Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Čocht baroni 19

Publikováno: 30.09.20
Počet zobrazení: 354
Autor článku: Jiří Vodička
Vychutnávali jsme si odpolední siestu aby nám slehlo po našem oblíbeném obídku v podobě utopenců, chlebíčku se špekem a opékané koniny,která rozvoněla celou naši boudu.

Když ji Táňa obracela na pánvičce na kamínkách,Béda si lebedil natažen na lavici kterou jsme zkonfiskovali ze starého hurvínku odstaveného na staré zarostlé koleji za opravnou vagónů Táňa purýrovala náš otlučený servis na vaření a přitom bylo všude cítit rum který si cvrnkala do čaje a tvářičky ji začínaly zářit červení a oči ji svítily jak reflektory na divadelní scéně.Ježíš marjá vzdychnul Béda když nás z odpolední siesty probralo mohutné skřípění brzd a rachot nějakého pekelného stroje.Co se to děje?Poplašila se Táňa,když viděla že to s námi ani nepohlo.To nic uklidnil ji Lojzík pokuřujíc vonnou retku kterou si ubalil do Rudého práva.
To jsou naši kluci cikánský.Vyšli jsme před boudu za kterou zastavil popelářský vůz který tak vylekal Táňu,přistávacím manévrem za který by se nemusel stydět ani americký bombardér.
Po chvilce klidu a když se ustálilo rozbouřené bahno které rozvířil popelářský oř,se otevřeli dveře této ocelové obludy které polykala veškerý vyprodukovaný odpad lidské společnosti a z kabiny auta se vykulili dvě četné rozesmáté kudrnaté palice,posazená na stejně nezbedných tělech s kterými šili všichni čerti pekla.Bratři Horvátovci cikánská dvojčata, dvojčata za které by kdo koliv z nás dal ruku do ohně.Čestní a poctiví,Dežo a Fero vždy spolu jeden bez druhého nedá ani ránu.Vezeme Vám návštěvu volali už s dáli když se k nám brodili cestičkou v bahně k naší boudě a nesli si lopaty které vysadili z držáků na voze.Dežo s Ferem ještě obešli celý automobil a Dežo otevřel zadní dveře kabiny auta aby se nezavřely, Fero se natáhl do kabiny a vytáhl z ní velikou bandasku a košík.Potom Dežo přidržel dveře a z kabiny se vyloupla Janička za pomoci Deža aby neskouzla do bahna po stupačce vozu.
Zatím co se k nám blížila Janinka s oběmi bratry na druhé straně boudy stála Táňa s otevřenou pusou,ukazujíc na příkop podle jehož hrany pochodoval modrý kulich s velikou červenou bambulí z něhož se kouřilo.Táňa s velikou zvědavostí a zájmem pozorovala pochodující čepici z níž se kouřilo až propukla v neutuchající smích.Podívejte ukazovala rukou se smíchem na příkop podle popelářského vozu,z druhé strany než k nám přicházela Janička s oběma bratry odkud k nám cupital trpaslík.Náš František, hlaholili oba bratři,náš nový šofér,představovali nám trpaslíka na dálku,který se sotva prodíral ve hlubokou vyjetou brázdou v bahně.Náš František,nový šofér popelářského vozu,na hlavě modrého kulicha s velikou červenou bambulí červenou bundičkou,modré tepláčky a na nohou červené galošky a v nichš nejspíše vězely bačkůrky a při jeho výšce metr šedesát hotovej Brumla z pohádky o Sněhurce.Tato pohádková figurka žmoulala,viržinko jehož dým mu vytvářel okolo hlavy namodralou svatozář.Čabas pozdravil když přicházel k nám a zamával nám na pozdrav, s jeho veselým úsměvem, pod štětinatým vousem,který mi připadal jako mrožák.Čabas odpověděli jsme na pozdrav a při pohledu na něj nám začalo škubat v koutcích úst k úsměvu.Opravdu jako malej mrož naklonila se ke mně Táňa a špitla mi to do ucha.František odcupital k nám na suchou zem u boudy otřel si bahno z galošky strčil si dva umouněné prsty do úst a zahvízdal jak Nikolaj šuhaj loupežník a z kabiny popelářského vozu se vyřítil obrovský rafan a s mohutným štěkotem se řítil k nám.Sedni! Zavelel František když se obluda přiřítila k nám a pes si mu poslušně sedl u pravé nohy.František popošel asi deset metrů a opět zavelel Azor k noze! A pes opět poslechl a teď mu dejte někdo povel zavolal na nás František.Hela bude sranda to jsem zvědav jestli poslechne zubil se Tonda a zavolal,Lenin ke mně!A čokl poslušně přiběhl a zaparkoval u nohy Tondy.No to je žůžo zajásal Lojzík zrovna takový by se nám hodil.Ten slyší na všechno a poslouchá každého poplácal vlčáka František.Potom si ten roztomilej štětinatém prcek vyhrnul rukávky jaké si barevné kacabajky kterou podle mě nosili sokolové na slety ponořil ručičky do sudu s vodou k čemuž mu podala Táňa mýdlo s jelenem ze Setuzi načež se osušil v podolku košile a obřadně nám všem podal ruku se slovy, čabas já jsem František. Hele Františku,šťouchl si do něho Lojza když nám všem podal ruku a představil se. Kdyby sis dal na něj udělat sedlo,možná že by jsi s ním mohl vyhrát Velkou Pardubickou což vyvolalo všeobecný smích.Pánové konec srandiček,přestaňte si hrát s pejskem a pojďte baštit, volala na nás ze dveří boudy Janička, nahnala nás k sudu s vodou pod okapem v kterém jsme si opláchly ruce a potom jsme se vecpali do naší boudy odkud nás vábila omamující vůně držkové polévky.Táňa postavila doprostřed stolu velikou bandasku s držkovkou kterou přivezla Janička a které nám svou kořeněnou vůní rozdírala chřípí včetně černého rafana který s lísal Táně k noze s úpěnlivým pohledem aby byl upřednostněn a samozřejmě měkké srdce naší Táni neodolalo šáhla do staré kredence kterou jsme uloupili ve starém demolovaném baráku, pro plechovou mísu kterou naplnila vrchovatě voňavou pochoutkou za kterou sklidila vděčný pohled,toho to psa Baskervilského který sledoval její paži s tou to laskominkou která mu ji přisunula až pod slintající mordu kterou okamžitě zabořil do této voňavé dobrůtky.A teď baštěte vy popřála nám Táňa dobré chuti když nám naplnila talíře až po okraj a položila a položila na stůl ošatku s měkkým čerstvým voňavým chlebíčkem a my jsme ponořili lžíce do té voňavé a dobré držkovky.Hele a ty tam v tom koutě, taky nemlaskej, upozornila vlčáka Táňa, který si nebral servítky a činil se u misky za mohutného chlemstání, aniž by bral paničku která mu tak podstrojila na vědomí.
Během té držkové bašty, vrhal popelářský Fantišek nesmělé pohledy na Táňu a když se jejich pohledy potkaly,upřela Taňa rychle pohled do talíře jako by tam objevila poklad a zapířila se zatím co Františkovy nachověli tvářičky a zrychleně honil držky lžící po dně talíře.Miláčku, jemně do mne šťouchla loktíkem do mne Janička a šeptala mi do ucha,mám dojem že nám tady vzniká nový něžný vztah.Tak mám taky dojem, že tady máme lásku na první pohled odpověděl jsem jí potichu a políbil ji na ouško.Ale co že jste se tady tak náhle bez upozornění objevili chlapci?Zeptal se jich Béda. Iděm Vás všechny pozvať na krtiny oznámil nám Ferko když odložil lžíci a chopil se plecháčku s kafíčkem s pokřtěným rumem.Ale Ferko vždyť už jsme u vás slavili narozeniny před půl rokem,ozval se Lojzík.To jo,ale před pol rokem ródila Erika Déžovo žena,vysvětloval Ferko. Ale tejď rodí moja Aránka pyšně se chlubil budoucí tatík.Ferko a kolik pak vlástně těch dětí máte zjišťoval Tonda.No Dežo má pať a ja buděm míc taky pať dzécí teraz páté a bude to Arpád.Bédůško budou goja a holubky Ferko lákal Bédu, který si oblíbil cikánský lahůdky.Tánička pekně prosím dajtě mi ještě trochu tej dobré polievky zaprosil Dežo a ukázal prázdný talíř.I to víš že přidám Dežo naplnila Táňa plně talíř Dežovi hustou polévkou a přisunula mu misku chlebem.Aj ja bychom ještě trochu tej dobré polijevky prosím paní Tánička zaprosil Ferko a Janička mu dolila též plný talíř držkovky a zbytek vylila ještě vlčákovi do misky který se kolem ochometal s vyplazeným jazykem a žádostivým pohledem jestli mu ta štědrá panička ještě něco nedá do prázdné misky.Béda se ulebedil na štokrldle u dveří a zapálil si retku aby našim hospodyňkám nečoudil pod nos a poočku s úsměvem pozoroval Táničku s Františkem jak se smaží v rozpacích.Můžete mi prosím podat cukr, pane Františku?Požádala Františka Táňa o cukřenku, když Janička rozlévala kávu do našich posvátných hořčáků.Čada prosím vyhrkl příjmení František a málem převrátil cukřenku kterou ji chtěl podat.A nechcete se vedle mne posadit pane Čada?Upřela Tánička na Františka pomněnkové oči,berouc si od něho cukřenku a posunula se na lavici aby udělala pro Františka místo.Pro Vás vždycky jen František zaklokotal František jak slavík,obešel stůl přehodil nožičky v červených galoškách přes lavici a usadil se s blaženým výrazem vedle Táni která zářila štěstím.Je o hlavu menší broukla na mne potichu Janička.V lásce nejsou překážky neboť i hory přenáší,vždy´t víš že i láska je mocná čarodějka potichu jsem vysvětlil mému zlatíčku zbytečné obavy z výškového rozdílu mezi zamilovaným párem.Azor zavelel František a vlčák poslechl a přisedl k Františkovi k noze a radostně vrtěl ohonem když ho drbal mezi slechy.Přátelé měl bych pro Vás dáreček napadlo mne to když Lojzík říkal že by se vám tento mazel hodil poplácával František psa po plecích,tenhle zatoulanej siroteček,hledá domov nežli by se našel jeho původní páníček.Včera jsme ho odchytili na městské skládce,kam vyvážíme městský odpad a bylo by škoda kdyby si ho někdo šoupnul na pekáč.

Tak pojď k nám zlatíčko, hned si toho sirotečka přisvojili naše hospodyňky,jen pojď k maminkám Azorku a Táňa sáhla do kredence a vytáhla kus koňského salámu jako závdavek k jeho adopci.Blešky nemá byl dobře krmeném je vidět že o něho bylo dobře pečováno prostě se jen zatoulal ukončily Táňa s Janičkou prohlídku vlčáka.Pánové zářil Lojzík,Vás snad přivál šťastný vítr blahořečil Lojzík popelářům vždyť po tomhle zatoulanci pátrají všechny bolševické složky ve městě a širém okolí.Lojzo myslíš že to je ten čokl kterého hledá městský tajemník?Ujišťoval se Béda tak to jsme tenkrát na té tancovačce zbaštili jiného zaplať pán bůh Tak tomu říkám terno.Tak tady máte chlapci závdaveček,sehnul jsem se pod stůl,vylovil jsem bednu lahváčů Zlatopramenu a postavil před ně,tady máte chlapci závdaveček za toho psího krasavce a my už pro něj páníčka najdeme že ano ty lumpíku a podrbal jsem vlčáka za slechy a čumákem rejdil po stole hledaje co by ještě slupnul.

A těraz bychom prosili trošek uhlíčka pre Horvátovcou požádal Dežo.To víte že bude uhlí pro Horvátovce vždycky odpověděl Dežovi Béda za nás a ukázal sourozencům pořádnou fůru pěkného čistého uhlí,které jsme měli jen pro nejbližší přátelé.Fránišek pěkně prosím zacůvej nám k této hromádke poprosil Františka Ferko a tak chtě nechtě musel František opustit hnízdečko v kterém se zamiloval a na prosbu brášků nacouvat s vozem k hromadě uhlí,načeš se oba bráškové chopili lopat a jali se fedrovat uhlí do vozu.Vyšel jsem z boudy abych donesl bráškům Horvátovcům lahváče s pivem aby jim nevyprahlo a co nevidím František vyskočil z kabiny auta a pádil si to brázdou v bahně kde na něho v sladkém,opojení čekala Tánička a nežli Dežo s Ferkem hodili pár lopat do vozu,seděl již František vedle růžolící Táničky a vrkal jí sladce do ouška.Mezi tím co si naši Horvátovci fedrovali na uhlíčko na auto a František s Táňou vrkali v boudě já s Tondou jsme vzali každý jednu bednu s lahváčemi a stoupali jsme s nimi do náspu k té jeho supící železné obludě do které jsme uložili bedny s pívem,jako pozornost pro bagráky kteří nám vyšli vždycky vstříc a nafedrovali nám vždycky jeden až dva vagóny čistého uhlí které posypali hlušinou jako maskot pro kontrolu od štajgrů.František máme naloženo strčili do boudy kudrnaté palice Horvátovci možeme íct,zrovna kdy se František chystal vyznat lásku naší Táničce a smluvit si s ní rande.Nemuseli jste tak pospíchat s tím nakládáním projevil Bráškům František svou nelibost po tom co vyšel z boudy provázen Tániným vlahým pohledem.Joj móre chytil se za hlavu Ferko a podíval se na brášku.Jój móre opakoval jeho brácha tak to teraz sem buděm izdit stálej František se zamilovál.No a čo ja mám pat dzécí,ty taky pat dzécí tak prečo by František nemohol míct taky pát dzécí.A je to tady,podíval jsem se na Janičku naše pohledy se setkali,když nám rdící se Tánička sdělila, .Pozvala jsem Františka v neděli na kávičku.Tak si myslí že nezůstane pouze u kávičky,sdělila mi Janička když popeláři odjeli a František teď u nás bude častým hostem a kývla hlavou směrem k Táničce která zářila jak betlémská hvězda.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: