Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Čocht baroni 3

Publikováno: 10.06.20
Počet zobrazení: 318
Autor článku: Jiří Vodička
Po náspu s uhelnou hlušinou se těžce prodírala postarší žena ve vytahaných teplákách a ušmouranou zástěrou a s udřenými rukama s motyčkou se snažila vyškrábat zbytky uhle které tam nechali ti zdatnější paběrkáři kteří se vrhli na hlušinu hned po vyklopení vláčku. Vytěžili si jen to co považovali za nejkvalitnější a ty drobečky uhlí s uhelné navážky sbírala do kbelíčku, který potom vysypávala do starého dětského kočárku.

Lojza s Bédou se na ni chvíli dívali, jak se lopotí a potom se jim jí zželelo.Hele Lojzo tuhle bábrlinku tady pozoruju už pár dnů drcnul Béda do Lojzi.Co kdybychom udělali dobrý skutek pro bližního potřebného. Máš pravdu a oba se vydali k bárldlince která se zalekla když viděla že k ní přicházejí ti dva hromotluci kteři zde měli hlavní slovo a ulekaně ustupovala dozadu před nimi.

Nebojte paní nekoušeme, oslovil jí Béda a Lojzík ji vzal kbelíček z ruky posadil ji na lavičku vedle jejich boudy a vrazil jí do rukou plecháček s černou teplou curifindou do kterého cmrndnul trochu rumu. Sedněte si babi, my se vám o to postaráme a Béda najel se stařičkou Tatřičkou kterou vyzískali ze sousedního kovošrotu a zprovoznili si ji do pojízdného stavu, k hromadě uhlí, které ten den vytěžili z navážky a během půl hodiny ji přemístili na korbu Tatřičky až se jí prohnuly pérové pružiny.Tak nasedat paní a kam to bude? Zeptal se Béda který se posadil k volantu a jejich chráněnkyni které se ujali, usadili s Lojzou mezi sebe.Na Klíše chlapci na Klíše určila směr jejich jízdy pasažérka a dejte mi taky hlta a natáhla ruku k Lojzovi když spatřila v jeho ruce láhev rumu a pořádně si přihla z láhve až jí poskočil ohryzek na krku. Hergot ten Lojza musel té babce do toho kafe pěkně nahnout láhev s rumem že jí tak otrnulo s úsměvem se Béda podíval na Lojzu který se šklebil smíchy jak babce zachutnalo a rozzářily se jí smutné oči.Po chvilce jízdy po kočičích hlavách se jejich průvodkyně probrala a ukázala skrz špinavé sklo Tatřičky prstem.

Mládenci ,zastavte mi támhle u toho baráku a ukázala nám na výstavní secesní vilu.Babi nepřebrala jste zeptal se Béda při pohledu na nádhernou vilku za kterou by se nemusel stydět ani Rokefeld a pohledem změřil úbytek rumu v láhvi který tam zanechala když jí půjčil Lojzík láhev aby si cucla.Majitelka toho to nádherného stavení, se vyštrachala s vozu aby nám otevřela umělecky vytepávaná vrata do dvora kam jsme zacouvali s Tatřičkou aby jsme mohli shodit náklad s valníku.Pojďte dále mládenci zvala nás dále,naše pasažérka, když viděla že váháme Nebojte se je to opravdu mé, alespoň doposud nežli mi to seberou, uvařím vám alespoň curifindu.Odemkla vstupní dveře a vedla nás chodbou do vstupní haly překrásně zdobené arabeskami a ornamenty v dřevěném obložení.

Porozhlédli jsme se po té nádheře a scházel tu jen stylový nábytek a obrazy po kterých zůstaly na stěnách haly, jen světle orámované stíny.Jen pojďte mládenci pobídla nás naše hostitelka neupejpejte se když jsme zůstali nerozhodně stát na okraji haly kam nás zavedla z předsíně když otevřela dveře a pozvala nás dovnitř..Před válkou i během války jsem zde měla luxusní pánský klub, chodila mi sem samá honorace,provázela nás majitelka této honosné vily.Nosili mi překrásné pozornosti říkali mi madam a líbali mi ruku.Občas své bývalé hosty potkávám,ale trošku v jiném postavení. Zrovna nedávno jsem si byla na městském úřadě pro jaké si potvrzení.Otevřu dveře referenta který měl toto na starost a koho to tam nevidím,proti mě stál Rolfíček z abwéru, sklapnu podpadky, vztyčím paži a hlasitě zařvu, tak jak si to vždy u mne vyžadovali.

Heil Hitler Rolfe.A co myslíte zbledl otevřel hubu dokořán a když sklapnul zablábolil, teď už ne soudružko Heil teď zdravíme čest práci a významně si poklepal na klopu saka kde měl připíchnutý odznak s nápisem, se Sovětským časem na věčné časy, poté mi vystavil glejt co jsem potřebovala a nabídl mi funkci v pouličním výboru asi abych držela hubu o jeho minulosti. Ale kdepak s tím na mne,Rolfíčku odmítla jsem tu jeho nabídku. Já byla poctivá živnostnice nejstaršího řemesla které pomáhalo udržovat rovnováhu v rodinách když se cítil muž zanedbáván v manželství a přinášet potěšení osamělým a nezkušeným mužům bez rizika onemocnění určitého původu.

Po znárodnění mi rozpustili děvčata, nadělali z nich sociální pracovnice, údernice, svazačky a kdoví co ještě a já tejď dělám hajzl bábu po nocích v barech a kořalnách.Měla jsem to tu krásné, ani děvčatům se odtud nechtělo a vedla nás přes halu ložnicemi a ukazovala nám prázdná místa po stylovém zařízení interiéru jejího podnikání.No vidíte to prázdno pánové, po tolika nádherných a krásných věcí co jsem tady měla a jednoho dne mi sem vlítli řvoucí hulváti v montgomerácích a klobouky jak nosilo gestapo mávající revolvery, na pažích měli pásky s nápisem RG, jako Revoluční gardy my jsme tomu říkali rabovací gardy a řvali, jménem revoluční ho výboru jdeme zabavovat a jeden z nich ukazoval na jednotlivé kusy nábytku a zařízení, které odnášeli a nakládali na vojenská nákladní auta a když vše prakticky vyplenili sháněli se po štaflích a chtěli sundat kříšťálový lustr a když je nesehnali, tak ten krásný kříšťálový lustr co jsem měla v hale chloubu českých sklářů rozstříleli revolvery a rukou nám ukazovala na stropě díry po střelách.Naše nová přítelkyně, nás zavedla do kuchyně, posadila ke kuchyňskému stolu a postavila konvičku s vodou na lihový vařič.

Poslužte si prosím postavila před nás na stůl pucláky a nalila nám do nich žitnou kávu, když se začala vařit voda v konvičce.Je mi líto, že Vám nemohu nabídnout lepší kávový servis, ale veškerý porcelán jako i všechen jídelní servis včetně stříbra mne zabavili a teďka to nejspíše používají na některém revolučním výboru a nebo si to rozkradli domů povzdechla si smutně.Dopili jsme kávu, potom nás majitelka bývalého luxusního salónu provedla aby, jsme se ještě rozhlédli po bývalém pánském klubu pro lepší klientelu a naházely jsme ještě před naším odchodem, tu fůřičku uhlí naší nové přítelkyni do sklepa, nežli to zpozorují udavači z pouličního výboru a majitelka této stavební nádhery s toho bude mít potahování, poté jsme se rozloučili nasedli do Tatřičky Béda šlápnul na plynový pedál a my jsme frčeli domů s vědomím dobrého skutku na duši.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: