Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Nudistická pláž.

Nemám ráda zimu. My obrnáři nesmíme prochladnout, protože se pak strašně dlouho zahříváme a ze zimy nám odumírají neurony – ale neprochladněte v zimě! Ale kdyby v zimě byla jenom zima – to by se přežít dalo. Ale ono to musí ještě klouzat! A zkuste jít po náledí ráno v půl sedmé, kdy je ještě tma, k tomu mít nohu po obrně, přes rameno tašku s nákupem a na vodítku hyperaktivního jezevčíka, který se vrhá pod auta, v domnění, že to jsou pěkně rozjeté, hárající se čubičky!

To je horor, řeknu vám! Ochránci zvířat, nechoďte, prosím vás, ráno, kolem půl sedmé, po kolínském Zálabí u EKO VODY nebo kolem parku u školky! Kdybyste slyšeli, jak našeho jezevčíka tituluju, myslím, že byste věděli, koho ochraňovat!

Prostě zimu mít nemusím. A možná proto jsem si včera vzpomněla na léto a na koupání.
Nikdy jsem neměla ráda plavky. Škrtily mě a studily. Už jako dítě jsem si ráda ve vodě sundávala kalhotky od plavek a plavala bez nich. Byl to nádherný pocit volnosti!

Později jsem se snažila sundat si nenápadně alespoň vrchní díl plavek nebo jsem ho všelijak rolovala, abych se opálila celá. Totéž jsem dělala se spodním dílem. Nesnášela jsem na těle neopálené pruhy!

Začátkem osmdesátých let jsme byli v Bulharsku, kde jsme chodili tři týdny na nepovolenou nudistickou pláž. Úžasné! Nezapomenutelné!

Doma jsme se potom jezdili koupat na povolenou nudistickou pláž do Poděbrad. Tam už to nebylo tak pěkné. Chodili tam na „čumendu“ chlapi po infarktu a voda taky nebyla nic moc. Zlaté Bulharsko!
A když teď vzpomínám na koupání bez plavek, vzpomněla jsem si i na moje první setkání s nudisty!

Bylo to v létě v roce 1968. Chodila jsem se koupat do zálabského lomu. Jednou jsem ležela na svém místě už dopoledne, sama, ale pár známých polehávalo na skále o kus dál, takže jsem se nebála.

Chvíli po mně přišli tři kluci o něco starší než já, byli to kamarádi mého bratra Káji, znala jsem je, pozdravili jsme se, začali se svlékat kousek od vody, pořvávali po sobě a já si řekla, že se radši půjdu smočit hned, protože to vypadalo, že začnou za chvíli skákat do vody, a jestli mám z něčeho panický strach, tak je to voda, která stříká na mě a kolem mě.

Vstala jsem z deky, jdu k nim a něco se mi na nich nezdálo. Koukám, koukám, a když mi došlo, co je na nich divného, nemohla jsem už dělat nic jiného, než se rychle podívat jinam a ještě rychleji kolem nich projít. Všichni tři byli totiž nazí!

Tvářila jsem se, jako kdybych nahé muže potkávala na kolínských koupalištích denně. No a co? Tak jste se svlékli! Kluci byli trochu rozpačití a myslím, že se v tu chvíli styděli víc než já!

Vlezla jsem do vody, chvíli jsem plavala, na břeh jsem se radši nedívala, a když jsem vylezla, šla jsem stejnou cestou zpátky, protože jinudy to nešlo. Kluci už měli na sobě plavky a za chvíli jeden po druhém naskákali do vody. V plavkách. Dlouho jim jejich nudismus nevydržel…

Dneska jsou to skoro šedesátníci, občas se potkáme, bavíme se, ale o tomhle „nahatém“ setkání jsme spolu nikdy nemluvili.

Jardo, Petře a Pavle! Hele, kluci, já jsem na to nezapomněla! Připravte se na to, až se příště potkáme, že se vás zeptám, jak vám bylo, když jste stáli v osmašedesátém nahatí v lomu a já šla proti vám.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1