Na rozdávání je po smrti času dost

Autorka článku: Marie Skácelová Čeští senioři mají jeden výrazný zlozvyk – šetřit pro děti, šetřit pro vnoučata nebo jen tak, aby po nich něco zbylo.

Obávám se, že naše děti a vnoučata stojí hlavně o to, aby jejich dědoušci byli spokojení a v pohodě. Znám důchodkyně, které z osmitisícového důchodu šetří po pětistovce pro vnoučata a pak jim nezbývá ani na pořádné jídlo, natož na nějaké záliby.

Většina dětí dostala od svých rodičů opravdu dost. Vychování, školu, péči v nemoci a mnohým bylo pomoženo, když se stavěli na vlastní nohy.

Není tedy potřeba jim ještě ukrajovat z důchodu, který není nijak vysoký. Důchod není na úspory, ale na pokrytí životních nákladů. A pokud vás děti navštěvují jen proto, abyste jim přispěli na jejich potřeby, můžete se jejich návštěv klidně vzdát a věnovat se raději přátelům.

Pan Václav z Horní Dolní měl filozofii, že na rozdávání je po smrti času dost. Držte se tohoto rčení a užívejte a svoji penzi si rezervujte pro sebe. Kupte si dobré jídlo, dopřejte si sklenku vína, zajděte do divadla nebo na výlet, zajeďte si do lázní. Buďte v pohodě, mladí svůj život určitě zvládnou tak, jak ho zvládly všechny generace před nimi. Žijí v lepší době, než jste žili vy a co je chudoba vlastně ani nevědí.

Nemusí mít všechno hned, ani vy jste neměli. Dopřejte jim radost z věcí, na které si vydělali vlastní pílí, mají dost času, aby si našetřili na své sny. Vy už tolik času nemáte, tak si užijte ten, co vám zbývá. A pokud náhodou něco málo zbude, je to jen bonus navíc.

Nevyzouvejte se, dokud nejdete spát – taky hezké pořekadlo. Tak hodně radosti v seniorském věku!

Autor: Marie Skácelová, Foto: Internet