako jejím humorném či skeptickém, vždy ale vnímavém a hluboce lidském pozorovateli.

Ukázky z knihy:

Ve španělštině je jedno slovo, pro které nemohu najít protějšek v angličtině. Je to sloveso ˝vacilar˝, přechodník přítomný ˝vacilando˝. Neznamená to vůbec žádné kolísání jako v angličtině. Jestliže je někdo ˝vacilando˝, tak někam jde, ale nedbá příliš na to, zdali tam dojde, i když má cíl.

*

Je prazvláštní, že když si člověk určí sám nějaký cíl, je těžké se ho nedržet, i když je to nepohodlné a není to ani žádoucí.

*****

John Steinbeck, Na plechárně

Nevázané příhody hrdinů novely Na plechárně, jedné z nejoblíbenějších a nejhumornějších Steinbeckových knih, dávají jen stěží tušit, že se rodila během válečných let v Evropě, odkud se její autor v návalech osamělosti a nostalgie ohlížel za svým kalifornským domovem. Steinbeckovi, vracejícímu se k prostředí a životní filosofii zachyceným již v úspěšné novele Pláň Tortilla, se v ní zdařilo nejen živě zobrazit mikrokosmos ulice kalifornského Monterey s jejími nezapomenutelnými obyvateli, ale dotknout se i temnějších stránek lidského života a připomenout vazby osudově poutající člověka ke světu přírody. I po bezmála šedesáti letech od svého vzniku tak osudy Macka a jeho ˝mládenců˝, doktora, hokynáře Li Čonga, malíře Henriho i děvčat z podniku paní Dory zůstávají přesvědčivým a čtenářsky vděčným svědectvím o Steinbeckově schopnosti vcítit se do jejich světa a zachytit jej tak, ˝aby z nich život nevyprchal˝.

Ukázky z knihy:

Je to hodina barvy perel -přestávka mezi dnem a nocí. kdy se čas zastaví a zkoumá sám sebe.

*
……………..vždyť jen málo lidí miluje svou práci, svůj život a ještě méně je těch, kteří mají rádi sami sebe. Doktor se rád měl, ne v tom smyslu, že by si lichotil, ale prostě tak, jako měl rád mnohé jiné a mnoho jiného. Protože neměl komplikace sám se sebou, neměl je ani se světem.

*

Když víte, co děláte, dokážete to zvládnout.

Zdroj: ukázky: pí Ing. O. Janíčková, Internet

Vaše komentáře

Celkem 1 komentář (0 komentářů čeká na schválení)

29.11.2007 16:21  lida

Čěština v úvodních pasážích a gramatika, pokud není použito citace, je odstrašující.

Zanechte komentář: