Poslední diskuse


Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, jmenuji se Martin Chalupa a...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, můžete mi prosím poradit, kde...

Objevy v Kumránu

Publikováno: 18.11.17
Počet zobrazení: 1455

kytkaretroBaví vás archeologie? Tak to jste na správném místě. Zavedu Vás, milé babičky a dědečkové, do judské pouště.

Nález kožených svitků

Skalnatá, bělavá pustina, strupovitá jizva na kůře země, živě přivádí tektonické tlaky, zemětřesení a pozvolné erozivní vymílání. Avšak, jakkoli je Judská poušť neplodná a zdánlivě bez života, rozkládá se přímo na východ od Betléma a Jeruzaléma. Jericho, nejstarší známé město, přiléhá k ní na severním okraji, Tato prastará země hebrejského kmene Juda, zvedající se příkře z hlubokého příkopu Mrtvého moře, neunikla dějinám. Právě zde se sváděly bitvy od doby, kdy Saul válčil proti svému bývalému minstrelovi Davidovi. V její samotě hledali své útočiště odbojníci, lupiči a světci a bývala i útočištěm polokočovných kmenů. Pobývali zde lovci i pašeráci. A jednoho dne se jednomu arabskému lovci zaběhl pes. Zřejmě skočil do jedné z přirozených jeskyň. Chtěl své zvíře zachránit, a tak se spustil tvorem dovnitř. Až jeho oči přivykly šeru, ke svému údivu nalezl podivné předměty. A když se v nich prohraboval, vytáhl kožené svitky s nějakými čmáranicemi. Poté se arabský lovec vydal do Jeruzaléma a podal zprávu židovským usedlíkům, že v judských kopcích jsou ukryty knihy. Židé se vypravili do pouště a skutečně našli několik svítků Starého zákona a nebiblických textů, všechny psané hebrejsky. Stalo se to roku 800 po Kr. … Tato epizoda je popsána v nedatovaném listě Timothea I., nestoriánsko-křesťanského patriarchy, v Seleukeii- Ktésifontu u Bagdádu, adresovanému Sergiovi, metropolitovi elamskému.

Uběhlo tisíc let …

Když si nálezu v jeskyni z roku 800 po Kr. povšimli badatelé z poloviny 20. století, uvědomili si souvislosti s ostatními svědectvími. Není překvapující, že svět musel čekat déle než 1000 let po nálezu z roku 800 po Kr., než byly v téže oblasti nalezeny další rukopisy. Historie svitků od Mrtvého moře byla již podána v několika silně okořeněných verzích. Sama o sobě dostatečně fascinující, z valné většiny se odehrávala na pozadí válečných událostí v Jeruzalémě. V roce 1949 vědci sice našli jeskyni původního nálezu, ale soudobí plenitelé tam už zanechali své stopy. Našly se rozbité džbány a velké množství rukopisných zlomků. Našli i kousky plátna, do kterého byly svitky zabaleny. Ty se ukázaly neocenitelné později, kdy se určovalo přibližné stáří rukopisů zkouškou na uhlík 14.

A to byl počátek kumránské archeologie…

Ano, byla přesně zjištěna starobylost hebrejské jeskynní knihovny a další objevy odkryly i blízké zřícenin Chirbet Kumránu, které byly identifikovány hned po prvních několika sondách jako klášterní středisko sektářského společenství, která pravděpodobně pořídilo a uložilo svitky v jeskyních.  Nesourodá témata památek z jeskyní a také nedostatek textové jednoty potvrzují, že musely být napsány koncem 1. století po Kr., dřív, než rabíni pevně stanovili texty a kánon a potlačili nekonformní varianty.

Diskuse o smyslu a významu svitků stále probíhá …

Diskuse se také týkají otázek o rázu kumránského společenství, o jeho víře a příkazech, o tom, jak staré jsou svitky, kdy byly sepsány a kdy uloženy. Kdo byl Zločinný kněz a kdo Učitel spravedlnosti, jaké vztahy byly mezi esejci a kumránským lidem. Nové smlouvy, o domnělém exilu do Damašku a možné spojitosti s Janem Křtitelem, s Kristem a jeho bratrem Jakubem a nejpalčivější ze všech otázek – zda kumránská sekta byla předchůdcem křesťanů. A v jakém smyslu? Podobaly se jejich mesiášské názory, jejich obřady, dogmata a teologie do značné míry prvotně křesťanským? Není tím jedinečnost Ježíšova ohrožena?

Nová fáze v palestinské archeologii

V palestinské archeologii svitky od Mrtvého moře zahájily zcela novou fázi. Písemné památky přicházejí z celé oblasti jeskyněmi bohatých útesů Judské pouště. Jiné se objevily na jihu v Negebu. Je hodně nesnadné rozhodnout, která z památek nalezených v Judské poušti je nejpozoruhodnější, Jestli je to nádherně zachovalý svitek Izaiáše, sektářský Řád, záhadný měděný svitek, rukopis Daniela, který jen několik desetiletí dělí od doby vzniku originálu, autentické dopisy hebrejského hrdiny Bar Kochby nebo nejméně očekávaná a ze všech nejstarobylejší palimpsest z období hebrejských králů, které je jinak paleopgraficky i dokumentárně nedoložené.

Shapirova záhada

Moses Wilhelm Shapira, polský Žid, který přestoupil ke křesťanství, byl mnoho let překupníkem starožitností a rukopisů v Jeruzalémě. Dodával knihovnám v Berlíně a v Londýně cenné hebrejské texty, hlavně z Jemenu. Nalezl Maimonidův komentář k midráši, který později prodal do Německa. Jeho pověst se trochu zakalila, když prodal berlínskému muzeu pohoršlivě hrubé „moábské idoly“, jejichž výrobce se podařilo francouzskému konzulovi Charlesu Clertmont-Ganneaurovi vystopovat v místní dílně jednoho Shapirova společníka. Někteří viděli v Shapiorovi nevinnou oběť palestinských podvodníků, jiní ho líčili jako šiřitele ďábelských podvodů. Ale moábské fiasko mu natrvalo neuškodilo. Několik jeho rukopisů koupil primátor Alfred Sutro ze San Francisca a uložil je do veřejné městské knihovny. Shapira osobně sdělil, že vlastnil rukopisy 5. knihy Mojžíšovy několik let před tím, než se rozhodl je prodat. Okolnosti jejich objevení se podezřele podobají těm, za nichž byly objeveny svitky od Mrtvého moře.  Ale v pravost jeho 5. knihy Mojžovy věřil jen málokdo. Literatura se odvolává na autobiografický román jeho dcery „Děvčátko z Jeruzaléma“, který vyšel roku 1914, je psán francouzsky a dnes se považuje za axióm, že sama dcera je přesvědčena o otcově vině, že vyráběl padělky.  Shapira měl opravdové badatelské zájmy a vyznal se ve starobylém fénickém a nabatejském písmu. Zemřel v 54 letech – spáchal sebevraždu.

Proti Shapirově rehabilitaci …

Dne 27. prosince 1956 se konala ve Federálním bohosloveckém semináři v New Yorku 92. schůze Společnosti pro biblickou literaturu a byla hodně bouřlivá. V roce 1883  M.W. Shapira nabídl Britskému muzeu kožené svitky. Ty byly považovány za podvrh. Hlavním bojovníkem za Shapirovu rehabilitaci se stal profesor Menahem Mansoor, vedoucí katedry pro hebrejská a semitská studia na Wiscomsinské universitě.

K tomu článek

http://www.radioscribe.com/MBASHist.htm..

… Zeitlin proti Shapirovi

Hádka propukla, když dr. Zeitlin se postavil proti jeho tvrzení a popřel pravost těchto textů. Od té doby se diskuse šířila po různých odborných časopisech a byla vedena s neobyčejným zápalem. Zaostřila se na kardinální problém, který se týká všech rukopisných objevů. Existují díla, jejichž autentičnost nebyla definitivně stanovena – některé Platónovy listy, několik Pavlových epištol nebo také velké čínské dílo Tao te ťing. Potřeba objasnit pravost starých rukopisů vyvolala rozmach paleografie, věda o stanovení stáří a původu písemností.  Profesor Solomon Zeitlin byl hodně vytrvalý. Vyslovil podezření, že svitky jsou jen šprým nebo v nejlepším, případě středověké památky, a od roku 1948 chrlil jeden článek za druhým ve svém časopise“ Židovském čtvrtletníku“, který popřával místo celé řadě jiných opozičních názorů na původ, pravost a výklad těchto památek nalezených v jeskyních. V roce 1950 napsal článek o 59 stránkách „Propagace hebrejských svitků a falšování dějin“ a posléze i článek „Hebrejské svitky: ještě jednou a naposledy.“

Do dnešní doby není spor uspokojivě vyřešen….

Literatura: Z přednášek religionistiky, poznámky z Acta Archeologica, vlastní bádání v problematice.

Autorka: Irena Novotná


Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: