Poslední diskuse


Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, jmenuji se Martin Chalupa a...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, můžete mi prosím poradit, kde...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 7.10.19
Počet zobrazení: 283
  Autor článku: Irena Fuchsová
Sbohem a šáteček.
 

Šátek na hlavě jsem začala nosit v srpnu 2005 v klimkovických lázních. V jídelně se mnou seděla u stolu osmnáctiletá holčička, která v něm jednou přišla k obědu a já se na svoje pětapadesátiletá kolena zbláznila.
Hned po obědě jsem šla do „lázeňské tržnice“, což je několik propojených místností, kam od rána naváží různí prodejci své zboží a dělají radost hlavně ženám – lázeňačkám, a ta radost je každý den jiná, protože se každý den střídají, a koupila jsem si tam šáteček s lebkami, protože jiný neměli.
No… podezírám se, že bych si ho koupila, i kdyby tam měli dvacet jiných. Od roku 1994 totiž nosím prstýnek s lebkou, který jsem uviděla v Chorvatsku na trhu, kde podobné prsteny a náramky prodával umělecký kovář.

Vyškemrala jsem ho na panu Fuchsovi, a on mi ho nerad koupil, škrťa…
Když jsem si tedy ten šáteček s lebkami na pokoji uvázala, zbláznila jsem se podruhé. Nadšením. V té době jsem se totiž rozhodla, že si nechám dorůst vlasy a šáteček, který mi slušel (myslela jsem si to tehdy a myslím si to pořád), mi dorůstání mohl elegantně usnadnit a také to do dnešního dne dělá. Ještě to chce dva měsíce a budu mít elegantní mikádko! A pak šáteček sundám! Možná ho sundám už dřív…
Zatím ho ale pořád nosím a díky němu poznávám i různé lidi.

Nedávno jsem stála v ulici Na Hradbách se Zdeňkem Hejdukem, ředitelem kolínského Kulturního domu, a probírali jsme jistou kolínskou postavičku. Zastavil se u nás cizí chlápek a s úsměvem na mě kývl.
„Šáteček! Dobrá věc!“ Vytáhl z kapsy umolousaný červenobílý šátek a láskyplně si ho prohlížel.
„Taky ho nosíte,“ zeptala jsem se a začala jsem rozvádět přednosti nás ošátkovaných, cizí chlápek mi nadšeně přitakával a Zdeněk nás s úsměvem opustil.
„Takový šátek se hodí hned na několik věcí najednou,“ zasvěcoval mě chlápek do svého života se šátkem. „Například, když chci přinést několik lahváčů, poslouží jako taška. Nebo když chci znásilnit nějakou ženskou…“ Moje fantazie zapracovala.
„Jasně, svážete jí ruce! A když ji nechcete znásilnit, tak šátek použijete pod ní, na zem!“ No, trochu jsem ho zaskočila.
„Já nemyslel znásilnit, já myslel to druhý, jako dát ho pod ní, na zem…“
Pak už jsme se doplňovali bez problémů a cizí chlápek, vysoký, docela hezký, štíhlý, upovídaný čtyřicátník se mnou procházel Kolínem. Aby věděl, že nejde s nějakým béčkem, pochlubila jsem se mu, že píšu knihy a dala mu vizitku.
„Všechny moje knihy začínají když, takže moje webová stránka je www.kdyz.cz.“

Chlápek si prohlížel vizitku a vypadal překvapeně, na koho to v Kolíně narazil. „Spisovatelka? A proč tam máte Činoherní klub?“ Moje chlubení pokračovalo.
„Tam napovídám.“ Udiveně si mě prohlížel.
„V Činoheráku? Tak to já se na tu vaši stránku podívám! Určitě!“
Šli jsme dál, a protože mi přece jenom bylo líto, že mi za chvíli zmizí na rozkopaném náměstí, snažila jsem se dát našemu šátečkovému souznění nenápadné pokračování.

„Když se na tu moji stránku podíváte, můžete mi odtamtud poslat email!“ Přikývl. „Fláknu vám ho hned večer! A víte, jaký mám email já?“ Proboha, ať mi ho neříká! Nezapamatuju si ho a tužku z tašky tahat nebudu!
„Neříkejte mi ho, napište mi a já vám odpovím!“ Ale on se nedal a chrlil na mě hned tři své emailové adresy. Most, Kutná Hora, Kolín.

„Most, protože jsem se tam narodil, Kutná Hora, protože tam pracuju a Kolín, protože ho mám rád.“
Ještě chvíli jsme si povídali, on mi několikrát slíbil, že mi ho tam určitě večer flákne a pak jsme se rozloučili.
Bylo to úžasné setkání! Fakt! Co všechno dokáže jeden šáteček na hlavě! Dva úplně cizí lidé se dají do řeči, báječně si rozumí, jako by se znali celé roky… akorát… chybička se vloudila.
Večer mi žádný email nepřišel. Nepřišel ani druhý den, ani třetí, čtvrtý. A už asi nepřijde.
Škoda, permoníku z Kutné Hory!

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: