Poslední diskuse


Politika zobrazit diskusi

mám zájem o vámi nabízené předplatné...

Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 3.12.18
Počet zobrazení: 239
  Autor článku: Irena Fuchsová
Šťastné vdovy.
 

Bylo mi deset let, když jsem četla knihu povídek od italského autora, na jehož jméno si už nevzpomenu.
„Mária se nemohla dočkat, až bude šťastná vdova a bude chodit s ostatními vdovami k pumpě pro vodu a bude tam s nimi klábosit…“

Šťastná vdova mě tehdy rozesmála, stala se rodinným stříbrem a neopustila mě dalších padesát let, a tak bych nespočítala, kolikrát jsem ta dvě slova použila. Ze začátku to bylo jenom v rodině, když jsem byla přesvědčená o tom, že dotyčná čerstvá vdova je opravdu vdovou šťastnou, ale později jsem to zkusila i v situacích, kdy jsem vdovu příliš neznala, pouze jsem „cosi“ zaslechla a další si domyslela. A také jsem jí četla v očích. Když řekla, já jsem vdova, stačil mi jeden pohled.
„Šťastná vdova,“ konstatovala jsem a pak vždy následovala úplně stejná reakce. Přikývnutí, úsměv a slova úlevy.
„Teprve teď žiju. Klidně, šťastně, svobodně.“
Začátkem roku 2010 jsem byla na besedě v knihovně v Jemnici. Vešla jsem do sálu, kde sedělo asi pětadvacet žen, a všechny zašuměly tři slova.
„Ona je mladá…“ Rozesmála jsem se.
„Mladá? V červnu mi bude šedesát!“ Jejich mluvčí mávla pohrdavě rukou.
„Co to je? Nám všem je hodně přes sedmdesát! A jsme tady všechny vdovy!“
Byl by hřích, nevyužít takovou nádhernou přihrávku!
„Šťastné vdovy,“ upřesnila jsem její charakteristiku, moje čtenářky se srdečně rozesmály a beseda měla první téma. Šťastné vdovy.
„Já, když je mi po něm někdy smutno,“ přiznala se mluvčí, „tak si hned vynadám a honem si vzpomenu na všechno ošklivé, co mi kdy udělal, a že toho bylo! Že toho bylo! A hned mi je dobře!“
Aby bylo jasno, nemluvím o ženách, které ovdověly mladé, několik jich znám a vím, že se s odchodem manžela nedokážou vyrovnat ani po mnoha letech. Nemluvím o ženách, které ovdověly ve středním věku, i ty si těžko zvykají. A také nemluvím o ženách, které měly se svým manželem výjimečný vztah až do jeho smrti, protože i takové ženy znám.

Mluvím o ženách, které ovdověly v době, kdy se ženy stávají vdovami, protože k jejich vdovství uzrál čas.
Pánové, nechci vám brát iluze o vašich partnerkách, ale když uvážíte, že kolem mě jsou většinou šťastné vdovy, řekněte sami, není to divné? Neměli byste s tím něco dělat? Ano, vy. My ne.

My přece nemůžeme za to, že z nás děláte šťastné vdovy jako na běžícím pásu.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: