Poslední diskuse


Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, jmenuji se Martin Chalupa a...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, můžete mi prosím poradit, kde...

Téma týdne zobrazit diskusi

Dobrý den, ráda bych vám doporučila...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 1.07.19
Počet zobrazení: 149
  Autor článku: Irena Fuchsová
Informovanost.
 

Bylo to někdy na podzim, jela jsem z Prahy ze zkoušky a přemýšlela, co upeču „na ráno“, jak se u nás doma říká. Napadlo mě, že bych mohla udělat štrúdl, na balkoně mám plný koš jablek z chalupy, takže koupím akorát těsto.
Když jsem šla ze Zastávky, stavila jsem se v Pražské ulici v cukrárně, kde prodává spolužačka Dáša. Známe se od první třídy, já bydlela v Husově ulici, ona kousek od nás, na začátku Kouřimské a do školy jsme spolu chodily do Školské, která byla od našich domů tak… dva kousky.

Znali se i naši rodiče. Prostě jsme byli všichni kolíňáci.
Když mi Dáša balila těsto, říkala mi, jak si při mých knížkách odpočine. Karel, její muž, je totiž nemocný a znáte to. Nemocný chlap někdy dokáže zlobit. Ale Dáša si nestěžovala. S úsměvem mi svěřovala problémy kolem Karlovy nemoci a já si v duchu říkala, že se s takovou manželkou Karlovi dobře stůně.
Nakonec se mě zeptala na postavu z jedné mé knihy a tipla si, podle koho jsem ji napsala a měla radost, že se trefila a také říkala, že ji baví číst v mých knihách o Kolíně, tak jsem jí řekla o novinách, kam každý čtvrtek píšu Fuchsoviny, a že jsem tam už psala i o některých našich spolužácích a Dáša si povzdychla.
„No, tam o mně nebude…“
„Ale někdy bude, neboj,“ uklidnila jsem ji. „Teď chci například psát o Emanovi. Pamatuješ? Jak to Na hradbách bouchlo?“

Hned věděla, co myslím. To neštěstí se stalo na konci padesátých let. Jednou odpoledne se ozvala za náměstím obrovská rána a všichni z okolních ulic jsme tam běželi.
Bylo to v ulici Na hradbách, naproti synagoze, tam, kde je teď rychlé občerstvení, kterému se říká Krmelec…
„Víš, že jsem tam viděla na zdi kousky prstů? A plno krve tam bylo,“ zavzpomínala Dáša a já přikývla. Také jsem si pamatovala krev a černou chodbu, kde se to stalo a plno lidí kolem. Pár minut po výbuchu jsme všichni kolem náměstí věděli, co se stalo.
Kluci, mezi nimi i náš spolužák Eman Tesař, si hráli s výbušninami. Emanovi to utrhlo ruku.
Být to dneska, tak se o tom dozví celý národ při večerních zprávách. Ale tehdy jsme byli v Kolíně nejlépe informovaní jenom my, co jsme bydleli kolem náměstí, my z města.
Naše třídní učitelka, paní Samešová, která bydlela ve vilkách u Gymnázia, kus od náměstí, nevěděla druhý den vůbec nic, ale protože slyšela ránu, hned na začátku hodiny se nás na ni zeptala.
„Co to bylo, děti, včera odpoledne u náměstí za výbuch?“
My z města jsme spustili jeden přes druhého, a když jsme jí řekli, že tam byl náš spolužák Eman a co se mu stalo, pamatuju si, že zbledla a chytila se za srdce…

P.S.
Informovanost je někdy špatná i teď.
Dášo, nevěděla jsem, že měl tvůj Karel pohřeb. A mrzí mě, že jsem se s ním nepřišla rozloučit. Ale jsem ráda, že jsem vás oba před Vánoci potkala v Pražské ulici a že jsem si tehdy s Karlem naposledy popovídala…

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: