Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

MOJE LÁZNĚ – Kulturní památka

Publikováno: 25.08.14
Počet zobrazení: 1084
  Autor článku: Irena Fuchsová
Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.
 

Do klimkovických lázní u Ostravy jezdím od roku 1995. Každý rok. Nám, co jsme kdysi dostali dětskou obrnu (www.polio.cz), dává totiž pojišťovna lázně každý rok. Protože je nás málo. Poslední dětskou obrnu mohl teoreticky někdo dostat kolem roku 1960, takže mu je teď padesát let. Většina obrnářů je ale starších a proto je nás čím dál míň.
Nepřibýváme. Což je dobře.
Jednou jsem to řekla před jednou trochu silnější dívkou. Že nepřibýváme. A ona se na mě se zájmem podívala a zeptala se, na váze? Nevěděla jsem, co na to mám říct, abych ji neztrapnila. Vyřešil to její přítel, který se rozchechtal a poklepal si na čelo.

Byla jsem tedy v klimkovických lázních i letos. Podvanácté. Dvanáctkrát jeden měsíc, to je celý rok života. To nesmím říct před panem Fuchsem, ten by mi dal, flákat se někde rok bez něj…
Ani se nedivím, že mám k severní Moravě, po roce života, který jsem tam prožila, tak přátelský vztah! Když jsem tam přijela letos, řekla mi jedna sestřička, paní Fuchsová, vy jste naše kulturní památka. Překvapeně jsem se na ni podívala a ona se zarazila.
„To jsem řekla blbě! Vy jste naše kulturní sluníčko…“
Abych nebyla! TSU.

Knihu KDYŽ JE ŽENA V LÁZNÍCH, která vyšla v roce 2004, a knihu KDYŽ JE MUŽ V LÁZNÍCH, která vyšla v roce 2008, jsem klimkovickým lázním věnovala, a protože ta první, KDYŽ JE ŽENA V LÁZNÍCH, je rozebraná, rozhodli jsme se s mým panem nakladatelem Bronisławem Ondrazskem (www.beskydyknihy.cz), vydat ji podruhé.

Kromě toho, že jsem klimkovickým lázním věnovala tyto dvě knihy, jim posílám do lázeňské knihovny každou svou novou knihu, takže klimkovická lázeňská knihovna je možná jedna z mála knihoven, která má všechny moje knihy! Také mám v lázních rok co rok v červenci besedu, kterou organizuje agentura RELAX, Jan Sedláček a jeho půvabná kolegyně Irenka. Na tyto besedy nechodí jenom lázeňští hosté, ale přijíždí i mí čtenáři z Ostravy a z okolí.

A protože se o mém každoročním pobytu v Klimkovicích ví, musím nemilosrdně redukovat návštěvy, protože jinak bych měla každý den ne jednu, ale minimálně tři. Hlásí se lázeňští kamarádi, kterých mám desítky, volají mi knihovnice asi z pětadvaceti knihoven ze severní Moravy, kde jsem byla na besedách, a ptají se, kdy se na mě můžou přijet podívat, s panem nakladatelem, který je z Vendryně u Třince, míváme v létě pracovní schůzky, skoro každý den podepisuju své knihy pacientům, fotím se s nimi na památku, když odjíždí domů, a rok co rok mám v některé knihovně v okolí besedu.

Letos si pro mě například přijeli z Čierného na Slovensku. Moje beseda se jim tak líbila, že se tam chystám ještě jednou a budu tam mít besedy tři, na dvou školách a v knihovně. Čierné je totiž rozdělené na Horní a Dolní, a i když není příliš velké, mají tam dvě školy, jednu nahoře a druhou dole. A protože měli jenom jeden kostel nahoře, postavili si ti dole svůj. Počítali s tím, že jim to bude trvat tak deset let, ale během půl roku vybrali od věřících patnáct milionů a kostel byl za rok postavený!
Ještě štěstí, že knihovnu mají jenom jednu, to bych se rovnou do Čierného mohla odstěhovat…

Také nesmím zapomenout na kamaráda Antonína Kroču, akademického malíře (www.antoninkroca.cz), který žije a tvoří v Hukvaldech. Jezdíme za ním každý rok s lázeňskou terapeutkou Janou a s mojí přítelkyní, výtvarnicí Inez Tuschnerovou, která má v této knize „svoji“ Fuchsovinu, v kapitole RODINA. TSU.

S Inez jsme se před lety poznaly právě v klimkovických lázních a od té doby se tady v létě scházíme a obě se na to celý rok těšíme. Letos nás Tonda namaloval během odpoledne všechny tři! A řeknu vám, byl to zážitek! Tonda je totiž ďábel! Maluje prsty, které namáčí do barev a útočí na plátno, jako by se s ním bil!
Divíte se, že jsem ho přemluvila, aby mi všechny tři obrazy schoval a neprodával, že si na ně začnu šetřit?

Jak vidíte, kulturní památka má měsíc v klimkovických lázních opravdu nabitý kulturou…

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: