Poslední diskuse


Téma týdne zobrazit diskusi

Dobrý den, mám zájem o studium U3V...

Politika zobrazit diskusi

Dobrý den.chtěli bychom se s manželem...

Politika zobrazit diskusi

mám zájem o vámi nabízené předplatné...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 22.04.19
Počet zobrazení: 218
  Autor článku: Irena Fuchsová
Mordová rokle.
 

„A rohlík stál třicet haléřů!“ „Já milovala francouzský salát, deset deka stálo korunu a patnáct haléřů!“ „A polský salám! Na tom jsem v roce 1967 odmaturovala!“ „A pamatujete se na mejdlíčka? Ty v cukrárně? Ty jsem milovala!“
Takhle nedávno vzpomínala na kolínském nádraží skupinka šedesátnic – turistek, a já si zavzpomínala také.
Když mojí babičce přišel v roce 1956 důchod 540,- korun československých, dala z něho pokaždé mně a mému bratrovi Kájovi deset korun. Ráda bych teď napsala, že jsem si desetikorunu schovávala k desetikoruně, až jsem si ušetřila na… na co jsem si asi tak mohla šetřit? V roce 1956?
Knihy, které mě zajímaly, jsem si chodila půjčovat do knihovny a šaty jsem dědila po sestřenicích, které je dědily po vzdálených příbuzných z Ameriky. Takže jsem s desetikorunou udělala pokaždé stejnou věc. Vyškemrala jsem na babičce ještě korunu a pak jsem šla do Jitřenky a koupila tam deset humrových chlebíčků – jeden stál korunu a deset haléřů.
Doma jsem dala dva Kájovi a dva babičce, a zbylých šest jsem si odnesla do svého pokoje. Vzala jsem si knihu a labužnicky jsem četla a jedla. Odmalička jsem při jídle strašně ráda četla, a odmalička jsem radši četla, než jedla, a tak mi bylo většinou jedno, co jím, a to mi zůstalo.
Moje nejoblíbenější jídlo v pozdější době, kdy jsem ještě nebyla vdaná, byly špagety a konzerva s lečem a s moravskými klobáskami. Tohle jídlo jsem připravovala v jednom hrnci, ve kterém jsem nejdřív uvařila špagety. Když byly hotové, slila jsem z nich vodu, otevřela jsem konzervu leča, a vyklopila ho do horkých špaget. Klobásky jsem lžící rozžďuchala na malé kousky, zamíchala jsem je s lečem a se špagetami a řeknu vám, ta vzpomínka voní i teď! Asi si to udělám, až budu sama doma. Moravské lečo je prý pořád stejně dobré, nicméně, kam se hrabe lečo se špagetami na Mordovou rokli!
Na jaře v roce 1970 jsem odešla z kolínského divadla na čtyři měsíce do Mostu, do Divadla pracujících, kde jsem pracovala jako nápověda. Získala jsem tak praxi, a když na podzim 1970 odešla kolínská nápověda, Soňa Trnková, do důchodu, nastoupila jsem místo ní.
V Mostě jsem dostala byt v domě ve staré čtvrti, kus za divadlem. Čtvrť se postupně bourala, stejně jako se za čas zbourala i stará, nádherná budova divadla.
Ale tehdy, na jaře 1970, se tam ještě denně hrálo a zkoušelo a jezdili jsme na zájezdy. Byla nás tam parta asi deseti lidí, kulisáci, garderobiérka, rekvizitáři, žili jsme vlastně pořád v divadle a doma jsme se jenom otáčeli.
V té době jsme hráli k výročí Slovenského národního povstání, hru Mordová rokle, kterou napsal v roce 1949 Miloslav Stehlík. Vzpomínám si, že to bylo něco o partyzánech, byla tam i postava babičky, a skoro nikdo na to nechodil.
Jednou jsme jeli s Mordovkou na zájezd do Varnsdorfu a inspicient zjistil, pět minut před začátkem představení, že v hledišti není skoro nikdo, pouze uprostřed druhé řady sedí manželský pár a pán přemlouvá paní, aby šli domů.
Rozhlásil tuhle radostnou zprávu v zákulisí, všichni jsme se vrhli k oponě a tiše jsme pánovi fandili, a když opravdu svou ženu přemluvil, a odešli k šatně, představení bylo zrušené, my jeli domů o tři hodiny dřív a já si mohla uvařit Mordovou rokli.
Do jednoho hrnce jsem nasypala hráškovou a bramborovou polévku v pytlících, a když se holky začaly vařit, nalámala jsem do nich špagety, v polévkách jsem je uvařila, a to, jestli se mi Mordovka povedla, jsem poznala podle toho, že v ní stála lžíce.
Mordovka se sice nedala nalévat sběračkou, Mordovka se musela z hrnce vykrajovat, ale protože byla tehdy v mosteckém divadle, mezi mými kamarády, velmi populární, myslím si, že bych si ji i teď, po čtyřiceti letech, mohla nechat patentovat.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: