Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Jak se stáří někdy tváří

Publikováno: 16.10.20
Počet zobrazení: 257
Autor článku: Hana Šimková
Tři oříšky.

Jdu se svým pejskem na ranní procházku. Slunce se začalo prodírat na svět. Ještě se pořádně neprobudilo a je nějaké zamračené. Já vím, že to nic neznamená. Až se probudí naplno, tak už s pejskem nikam nechodíme. Jenom kousek za kostel pod strom. Nemůžu totiž na prudké slunce chodit a pro pejsky to také není to nejlepší.
Jsme tedy rádi, že se sluníčko pouze protahuje. Jak tak jdeme, najednou mě něco cvrnklo do ucha. Oříšek. Letos bude oříšků hodně, ořešáky jsou úplně obsypané. I veverky se budou radovat. Koukám, co mi to tedy do ucha vlastně cvrnklo, a vidím tři oříšky. Jo, tři oříšky pro Popelku byly kouzelné, ale tyhle, a ještě k tomu nezralé? Najednou slyším tichý hlásek: „Utrhni nás, splníme ti tři přání.“

Je pravda, že mi stále zvoní v uších, ale tohle je jiné. Že by sluchové halucinace? Pejsek ale také zbystřil a natahuje ouška. Hlásek se ozval znovu a povídá: „Moc nepřemýšlej a už nás utrhni. Když jednou chceme udělat dobrý skutek, tak nám to nekaz!“ Tak to už normální nebylo, a tak jsem poslechla. Co budu ale dělat s nezralými ořechy? Že by mi opravdu splnily přání?

No, ne že by to nebylo fajn. Popelka v nich našla šaty na ples, ale já bych si tedy moc nepomohla. Co s šatama na ples, když už tančit nemůžu? A co takhle zdravé nohy? Když už ale budu mít zdravé nohy, tak je lepší si přát úplné ozdravení a omlazení. Kolik let bych tak asi měla chtít?

No neumím si představit, že bych se z procházky vrátila mladá. Nikdo by mě nepoznal, do bytu by mě nepustili, protože je jenom pro sociální případy a staré, nemocné lidi. Byli bychom s pejskem na ulici. Důchod by mi vzali, práci bych tady nesehnala, a tak bych byla bezdomovkyně bez práce. No, to nejsou zrovna dobré vyhlídky.

No jo, ale oříšky jsou tři. Tak ta tři přání musí mít nějakou návaznost. Tak dobře. Mládí beru, ale k tomu nějaký malý domeček se zahrádkou a k tomu hodného muže, který mě bude mít rád a budeme prožívat krásný, šťastný život. Jenže mě napadá, že ovšem budeme zase stárnout a všechny životní těžkosti se budou opakovat. Proč bych se měla trápit ještě jednou? Ale ty zdravé nohy bych brala, protože by mi to život určitě ulehčilo.
No co, tak to zkusím. Vezmu tedy oříšek a snažím se ho rozlousknout. Z oříšku na mne vykoukne malý červík. A je to, zase mi někdo štěstí vyfoukl. Ale ty představy byly docela příjemné. Jenom si musím zajít k ušnímu lékaři, aby mi ty sluchové halucinace nepřerostly přes hlavu.

Autor: Hana Šimková

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: