Jak mne očkovali. Letmý postřeh

Autorka článku: Irena Novotná Jedinou dobrou myšlenkou, která mne napadla, byla všechno dát dopořádku v mém životě, splnit nutné úkony a udělat doma pořádek i ten mezi blízkými. Názory na očkování stejně psali přeživší nebo ti, co tomu rozuměli, ale nezkusili.

Jednou, asi před týdnem mi říkala jedna babička, která bydlí v naší ulici a já se s ní často vídám na nákupech a někdy v kostele: „Děvenko, to všechno je Boží trest. Lidi už dělali taková neřádstva, že se už na to nemohli tam, a ukázala ukazováčkem k nebi – dívat.“ Nebe bylo lehce zatemnělé a po dešti. Slyšela jsem zpívat ptáky ze zahrady a vnímala jsem tu vůni květnových dnů. Ale přeci v pozadí mé mysli byla nejistota, nevím proč, vždyť se člověk má podřizovat řádům, které jsou dobré pro tento svět a s tím i pro něho samotného, když je sám člověk nejen součástí stvoření, ale určený jako jeho správce. Asi bídný správce, když je na světě tolik takových dní a lidí, kteří v nich podstupují různé nepříjemné věci, aby na ty nepořádky nemusel doplácet odevzdáním svého vzácného daru – života.

Ta hodná babička měla takový rozechvělý hlas a když mluvila o Božím trestu, objasnila mi tu záhadu úsloví „Jak v nebi, tak i na zemi“. Eliade přeci napsal tu skvělou knihu – O věčném návratu – a já jsem o tom psala seminární práci za šest kreditů před týdnem. Blíží se konec jarního semestru a mou hlavní starostí bylo dokončit všechny úkoly a připravit si přednášky – protože co kdyby to, co se píše na Internetu a co si myslí asi hodně babiček a dědečků, to s tím trestem shůry byla pravda?

Do očkovacího centra jsem se nepřihlašovala, ale využila jsem možnost se zapsat k mému lékaři, který mne zná líp, než se znám sama. On zná tajemství mého života a i svých pacientů a ví, co je dobře a co špatně, a to je vzácnost v dnešní době, jak to tak delší dobou pozoruji. Když mi zavolali, že mám tři dny na rozmyšlenou, zda se dám očkovat, probrala jsem to s celou rodinou a tím jsem napomohla i jejich rozhodování, protože ty všechny názory z médií vzbuzovaly velké pochybnosti o účinnosti i bezpečnosti očkování a možných fatálních rizicích. Moje maminka byla vyděšená, když jsem se rozhodla, že se očkovat dám a teď to mám za sebou. Čekají mě zkoušky a přednáška na o vlastním bádání o starověku a jeho právu, tedy řádu a pořádku, jak se líbí bohům. Ty tři dny mne poučily opět o tom, že člověk nemá nic odkládat a doufat, že tím odkladem něco změní a že se nestane to, co nechce. Co by na to řekl Sókrates?

Naší době chybí moudrost, zdravé rozvažování, umění volby mezi dobrem a zlem a místo, aby lidé rozvažovali o tom, co je dobro, meditují nad zlem jako ti manichejci a sófisté, nositelé moderny a rušitelé tradic a bořitelé dobrých, rozumných myšlenek o světě. Však to v konci Athén schytali jako viníci všech pohrom. Dějiny nás varují, ale neučí rozumu, protože je osobním darem, nikoliv daností. Osobní rozhodování záleží na naší zralosti o správném uvažování o i tom, co je dobře a ne na tom, co si kdo myslí, protože nemusí být zralý natolik. aby měl tu způsobilost ovlivňovat druhé, i když vypadá moudře a má tu moc veřejné řeči, je to jeho věc a osobní odpovědnost, co vysílá do éteru. A my už víme, jak je snadné vnést mezi lidi zlobu, násilí a pochybnosti o sobě samém, zda se umím rozhodovat tak, aby to bylo dobře. Horší než Covid je podléhat rozeseté nenávisti, mezi námi a zlobě, ztráta smyslu pro řád a pořádek a na to vakcínu nikdo nevymyslí.

Této nemoci se musíme zbavit a žít svůj osobní život v pevném přesvědčení, že víme, co je prospěšné a co nám škodí. Největším nepřítelem je podléhat strachu, že se rozhodnu špatně a že neuvěřím, co mi říká můj rozum a ne třeba Bill Gates, kterému neudělili Nobelovu cenu míru a tak se snažil. Uvažovala jsem o tom, co vlastně předáváme naší nové generaci, vždyť má plné právo na vědění a objevování světa skrytého v moudrých knihách zastrčených v regálech knihoven, na které padá prach našeho nemoudrého času. Můj šestiletý vnouček se ptal „Proč jsme tady?“ Tak trochu mi vyrazil dech. Možná že jednou, když o tom bude přemýšlet, tu otázku zodpoví ve své disertační práci. Nebo zná někdo z Vás odpověď? Třeba tu, že jsme byli stvoření k tomu, abychom byli správci stvoření v celém jeho rozsahu. A to není snadné, protože za selhání v této roli jsou předurčeny sankce.

…..Tak to bylo s mým očkováním. Přeji Vám všechno to nejlepší, co Vás může potkat – zdraví, láska, štěstí a dny plné krásných zážitků z toho, že přichází měsíc červen, jeden z těch nejpěknějších….

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet