Poslední diskuse


Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, jmenuji se Martin Chalupa a...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, můžete mi prosím poradit, kde...

Téma týdne zobrazit diskusi

Dobrý den, ráda bych vám doporučila...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 11.02.19
Počet zobrazení: 444
  Autor článku: Irena Fuchsová
Možnost volby.
 

V lázních Dubí, kde jsem byla v srpnu 2001 podruhé, jsem byla poprvé v roce 1990. Tehdy byly v rekonstrukci, v provozu byla jenom jedna budova, ale přesto se mi tady moc líbilo. Když jsem se tam vrátila podruhé, byla jsem zklamaná. Jsou nádherně zrekonstruované, to ano. Ale moje vzpomínky jsou hezčí a barevnější. A také o jedenáct let mladší.
„Vzpomínky mě zrazují,“ postěžovala jsem si u stolu v jídelně. „Nic tady po těch jedenácti letech nepoznávám.“ Spolusedící mě uklidnila. „Z toho si nic nedělejte. Já tu byla před dvěma lety a nepoznávám tu taky nic!“ Její manžel na mě s úsměvem mrkl. O pamatování své ženy věděl své, nicméně já vzpomínala pořád a na každém kroku. Na zahradu, která byla tenkrát větší. Aby ne, když stromy za ty roky pěkně povyrostly, přibyly jiné a zahrada se tak už nedala přehlédnout z jednoho konce na druhý, jako tehdy.
V rohu té starobylé zahrady byla jednoduchá sprcha, kolem které jsme leželi a opalovali se. O kus dál rostl bolševník a já jednou jeden lupen utrhla a chtěla ho namočit a kamarádku Věru postříkat a několik starších pacientek na mě začalo řvát, abych ten list okamžitě zahodila a řvaly tak, že i když jsem je nechtěla poslechnout, nakonec jsem ho zahodila a ony mi vysvětlily, co to je za neřáda…
Dnes tu není po bolševníku ani stopy. Koupat se můžeme v krásném bazénku, uprostřed moderní zahrady, kde je tráva upravená tak, aby se na ní dalo pohodlně ležet.
Tehdy to ale bylo stejně lepší. Možná je to tím, že mi chybí Věra Vacová, se kterou jsme tady proležely celé dny, spřátelily se a několik let si psaly…
Také jsem vzpomínala na starý výtah, který každou chvíli zůstal stát, ale nám to nevadilo, protože se nakonec stejně vždycky rozjel.
Když jsem letos čekala v rekonstruované budově na nově vybudovaný výtah, který jezdí pomalu a trvá mu strašně dlouho, než přijede, uvědomila jsem si, že jsem z něho nervózní.
Výtah před jedenácti lety přece určitě nejezdil rychleji, než tenhle moderní, uklidňovala jsem se. Ale tehdy mi to nevadilo. Nebyla jsem nervózní. Prostě jsem šla po schodech. Pravda je, že jsem neměla pokoj ve třetím poschodí, jako letos, ale v prvním. A také jsem byla o jedenáct let mladší. A také mě tehdy ještě nepopoháněl rychlý, nedočkavý a pohotový rytmus faxů, emailů, počítačů a mobilů… A když jsem zase jednou čekala u recepce na výtah, nervózně přešlapovala a váhala, jestli mám jít do třetího poschodí pěšky, uvědomila jsem si, že vedle mě trpělivě čeká vozíčkář a paní s berlemi a moje hloupá nervozita byla pryč…

P.S.
S Věrou Vacovou jsme si několik let psaly, ale v polovině devadesátých let jsme se sobě ztratily. V roce 2006 jsem otevřela své webové stránky a brzy po tom jsem na ně dala výzvu, aby mi Věru čtenáři pomohli najít.
Asi po roce mi přišel email od paní, která rodinu Věry znala a věděla, že se vdala a přestěhovala se do Olomouce. Poslala mi i její adresu a já jí napsala.
Od té doby za mnou Věra a její manžel Marek přijíždí každé léto na návštěvu do klimkovických lázní. Těším se na ně i letos!

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: