Poslední diskuse


Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, jmenuji se Martin Chalupa a...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, můžete mi prosím poradit, kde...

Téma týdne zobrazit diskusi

Dobrý den, ráda bych vám doporučila...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 5.08.19
Počet zobrazení: 334
Autor článku: Irena Fuchsová
Rytíř Nebojsa.

Čekala jsem na chodbě OSSZ před kancelářemi číslo 16 a 18, kde jsem si měla vyřídit jednu žádost, když se otevřely dveře a do chodby se vřítil zachovalý, štíhlý šedesátník v kožené bundičce a v džínách.
Moje babička by řekla, že má u zadku oheň. Řekla by to samozřejmě jadrnou češtinou. Jako dítě jsem se marně snažila, aby mluvila slušně, ale statečně mi vzdorovala.
Pán s ohněm v zadku viděl, že do kanceláře č. 16 právě vstupují dvě ženy a slyšel, že v kanceláři č. 18 se ozývají poměrně vzrušené hlasy. Protože jsem v chodbě čekala jenom já, podíval se na mě a ukázal na kancelář č. 18.
„Je tam strana?“
Pobavil mě. Přikývla jsem.
„Ano. Je tam strana. I vedle je strana. Taky tam jdu. Taky čekám.“ Tím jsem mu dala najevo, že pokud se některé dveře otevřou, tak jsem to já, kdo je na řadě.
„Tak to zkusíme! Člověk se nesmí úředníků bát!“ Prudce zaklepal na osmnáctku, nečekal na vyzvání, strčil tam hlavu a hned zase vypadl. Strana jednala. Totéž udělal u šestnáctky, i když viděl, že tam před chvíli dvě ženy vešly. Výsledek byl stejný. I tam jednala strana.
Začal rázovat po chodbě a nadával na úředníky, na poslance, na to, jak mají podnikatelé těžký život, na vysoké platy manažerů, na neošetřené silnice, a nezapomněl zdůraznit, jak on by to zařídil, zlepšil, upravil, opravil, protože jenom on vidí do všech problémů, které kolem nás jsou.
Statečný muž, říkala jsem si v duchu. Jánošík. Rytíř Nebojsa. Timur. Pan Charakter. Pak jsem uslyšela, že ženy v kanceláři č. 16 skončily, ozvalo se nashledanou, tak jsem vstala, a šla pomalu ke dveřím, které se v tu chvíli otevřely, ženy vycházely, a to už se mezi ně cpal pan Charakter, a když za sebou bouchl dveřmi, naštvaně jsem si ulevila.
„Ten blbec mě předběhl! Ale já mu to řeknu, až vyleze!“
Ženy se smíchem odešly a já netrpělivě podupávala po chodbě. Když pan Charakter za pár minut vyšel, tvářil se, jako kdyby si právě koupil půlku Kolína, na mě se ani nepodíval a odcházel.
„Pane, vy jste mě předběhl!“
Zastavil se. Otočil se. Podíval se na mě. Pak předvedl několik výrazů, za které by se nemusel stydět nejlepší herec!
1) Naprostý údiv. Cože?! To platilo mně? Kdo si to dovolil?
2) Pohrdání. Tos byla ty? Ty?! Co si vo sobě myslíš, ty stará krávo? Podívej se na sebe!
3) Ironický úsměv. Jen počkej, tebe si vychutnám!
A v tu chvíli jsem byla na koni já. Tak povídej, chlapečku! Povídej! To jsem zvědavá, co z tebe vypadne!
Poznal, že nebudu lehký soupeř, a malinko se uklonil…
… Jestli si teď myslíte, milí čtenáři, že se omluvil za to, že mě předběhl, tak se mýlíte. Řekl banalitu, kterou doslova fyzicky nesnáším, a jediné mé štěstí je, že se stýkám s lidmi, kteří by tohle nikdy neřekli.
„Tak promiňte, že jsem se narodil!“ A byl pryč.
To jsi řekl špatně, pomyslela jsem si. Měl jsi říct, tak promiňte, že jsem se narodil blbej!

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: