Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

O životě a smrti Fókióna, athénského politika a vlastence.

Publikováno: 25.08.20
Počet zobrazení: 249

kytkaretroMilé babičky a milí dědečkové, možná, že vás bude zajímat příběh z antického Řecka, o hrdinovi Fókionovi., ke kterému se lidé zachovali s nevděkem. I když se to stalo velmi dávno a lidé na to už dávno zapomněli, rozhodně to neznamená, že by se to nemohlo stát i v naší současnosti. Vždyť lidé se nemění. Povídejme si o slušných lidech, kteří mají srdce na té správné straně.

Athéňané o Fókiónovi toho mnoho nevěděli. Zřejmě pocházel z vyšších společenských kruhů. V mládí se mu dostalo ušlechtilé a pečlivé výchovy, aby byl v mladém věku Platónovým a později Xenokratovým žákem v Akadémii.

Pro Athéňany nebylo snadné ho spatřit, jak se směje nebo pláče, jak se koupe ve veřejných lázních nebo jak má vystrčenou ruku zpod pláště, když ovšem měl právě plášť na sobě, protože na venkově a na válečných výpravách chodil vždy bos a bez pláště, nebyl-li zrovna třeskutý a nesnesitelný mráz, takže i vojáci říkali žertem, jestliže chtěli vyjádřit, že je velká zima: Fókión má plášť. Milou a laskavou povahu zakrývala nevlídně vážná a zachmuřená tvář, takže kdo ho dobře neznal, neodvážil se ho oslovit. Když potom jednou řečník Chares mluvil o jeho zachmuřeném obličeji k všeobecnému smíchu Athéňanů, odpověděl Fókión: „Tento zachmuřený obličej vás ještě nikdy nezarmoutil, ale smích těchto lidí stál obec již mnoho slz.“

Fókiónova válečná kariéra.

Jako mladý muž se Fókion přidružil k Chabridovi a provázel ho na válečných výpravách a tak nabyl bohatých válečných zkušeností, a přitom také pozitivně působil na Chabridovu prudkou povahu. Chabrias se rád vrhal do nebezpečných podniků a Fókión ho dokázal mírnit, když se zuřivě vrhal do nějakého podniku, Ale v podstatě, jak píše Plútarchos, byl Chabrias poctivý a laskavý a Fókiovi dával vysoké velitelské funkce a svěřoval mu nejvýznamnější úkoly. Fókióvo jméno bylo známo po celém Řecku.

Fókiónova vítězná bitva.

Námořní bitva zjednala Fókiónovi velikou slávu a jméno. Velel levému křídlu, kde došlo k nejzuřivějšímu boji a kde bylo také rozhodnuto o vítězství. To také byla první bitva, kterou Athéňané po nešťastné peloponéské válce vybojovali proti Řekům jen vlastními vojenskými silami. Za tento úspěch se stal Chabrias jejich miláčkem a Athéňané byli současně upozorněni na Fókiónovy vůdcovské schopnosti.

Fókiónova politická kariéra.

Pro politickou činnost měl Fókión své zásady, neboť bohyně Athéna byla zároveň bohyní války a politické činnosti a za obojí se jí dostávalo stejné úcty. Cílem jeho politické aktivity bylo zachování míru a pokoje, ale přesto zastával úřad stratéga, ale o tuto hodnost nikdy neusiloval, ale nevyhýbal se povinnostem, které k této vysoké hodnosti náležely. Jednou ve shromáždění lidu byla přednesena věštba delfské věštírny, že jen jediný muž má opačný názor než celá obec, zatímco všichni Athéňané jsou v mínění zajedno, Fókión povstal a prohlásil, aby byli bez starosti, že on je tím, koho věštba hledá: neboť jemu prý se nelíbí nic z toho, co se v obci děje. Jindy zase předložil lidu návrh, který byl přijat příznivě, a pozoroval přitom, že všichni svorně schvalují jeho řeč, Obrátil se proto na své přátele s otázkou: Neřekl jsem snad nevědomky něco špatného?“

Athéňané se s Fókiónem často svářeli. Jednou odmítali jeho návrhy a nechtěli ho dále poslouchat: „mě můžete donutit,“ pravil, „abych dělal co nechci, ale nikdy mne nepřinutíte, abych proti svému přesvědčení mluvil, co není správné.“

Démosthénés, jeden z jeho odpůrců mu řekl:“ Fókióne, Athéňané tě jednou v šílenství zabjí.“ Fókión mu na to odpověděl: „A tebe při zdravém rozumu.“

Fillipos, král makedonský a Fókión.

V době, kdy se Filippos pokoušel nepozorovaně dostat pod svou moc Euboiu a za tím účelem přepravoval vojsko z Makedonie a pomocí tyranů dostával na svou stranu jednotlivá města, Plútarchos z Eretrie volal Athéňany na pomoc a prosili, aby vysvobodili ostrov z moci Makedonie.

Athéňané byli na válku s Filippem dokonale připraveni a za Fókiónovy nepřítomnosti byli zvolení jiní vůdci. Když se Fókión vrátil s loďstvem z ostrovů, především přemlouval lid, aby přijal nabídku krále Filippa o míru, protože Filippos měl tehdy mírumilovné úmysly a bál se nebezpečí, které hrozilo z války. Tu vystoupil proti Fókiónovi jeden z těch, kteří se stále potloukají po soudech a podávají žaloby, a ostře mu vytýkal: “Fókióne, ty se odvažuješ zrazovat Athéňany od války v okamžiku, kdy drží meč v rukou?“ Na to mu Fókion odpověděl: „Ovšem, i když vím, že ve válce budu poroučet já tobě a v míru ty mně.“

Fókiónovo úsilí o mír.

Fókiónovo usilování o mír bylo marné a zvítězil Démosthénés, který radil Athéňanům, aby svedli bitvu co nejdále od Attiky. Proti tomu Fókión namítal: „příteli, nestarejme se, kde máme bojovat, nýbrž jak máme zvítězit. Jen tak bude od nás válka daleko: budeme-li poraženi, jsou všechny hrůzy války blízko“.

Athéňané byli vskutku poraženi.

Poznámka: Athéňané byli pod dohledem makedonské posádky a makedonští představitelé se vměšovali do athénského života. V řadách Athéňanů našli samozřejmě své příznivce, kteří stáli proti Filónóvi a jeho politice. a není od věci se zamyslet nad tím, že docházelo ke korupci. To, co nejvíce Athény poškodilo, byla nejednotnost ztráta smyslu pro proporce. Tyto zlobné a hysterické reakce bylo snadné zneužít a při čtení textu o těchto poměrech není dost jasné, kdo s kým byl či proti někomu. Vynechávám hádky a spory a dále se věnuji jen Filónovi, kterému je zasvěcen tento článek. Snažila jsem se dopátrat ještě více informací o tomto muži, ale zdá se, že jediný Plútarchos sepsal poctivě jeho životopis. To je dobře, protože byl pozoruhodný člověk a tak se správné mu vzdát čest tím, že na něho vzpomeneme. Pokud máte zájem o Plútarchovo dílo Životopisy slavných Řeků a Římanů, pro přehled vás odkáži na vynikající stránky, které ve stručnosti informují o obsahu obou dílů. První díl není zatím k sehnání.

https://sites.google.com/site/novamisantropovacitarna/plutarchos-zivotopisy

A další fatální průběh situace mezi Makedoňany a Athéňany.

A strhla se hádka. Křiklouni a buřiči se vlekli na řečniště Charidéma a žádali, aby mu bylo svěřeno vrchní velení a toho se zalekli rozumní athénští občané. Za podpory aeropagu vymohli se slzami v očích ve shromáždění lidu, že záchrana byla svěřena Fókiónovi. Fókión byl přesvědčen, že je nutno přijmout ostatní Filippova opatření a doufat v jeho slavnost, Neschvaloval však, když Démades navrhoval, aby se Athény zúčastnili všeobecného míru a společenského shromáždění Řeků, ale radil vyčkávat dokud nebude známo, jaké návrhy Filippos předloží, ale jeho rady Athéňané neuposlechli. Brzy na to pozoroval, že svého rozhodnutí velmi litují, protože byli nuceni přispívat Filippovi loďstvem a jízdou.

Když došla do Athén zpráva o Filippově smrti, stavěl se Fókión proti tomu, aby byla obětována děkovná oběť: není ušlechtilé se radovat nad smrtí nepřítele.

Po Filippově smrti se stal Makedonským králem Alexandr zvaný Veliký. Po jeho smrti se situace povážlivě změnila Athény dostaly makedonskou posádku, jejímž velitelem byl Mettylos, slušný a rozumný muž, Fokiónův přítel Toto nařízení se zdálo Athéňanům projevem pýchy a obsazení považovali nikoliv za nutné opatření pro zajištění míru, nýbrž za chlubný důkaz moci opírající se hrubou sílu. Posádka vytáhla do Athén v době, kdy se slavily mystérie. Fókión nechtěl za žádných okolností zavléci Athény do války a Athén se chtěl kde kdo z Makedoňanů zmocnit a kde kdo chtěl Fókióna podplatit. Fóikón úmyslně ukazoval svou chudobu jako ctnost, protože s ní až do vysokého stáří tolikrát zastával úřad stratéga a krále měl za přátele, kdežto Démades se vychloubal bohatstvím bez ohledu na to, že porušuje zákon. A Athénách bylo zákonem cizinci zakázáno vystupovat ve sboru, jinak byl pokutou tisíc drachem potrestán chorégos.

Athéňané naléhali na Fókióna, ať přemluví Antipatra, aby je zbavil makedonské posádky, ale to Fókión odmítal.

Polyspérchonovy úklady.

Současné také poslal Polysperchón, který byl poručníkem makedonského krále Arrhidaia, ve snaze zmařit Kassandrovy politické plány Athéňanům dopis, jimž král vrací demokratickou ústavu a přikazuje, aby se všichni podíleli na politické činnosti podle dřívějších zvyklostí. To však byl úskok proti Fókiovi. Polysperchón totiž, jak se později ukázalo, konal přípravy k tomu, aby město dostal do své moci, a na uspíšení svého cíle si nemohl činit naděje, nebude-li odstraněn Fókión. K tomu podle jeho mínění určitě dojde, jestliže se zároveň do politiky nahrnou lidé zbaveni občanských práv a řečniště ovládnou demagogové a sykofanté. Zřejmě to byl selekuovský generál Nikanór, který přišel na shromáždění rady, která se konala pod ochranou Fókióna, který se zaručil za jeho bezpečnost. Když se pak Derkyllos pokusil Nikanóra zatknout, Nikanór, který byl předem varován uprchl. Ano, byla to provokace proti Fókiónovi. Nyní mohli Fókia obvinit, že tomu člověku umožnil útěk, místo aby ho zadržel. Fókión se hájil, že Nikanorovi důvěřuje a že od něho nečeká nic zlého, jestliže se však mýlí, raději chce zjevně křivdu trpět než činit.

Fókión odsouzen.

A od té chvíle se všechny útoky obracely proti Fókiónovi, když chtěl vytáhnout proti nepříteli. Polysperchontův syn, Alexander, přibyl s velkým vojskem naoko byl proti Nikanorovi, ve skutečnosti, aby se co možná města, určeného vlastní vinou k záhubě zmocnil.

Najednou se totiž ve městě objevilo velké množství vyhnanců, kteří přitáhli s Alexandrem, zároveň vnikli do města i cizinci a lidé bez občanských práv, takže shromáždění lidu, které bylo které bylo složeno ze směsice všech možných živlů, se konalo bez náležitého pořádku, V tom okamžiku byl Fókión zbaven svého úřadu a byli zvoleni noví stratégové. Kdyby nebyl Alexandr spatřen poblíž hradeb v důvěrném hovoru s Nikanorem a kdyby toto častější setkání nevzbudilo u Athéňanů podezření, město by nevyvázlo z hrozícího nebezpečí. Nyní vystoupil demagog Hagnónides proti Fókionovi a obžalovat ho z velezrady. Na Fókióna byla podána žaloba.

Fókióna a jeho přátele obklíčily stráže. Zatčené dopravil Kleitos do Athén pod záminkou, že budou postaveni před soud, ale ve skutečnosti proto, že budou vydáni na smrt, protože o nich bylo už rozhodnuto.

Na Fókióvu obranu nikdo nepromluvil, ale nejlepší občané si zakryli tvář a plakali. Přistoupilo se k hlasování: nikdo nezůstal sedět, všichni vstalí a většina si dala věnec na hlavu a odsoudili je k smrti. Jediný Fókión měl v tváři stejný výraz, jako když v hodnosti stratéga odcházel v doprovodu lidu ze shromáždění: s obdivem se dívali na klid a duševní sílu tohoto muže. Když potom Thúdippos ve vězení viděl třít bolehlav rozčilil se nad svým neštěstím, že to není správné, že má zahynout spolu s Fókiónem. Na to mu Fókión odpověděl: A ty nejsi spokojen, že umíráš s Fókiónem?“

Ma otázku přítele, zda má nějaký vzkaz pro syna Fóka, odpověděl Fókion. „Ovšem, vzkazuji mu, aby se za to na Athéňany nehněval.“

Když všichni vypili jed, chyběla dávka pro Fókióna. Zřízeně prohlásil, že neutře jiný, nedostane-li dvanáct drachem, aby za ně skoupil ještě špetku bolehlavu. Konečně dal Fókión zavolat svého přítelem zeptal se, zda nelze v Athénách zdarma zemřít, a požádal ho, aby tomu člověku za něho těch pár mincí zaplatil.

Bylo právě 19. múnychiónu.

Jeho nepřátelé se postarali, aby jeho tělo bylo odklizeno z Athén, aby nikdo nemohl zažehnout oheň k jeho pohřbení. Nikdo se neodvážil se dotknout jeho mrtvoly. Jen jakýsi Kónópióm, který za peníze vykonával tyto služby, odvezl jeho mrtvé tělo přes Elusínu a spálil je ohněm, který si přinesl z megarského území. Žena, která mu se služkami pomáhala, navršila na tom místě mohylu a vykonala úlitbu, kosti skryla pod šatem, v noci je odnesla domů a zakopala vedle krbu se slovy: „Tobě milý krbe svěřuji pozůstatky čestného člověka. Vrať se do hrobu otců, až přijdou Athéňané k rozumu.

Dozvuky.

Neuplynula dlouhá doba a vývoj událostí ukázal, jakého ochránce a strážce rozvážnosti a spravedlnosti lid zahubil Postavili mu bronzovou sochu a tělesné pozůstatky pohřbili na státní útraty, Jednoho ze žalobců, Hagnónida Athéňané odsoudili k smrti a vykonali rozsudek a Démofila, a ty, kteří uprchli z města, objevil Fokiónův syn a odplatil jim za otcovu smrt.

Přece však postup Athéňanů proti Fókiónovi připomenul Řekům tragédii Sokratovu, protože provinění a jeho neblahé důsledky pro obec byly v obou případech stejné.

Zdroj: Plútarchos. Životopisy slavných Řeků a Římanů II.

Autorka: Irena Novotná

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: