Dnes je 18.06.2018, Svátek má Milan, zítra Leoš

Poslední diskuse


Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Téma týdne zobrazit diskusi

POZOR!!!! na sociální pracovnici jménem...

Zdraví zobrazit diskusi

Dobrý den,prosím o přeložení...

Úpadek a marasmus?

Publikováno: 12.01.18
Počet zobrazení: 494
Autorka: Irena Novotná
Je náš svět v naší přítomnosti marasmem a úpadkem, nebo je to to šťastný svět, řečeno objektivně? Taková úvaha z večera, když je venku neproniknutelná tma.

Občas se setkáváme s názorem, že v naší společnosti je úpadek a marasmus v souvislosti se vzděláním, chováním a etickým přístupem k životu. Záleží na tom, zda se takový člověk vyjadřuje z pohledu svých zkušeností s něčím lepším, nebo z pohledu svého vzdělání s vzdělávacím procesem, který dříve absolvoval, či je učitelem, který se potýká s žáky a studenty a setkává se u nich s nízkou aktivitou ke studiu či učení, nebo sám má určité studijní nasazení, které u druhých neshledává.

Osobností, které vedly společnost byla vždy jen hrstka

Myslím, že nebyly nikdy doby, o kterých by se dalo říci, že vyprodukovaly ze škol zvlášť nadané, chytré a úspěšné lidi ve vysokém počtu. A také, že nebyly nikdy doby, které by byly vstřícné k vybudování excelentních škol, které dokázaly vybudovat ze studentů budoucí elity k vedení státu a myslitele, které samozřejmě společnost sice potřebuje, ale zase tak moc nevyžaduje. Od perských. babylónských, starořeckých, egyptských, římských a dalších dob šlo vždy o jedince, kteří se prosadili a dokázali kolem sebe shromáždit své příznivce, aby prosadili jisté nosné myšlenky, často končili ve vyhnanství či prekérních situacích. Když si pozorně přečteme dějiny od dobrých autorů, kteří v rámci svého životního zaměření studovali různá období, jistě zjistíme, že doby úpadku a marasmu ve společnosti nejsou vzácné, a že měly dočasný devastující dopad na danou společnost. Když taková společnost se dostala do určité krize, začala hledat cestu ven a naslouchala těm, kteří měli promyšlené řešení. A já si nemyslím, že například v naší společnosti je málo lidí, kteří umí myslet a studovat a dokonce i prosadit to, co považují za důležité pro udržení obecné kvality života druzí mají možnost zvážit, jak se podle toho zařídit či najít i vlastní cestu, protože mají též vlastní rozum.

Podpora vzdělanosti v ČR

Je důležité, aby se všeobecně podporovala vzdělanost a lidé, kteří vyjdou ze škol, po krátké době neupadali, ale našli cestu k dalšímu vzdělávání se. Těch příležitostí je hodně, ale ten čas, že? Pokud společnost bude vyžadovat vzrůst vzdělanosti lidí v různých oborech, je vhodné, aby vytvořila časový a prostor a podmínky, odpovídající tomuto trendu a strategii. Ano, máme nastaveno celoživotní vzdělávání pro určité obory, kterému se též říká kontinuální vzdělávání, máme vzdělávání, které otevírají různé fakulty pro různé obory. Samozřejmě, že to není zadarmo a někteří lidé na to finančně nedosáhnou. Lidé ve státních úřadech se mohou účastnit školení, které pořádají různé společnosti. Existuje nespočet příruček a knih, které vydávají specializovaná nakladatelství, takže například strojní inženýr si může kupovat knihy z oblasti práva a ekonomie. Takto je vzdělanost v naší republice podporována. Osobnosti různých vědních oborů se účastní mezinárodních konferencí, kde získávají různé podněty, které šíří v odborných časopisech. Takže se zdá, že každý může udělat pro své další vzdělání mnoho, anebo nic, pokud nemá příznivé podmínky sám o sobě.

Odkud se tedy bere pocit marasmu a úpadku?

Z nespokojenosti z politické úrovně obecně, ze zákonů, z nedodržování předpisů, z neplnění daného slova, z nedostatku duchovního života, z nedosažitelnosti vlastního klidu a pokoje? Z činnosti médií, nedostatku hodnotného umění, z rozkolísanosti lidí? Z následků chamtivosti, žárlivosti, závisti a možná i pocitu osamělosti v tom moři všelijakých nabídek a informací, na které mnozí nedosáhnout? Pocitu nepotřebnosti? Nedostatku lásky? Kdysi se tvrdilo, když lidé ještě četli bibli, že kdyby nebylo lidských hříchů, bible by nevznikla. A také se říká o Bibli, že je to milostný dopis Boha k člověku. Někde v těch duchovních rovinách by měl člověk hledat klid a rozjímat nad otázkami, které ho tak trýzní, když mu svět svými prostředky nedává na ně odpovědi a ještě ho děsí svými vlastnostmi a projevy. Je konečně pravda, že vlastně je člověk na všechno sám, na své pocity, ať radostné, nebo smutné. ať na své stresy či úlevy od tíživé doby či po sdělení dobré zprávy, i konečně na nesdělitelné výpovědi o sobě. Zdá se, že jsme byli vlastní vinou vytrženi z očekávání blaženosti a ztratili jsme umění sounáležitosti ke své zemi, k blízkým lidem, k přátelům, k tomu, co dělá domov domovem. A tato roztříštěnost budí v nás pocit chaosu a nepořádku, marasmu a úpadku. Člověk má vždy hledat cestu ke svému sjednocení, což se odjakživa doporučovalo. V dějinách byli vždycky lidé, kteří doufali v lepší svět a byli tišší a lidé, kteří ho tvořili, byli hluční a dělali kolem sebe nepořádek, lítali kolem nich třísky a nelze říci, že třeba vždy tvořili jen dobrý svět. bezpečný a slušný. A třeba to nezáleží jen na lidském úsilí, ale taky na čase, neboť je čas setí a čas sklizně.

A tak to vždycky bylo. Naštěstí lze o tomto světě a našem říci, že je nejlepší ze všech historických dob a je čas setí.

Přeji Vám všem šťastný a zajímavý Nový rok 2018.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: