Který lékař je dobrý a který je špatný?

Autorka článku: Irena Novotná Následující pojednání je reakcí na jeden článek, který by mne jindy rozesmál, ale nyní jsem se nad ním hlouběji zamyslela. Jak lidé vůbec chápou či nechápou lékaře a co od nich očekávají? Chvilka k zamyšlení.

Už nějakou dobu pozoruji, že se do medicíny vkládají laici, zřejmě obdaření zajímavými schopnostmi a vynáší soudy o příznacích nemocí a dokáží tak diagnostikovat, že i zdravý člověk zpochybní ve svém přesvědčení, že je zdráv. Uznávám, že medicína je pro mne věda, které zřejmě nikdy neporozumím, ale chápu, že existuje dlouhé věky a dokázala se vyvíjet v mnoha oborech až do dnešních dnů napříč kontinenty. Článek, který mne zaujal – zde.

Koho nebolí v zádech? Je to problém, který trápí lidi všech povolání; jak ty, kteří mají sedavé povolání, nebo celý den jsou na nohou, ty, kteří zvedají těžká břemena (mohou to být i knihovníci), kteří řídí dopravní prostředky a je to jejich povoláním, kteří profesionálně sportují, nebo provozují v rámci zdravého životního stylu sporty, jež jsou jim doporučovány, trápí lékaře, právníky, herce, umělce, učitele – prostě celou řadu lidí. A tak přijde den, kdy už brali všechny léky proti bolesti a kýžená úleva se nedostavila, mají už i stanovenou diagnosu slovy, jejichž význam neznají, mají za sebou rentgenové vyšetření, které má některý z lékařů založeny a jednoho dne si vyberou lékaře, třeba ortopeda, aby s tím něco udělal. Pak doktor vyslechne anabázi, kterou pacient se svými problémy už prožil, ale kde nic tu nic. Poslední rentgenový snímek nemá a ani neví, kde vlastně zůstal, diagnosu také nemá, zřejmě tu zprávu už dávno podomácku skartoval a doktor, s nímž nově jedná s cílem ulevit svým problémům,. nemůže nic jiného udělat, než ho poslat na rentgen, aby zjistil stav pacienta, neboť pouhým pohmatem bolestivých míst těžko může spolehlivě diagnostikovat a předepsat spolehlivější léky utlumující bolest. Je to dobrý lékař nebo špatný lékař, který je lhostejný k pacientovi?

Měla jsem jeden konflikt s pohotovostní lékařkou, když jsem v sobotu ráno zjistila, že syn má zvýšenou teplotu a vyrážku po těle. Zpanikařila jsem a volala pohotovost. Paní doktorka mi vyčetla, že nerozeznám plané neštovice, ale dala mi léky a tekutý pudr a naučila mne, jak ho natírat, napsala mi diagnosu pro dětského lékaře, ke kterému jsem se dostavila v pondělí ráno, dítě prohlédl, potvrdil diagnosu a dal mi knížečku o dětských chorobách k prostudování, což bylo dobře, protože jsem pak byla klidnější, když se objevily ty další.

Je jasné, že stejné podmínky nemají lidé ve ,velkých městech, maloměstech a na venkově, kteří často musí dojíždět dost daleko na vyšetření, pokud je lékař na ně doporučí, aby mohl stanovit léčbu. V každém případě podlamování důvěry k lékařům a medicíně nevede k úspěchu v léčbě a ke klidu pacienta a jeho blízkých, kteří mají důvodné obavy o nemocného. K ničemu dobrému nevedou ani reference, které pacienti píší na stránkách lékařům, protože mohou být zavádějící, mohou vést k nedůvěře třeba k dobrému lékaři a lidé, kteří je čtou pochopitelně nevědí, co se strhlo mezi referentem a lékařem a mohou přijít o dobrého lékaře, který se dostatečně nezavděčil svým uměním. Pokud lidé pociťují bezmoc ve své nemoci a dostatečně nerozumí, co jim lékař říká a radí, pak se mohou naštvat. Ale vztahy mezi lékařem a pacientem, jak jsem již psala v jiném článku by měly být co nejlepší, protože to je cesta k úspěchu v léčení a návratu pacienta do kýženého stavu. A o to tu běží. Jistá míra nadřazenosti lékaře, kterou projevuje ve své práci k pacientovi je nutná k tomu, aby se pacient řídil jeho metodami léčení a neměnil je za jiné, nebo je nekombinoval v průběhu léčby ještě s jinými, jak se o nich někde dočte. Myslím, že není tak scestné prohlásit, že stav zdravotnictví závisí též, mezi mnoha jinými faktory, na vztazích dvou stran a nedělat z doktořiny nevděčné povolání.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet