Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Koronavirus, jako prostředek výchovy?

Publikováno: 8.09.20
Počet zobrazení: 255
Autorka článku: Irena Novotná
Každý má právo pronést svůj názor, ať je z hlavy učené (co soudím) či laické (co si o tom myslím). Opět se rozjíždí příběh koronaviru a svou razancí zneklidňuje mysl lidí.

Pocit strachu, obav a následné úzkosti z různých výroků je čistě individuální postoj každého, kdo si připustí obraz, který vzejde ze zpráv v mediích. Jak rozlišit z různých názorů lidí, kteří se pasují do řad odborníků, kteří jsou podle občanského zákoníku odpovědní za následky svých výroků, co je pravda nebo jen názor? Lidé debatují o něčem, čemu v podstatě nerozumí, ale mluvit o tom musí, protože se to týká bezprostředně jejich oprávněných práv a zájmů, udržitelnosti životního standardu, v kterém upřednostňují zdraví a soběstačnost, aby se dokázali postarat i o své nejbližší, o svůj majetek a zvážit své možnosti k zachování obvyklého průběhu v každodenním stereotypu, v němž není prostor pro nějaké nové řády a pořádky. Ale ten prostor musíme hledat, je to příležitost, jak prožít transcendenci, cestu ke svobodě, nebo také k nové kvalitě svobody.

Někteří lidé stereotyp považují za něco nudného a zastaralého, protože každý den nabízí příležitosti, jak něco změnit, něco nového prožít, mít zážitek a vložit ho do svého vlastního sebeprožívání jako hodnotu doby. Koronavirus však vyžaduje určitý stereotyp, v němž je žádoucí kázeň a i sebezapření, je tedy z určitého pohledu výchovný prostředek a to se nemusí každému líbit, protože lze uvažovat o omezování osobní svobody; tak na co má člověk vlastně nárok v takové sevřené atmosféře, když je omezován obecným zájmem, nešířit nákazu a starat se, aby se sám, nedej Bože. nenakazil? Snad si vytvořit krizový plán, vypočítat si možné ztráty a přínosy a podle něho řídit svůj navyklý pořádek; něčeho se vzdát a něco nově přijmout jako fakt, který nemůže sám ovlivnit, jako hrozící nezaměstnanost, možnou okolnostmi vynucenou absenci na jinak pro něho důležitých setkáních a uchýlit se k tomu, co je ještě dostupné pro osobní rozvoj člověka, který je stejně podstatný, jako byl za dávných dob a říkalo se mu péče o duši.

Uvědomování si nových nedostatků ve srovnání s životem před koronavirem vzbuzuje v nitru agresi, kterou je třeba projevit slovem, písmem, postojem k věci a zaujmout vlastní názor, přes který nejede vlak; buď popřít realitu, jako že o nic nejde, nebo si ji uvědomit, jako že jde o všechno. Mezi těmi dvěma možnostmi se v mysli rozprostře oáza klidu, jako že se uvidí, co bude. Třeba nic. Běh života se může vrátit do svého řádu, aniž si toho někdo všimne a už je v jiném světě, který zatím nehřešil.

Koronavirus odhaluje slabiny společenského běžného života, a též dává prostor vymýšlet různá opatření, kterých dříve nebylo třeba, dokud byly různé návyky obecně respektovány jako normální chování v rámci nepsaných a tradicí uznávaných mravních zákonů, které se snad obohatí o další poznání, co je dobře a co špatně, co přijmout a co zavrhnout. Další důvod, proč koronavirus považovat za výchovný prostředek pro svět, který zřejmě v něčem už stagnoval a znehybněl.

K těmto úvahám vedou některé mediálně šířené výroky, jakože koronavirus bude navždy s námi. Tento výrok vede k zamyšlení, že to, co ovládá současný, ve valné většině demokratický svět svou mocí a donucuje jedince i společnost k různým změnám v běžném chodu moderního světa, je tak trochu tyranská vláda neviditelného viru nad vším, nad každým, nad zákony, nad ústavami. Je čas k přehodnocování toho, co bylo a najít nové hodnoty a prostředky do budoucnosti, protože je něco, čeho se svět nezbaví a to je podle toho výroku nutně respektovat a zaujmout k tomu postoj jako k nezbytnosti, realitě a běhu všech věcí? V tomto případě, buďme nároční k životnímu standardu, protože vzhledem k současné situaci a snad i budoucím situacím podle toho výroku není třeba si zoufat a proklínat současnost, ale hledejme možnosti, jak tyrana ovládnout či dokonce ho poslat do vyhnanství na dobu neurčitou moderní vědou a pokrokem v promýšlení životních procesů. v nichž hrajeme jako lidé hlavní roli, někdy tragickou a jindy komickou, ale vždy lidskou. Jeden z hlavních velkých výroků je – nebojte se.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: