Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Jitřenka I.

Jitřenka byla jídelna na kolínském náměstí, v místech, kde je dnes ČSOB a Drogerie TETA. První Fuchsovinou o Jitřence jsem probudila další „jitřenčí“ vzpomínky a ty potvory se kolem mě pořád motají a pokud o ně nechci zakopávat, tak je musím vrazit do Fuchsovin ještě jednou, dvakrát, třikrát…
Narodila jsem se několik desítek metrů od Jitřenky. Poprvé jsem si ji uvědomila v šesti letech, kdy jsem měla šelesty na srdci a babička, která bydlela ve stejném domě jako já, mě tam vodila na kafe, aby mi „povzbudila srdíčko“.

Chodila jsem tam ráda, protože se tam scházela se svojí sestrou Babetou a s nevlastní dcerou, tetou Ančou. Babeta bydlela ve Zlaté uličce u náměstí a Anča v ulici Karolíny Světlé, která navazovala na uličku Zlatou. Všechny čtyři jsme to tedy měly do Jitřenky blízko. Poslouchala jsem nekonečné příběhy o kolínských občanech a pila kafe, které mi nechutnalo. Když se to dozvěděl táta, babičce to zakázal. Škoda.

Brzy na to jsem si do Jitřenky začala chodit pro třicet deka francouzského salátu a pět rohlíků. Po vánočním bramborovém salátu a vepřovém řízku, to bylo moje nejoblíbenější jídlo. Deset deka francouzského salátu stálo jednu korunu a patnáct haléřů a jeden rohlík stál haléřů třicet. Celkem mě tedy tato lahůdka stála pouhých pět korun!

Pospíchala jsem s ní domů, odnesla si ji do pokoje, který měl okna do ulice, vzala jsem si knihu, kterou jsem právě četla a začala hodovat na prádelníku, který stál mezi okny. Četla jsem si, jedla a občas koukla na ulici, co je tam nového.

Babička o mé vášni věděla. Jednou, když jsem si běžela do svého pokoje vyměnit knihu k hodování, protože ta, kterou jsem si vybrala, se k mé pochoutce nehodila, se objevila ve dveřích kuchyně s velkou lžící v ruce.
„Dáš mi ochutnat?“
„Ne! Nedám! Já se na to tak těším!“

Babička smutně pokývala hlavou a zase se vrátila do kuchyně.
Ona neměla na ten salát chuť! Ona mi chtěla zkazit moji šťastnou náladu!
Nikdy jsem na tuhle chvíli nezapomněla. A vždycky jsem na ni vzpomínala s výčitkami. Jsem hnusná a nenažraná!
A protože to není o Jitřence všechno, budu ještě dvakrát pokračovat. TSU.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1