Když světlo projde špínou, zůstane čisté

Autor článku: Irena Fuchsová 1990 – leden.

Začalo se zase hrát. Zkoušeli jsme.
Pomalu jsem couvala ze všeho, i ze stávkového výboru. Za prvé se ve mně zvedal čím dál větší odpor k jakýmkoli schůzím, a za druhé jsem tušila, k čemu dojde.

Pár radikálů, mezi nimi i já, chtělo, aby ředitel Aurel šel od válu. Udělali to tak i v jiných divadlech, proč ne tedy i u nás? On si nic jiného nezasluhoval, i když teď vyšlapoval jako Horymírův Šemík, a kdyby stávkový výbor řekl, že od zítřka budou na všech záchodech růžové toaletní papíry, tak je pojede osobně někam shánět.
Ale k jeho odstoupení nedošlo. Svoji polívčičku si začali hřát lidé, kteří byli celé roky kolem režisérky Encové a kolem herce Štěpánka. Členové stávkového výboru, Štěpánek, Nešleha a Livora, rychle pochopili, že jim Aurel bude zobat z ruky a začali toho využívat. A Aurel zobal a rád.

A tak, přestože jsme měli „ředitele“, nastalo v divadle bezvládí a ztratili jsme půl roku. Nasadily se špatné tituly, byla tím pádem nízká návštěvnost – pouze na moji hru, Perníková chaloupka č. p. 049, bylo pořád vyprodáno.

Špatná pracovní morálka prolézala divadlem jako plíseň, herců se zmocňovala apatie z toho, co bude dál s divadlem, protože se k nám z radnice už od začátku roku 1990, dostávaly zprávy, že dojde ke zrušení uměleckého souboru. Při zkouškách se začalo pít, někteří herci byli opilí i při představeních.
Chyběl ředitel, chyběla morální autorita, chyběla osobnost.

Ředitel Aurel byl hadr, a to bylo opravdu to poslední, co kolínské divadlo potřebovalo. Protekce, kamarádi, ohřívání si své polívčičky, to, co jsem vždycky odsuzovala, bylo najednou všude a bylo veřejné.
Toho jsem se účastnit nechtěla.

Začala jsem zase psát. Upravovala jsem tři divadelní pohádky do Ostravy, do soutěže o divadelní hru. A také jednu hru pro dospělé. Připadalo mi to smysluplnější, než schůzování, kterému jsem se začala vyhýbat tak šikovně, až jsem s ním definitivně skončila.

A také jsem si řekla, že pojedu se svojí nohou po obrně do lázní. Podruhé ve svém životě. Poprvé jsem byla v Janských Lázních v roce 1955 a podruhé pojedu do lázní v červenci 1990.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1