Poslední diskuse


Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, jmenuji se Martin Chalupa a...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, můžete mi prosím poradit, kde...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 3.12.18
Počet zobrazení: 438
  Autor článku: Irena Fuchsová
Šťastné vdovy.
 

Bylo mi deset let, když jsem četla knihu povídek od italského autora, na jehož jméno si už nevzpomenu.
„Mária se nemohla dočkat, až bude šťastná vdova a bude chodit s ostatními vdovami k pumpě pro vodu a bude tam s nimi klábosit…“

Šťastná vdova mě tehdy rozesmála, stala se rodinným stříbrem a neopustila mě dalších padesát let, a tak bych nespočítala, kolikrát jsem ta dvě slova použila. Ze začátku to bylo jenom v rodině, když jsem byla přesvědčená o tom, že dotyčná čerstvá vdova je opravdu vdovou šťastnou, ale později jsem to zkusila i v situacích, kdy jsem vdovu příliš neznala, pouze jsem „cosi“ zaslechla a další si domyslela. A také jsem jí četla v očích. Když řekla, já jsem vdova, stačil mi jeden pohled.
„Šťastná vdova,“ konstatovala jsem a pak vždy následovala úplně stejná reakce. Přikývnutí, úsměv a slova úlevy.
„Teprve teď žiju. Klidně, šťastně, svobodně.“
Začátkem roku 2010 jsem byla na besedě v knihovně v Jemnici. Vešla jsem do sálu, kde sedělo asi pětadvacet žen, a všechny zašuměly tři slova.
„Ona je mladá…“ Rozesmála jsem se.
„Mladá? V červnu mi bude šedesát!“ Jejich mluvčí mávla pohrdavě rukou.
„Co to je? Nám všem je hodně přes sedmdesát! A jsme tady všechny vdovy!“
Byl by hřích, nevyužít takovou nádhernou přihrávku!
„Šťastné vdovy,“ upřesnila jsem její charakteristiku, moje čtenářky se srdečně rozesmály a beseda měla první téma. Šťastné vdovy.
„Já, když je mi po něm někdy smutno,“ přiznala se mluvčí, „tak si hned vynadám a honem si vzpomenu na všechno ošklivé, co mi kdy udělal, a že toho bylo! Že toho bylo! A hned mi je dobře!“
Aby bylo jasno, nemluvím o ženách, které ovdověly mladé, několik jich znám a vím, že se s odchodem manžela nedokážou vyrovnat ani po mnoha letech. Nemluvím o ženách, které ovdověly ve středním věku, i ty si těžko zvykají. A také nemluvím o ženách, které měly se svým manželem výjimečný vztah až do jeho smrti, protože i takové ženy znám.

Mluvím o ženách, které ovdověly v době, kdy se ženy stávají vdovami, protože k jejich vdovství uzrál čas.
Pánové, nechci vám brát iluze o vašich partnerkách, ale když uvážíte, že kolem mě jsou většinou šťastné vdovy, řekněte sami, není to divné? Neměli byste s tím něco dělat? Ano, vy. My ne.

My přece nemůžeme za to, že z nás děláte šťastné vdovy jako na běžícím pásu.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: