Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Čocht baroni 16

Publikováno: 9.09.20
Počet zobrazení: 244
Autor článku: Jiří Vodička
Jen si do mě šťouchni pohladil jsem chlupatou palici Kulíka ,který mě dloubal studeným čumáčkem do tváře, jak to měl každé ráno ve zvyku, když zatoužil proběhnout se venku na čerstvém vzduchu a snažil se mě přivést k vědomí, po naší první vášnivé noci v novém hnízdečku.

A advokát jemně naznačil pohybem ruky že se jedná o naší bábinku.Údivem jsem otevřel pusu neboť toto ženské jméno mě bylo zcela cizí neboť jsme všichni znali naši bábinku jen jako bábinku. Dovolíte mi přátelé abych si odložil ?Zeptal se a po těchto slovech si odložil svrchník a klobouk do nastavených rukou našeho Lojzíka který stál jak solný sloup zcela omráčen vybraným chováním našeho hosta.Nu že vidím vážení že jsme zde všichni a můžeme k právním úkonům kvůli kterým jsem zde.
A položil kožený kufřík na stolek a vyňal z něho pečlivě urovnané listiny,které rozložil po stolečku.Tak abychom se dostal k podstatě věci a neb proč jsem zde.Minulý týden mne navštívila zde přítomná paní Tamara Kaminská, v doprovodu zde přítomného pana Bedřicha Rendla za účelem jisté právní rady a vypracování jistého právního úkonu.A vzhledem k určitým okolnostem za kterých jsem panu Rendlovi velice zavázán,rozhodl jsem se porušit určité právní regule jež jsem povinen jako právník dodržovat,učinil jsem výjimku vzhledem k
možnosti ohrožení práva ze strany novodobého uchopení moci a porušování práv a zákonů z hlediska nastolené moci nového režimu.Jedná se o vypracování,darovací smlouvy za jistých podmínek které ochrání,zde přítomnou paní Kamenskou,před zvůlí novodobých ochránců pořádku, kteří pod záštitou novodobé demokracie olupují bezbranné občany o jejich majetky
a proto jsem na přání paní Kamenské a pana Rendla vypracoval tuto darovací smlouvu,kterou přechází veškerý majetek paní Kamenské jako dar na zde přítomného Jiřího Vencla a slečnu Janu Kočovou,za podmínek že k získání tohoto velkorysého daru je závazek,od Jiřího Vencla a slečny Jany Kočové že po dobu jejího stáří,jí budou věnovat všestrannou péči až do doby naplnění jejich dnů odchodů ze světa.Tato darovací smlouva,je sepsána podle přesných požadavků mé klientky,paní Tamary Kamenské a to ve třech exemplářích a to jeden u mne jako jejího právního zástupce,druhý, paní Tamara Kamenská a třetí zde přítomní,Jiří Vencl a slečna Jana Kočová,kteří budou pečovat o blaho paní Kamenské.

Zároveň vás upozorňuji vážení přítomní upozornil nás advokát při podepisování darovací smlouvy na úpravu data nabití platnosti této darovací smlouvy, které jsem úmyslně posunul na týden před dnem kdy byl zkonfiskován majetek paní Kamenské.Tak že v tu dobu měla toto nemovitost už jiného majitele,kterému byl vlastně tento dům vyloupen a může s toho to nezákonného činu vyvodit právní důsledky.Dovolíte abych ještě jednou překontroloval veškeré detaily této darovací smlouvy?Abych si byl opravdu jistý že je vše v pořádku,požádal nás advokát a my jsme jej nechali po našem podpisu nerušeně o samotě ž do doby kdy uznal že je vše v naprostém pořádku a předal nám darovací smlouvy se slovy na rozloučenou.

Vážení jsem velice rád,že mohu i v této pohnuté době,být nápomocen spravedlnosti.A když jsme jej doprovázeli k jeho automobilu,loučila se s ním naše bábinka se slovy.Pane doktor jsem Vám velice vděčná že jste mi pomohl zachránit to o co mne chtěli připravit novodobí moci páni.A když usedal do vozu vtiskla mu do dlaně malou potažené pouzdro potažené sametem.Advokát nastartoval automobil pokynul nám na rozloučenou a odjížděl setmělou ulicí,ale zvědavost mu nedala pokračovat v jízdě zastavil pod rozsvíceným osvětlením pouliční lampy,otevřel pouzdro které mu vtiskla bábinka na rozloučenou do ruky a úžasem se mu zastavil dech.V otevřeném pouzdře se mu na bleděmodrém sametu ve světle pouličního osvětlení rozzářil nádherný obrovský briliant zasazený ve zlaté broži rozhazujíc kolem sebe třpytivé paprsky oslňující užaslého advokáta.Tak tomu říkám,pal máre, pomyslel si užaslý právník prohlížející si nádherný šperk.

A když se jeho pohled nasytil nádherného třpytu briliantu opatrně jej opět uložil do pouzdra a do kapsy kabátu,opět nastartoval automobil a s výtečnou náladou výherce lotýnky se rozjel domů.Zatím co náš advokát odjížděl domů,zakřepčila naše bábinka radostí,vlastně už ne naše babča, jak jsme jí nazývali až do teď, když jsme se dozvěděli její jméno ale paní Tamara Kaminská.A bude se slavit přátelé,odběhla a za chvilku se vrátila nesouc v rukou podnos se sklenkami a dvěmi láhvemi vodky,té staré kterou jsem obdivoval.Babča teď už Tamara, otřela láhve od letitého prachu vlhkým kusem látky,což ale nedalo Bédovi který začal jednu z těch starých lahví prozkoumávat.Ano přátelé podívejte se tato vodka se dodávala na carský dvůr.Vysvětlovala naše Tamara když láhve kolovali z ruky do ruky abychom se mohli obdivovat něco co dostával Ruský car.Tak přátelé na zdraví naplnila sklenky pozvedla ji s námi k přípitku a na tykání a říkejte mi Táňa,rozjařila se a v jejích dříve tak smutných a utrápených očích se objevil šťastný třpyt a jiskřičky štěstí.

Táničko netajíš něco před námi? Vyzvídal Béda,tvé jméno vztah k Rusku tahle vodka a ukázal na láhev stojící na stolku.Jednou vám svou minulost vyjasním,ale až k tomu bude vhodná příležitost přátelé,teď je toho na mne ještě trochu moc.Mějte ještě chvilku strpení.Požádala nás naše přítelkyně, teď už paní Táňa.A dáme ještě jednu do volátka podíval se Béda na hodinky a jdeme na kutě je už pozdě a zítra je neděle a čeká nás ještě stěhování,toho co jsme nechali v tom skladišti a co patří tady do toho to baráku.Nasedat a jede se do pelechu vy dva se ještě doma sbalte proto že už od zítra budete spát tady u Táničky že ano? Obrátil se k Táničce.No jé je zajásala Tánička konečně se v noci nebudu probouzet se strachem že mne někdo kvůli tomu baráku zamorduje.
Vymotal jsem se z pokrývky a upřel oči ke stropu ložnice.Fuj tajbl to jsem se lekl.Z každého rohu stropu na mne zíral prdelatý andělíček s naducanými tvářemi.No to byl nápad umístit sem ty okřídlené monstra.Málem jsem z nich dostal infarkt.Jestli na tom stropě ty zrůdičky zůstanou a já budu mít plnit své milenecké příslušenství k lásce a budou na mne tak nestydatě čučet ze stropu tak asi jako milenec neuspěji.Odebral jsem se do koupelny vykonat si ranní hygienu,oblékl jsem se a sešel po schodišti do přízemí do kuchyně.Hmm dobrota a přisedl jsem si ke stolu na kterém již byla připravená konvice s voňavým černým čajem a krajíce čerstvého chleby s máslem a džemem.Nacpal jsem si plnou papulu chlebem když ke mě přicupitala Janička usedla mi na klín a usrkla si čaje z mého koflíku.Jani prosím tě co to obludárium v naší ložničce?Podívala se mi do očí a já se musel usmát při vzpomínce,na tu nádhernou hříšnou,krásnou a vášnivou noc, po které měla jaké si modro pod těmi jejími kouzelnými kukadly.Myslíš miláčku ty nádherní Amorci v našem hnízdečku lásky?Zeptala se naivně i s jejím odzbrojujícím úsměvem a při čemž věděla jak já tyhle ty prdelaté zrůdičky nesnáším.Snad mi nechceš říci že tam to sádrové obludárium necháme aby nás to očumovalo při takových nocí jaká byla na dnešek, horlil jsem pro likvidaci těch prdeláčků, které na nás mají zírat pokaždé když si budeme s Janičkou sdělovat intimnosti.Ale miláčku, vždyť jsi si jich včera večer a v noci ani nevšiml.Hájila si ty sádrové ohavnosti s těmi jejich pitoreskními škleby, rozsévající prý v ložicích manželské štěstí.Však jsem měl v noci stále pocit jako že mi někdo slintá na záda, nedal jsem umlčet jejími sladkými argumentíky a oni to byli ti tví sádrový zrůdičky, hájil jsem si svůj názor.Ale musím uznat, miláčku,ťala Janička do mé mužské ješitnosti, poslední ránu z milosti,která moji revoltu proti nástropním prdeláčkům zcela zlikvidovala.Musím uznat, opakovala Janička že ti to v některých chvílích vůbec nevadilo a dokonce z mého pohledu to prospělo tvé mužnosti.Ale víš co miláčku? Vyjednávala,uděláme dohodu. Ty překrásní Amorci zůstanou tam kde
jsou a já je při každé něžnosti s kterou mě budeš obdařovat, před tvými zraky zakreji šátky a doufám že je jednou nebudu muset nechat trvale nezakryté trošku si dobírala mou mužnost budoucností.Nacpal jsem si do úst kus chleba abych ukončil diskusi v které jsem neměl stejně šanci, neboť něžný půvab mé milované měl vždy navrch a proto jsem se spokojil alespoň s protestem abych alespoň ukázal že se tak brzo nepoddám.Janička mi dolévala ještě čaj s vítězným úsměvem,když se rozdrnčel zvonek u vchodových dveří.Koho to sem čerti nesou ozvala se z předsíně Táňa v županu a všichni jsme se šli podívat na ranního hosta.Á máme tady první hosty ve vašem novém domě odlepila se Táňa od špehýrky ve dveřích a pustila zvědavou Janičku aby se také podívala.Ježíš marjá jsou ti naši chlapi,jdou jak tři králové vyprskla smíchy a odemkla dveře abych se konečně také dozvěděl kdo to k nám po ránu zavítal.No jó musel jsem se taky rozesmát,když jsem viděl tu sestavu.Béda s mrtvou krůtou v pod paždí,Tonda s košem zeleniny a kdoví čeho a samozřejmě Lojza s bednou zlatavého moku přičemž mu z kapes huberťáku čouhaly láhve kořalky.Budíček zahalekaly všichni tři, když jsme otevřeli dveře a vpustili je dovnitř.Tak pojďte dál hříšníci uvítala je Táňa,a hned Bédovi odebrala mrtvou krůtu,pěkná pěkná zálibně ji prošahávala, mladá a vykrmená pochvalovala Bédy úlovek. Přiznej se rošťáku, kdes ji ulovil?Vidím že má přejetý krk.Obvinila se smíchem Bédu z nekalého úlovku.Tys pytlačil.Kdepak Táničko sama nám vběhla pod kola našeho vehyklu,ale majitelka nebyla škodná.Vysvětloval Béda. Když jsme se s ní vyrovnali,tak se ptala kdy zde pojedeme ještě jednou,že by nám pod kola vehnala celé hejno a že potřebuje dceři na věno.Tak pojďte sem s tím ptákem smála se Janička Bédovo obhajobě,a nesla si ho do kuchyně.Dnes boudou řízečky,pečínka,a polívčička s játrovými knedlíčky sdělovala nám Janička jídelníček nedělního obědu a domácí nudličky kdybych mohl prosit ozval se Toník.Momentík chlapci než li se uvelebíte vrátila se Tánička k nám z kuchyně a vytáhla Lojzovi láhev vaječného koňaku z kapsy poznámkou. Taky nemusíte vytroubit všechno a vznešeně si ji nesla do kuchyně,jako žezlo čerstvě inaugurované královny.Pojďte si chlapi dřepnout do kurníku, tak jsem pojmenoval kout s ratanovou sedací soupravou k posezení v hale pod dřevěným vyřezávaným schodištěm do patra vilky.A dáme si repete po tom včerejším stěhování nežli nám děvčata připraví první nedělní oběd v tomto vašem paláci Jíro,sáhnul Béda pro lahváče.Chytejte chlapi a jednoho hodil mě sotva jsem tu láhev chytil a dvě Tondovy a Lojzovi s poznámkou nebudu se dvakrát ohýbat.Potom nechal putovat otvírák,když jsem zastavil Tondu, když si šel otevřít láhev s pivem o zámek ve dveřích tak jak se to někde dělává, Tondo tady máš otvírák ničíš mi dveře kamaráde a podávám mu ten nástroj s upozorněním na můj majetek.A ještě si dáme před obídkem aperetívek pánové,aby nám lépe šmakovalo a Béda z košíku láhev slivovičky,pánové to je poklad otřel láhev od špíny.Pravá Terkelice a hodně stará dárek od jedné Moravandy vlastně od jejího tatíka co čekal že se s ní ožením, ale zaplať pán bůh že u ní zvítězila Moravská přízeň a že se zakoukala do svého souseda,spíše do jeho majetku.Voni ty Moraváci jsou totiž více přes tu hmotnou podstatu.No a mě jako odškodnění nad zhrzenou láskou,daroval její tatík deset litříků toho to lahodného moku které zakopal na zahradě když se narodila,tam je to zvykem až do té doby než se jeho dcerunka bude vdávat.A tak jsme s jejím tatíkem popadli krumpáče a ten dvacetiletý poklad vykopali bylo ho tam 30 litrů a tak jsem si desítku odnesl s přáním šťastného manželství mladým.Píše co?Jemně nahořklá jen se rozplývá, pochvalovala si Janička s Táňou, když až do kuchyně slyšely náš hovor o dvacetileté slivovičce a hned přispěchaly se skleničkami aby také smočily mlsné rtíky.Jdeme Táni aby se nám to v kuchyni nepřipálilo,ještě si obě cvrnkli té lahody do koštýřek a spěchali s nimi opatrně aby neulily do svého kuchyňského království.
Pánové to jsou obrazy prohlíželi si Lojza s Tondou obrazy, opřené o stěnu schodiště které jsme přivezli z toho loupežnického doupěte a chystali jsme je opět zavěsit na původní místa odkud byli uloupeny.Ty budou asi hodně mastné,uvažoval nahlas Lojza usrkávajíc slivovičku.Co myslíš?Tondo,sondoval Tondovo intelektuální smýšlení.Hmm podívej ta rodinka na tom velkém,obraze.Nějakej vousatej chlap s šavlí a medailemi s beranicí na palici.Troubo oponoval mu Toník to nejní beranice,ale papacha to je Kozácká čepice ty bambulo opravil Lojzu.Hele a ta rodinka samé zlato a diamanty ukazoval na šperky jimiž byly vyzdobeny dámy na obraze ve večerních toaletách.Táni prosím tě můžeš sem na okamžik přijít?Zavolal Tonda do kuchyně.Prosím tě je to beranice nebo papacha rozsuď nás vrhli se oba na Táňu aby je rozsoudila.Tak to na co ukazuješ Toníku,to vysoké červené se střapcem,vysvětlovala mu Táňa tak to je fez který se nosí v orientu a má ho na hlavě Habešský vyslanec a to co má ten druhý na hlavě ten co stojí vedle něho je tatíček car a ten má opravdu na hlavě Kozáckou papachu a ten co stojí v pozadí a drží koně tak to je mužík a ten má opravdu na hlavě beranici.“A tyhle ty dámy?“zeptal se Lojzík na dámské postavy ověšené šperky na druhém obraze .Tak to jsou dámy z carského dvora,trpělivě vysvětlovala Táňa a znázorňuje to ples v carském selu.A tato nádherná dáma na tomto obraze a Táňa ukázela na jednu postav na malbě v bohatém rouše, je má kmotra,sestra cara Mikoláše a můj otec byl carův osobní stájník,který měl na carském dvoře své postavení, proto že tatíček car miloval koně a svůj lid.Hele Táni a kolik by koštoval takový obraz, vyzvídal Lojzík a ukázal na ten největší.Lojzíku Moc a moc peněz,však ten kdo zařídil aby mi ty obrazy zrekvírovali věděl jakou má cenu.Rozvěsili jsme ty umělecké díla na své původní místa tak jak nám Táňa označila kam který patří a vyrazili jsme ven,do zahrady, teda notně zanedbané,abych se porozhlídl po tom co mě čeká abych to tu zvelebil. Rozhrnovali jsme džungli křivin až najednou Tonda zasakroval.Málem jsem si ukopl palec držel se za nohu a poskakoval na jedné.Zatracenej šutr.Jó jaký pak šutr smál se mu Lojza vždyť si zakopl o ňákou sochu kamaráde.No jo podívejte hele vedle je tu hned fontánka. Tondo rozesmál se Lojza. Vždyť ty jsi nakopl mořskou nymfu do zadnice, nejspíš spadla z té fontánky.A hele tady jsou další mořské zrůdičky ukazoval Béda na zátiší kamenných sošek kolem zarostlé fontánky.

Hele málem jsem spadl do bazénu ukazoval Béda na okraj lasturového bazénu na jehož okraji se zastavil.Hoši tady něco zavonělo, nasál nosem Tonda.No jo voní voní tady něco, pomlaskával Béda.Prodrali jsme se tou zahradní džunglí,až pod okno kuchyně odkud nás přivábila mlsota kterou tam kuchtily Janička s Táňou a otevřely si okna,čímž uvolnily vůni která nás přivábila pod okno kuchyně, což přerušilo naše zahradní dobrodružství.a my jsme se hrnuli ke dveří do domu, aby nám neunikl ani ždibíček z té voňavé lahody, kterou nám připravují ty dvě kouzelné kuchařské víly.Pánové umýt ruce a napřed vyčistit šaty od bodláků a potom ke stolu postavila se Táňa mezi dveře, zahradila nám vstup do jídelny a hnala nás do koupelny, abychom se dali do pucu než li nás vpustí na to voňavé vábení které se rozlévalo po celé vile.Vzali jsme koupelnu útokem abychom si vydobyli to nejlepší místo u stolu v jídelně.Tak pojďte vy hladoleti otevřela nám Táňa propojovací dveře do jídelny a my jsme užasli,nad tou nádherou co pro nás vykouzlily naše hostitelky.Trochu s ostychem abychom snad o nic nezavadili a něco nepřevrátili jsme se rozsadili ke krásně a slavnostně prostřenému stolu,s nádherným porcelánovým servisem že až oči přecházeli.Mňam to budou Lukulské hody,zamlaskal Toník při pohledu na bohaté menu které dráždilo naše chřípí svou vůní a obohacovalo naše chuťové pohárky v našich ústech, při pohledu na ty nádherné kuchařské výtvory,které měli být obětovány pro naše mlsné jazyky.Pravá Míšeň pochlubila se Tánička když jsem pohledem obdivoval nádhernou porcelánovou mísu,která trůnila uprostřed stolu a z které se šířila lahodná vůně drůbeží polévky,s játrovými knedlíčky.Mlsný Toník už nemohl nadále snášet tu dráždivou vůni,naklonil se nad mísu s polévkou,nadzvedl porcelánové víko a zamíchal naběračkou obsah v míse.

Áááá dlouze nasál dlouze do chřípí voňavou páru, linoucí se z mísy a domácí nudličky zajásal při pohledu na obsah kterým si naplnil svůj talíř až po okraj a předal naběračku dále.Naběračka kolovala mezi námi a naplňovala nám talíře tou voňavou dobrotou s domácími nudličkami a játrovými knedlíčky,až se opět vrátila k Toníkovi který mezitím vyprázdnil svůj talíř a znovu sáhl po tomto bohu libém servírovacím nástroji aby si ještě jednou doplnil nášup té nudličkové dobroty s játrovými knedlíčky.Pánové a teď následuje druhý chod pro vaše mlsné jazýčky,oznámili nám Janička s Táňou a kladli nám na stůl mísy s bramborovými knedlíky a naporcovanou pečenou krůtu v pěkným litinovým pekáči.Tak tohle to je zase moje, liboval si Béda a hned si narovnal hromadu bramborových knedlíků že se mu tam sotva vešel pořádný kus krůty a jak takž, ještě hromada modrého zelíčka jak pojmenoval svou oblíbenou pochoutku a to vše ještě bohatě zalil vypečenou šťávou z krůty.Nó protáhnul Lojzík údivem obličej při pohledu na tu Bédovu hromadu která doslova přetékala Bédovi přez talíř. To jsem zvědav jak to do sebe naláduješ.Vždyť praskneš zasmála se Bédovi Táňa.Kde jsou prsíčka přehraboval se vidličkou v pekáči Toník když si servíroval krůtu také k pěkné hromadě knedlíků která konkurovala té pyramidě co si naložil Béda.žádné prsíčka rezolutně prohlásila Janička,ty budou na řízečky pánové a napíchla vidličkou notný kus krůty a položila mu jej na talíř se slovy, papej Toníčku jinak to sníme a budeš mít kručení bříška.Podívej na Bédu jak to do sebe láduje a ještě hltá pekáč očima.

Zatím co si naše společnost vychutnávala odpolední siestu u kafíčka a vynikajícím štrůdlu, po té vynikající pečínce a náš Kulík zápasil v kuchyni se zbytky toho nebohého okřídleného tvora, který nás tolik potěšil,zvedl se Běda z houpacího křesla v kterém si hověl se skleničkou rumového moku v ruce a odcházejíc ke dveřím na mne kývl abych ho následoval.Hele Bédo co to na mne šiješ, uhodil jsem na něho, když jsme vyšli na chodbu a já jsem si všiml,jeho potutelného úsměvu v jeho lišácké tváří.Kamaráde když jsme byli ráno na tržišti, nežli jsme sem přijeli sděloval mi spiklenecky potichu aby to nikdo s přátel co trávili siestu vedle v jídelně neslyšel, všiml jsem si tam ve stánku nádhernými kyticemi tuhle krásu a řekl jsem si, vezmeš ji Jířovi, co kdyby se náhodou zrovna dnes rozhodl a dostal chuť požádat Janičku o ruku a Béda se naklonil do zákoutí pod schodištěm a vytáhl odtamtud kbelík s vodou s nádhernou kyticí,číž mne teda momentálně uzemnil a já stál na moment překvapením s otevřenou pusou.Ten chlap snad myslí na všechno.Pomyslel jsem si.Bédo ty jsi zlato,zajásal jsem,zase jsi mi vytrhl trn z paty,takhle šikovně to nastrojit.Tebe mi poslalo nebe,blahořečil jsem Bédovi,

Autor: Jiří Vodička; foto: internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: