Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Představujeme knihu…

Publikováno: 28.05.08
Počet zobrazení: 3708


      Úsměvné i dojemné příběhy Hely Fediové, legendární Vltavěnky ze Ždáně, které přináší první část románu, nás zavedou do světa Vltavěnčina dětství s koloritem starých žižkovských domů a ulic, v nichž všestranně nadaná, ale duševně poněkud nezralá Hela vyrůstala se svérázným otcem, despotou a nebetyčným škudlilem. Celým jejím štěstím však byla řeka. Na Ždáni, nedaleko bývalých Svatojánských proudů žila od ranného mládí až do své smrti. Autorkou knihy je Blanka Kubešová.

Druhá, poprvé publikovaná část knihy, je román v románu, velmi citlivý a podmanivý text odhalující okolnosti vzniku Vltavěnky, autorčiny pochybnosti a otázky, které její práci provázely.
Knihu lze doporučit každému, kdo má rád dokumentární a memoárovou literaturu a zároveň se nechce ochudit o všechny atributy krásné prózy. Vltavěnka se v tomto druhém, rozšířeném vydání vrací ke čtenářům v roce, kdy by se Hela Fediová dožila stých narozenin.

V roce 2006 vydala EROIKA.

UKÁZKA Z KNIHY Vltavěnka

… Jaro přišlo letos brzy, odněkud zakvákaly žáby, jako když drnčí budík. Listy na stromech a keřích se zdály tak zkřehlé, že visely jako naškrobené. Zvrátila hlavu a s pusou dokořán pročišťovala kalich duše i oči, srdce i smysly proplachovala všudypřítomnými mlžnými střípky.
U břehu mlha zhoustla, tady ji měl sílu prorazit jedině měsíc, úplněk jako kocouří oko, ačkoliv před několika dny sotva srpeček. Tyhle proměny oblohy ji fascinovaly.
Se šaty se nezdržovala, s těmi nikdy moc nenadělala. Když se ušpinily a potrhaly, oblékla přes ně jiné, a když i ty, nějaká zástěra se našla pokaždé.
Nejvejš pět stupňů – , šeptla slastně a ponořila se do řeky ve všech sukních a šlupkách jako cibulka, jako sáček černého ruského čaje. Naposledy se koupala včera a prakticky to nebylo možné, přesto cítila, jak z ní vlny jedna za druhou berou a odplavují částečky špíny a civilizace … jak ožívá … jak se loupe jako zjara bříza.
Šla tak daleko, jak stačila, pak se přikrčila a potopila docela tak jak byla, i v šátku na hlavě. Nakonec udělala podle břehu několik temp až ke svojí pramičce a zase zpátky.
Šťastně se oklepala a plácla sebou do trávy, mokré šaty i šátek příjemně zábly, rozevřela doširoka bledé stárnoucí oči a nechala se zavalit osleplou oblohou.

Blanka Kubešová

    se narodila v roce 1944 v rodině lékaře a prošla řadou příležitostných zaměstnání. Po emigraci v srpnu 1968 začala psát nejprve drobné texty, později debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové, v níž zaznamenala absurdnost i úzkost života padesátých let.
Od té doby už pero nepustila, je autorkou osmi knih a televizních scénářů a divadelních her. Její beletristické práce vycházejí ze zázemí psychologické prózy. Ústředními postavami, kterým věnuje porozumění a sympatie, jsou většinou autentičtí hrdinové, svérázné, neopakovatelné osobnosti z okraje společnosti, prožívající jedinečnost svých lidských osudů a snažící se včlenit do složitého soukolí společenské morálky. Žije doma i v cizině, píše články i fejetony do Lidových novin, Českého rozhlasu, Tvaru, Listů a dalších periodik.

Zdroj: Autorka článku: O. Janíčková, Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: