Poslední diskuse


Co se kde děje zobrazit diskusi

Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o...

Téma týdne zobrazit diskusi

důchody by měly narůstat ne procenty, ale...

Práce zobrazit diskusi

Společnost Věda nás baví o.p.s. hledá...

Gauneři

Publikováno: 17.03.21
Počet zobrazení: 267
Autor článku: Jiří Vodička
Ráno si mne zavolal Močka.Ty pít tópše dochór, šišlal tu jeho hatmatilkou Česko, Německého jazyka.Nócha už tópra, tópše ty kurýrófal,ty mi óšetšit nócha a pak jít do špitál k až na chirurg a tam fásovat ten léka.

A já jsem opět opakoval tu včerejší proceduru s jeho nohami a potom jsem se vydal do místního špitálu.Bylo nádherné ráno a já jsem si to šlapal v dobré náladě ulicí, od zdymadel nad kterými stál ten nádherný zámeček mýdlového krále v kterém jsem měl být více poárijštěn.Šlapal jsem si to k městské nemocnici s výbavou a pokyny od Valdy, který mne ještě večer informoval o všem, co by mne mohlo pomoci a stejně o tom coby mě mohlo poškodit, až jsem se objevil u vrátnice do špitálu, kde mě uvítal pohled na klimbajícího dědu, v bílém voskovaném nemocničním ušáku.Zaťukal jsem na okénko vrátnice,velice jemně abych dědulu nevyplašil, načeš si ten pohádkový dědeček pozvedl jedno víčko očka, mile se na mne pousmál pod bělostným vousem a pokynul mi ukazováčkem. Pojď do vrátnice!Hledáš něco mladej? Zeptal se příjemným hlasem pohádkového dědečka.

Nesu Vám pozdrav od Valdy a tůhle máte tabáček a podával jsem mu paklík tabáku kterým mne vybavil Valda.Hmm,hmm jako vždycky ten nejlepší, děda si přivoněl k paklíku s tabákem.To bych rád věděl, kam na to ten chlap chodí, děda si broukal pod vousy,nacpával fajfčičku a přitom mi dával vědomosti o špitálním personálu, neboť jako vždy a všude uklízečky a vrátný znají o místních poměrech co nejvíce.Potom mě děda nasměroval na chíru jak jsme v hantýrce studentů nazývali můj oblíbený obor chirurgie, který jsem studoval nežli mne přerušili studia v posledním ročníku a poslali sem na sever protektorátu.Známá vůně desinfekčních prostředků mne opět uvítala při vstupu do pavilónu nemocnice.Bílé pláště tlumený hovor,cinkání nástrojů, to ve mně probudilo vzpomínky na léta strávené v studentském prostředí při praxi v nemocničních zařízeních, kam jsem docházel během studií.

Otevřel jsem dveře na oddělení s nápisem chirurgie,kam jsem obdržel od Močky pověření a zůstal jsem stát mezi dveřmi.Nemohl jsem se pohnout ani nadechnout.Stálo to na druhém konci chodby lůžkového oddělení a zářilo to.Sluníčko, zářící blonďatá vílka s vlasy sahajícími až k pasu,taková o kterých jsem jako malý četl v pohádkách o princezničkách.To nádherné stvořeníčko přerovnávalo cosi na vozíku s léky a otočilo se ke mně, pohybem hlavy odhodila ty nádherné a neposlušné vlasy, které se jí nahrnuly do tváře a když mne ta pohádková kráska spatřila a upřela na mne nádherná obrovské kukadla,zamrazilo mne to po celém těle.Stál jsem mezi dveřmi,zkoprnělý jak solný sloup a sotva jsem se zmohl, vysoukat ze sebe, jen jaký si neurčitý pozdrav.Tak pojď dál a nestůj mezi dveřmi, zavolala na mne přes celou chodbu ztišeným hlasem a rozzářila se na mne něžným odzbrojujícím úsměvem.Ty přicházíš ze zámečku viď?Ujišťovala se.Jistě jsi ten študent medicíny, co si tam vyžádali pro gaunery jak klukům ze zámečku předzdívají.

A netvař se jak kakabus Jeníku říkají ti tak, že ano, zašveholila a já začal roztávat pod jejím v nádherným pohledem, který na mne působil jako omamný elixír.Já jsem Verunka a vzal si mne sem taťka na výpomoc, představila se mi a pojď ke mně blíž,já přece nekoušu,přibližovala se ke mně s vozíkem na léky aby si mne lépe prohlédla neboť jsem stál stále mezi dveřmi jak solný sloup neschopný pohybu a v ruce jsem měl držadlo tašky s nutriemi které pěstovali raubíři na zámečku a dodávali je jako delikatesku do nemocnice pro pacienty po těžkých operacích trávícího ústrojí.Tak pojď ke mně, já nekoušu jela jí pusa a když jsem se k ní přiblížil přitočila se ke mně, položila mi své běloučké sametové tlapky na ramena a zatlačila mne do křesla v prostoru pro návštěvy.Měla nádhernou voňavou blonďatou hřívíčku, jak pohádkový nebeský koníček a jak se mne dotkla pohladily mne její heboučké vlásky po tváři a zavoněly heřmánkem, až se mi zatmělo před očima.

Co je ti Jendo jsi nějak nesvůj, všimla si mého užaslého výrazu.Voní ti krásně vlásky, opět jsem hlesl s pohledem do jejích nádherných kukadel.To je Heřmánek řekla a zatřásla hřívou až se jí blonďaté vlasy rozvířily kolem hlavy, jak sluneční paprsky.Heřmánek nebo kopřivy nic jiného dnes neseženeš.Tak povídej Jeníku proč jsi k nám zavítal a co nám neseš, opět zašveholila a nalila mi čaj z konvice na vozíku, na kterém stál podnos s hrnečky pro pacienty.Vezmi si, je šípkový sbírala jsem je mou babičkou.A podala mi hrneček s čajíčkem.
Autor: Jiří Vodička; foto: internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: