Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Jakpak je dnes u vás v lázních?

Nedávno mi v magazínu ONA DNES vyšel fejeton o mých zkušenostech z lázní, kde jsem byla jako čtyřletá s dětskou obrnou. Zkušenosti to jsou dost negativní, až jsem si říkala, jestli je nutné o tom psát, po tolika letech. Ale desítky emailů, které mi přišly, mě přesvědčily o tom, že jsem udělala dobře…
Já obrnářka nejsem, ale jako pětiletá jsem byla v lázních ve Cvikově a také na to nemám nejlepší vzpomínky. Jedna ze sester nás tam za „přestupky“ bila páskem, já jsem doma dostala tak akorát jednu výchovnou přes zadek, takže tohle pro mne byl šok. Dana.

Mám podobné zkušenosti. Luže – Košumberk, pavilon G, skoliósa páteře. Jsem ročník 1968 a strávila jsem tam rok svého života. Rodičům jsem vše „vyvalila“ až před třemi roky. Byl to pro ně šok. Prohlížení balíčků, návštěvy rodičů jednou za dva měsíce, potupné společné sprchování a mytí vlasů, šikana mezi dětmi. Po obědě odpolední klid, kdy se muselo ležet. Chtělo se mi na záchod, tak jsem vstala a šla. Načapala mě sestra a skončila jsem přikurtovaná na posteli. Bylo mi osm. Každé ráno jsme na chodbě stáli půl hodiny, seřazení podle kachliček, v dlouhé řadě, s teplotkami v ruce, a čekali na lékaře, až provedou vizitu. Nebyli jsme nemocní, měli jsme jen křivá záda. Nedávno jsme jeli kolem. Nenašla jsem odvahu se tam podívat. Už se mi zase hrnou slzy do očí. Katka.

Vybavil se mi můj zážitek z nemocnice, v roce 1957, to mi bylo šest let. Sestřička šla se mnou do koupelny, zamkla, napustila plnou vanu. Vzala mě, odvedla do kouta, přitiskla mi pěst na ústa a nos. „Tady budeš stát! Ani necekneš!“ A sama se dlouze koupala. Trpělivě jsem stála, počítala kytičky na růžovém pyžamku a nikdy jsem nic nikomu neřekla. Jen dlouho potom svým dcerám, když jsme si vyprávěly. „Ta byla hnusná,“ volaly svorně. Ano, byla. Nezapomenu na ni, bohužel, nikdy. Eliška.

Mám také otřesné zážitky z lázní. Byla jsem v roce 1972 a 1973 ve Františkových Lázních po operaci slepého střeva. Bylo mi šest let a poprvé jsem byla z domova, já, holka z vesnice. Nikdo mi nic nevysvětlil, co se mnou dělají. Můj pocit byl, že mě někdo chce za něco trestat. Domů jsem si přivezla vši. Při druhém pobytu jsem v osmi letech byla poprvé na gynekologické prohlídce. Hrůza, děs a trauma na celý život. S pozdravem Jana.
…Jako hubené dítě jsem v padesátých letech jezdila do ozdravoven. Nikdy nezapomenu, jak nám dávali oloupané citróny a nutili nás je jíst a zrovna tak „výtečné“ polévky, ty zase připomínaly ohřátý olej. Nikdy jsem nepřibrala, naopak jsem přijela vystresovaná. Ani nevzpomínat. Doba byla zlá a odráželo se to na všem a na všech. S pozdravem Lída.
Stejné dopisy chodily i do redakce a paní šéfredaktorka mi poslala vyděšený email.
„Kdyby moje děti měly někam jet, budu spát třeba v okapu, ale budu tam s nimi.“

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1