Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 9.03.20
Počet zobrazení: 270
Autor článku: Irena Fuchsová
Dr(o)bečky z radnice 2.

Vyjela jsem výtahem do druhého patra MěÚ, zaplatit roční poplatek za našeho pejsánka. Protože mě tam mají už rok evidovanou jako důchodkyni, připravila mi paní za přepážkou doklad na 100,- Kč, já zaplatila a zase jsem sjela výtahem dolů.
Ve své schránce u východu z radnice jsem si vybrala poštu a různé materiály, a doma jsem se v jedné vyhlášce dočetla, že jsem správně měla zaplatit 500,- Kč, protože můj důchod není mým jediným příjmem. Tak jsem si druhý den cestu výtahem zopakovala a čtyři stovky jsem doplatila.
Neznalost vyhlášek neomlouvá, ale myslím, že nám, nevědomým, by se mělo občas trochu pomoct, a tak mě potěšila pracovnice Finančního odboru, Jana Miškovská, když mi sdělila, že se občanům, kteří přijdou zaplatit povinný poplatek za svého pejska (poplatek se platí za pejsky, kteří jsou starší než tři měsíce), bude dávat k podpisu čestné prohlášení, že ten, kdo pobírá invalidní, starobní, sirotčí, vdovský či vdovecký důchod, nemá jiný příjem.
Pokud jsou uvedené důchody jeho jediným příjmem, zaplatí za svého panelákového pejska 100,- Kč za rok. Pokud má, kromě uvedených důchodů, jiné příjmy, zaplatí 500,- Kč. Takové prohlášení se mi líbí. Nemusíte znát vyhlášku, a prohlášení vás samo poučí.
31. 1. 2011, před schůzí Zastupitelstva, jsme se sešli všichni zastupitelé koalice u pana starosty Vítka Rakušana. V jeho kanceláři visí velká fotografie, na které je on, jeho manželka Klára a dcera Agáta. Když se na tu fotografii podíváte, zjihnete a pokud jste naloženi negativně, tak se určitě trochu té vaší negace vsákne do radniční zdi. Ta fotografie má fakt zázračný vliv!
Když chtěl zastupitel doktor Jan Rakušan (otec našeho pana starosty) dodat svému tvrzení váhu, ukázal na ni a řekl, přísahám na zdraví Agáty! Dovedu si představit, že pohledem na své dvě holky nabírá náš pan starosta během pracovního dne sílu…

Souhlasím s těmi, kteří teď říkají, že většina z nás pracuje, tak ať z pana starosty nedělám něco výjimečného. Ale musíte uznat, že není lehké nastoupit do nového zaměstnání, kde se na vás už několik měsíců doslova valí věci ne příliš příjemné, které musíte bezodkladně a moudře řešit, věci, na které bývalé vedení neupozornilo, věci, kterým se říká „kostlivci ve skříni“, a když si představíte, že takových kostlivců na vás „ze skříně“ vypadne každý den několik, nedivte se, že považuju našeho pana starostu Vítka Rakušana za Hrdinu č. 1 a jeho dva místostarosty, Jana Pospíšila a Tomáše Růžičku, za Hrdiny č. 2 a č. 3.

A nesmím zapomenout na Jiřinku Holubovou, sekretářku našeho pana starosty, které dám, čistě z mého ženského pohledu, titul Hrdinka č. 4. Vážně. Jiřinka, usměvavá, křehká blondýnka, maminka devítileté Kačky, byla motorem sdružení Změny pro Kolín od jeho počátků, kdykoli bylo potřeba něco zařídit, obraceli jsme se na ni, vše organizovala s úsměvem, byla naše sluníčko, které prozářilo každé naše setkání.
Přišla hned po volbách na MěÚ s naším panem starostou jako jeho sekretářka, jeho pravá ruka, jeho duše spřízněná, jako někdo, na koho se náš pan starosta může každou vteřinou spolehnout.
Sekretářka bývalého starosty odešla, ale to tak po volbách bývá. Málokdo si nechá sekretářku, byť by byla sebelepší, po někom, kdo ze své funkce odešel, protože odejít musel.

Jiřinka tedy sedí už třetí měsíc před kanceláří pana starosty. Sedí tam s ní ještě dvě sekretářky pánů místostarostů, které tam zůstaly z doby před volbami, nesedí tam tedy sama, nicméně sama je.
Když jsem si všimla, že naše sluníčko už tak nezáří, zeptala jsem se jí, jak se jí pracuje, a jak se zabydlela.
Nestěžovala si, to ne, ale svoji samotu mi přiznala.
„Já tady vlastně nikoho neznám. Ani nemám s kým jít na oběd, chodím sama…“
Prosím vás, pánové a dámy na MěÚ, vžijte se do její situace! Jak by bylo vám? Jste na jedné lodi a Jiřinka s vámi bude plout minimálně čtyři roky. Zkuste ťuknout na její kancelář před polednem a zeptejte se jí, jestli nepůjde na oběd. Zkuste to, prosím!

Ještě jsem vám chtěla říct, že na mé schránce za vchodovými dveřmi radnice, kam můžete házet svoje vzkazy, už není špína přímo historická, o které jsem psala minule, protože Martin Špinka, vedoucí Odboru hospodářské správy, zařídil, že jsou všechny schránky třpytivě čisté! Děkuju!
A ještě jedna novinka! Sdružení Změna pro Kolín už má svoji kancelář, kterou občanům slibovalo před volbami. Kancelář je financována ze soukromých zdrojů zastupitelů sdružení, kteří budou na své občany čekat každou středu, počínaje 9. 2. 2011, od 16 do 18 hodin, na adrese Václavská 4, Kolín III – je to ve dvoře, kde dřív bývala restaurace INANHOE.
Na první setkání s občany, na jejich návrhy, podněty a připomínky, se jako první těší zastupitelka Pavlína Havlíková.

Mějte příjemné dny a zase brzy na shledanou!
Irena Fuchsová, kolínská zastupitelka za sdružení Změna pro Kolín

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: