Poslední diskuse


Politika zobrazit diskusi

mám zájem o vámi nabízené předplatné...

Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 17.09.18
Počet zobrazení: 522
Autor článku: Irena Fuchsová
Bezmoc.

Začalo to loni v říjnu. Rita, která také dojíždí do Prahy, mi jednou večer volala.
„Mami, představ si, co se mi stalo. Nastoupila jsem v Praze do vlaku a procházela jsem vagonem. Najednou se proti mně objevil kluk s batohem na zádech, a poprosil mě, jestli bych mu nedala dvacet korun, řekla jsem, že mu nic nedám, a on na mě málem naplil a řval, ty krávo jedna, tak si ty prachy sežer! To ti bylo tak hnusný! Měla jsem z něj fakt strach, jak začal najednou sprostě řvát! Klidně mě tam mohl zabít! Byli jsme v tom vagoně sami! Naštěstí šel dál…“
Za dva dny jsem nastoupila v Praze do vlaku já, vlezla jsem do kupé, kde seděla jedna dívka, sundávala jsem si bundu, a vtom do kupé přišel kluk s batohem na zádech, a slušně dívku poprosil o dvacet korun. Řekla, že nemá, on se otočil na mě, já mu řekla, že taky nemám a on na mě začal ječet.
„Tebe jsem se na nic neptal, ty krávo stará!“ Pak vyšel z kupé a šel vedle a za chvíli jsme slyšely, jak řve sprostě odtamtud…
Během čtrnácti dnů jsme si ho my, dívky a ženy, co dojíždíme, zmapovaly. Ano, dívky a ženy, protože na muže si tenhle hajzl netroufl, a nikdy nešel do kupé, kde seděl muž.
Několikrát se mi stalo, že jsem nastoupila do vagonu a uviděla ho, jak přichází chodbou z druhé strany. Sedla jsem si rychle do kupé, kde seděl muž, a on prošel kolem. Je ovšem pravda, že si vybíral hlavně dívky, staré krávy míjel bez povšimnutí, ale stejně jsem neriskovala a raději pokaždé využila kupé s mužem.
Kdykoli jsem ho uviděla, cítila jsem strašnou bezmoc a přála jsem si, abych se uměla prát! Chytila bych ho pod krkem, omlátila bych mu tu jeho sprostou palici o stěnu vagonu a pak bych zavolala polici. Nikdo přece nemá právo být beztrestně takhle sprostý! Nikdo!
Jednou procházel vagonem a nikdo mu nic nedal. Když došel na konec vagonu, začal sprostě řvát a vyřídil si to s námi najednou…
Objevoval se ve vlacích ráno i večer. Fantom Hlavního nádraží, vážně. Říkala jsem o něm své známé, která pracuje na kolínském nádraží, a ta poslouchala a přikyvovala.
„My o něm víme. Je to cvok. Je každou chvíli v blázinci…“
Nevím, jestli jsme mluvily o stejném mladíkovi, nicméně tenhle fantom koncem listopadu z Hlavního nádraží zmizel. Vlastně jsem na něj zapomněla a možná bych si na něj už nikdy nevzpomněla, nebýt jistého politika, který se nedávno zapletl mezi detektivy a novináře, protože chtěl obstarat důkazy na svou stranickou kolegyni.
Tenhle politik řekl, kromě jiného, zhruba toto: „Když si někdo něco bere, neměl by si brát hodně, ale měl by myslet na to, aby zbylo na ty… na občany.“
Citace není přesná, neviděla jsem totiž důvod, proč bych si něco tak odporného měla pamatovat, protože jsem si myslela, že od příštího dne přestane tento politik, díky této větě, na českém politickém nebi existovat. Nestalo se tak.
Denně jsme pak následující dny se spolucestujícími tuhle jeho větu probírali. Jak nás, občany, urazil. Jak se stává normální, říkat podobné věty. Jak se stává normální, lhát a krást.
A opět jsem cítila strašnou bezmoc. Copak se nás, občanů, nikdo nezastane? Copak je možné, aby politik mohl beztrestně takhle mluvit?
„Měl by se k tomu vyjádřit prezident,“ řekla jsem asi týden potom, co byla tato věta vyřčena, a všichni v kupé se mnou souhlasili.
„Měl by říct to, co si teď tady říkáme. A říkáme si to všichni. Že nás ten člověk urazil.“
„Pan prezident by měl říct, že ten člověk urazil občany a tím urazil i jeho, prezidenta!“
„Pan prezident by se nás měl zastat. Jsme přece občany státu, kterého je prezidentem.“
Kdyby to pan prezident udělal, možná by mě potom přestal brát žlučník, který nemám od roku 1980, a který mě začal brát, když jsem si přečetla zmiňovanou větu pana doktora D.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: