Poslední diskuse


Politika zobrazit diskusi

mám zájem o vámi nabízené předplatné...

Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 2.07.18
Počet zobrazení: 288
  Autor článku: Irena Fuchsová
Kostěj je fakt Nesmrtelný!
 

Moji mamince jsem dala k 85. narozeninám dárek, který jí dělá radost od pondělí do pátku už několik let. Objednala jsem jí totiž BLESK. Nejdřív nechtěla, prý je to strašně drahé a kdesi cosi, ale na očích jsem jí viděla, že by to byl pro ni ten nejkrásnější dárek, jaký bych jí mohla dát! TSU.
Když BLESK někdy někdo přinese do Činoherního klubu a nechá ho ležet na baru, s potěšením si ho prohlíží Petr

Nárožný a jednotlivé zprávy glosuje.
„Cože?! No, to snad ne?!“ Když se tento Petrův zděšený výkřik ozve, všichni zpozorníme a Petr spokojeně pokračuje. „Přátelé, četli jste to?! ONA je těhotná?! Už zase! Tak to je šok! Ještě štěstí, že jsem to nevěděl večer, to bych celou noc nespal! Tak ONA je zase těhotná…“

Mamince toto předplatné dělá nesmírnou radost, a když mi jednou popisovala svůj ranní rituál, patřilo čtení BLESKU k radostnému vyvrcholení jejího dopoledne. Ale chci psát o něčem jiném. V minulé Fuchsovině jsem psala o knize Krása nesmírná, kterou mi v roce 1954 ukradly sestřičky v Janských Lázních. Psala jsem tam, že jsem ty pohádky milovala, i když jsem ještě neuměla číst, a že mi někdo musel doma Krásu nesmírnou číst, ale že nevím kdo, a kdy. Také jsem napsala, že ten někdo si musel čtení zkracovat, protože když jsem si pohádky později četla sama, byly jiné. Když tato Fuchsovina vyšla v novinách, přečetla si ji i moje maminka, která bydlí se svým vnukem Erikem ve Žlebech. Přišla jsem to dopoledne z nákupu, a vtom se ozve telefon. Maminka. „Ahoj, mamunko! Copak se stalo?“
„Já jsem ti ji četla,“ ozvalo se na druhém konci a já hned věděla, o čem maminka mluví, a vyhrkly mi slzy. Tak maminka mi četla Krásu nesmírnou a já si na to vůbec nepamatuju!
„Víš, já byla večer strašně unavená a někdy jsem i usnula… Prostě jsem ti četla každý druhý řádek, a někdy jsem jich přeskočila i víc,“ přiznala se mi maminka po padesáti sedmi letech.
„To nevadí, mami, já jsem si to potom přečetla sama!“
„Já vím, já vím. Pořád sis ji půjčovala z knihovny, my jsme ti ji chtěli koupit, ale tys nechtěla! A tu panenku, co ti ukradli, tu jsme s babičkou obrečely! Když jsi nám to řekla, to bylo strašný! My ji všichni tak těžce sháněli, tenkrát nic takového nebylo, a oni ti ji tam ukradnou! Taky jsme ti chtěli koupit jinou, když ses vrátila, ale tys nechtěla!“
A pak mi vyprávěla, jak za mnou s tátou jezdili do Janských Lázní vlakem, jak museli jet z Kolína v jednu hodinu v noci, několikrát přestupovali, a jednou, když přebíhali z vlaku na vlak, maminka upadla v kolejích.
„A lidi se hnali přese mě, táta mě tahal za ruku z kolejí, bylo to strašný! To jsem, Irenko, ještě nikdy nikomu neřekla.“

Maminka se rozplakala. I mě to dojalo. Představila jsem si své rodiče, jak jedou celý den za svým pětiletým, postiženým dítětem do Janských Lázní, a vrací se s tím, že jejich pětileté, postižené dítě, sestřičky okradly.
„Mami, ale je to stejně zvláštní, že jsem už nikdy potom žádnou panenku nechtěla.“ „Já se ti nedivím. Ona byla krásná. Takovou panenku jsem už nikdy potom neviděla…“ Popotáhla a já radši odvedla řeč na Kostěje. Toho mi tam sice také ukradli, ale panenka nás asi všechny bolela víc.
„Mami, chci si Krásu nesmírnou koupit! Přivezu ti ji, chceš?“
„Chci. To byly nádherné pohádky. A pamatuješ se, jak jsme doma tátovi říkali, Kostěj Nesmrtelný?“
Obě jsme se rozesmály. Ano, Kostěj Nesmrtelný patřil k našim rodinným perlám! A je fakt Nesmrtelný! Vždyť si to představte! Mám Kostěje od čtyř let ve vzpomínkách tak moc, že jsem o něm napsala po půl století Fuchsovinu, díky které jsem se ve svých jednašedesáti letech dozvěděla, že mi knihu Krása nesmírná četla v roce 1954 moje maminka, a že jednou, když za mnou jeli s tátou do Janských Lázní, upadla mezi kolejemi.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: