Poslední diskuse


Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, jmenuji se Martin Chalupa a...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, můžete mi prosím poradit, kde...

Téma týdne zobrazit diskusi

Dobrý den, ráda bych vám doporučila...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 22.04.19
Počet zobrazení: 306
  Autor článku: Irena Fuchsová
Mordová rokle.
 

„A rohlík stál třicet haléřů!“ „Já milovala francouzský salát, deset deka stálo korunu a patnáct haléřů!“ „A polský salám! Na tom jsem v roce 1967 odmaturovala!“ „A pamatujete se na mejdlíčka? Ty v cukrárně? Ty jsem milovala!“
Takhle nedávno vzpomínala na kolínském nádraží skupinka šedesátnic – turistek, a já si zavzpomínala také.
Když mojí babičce přišel v roce 1956 důchod 540,- korun československých, dala z něho pokaždé mně a mému bratrovi Kájovi deset korun. Ráda bych teď napsala, že jsem si desetikorunu schovávala k desetikoruně, až jsem si ušetřila na… na co jsem si asi tak mohla šetřit? V roce 1956?
Knihy, které mě zajímaly, jsem si chodila půjčovat do knihovny a šaty jsem dědila po sestřenicích, které je dědily po vzdálených příbuzných z Ameriky. Takže jsem s desetikorunou udělala pokaždé stejnou věc. Vyškemrala jsem na babičce ještě korunu a pak jsem šla do Jitřenky a koupila tam deset humrových chlebíčků – jeden stál korunu a deset haléřů.
Doma jsem dala dva Kájovi a dva babičce, a zbylých šest jsem si odnesla do svého pokoje. Vzala jsem si knihu a labužnicky jsem četla a jedla. Odmalička jsem při jídle strašně ráda četla, a odmalička jsem radši četla, než jedla, a tak mi bylo většinou jedno, co jím, a to mi zůstalo.
Moje nejoblíbenější jídlo v pozdější době, kdy jsem ještě nebyla vdaná, byly špagety a konzerva s lečem a s moravskými klobáskami. Tohle jídlo jsem připravovala v jednom hrnci, ve kterém jsem nejdřív uvařila špagety. Když byly hotové, slila jsem z nich vodu, otevřela jsem konzervu leča, a vyklopila ho do horkých špaget. Klobásky jsem lžící rozžďuchala na malé kousky, zamíchala jsem je s lečem a se špagetami a řeknu vám, ta vzpomínka voní i teď! Asi si to udělám, až budu sama doma. Moravské lečo je prý pořád stejně dobré, nicméně, kam se hrabe lečo se špagetami na Mordovou rokli!
Na jaře v roce 1970 jsem odešla z kolínského divadla na čtyři měsíce do Mostu, do Divadla pracujících, kde jsem pracovala jako nápověda. Získala jsem tak praxi, a když na podzim 1970 odešla kolínská nápověda, Soňa Trnková, do důchodu, nastoupila jsem místo ní.
V Mostě jsem dostala byt v domě ve staré čtvrti, kus za divadlem. Čtvrť se postupně bourala, stejně jako se za čas zbourala i stará, nádherná budova divadla.
Ale tehdy, na jaře 1970, se tam ještě denně hrálo a zkoušelo a jezdili jsme na zájezdy. Byla nás tam parta asi deseti lidí, kulisáci, garderobiérka, rekvizitáři, žili jsme vlastně pořád v divadle a doma jsme se jenom otáčeli.
V té době jsme hráli k výročí Slovenského národního povstání, hru Mordová rokle, kterou napsal v roce 1949 Miloslav Stehlík. Vzpomínám si, že to bylo něco o partyzánech, byla tam i postava babičky, a skoro nikdo na to nechodil.
Jednou jsme jeli s Mordovkou na zájezd do Varnsdorfu a inspicient zjistil, pět minut před začátkem představení, že v hledišti není skoro nikdo, pouze uprostřed druhé řady sedí manželský pár a pán přemlouvá paní, aby šli domů.
Rozhlásil tuhle radostnou zprávu v zákulisí, všichni jsme se vrhli k oponě a tiše jsme pánovi fandili, a když opravdu svou ženu přemluvil, a odešli k šatně, představení bylo zrušené, my jeli domů o tři hodiny dřív a já si mohla uvařit Mordovou rokli.
Do jednoho hrnce jsem nasypala hráškovou a bramborovou polévku v pytlících, a když se holky začaly vařit, nalámala jsem do nich špagety, v polévkách jsem je uvařila, a to, jestli se mi Mordovka povedla, jsem poznala podle toho, že v ní stála lžíce.
Mordovka se sice nedala nalévat sběračkou, Mordovka se musela z hrnce vykrajovat, ale protože byla tehdy v mosteckém divadle, mezi mými kamarády, velmi populární, myslím si, že bych si ji i teď, po čtyřiceti letech, mohla nechat patentovat.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: