Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Jak využívat moc našeho podvědomí – 160

Publikováno: 1.07.11
Počet zobrazení: 2621
Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel
Tak jsme ve zdraví přežili zase další „konec světa“. Kolikátý už? Podle samozvaných věštců jsme se vlastně neměli ani narodit, protože podle W. Millera měl konec světa nastat už 22. října 1844.

Nenastal, stejně jako ten letošní 21. května, který pan Táborník (tak bychom mohli přeložit příjmení Harolda .Campinga, který na své věštbě pořádně zbohatl, neboť mnoho lidí poslalo na jeho konto i celoživotní úspory). To je jen poznámka na okraj našeho tématu. Na dnešek jsem slíbil, že si dnes povíme o tom, jak nám zkracují život různé závislosti. Jak vidíte, jednou z nich může být i závislost na falešných prorocích. Já ale dnes budu mluvit o takových těch „přízemních“ závislostech. Samozřejmě čerpám ze zkušeností, jež jsem získal ve své poradně.

. Připomeňme si ale nejprve to, co jsme si již říkali o působení tělesných reakcí na duševní pochody. Stručně si to můžeme zrekapitulovat takto: Když vědomí zachytí myšlenku, která v mozkomíšním nervovém systému vyvolá odpovídající kmitání, dá podnět k podobnému impulsu ve vegetativním nervstvu, jehož prostřednictvím je tato myšlenka předána našemu podvědomí. A to ji předá vlastnímu tvořivému médiu, čímž myšlenka získá věcnou podobu a je tak je z mozku předávána solárnímu pletivu, které je centrálou podvědomí. Tato centrála se potom postará o to, aby uvedená představa byla zrealizována jako tělesná reakce nebo životní událost. Musíme si tedy uvědomit, že naše tělo je duchovní krajinou a že duševno je takto začleněno do tělesné formy. Také si můžeme říci, že zvláštní druh inteligence našich buněk vnímá zájmy těla. Jestliže tedy naše myšlenka bude, že chceme žít plným životem bez ohledu na datum svého narození, pak to centrála našeho podvědomí bude realizovat reakcí těla. A to nebude stárnout. Alespoň ne tak, jako budou stárnout těla našich vrstevníků, kteří nebudou takto pozitivně oslovovat své podvědomí.

Ale abych nezamluvil meritum věci. Nejprve vám povyprávím dva příběhy, které se týkají kouření. První příběh je o chlapci a mladém muži Zbyňkovi. O tom, jak se naučil a poté zase odnaučil kouřit. Historie sice začala před více než půlstoletím, ale možná, že podobný zažívají dnešní teenageři i dnes. Bylo to v prvních letech poválečné euforie z nově nabyté svobody. Čtrnáctiletý Zbyněk odešel z domova a vydal se do pohraničí. Tam nastoupil jako učeň do jedné textilky a také do internátu, kde se naučil kouřit, aby zapadl do party starších „mazáků“. Tenkrát se kouřily Partyzánky, Dukly, Vlasty či Lípy. Názvy různé, ale mizerný tabák společný. Byly sice k dostání i „ameriky“ z UNNRy“, ale ty byly pro učedníky finančně nedostupné. Zbyněk kouřil asi tak deset denně až do 18 let. To už byl na průmyslovce. A také ve svazáckém pěveckém souboru. Francouzi říkají: „cherches la femme“ (za vším je žena). Byla i tady. V podobě půvabné a uvědomělé svazačky Blanky, která také kouřila, ale jednou se rozhodla – na počest nějakého komunistického výročí – že si dá závazek nekouřit. A vyzvala ostatní členy souboru, aby tak učinili po ní. Přihlásili se tři její obdivovatelé. Mezi nimi i Zbyněk. Tato čtveřice přestala kouřit ze dne na den. Nevím, jak dlouho to vydrželi ostatní, ale Zbyněk projevil silnou vůli a už si cigaretu nezapálil. Ani na vojně, ani později. Pravda, po nějaké řádce let, když začal kouřit lulku. Ale to už nebyla závislost, nýbrž jakási „frajeřina“. Když asi po dvou letech skončil i s lulkou, už se nikdy tabáku nedotkl. Tento „happy end“ bychom mohli – bez ohledu na důvod proč se závislostí Zbyněk přestal – shrnout do dvou slov: SILNÁ VŮLE.

Druhý příběh je ze současnosti a vypráví o ženě, která kouřila třicet let a neuměla si představit ráno bez kávy a cigarety. Paní Magdalena sice nepociťovala žádné zdravotní potíže, ani se nezadýchávala do schodů a netrápil ji ani ranní kašel, typický pro kuřáky. Rozhodovala se několikrát a také vyzkoušela všechny možné „berličky“, jako jsou žvýkačky, inhalátory, náplasti apod. Až do loňska marně. Každý přípravek fungoval jen krátký čas. Chuť na cigarety se nevytratila, jak slibovali výrobci, ale dokonce se stupňovala. Chyběla jí právě ta silná vůle. Letos se o to znovu pokusila a za pomoci svého podvědomí a sci-modlitby s kouřením přestala. Můžeme říci, že po mnoha pokusech konečně nad svou závislostí zvítězila.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Už jsem se „pochlubil“, že letos pracuji na své další knize (5.díl GALERIE BRNĚNSKÝCH OSOBNOSTÍ) a z časových důvodů jsem byl proto nucen omezit své další aktivity, včetně frekvence svých článků pro vás. Dnes se musím s vámi rozdělit o radost, že jsem na vydání knihy získal od zastupitelstva a magistrátu města Brna dotaci, která pokryje část nákladů na tisk. Knihu sice musím vydat o měsíc dříve, ale ani svou poradnu, která sídlí v Brně, neomezuji. Samozřejmě, každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676 nebo e-mail: drzch@quick.cz). Stále platí že klientům ze vzdálených míst, kteří nemohou do Brna přijet, radím prostřednictvím e-mailů na podkladě jejich znalosti knihy „Jak využívat moc podvědomí“, kterou si každý může objednat rovněž na uvedených kontaktech.

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: