Poslední diskuse


Téma týdne zobrazit diskusi

Dobrý den, mám zájem o studium U3V...

Politika zobrazit diskusi

mám zájem o vámi nabízené předplatné...

Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 10.12.18
Počet zobrazení: 357
  Autor článku: Irena Fuchsová
Čtvrteční odpoledne.
 

Ráno jsem si koupila noviny, ve kterých mi vyšel fejeton „Po Fuchsové klobása“. Popisovala jsem tam besedu, kterou jsem měla ve Třech Dvorech, což je půvabná vesnice kousek od Kolína, kam mě pozvaly ženy z Červeného kříže.

Pan Fuchs se do „klobásy“ začetl (což většinou nedělá) a po chvíli se mě zeptal, co jsem tam o něm říkala. Uvědomila jsem se, že fejeton končí slovy „…tentokrát jsem pana Fuchse ve Třech Dvorech dost pomlouvala a měla jsem špatný svědomí,“ a nasadila jsem výraz, který zná, protože ho používám často.
Vyjadřuje zhruba toto: Prosím tě, neřeš to, přece mě znáš…

Zná mě, přestal to řešit a odjel za prací. Já šla s Atíčkem nakoupit, pak jsem vařila, psala, vyřizovala emaily, paní redaktorka z magazínu ONA DNES mi udělala radost, protože mi vzala fejeton „Tajemství ložnic“, stejně úspěšná jsem byla i v další redakci, takže jsem kolem třinácté hodiny vyrazila „do města“ spokojená nejenom ze svého psaní, ale i z toho, že jsem byla doma výjimečně pilná a například jsem udělala panu Fuchsovi plněné papriky, které má rád…

Šla jsem na novou polikliniku. Jak ještě dlouho bude „nová“? TSU. Vznikla totiž v průběhu roku 1990, v budově bývalého OV KSČ (Okresní výbor Komunistické strany Československa). Šla jsem tam do prodejny ortopedické obuvi a koupila si na doma přesně ty boty, které jsem potřebovala.

Spokojeně jsem je nesla Školskou ulicí k Petrovi Mráčkovi, nejšikovnějšímu ševci v EU, a u č. p. 60 jsem se zastavila. Před lety tady bydlela moje kamarádka Eva Audolenská, kolegyně z kolínského divadla. Často jsem za ní chodila, ale ještě dřív, než se sem přistěhovala, jsme sem chodili na tělocvik, protože na konci chodby byla tělocvična 3. ZDŠ, a tahle škola byla hned naproti. Byla. V osmdesátých letech minulého století ji totiž museli zbořit, protože měla špatné stropy.

Když mi bylo asi deset, nacvičovali jsme v téhle tělocvičně na spartakiádu a já cvičila s jedním spolužákem. Po cvičení jsme odcházeli dlouhou chodbou, a on mi řekl, že s kulhavou cvičit nebude. Nevadilo mi, že to řekl, protože to byl v té době blbej frajer, ale slyšela to naše paní učitelka Samešová a udělala mu kázání, na které jsem nikdy nezapomněla. Mluvila totiž o mně strašně hezky. To bylo poprvé, kdy o mně někdo cizí mluvil veřejně takhle hezky, fakt!

Když jsem se s tím frajerem nedávno sešla na srazu spolužáků ze základní školy, zjistila jsem, že se s ním dá po pětačtyřiceti letech docela dobře bavit.
„Víš, že jsi mi ve čtvrté třídě provedl takovou jednu ošklivou věc,“ zeptala jsem se ho a on se zarazil a chtěl vědět jakou. Neřekla jsem mu to, protože z blbého frajírka vyrostl, ale on se mi stejně omluvil, aniž by věděl za co. Od té doby si spolu pravidelně mailujeme.
Takže, Vašku, odpouštím ti! TSU.

Na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsem vešla do chodby domu č. p. 60, kde je teď kadeřnictví, kosmetika, pedikúra a masáže, a vzadu, v bývalé tělocvičně, jsem se objednala u paní Lenky na úpravu obočí.
Potom jsem odnesla ty nové boty k mému ševci. Dává mi totiž do levé boty úžasné podpatěnky, které v lázních všichni obdivují. Petr Mráček, který má dílnu pod Školskou ulicí a jeho žena, Ela Mráčková, jsou dva nejpříjemnější a nejšikovnější lidi, jaké můžete potkat na jednom metru čtverečním!

A pak jsem šla do kopírky v Mostní ulici, kde jsou také strašně šikovní a nechala jsem si stáhnout z flashky fotografii, kde jsem se svojí sestrou Jolanou a s výtvarnicí Inez Tuschnerovou, jak sedíme na kolonádě v klimkovických lázních. Udělali to krásně a na počkání!

Skončila jsem na náměstí v Pizzerii, kde už seděla dcera Rita s Ivanou Koláčnou – obě se právě vrátily z basketbalového soustředění v Kostelci nad Černými lesy, kde byly se staršími žákyněmi, které trénují. Obsluhoval nás vtipálek Marian se slušivou zástěrkou, který říkal, že v novinách nikdy nechce být, a já ho uklidnila, ať se nebojí, že tam určitě bude.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: