Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Čocht baroni 2

Publikováno: 20.05.20
Počet zobrazení: 394
Autor článku: Jiří Vodička
Od silnice se mezi hromadami vytěženého uhlí, pod šachetní navážkou hlušiny, které si sem připravují čocht baroni na obchodní byznys se proplétala zelená Érenka s nápisem pivovar Zlatopramen, za mohutného troubení klaksónu.

A máme je tady, zajásal Béda když zaslechl známé troubení a pustil se dolů po náspu k pivovarskému náklaďáčku svolávajíc partu, což nebylo ani nutné neboť účel příjezdu pivovarského auta všichni znali. Zelená Erenka zastavila před největší hromadou černého zlata, z kabiny vyskočili dva urostlí chlapíci, sklopili dřevěnou bočnici a na ložném prostoru, spod plachty vytahovali přepravní bedny s láhvemi piva.Nazdar chlapi, kolik toho máte?Přispěchal jim na pomoc Béda s Lojzíkem odebírajíce jim bedny a ukládajíc je do stínu pod stromy.

Deset beden a čtyři litrovky Rumu ještě jsme byli na šťáře v pivovaru,odpověděl Bédovi vazounský šofér náklaďáčku.Lojzo prosím tě hoď na mašinu dvě bedny píva, jinak nám Tonda lekne a vezmi mu tam ještě láhev Rumu zavolal Béda na Lojzu od náklaďáku a vyzáblej Lojzík s vytahanýma rukama vrazil láhev Rumu do roztrhaného huberťáku vzal do každé ruky bednu s láhvemi piva a uháněl si to po náspu nahoru k mašině kde jej očekával umaštěný a umouněný žížnivý mašinfíra sedící na schůdkách mašiny s otvírákem v ruce.Člověče Lojzíku ty jsi moje spása zasípal žížnivě mašinfíra, mám po včerejšku absťáka jako trám a ihned si sáhl do bedny pro láhev otevřel si ji a zhluboka si nahnul až to v něm zakloktalo a hned vyměnil zcela prázdnou láhev za plnou při čemž si s úlevou říhnul.Lojzík si dřepnul vedla fíry a sáhl do bedny také pro láhváče a otevřel si ho a také si zhluboka nahnul, zatím co si mašinfíra vytáhl z kapsy křivák, otevřel jej a z odřené kožené tašky vytáhl půl bochníku chleba zakrojil krajíc a začal jej mazat něčím nahnědlým silně zapáchajícím co si přinesl ve sklenici od marmelády.Ježíš Marjá to je smrad Tondo co to žereš?

Smrdí to jako když propíchneš dráteníka zaprotestoval Lojza a odtáhl se z dosahu nevábně vonící sklenice mašinfírovi pochoutky.Chceš?Nabídl Lojzíkovi mašinfíra podávajíc mu ušmírovanou rukou namazaný krajíc,jakou si mazlavou hmotou.Delikteska Lojzíku nakládaný syrečky, nevíš co je dobrý, pomlaskával si šíříc kolem sebe pronikavý zápach.Jenom to ne zaprotestoval Lojza odstrkujíc zašmírovanou ruku mašinfíry s nabízenou lahůdkou. To je to samý jako když mě cikáni pozvali na jejich národní pochoutku Gója a když to smažili tak jsem myslel že vybuchne barák přirovnával Lojzík dva největší zápachy ve svém životě které doposud poznal.No když nechceš tak nechceš, komentoval Lojzovo odmítnutí mašinfíra a s chutí se zakousl do Lojzíkem odmítnuté pochoutky.

Tondo večer jdeme na Palestinu do Trmic je tam candrbál, volal Béda nahoru na naveženou kypu, na které supěla na kolejích důlní lokomotiva na mašinfíru. Příjdeš Tondo? Bude guláš a karbanátky přípraváři ze šachty na rasovně, majzli vlčáka.Jasný večer jsem na Palestině vždyť se slaví hornickej den, horlivě přijal mašinfíra pozvání, potřebuju sádlo z toho čokla, mám pajšl na dranc, plivu černej dehet díky této železný obludě a mašin fíra láskyplně poplácal rukou podobnou lopatě válcovitý kotel lokomotivy.

Vždyť s ní fedruju na šachtě už drahně let odpověděl Bédovi co já jsem se nadejchal toho svinstva z toho jejího topeniště a pořádně si nahnul z láhve.Toníku važ si toho to kšeftu jež nám osud přihrál, přisedl si k mašinfírovi Lojza a otevřel si pivo.Podívej jak nás obdařili bolšáni.Jsme jak uhlobaroni, do práce jdeme kdy chceme, daně neplatíme nemáme píchačky, nikdo nás nekontroluje, díky černému zlatu kterého je všude nedostatek máme veškeré zásobování, na co si kdo z nás vzpomene, pro budovatelé a úderníky jsme jen póvl ale když je jim ziminka, a dojde jim příděl uhlíčka, tak jsou fofrem u nás s náklaďáčkem.A hlavně, naše zásada je, nesrat se do politiky Tondo.

Posledně jsem se byl podívat na nějaký veřejný monstr proces,které se pořádají na odrazení třídního nepřítele, člověče, mě ti úplně ovanula hrůza,když jsem poslouchal jakého si Urválka, je to nějakej prokurátor kterej je schopnej stavět dřevěný hranice a upalovat lidi jak ve středověku.

A taky jsem si všiml jak jsou vyrychtovaný ti obžalovaní co tam vozejí jako odstrašující příklad.Kdysi jsem četl knížku o jakési svaté inkvizici jak donucovali obžalované k přiznání a mám takový dojem že ti kteří dnes vyslýchají ti to součastné hříšníky, jsou tovaryši té svaté inkvizice.Ale zaplať pánbůh že z nás nechtějí mít brigádu socialistické práce.A nervou nám na náš Hilton údernickou fangli s názvem nějakého zasloužilého hrdiny socialistické práce. Hilton si nazvali čocht baroni dřevěnou boudu sbitých s hrubých pražců,kde se ukrývali před nepřízní počasí a konali hostiny s bohatými meníčkami jako koňský salám vuřty s cibulí a octem,delikateskou škvařeným sádlem na bubínkových kamínkách nalezených na skládce odkud jim je přivezli popeláři.Lojzík dokončil chvalozpěv na jejich království a rozloučil se s mašinfírou hornickým zdař Bůh seběhl s náspu k pivovarské Erence, popadl s hromady uhlí lopatu a připojil se k objema závozníkům kteří fedrovali uhlí na korbu náklaďáku

.Chlapi dost, prdnou nám péra zarazil šofér Erenky závozníky kteří zavřely bočnice sajtny na autě a vršili hromadu uhlí na autě až se jí začali nebezpečně prohýbat péra.Poté si dali v boudě ještě kafe s Rumem smlsli si kus koniny s cibulí,rozloučili se pozdravem zdař bůh a pivu zvlášť, naskočili do Erenky a s mohutným troubením na rozloučenou odjížděli na další pivovarskou štaci.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: