Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 20.04.20
Počet zobrazení: 331
Autor článku: Irena Fuchsová
Lež má sice krátké nohy, ale utíkat umí.

Na jedné besedě jsem vyzvala své čtenářky, aby zvedly ruku ty, které svému partnerovi ještě nikdy, ale opravdu nikdy nezalhaly. Přítomní muži překvapeně sledovali, jak se v sále nezvedla jediná ruka, a když ženy začaly vypravovat své příběhy, neježili se hrůzou vlasy jenom těm, kteří je neměli…
„Neměli „jeho“ pivo, tak jsem koupila jiné, ale protože se hrál „jeho“ fotbal, věděla jsem, že „jeho“ pivo chybět nesmí,“ začala jako první štíhlá brunetka. „Dala jsem tedy pět lahví toho jiného piva do ledničky a z prázdné lahve „jeho“ piva, jsem ve vodě odlepila nálepku a tu jsem pak pětkrát přelepovala na lahev jiného piva.
„Ty ses o mě dneska tak hezky starala,“ políbil mě můj miláček po fotbale. Aby ne, vartovala jsem u dveří obýváku, kdy bude mít lahev prázdnou, hned jsem ji čapla, odlepila jsem ve vodě nálepku „jeho“ piva a nalepila ji na lahev „jiného“ piva, ze kterého jsem mezitím, samozřejmě, odlepila „jinou“ nálepku, a pak jsem mu „jeho“ pivo odnesla k televizi. A to vše jsem udělala pětkrát…

Až budu umírat, řeknu mu, ty blbečku, trval jsi tehdy při fotbale na „svém“ pivu, ale nepoznal jsi, že je to jiná značka, protože jsem ti na každou „jinou“ lahev, nalepila nálepku „tvého“ piva!“
„Když se Jardovi něco v práci nepovedlo,“ navázala na brunetku usměvavá baculka, „přišel domů a zařval na holku, aby mu ukázala žákovskou knížku. A znáte to, tam se vždycky něco najde. Měla jsem nervy já i holka. Denně. Když nastoupila do deváté třídy, která se po letech znovu otevírala, vymyslela jsem plán. Kolem dvacátého září se ozvalo v předsíni „Přines žákovskou!“ a já smutně zavrtěla hlavou.
„Nemají je. Představ si, na ministerstvu zapomněli, že se bude otevírat devátá třída a nedali žákovské knížky do rozpočtu. Musíme to tenhle rok zvládnout bez nich.“ Jarda se na mě chvíli díval a pak začal nadávat na ministerské úředníky, kteří nepřemýšlí…
Prožily jsme s dcerou, díky této lži, nejkrásnější, protože nejklidnější školní rok. Možná mu to někdy řekneme, ale až za hodně dlouho!“
„Já mám kulinářskou lež,“ přihlásila se o slovo další žena. „Sojové maso nechci na talíři vidět,“ vzbouřil se před časem můj manžel, když jsem udělala čínu ze sojových kousků. Trochu jsem s tím počítala, tak dostal smažený sýr a hranolky. Od té doby jsem dělala všechno dvakrát. Svíčkovou s hovězím, svíčkovou se sojovým. Rizoto s vepřovým, rizoto se sojovým… a tak dále.
Jednou jsem dala na zasklený balkon rajskou ve dvou kastrůlcích, na sporák jsem připravila na pařáku knedlíky a odešla jsem do práce. Když jsem odpoledne přišla, manžel právě dojídal.
„Tys to maso nakládala?“
Zákeřná otázka. Proč bych ho nakládala? Ale protože se tvářil spokojeně, rychle jsem se rozhodla ke správné odpovědi.
„Ano, nakládala.“ Spokojeně odnesl talíř do myčky.
„Bylo dobré, takové měkké.“
Když jsem se šla za chvíli podívat na balkon, zjistila jsem, že snědl rajskou se sojovým masem. Samozřejmě, že jsem mu to neřekla. Proč bych mu to říkala?“
Potom ženy společně zavzpomínaly na drobné lži o nákupech bot a různých svršků.
„Tohle? To mám ze sekáče.“ „Není to nové! To jsem si koupila už asi před rokem ve výprodeji za dvacet korun.“ „To mi dala sestra. Je jí to malé.“ „Boty byly v 80% slevě. Chtěla jsem si koupit dvoje, ale ty bys vyváděl. Cože?! Měla jsem si koupit dvoje? Tak příště…“

A pak přišel zlatý hřeb.
„Bernard mě nechtěl odvézt na hřbitov, že prý má schůzi rybářů, tak jsem jela sama. Nevím, jak se mi to podařilo, ale narazila jsem předkem do hřbitovní zdi, a jak jsem couvla, odnesl to strom. S hrůzou jsem čekala, až přijde, co mu řeknu. Přišel po půlnoci s kamarády, vytlačili auto ze stodoly před barák, nalezli do něj a Bernard si zahrál na taxikáře. Když si konečně přišel lehnout, hned usnul.
Ráno šel pro něco do stodoly a já se, celá rozklepaná, chystala k přiznání, ale on se za chvíli vrátil úplně zoufalý, že prý v noci musel někoho porazit a vůbec o tom neví.

Celý týden jsme objížděli na kolech okolí a hledali v příkopě mrtvolu. Sice jsme ji nenašli, ale Bernard si už stejně nikdy za volant nesedl, když měl vypito a já od té doby, když začne vyskakovat, říkám, ty mlč, Bernarde, tys možná někoho zabil, a nevíš koho a boural jsi, a nevíš kde!“
Ženy byly na koni, přítomní páni zdrceně seděli, a já musela v zájmu spravedlnosti zakročit.
„Je pravda, že přísloví mají většinou pravdu. Říká se, že lež má krátké nohy. Uzavřeme tedy tuhle debatu o nevinných lžích žen, příběhem posledním, který potvrzuje, že lež opravdu krátké nohy má.
„Měla jsem kamarádku v drogerii,“ vyprávěla mi kdysi moje známá, „a jednou mě napadlo, aby mi na pěnu, která byla ve slevě za 37,- Kč, dala cenu o dvě stovky větší. Obě jsme se smály, když přecvakla 37,- Kč na 237,- Kč! Hrdě jsem ji přinesla domů a hned v předsíni ji ukázala manželovi. Koukl na cenu a překvapeně se na mě podíval.
„Za kvalitní pěnu dám klidně ještě víc, protože vím, že ji máš rád,“ prohlásila jsem se zamilovaným úsměvem, ale on, jako by mě neslyšel, se zeptal, kde jsem ji koupila.
„Tady naproti, u křižovatky,“ řekla jsem po pravdě a on se vrhl do koupelny a přinesl úplně stejnou pěnu! On, který neví, CO se ve kterém obchodě kupuje, vlezl POPRVÉ po osmiletém manželství do drogerie a koupil tam stejnou pěnu, jakou jsem před deseti minutami koupila i já!

S hrůzou jsem koukala na cenovku 37,- Kč, a když můj aktivní zásobovač řekl, pojď, jdeme tam, to je sprostá zlodějna, přísahala jsem v duchu, že mu už NIKDY, ale opravdu NIKDY nebudu lhát…“

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: