Poslední diskuse


Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, jmenuji se Martin Chalupa a...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, můžete mi prosím poradit, kde...

Téma týdne zobrazit diskusi

Dobrý den, ráda bych vám doporučila...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 28.01.19
Počet zobrazení: 427
  Autor článku: Irena Fuchsová
Kniha dobře zakletá.
 

Když mi vyjde nová kniha, a pan nakladatel mi ji pošle, tak si ji prolistuju, přivoním k ní, večer ji mám v posteli vedle sebe jako miminko, a ráno ji dám do kabelky a jede se mnou do Prahy na zkoušku.

Ale nemyslete si, že se s ní v Činoherním klubu chlubím! Vůbec ji z kabelky nevyndám, stačí mi, že vím, že ji mám vedle sebe, u sebe. Když jedu odpoledne domů, a vlak není narvaný, tak si ji prohlížím, hladím obálku, ale nikdy si v ní nečtu. Proč? Vždyť ji znám. Poslední dva měsíce jsem přece nedělala nic jiného, než že jsem ležela v rukopise a upravovala ho, byla bych blázen, kdybych si teď stejný text znovu četla. Nedivím se hercům, že se na sebe nemůžou dívat v televizi a nechodí na sebe do kina.

Jenomže… víte, když je kniha dobře zakletá, dějí se divné věci. V červnu 2010 mi vyšla kniha plná fejetonů, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, a já si ji vzala na chalupu.
Večer, kolem půl desáté, jsem si šla lehnout a prohlížela jsem si obálku. Má pro mě zvláštní kouzlo. Když mi ji totiž poprvé grafik Ján Petrovič poslal emailem, rozbrečela mě. Fakt.

Dala jsem mu totiž asi 50 různých rodinných fotek, aby sám vybral, které na obálku použije. Řekla jsem mu, ať si vymyslí obálku, jak bude chtít, že mu do toho vůbec nebudu mluvit. Říkala jsem si totiž, že fejetony jsou tak různorodé, že vymýšlet, jaké fotky dát na obálku, by bylo nad mé síly.

A teď si představte, že pan grafik, aniž by moji rodinu znal, vybral na obálku fotografie, které jsou pro mě… nevím, jak bych to řekla. Asi takhle. Když na ně koukám, srdce mě bolí a duše se usmívá.

Je tam babička, maminka, táta, oba mí bratři, pan Fuchs, moje děti, Nina, moje největší kamarádka z dětství, švagrová Olinka, která ve třiceti letech umřela, jsem tam i já, malá Irenka, velká Irena, i ta stará.
Na té obálce je celý můj život. Ale to ještě není všechno! Prohlížela jsem si tedy asi dvacet minut svůj život na obálce, nad každou fotografií jsem zavzpomínala, a pak jsem se, nevím proč, začetla do prvního fejetonu. A do druhého, třetího, čtvrtého.

Byla půlnoc a já pořád četla. Jako bych ty fejetony neznala. Jako bych je nenapsala. Jako bych je četla poprvé.
„Ta kniha je dobře zakletá,“ řekla jsem si spokojeně, když jsem hodinu po půlnoci zhasla lampičku a knihu, dobře zakletou, jsem položila do postele vedle sebe. Ohlasy na ni jsou přesně takové, jaké jsem čekala. No, ano. Čekala.

Cítila jsem z ní zvláštní kouzlo, už když jsem ji dávala dohromady. Lapala mě do sebe, bylo mi s ní dobře. A stejným, zvláštním kouzlem působí i na mé čtenáře. Dostávám emaily od neznámých lidí, kteří chtějí vědět, kde je na obálce Olinka, a jestli ta holčička vlevo dole je Rita nebo já, píší mi kamarádi a známí.

„Děkuju ti za tu poslední nádherně napsanou knížku. Dostala mě úplně celou. To se nečte, to se prožívá,“ napsala mi spolužačka Věra.

„Mně se strašně líbil alobal! Přesně to se mi stalo taky a mockrát,“ řekla mi zrovna dneska kamarádka Marcelka a její kolega Vítek přikyvoval.
„Mně se zase líbil ten ctitel, jak ho zdědila vaše dcera…“
„Brečela jsem jak malá holka,“ bylo v emailu, který mi poslala Jiřina Koděrová z Peček. „Dostala jsem se do vzpomínek, které bych si ani náhodou nevybavila. Na mou babičku, která bydlela v Kolíně na náměstí, dole byla cukrárna a já jsem nejradši seděla v okně a pozorovat cvrkot města.“

Kamarádka Ivana mi oznámila, že předčítá z Fuchsovin manželovi, když opravuje televize.
„Mně bolela noha, a při čtení mě bolet přestala,“ děkovala mi sousedka.
„Fuchsovin se za měsíc prodalo tolik, kolik se jiné tvé knihy prodá za rok,“ řekl mi spokojeně můj pan nakladatel. „Nevydáš pokračování?“
Zajásala jsem. Chtěla jsem mu to totiž navrhnout.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: