Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Jak fungujete s inkontinencí? Dá se vůbec...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, hledám práci v okrese Příbram,...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Rád bych si dopisoval s někým, kdo by měl...

Gauneři

Publikováno: 22.09.21
Počet zobrazení: 280
Autor článku: Jiří Vodička
Pozorně jsem se rozhlédl,zda mě z ulice někdo nepozoruje a přistoupil jsem ke klášterní masivní dubové bráně a mírně jsem zatáhl za táhlo vedoucí k bronzovému zvonku na bráně, který se rozkmital vydávajíc stříbřitý zvuk.

Po chvilce se otevřela malá dvířka v bráně a za nimi se objevila dobrosrdečná buclatá tvář růžolící řádové sestřičky.A náš mladík,z nemocnice, to jste vy přeměřila si mě pohledem po našem obvyklém pozdravu,dostala jsem již informace o vašem příchodu.Jistě se jdete podívat na svého pacienta.Ano sestřičko jsem to já a posílá mě pan primář chirurgie představil jsem se.Ano ano vím pojďte za mnou jsem sestra Agáta a vy jste jistě ten asistent pana primáře a když vy se podívala na kobylku a bryčku v které jsem přivezl proviant pro klášter otevřela mi vrata abych mohl vjet s bryčkou do průjezdu klášterní chodby sousedící se vchodem do klášterního skladu potravin kde nás již očekávaly řádové sestřičky a pomohli mi vyložit bedýnky s potravinovými dary pro klášter které jsme jim večer s Valdou připravili.

Pán bůh vám požehnej chlapci, děkovala nám matka představená když si prohlížela přilepšení, které jsme večer přibalili klášteru. Potom jsem nechal stát svůj povoz na klášterním nádvoří a Matka představená mě dále vedla chodbami kláštera, křížovou chodbou kolem reflektáře a cel pro klášterní sestřičky, zákristie až ke konci zahrady na které sestřičky pěstovaly zeleninu k malému domku, krčícího se v rohu zahrady, který součastně sloužil jako azyl pro ty které nám spadli s nebes.Hojí se to velice dobře, pochválil jsem zranění které se velice dobře hojilo, které jsem ošetřil a převázal aby měl ten bojovník radost že u bude moci bez problémů chodit.

Rozloučil jsem se se sestřičkou s tím že se na chvíli zdržím mimo klášter za použití zadní branky, skryté v lesním houští, abych probádal kam vlastně vede a po které jsem se ze zvědavosti pustil a která mě zavedla po půl hodinové chůzi křivinami do sousedství rodinné vilky našeho primáře.Prosím tě Jendo jak jsi se sem dostal?Zeptala se Verunka po té co jsem se vynořil z lesního houští u plotu do jejich zahrady za vilkou kde věšela vyprané prádlo na šňůry k usušení.Opatrně jsem otevřel vrátka v plotě aby nezavrzala, abych se k ní mohl potichu přiblížit a byla ke mně otočená zády a když jsem uviděl jak se vzpíná, aby dosáhla na prádelní šňůru,pocítil jsem touhu ji obejmout okolo pasu a přitisknout ji k sobě,abych ukonejšil touhu kterou ve mně vznítila.Potichoučku jsem k ní přistoupil a objal jí kolem pasu až se ulekla a ohlédla se.

Takhle mě nesmíš lekat miláčku, kárala mě po té co mě spočinula v mém náručí.Tak jak jsi se sem dostal? Zeptala se ještě jednou.Boží tajemství, zašeptal jsem jí do ouška,a sdělil ji tajemství klášterní branky.Vidíš miláčku objala mne okolo krku a políbila.Já jsem zde vyrůstala a vůbec jsem nevěděla, že ten vchod tady existuje.To je asi nejspíše tím, oplatil jsem jí polibek,že když jsi byla malá cukrová panenka,tak jsi si v tom křoví nechtěla potrhat šatičky anebo jsi si myslela že je tam v lese pohádkový vlk, proto ji ani nešla za tu branku na zahradě, tak ani nevíš kam to vede.Miláčku, miláčku, teď se mi podařilo něco vyřešit,a hned se ti vrátím vyvinul jsem se Verunce z objetí a opět jsem se vrátil stejnou cestou do kláštera pro bedýnku s delikatesami která jsem nechal v bryčce a stejnou cestou jsem se vrátil na zahradu primářovo vilky, kde mě očekávala Verunka, v očekávání jaké překvapení jsem jí přichystal.

Tady je to překvapení, Verunko a postavil jsem před ni na zahradní stolek bedýnku s proviantem, který jsem jí přivezl na tu slávu, kterou chce s tatínkem uspořádat,když jsem se dopotácel lesním porostem k jejich zahradě, neboť bedýnka měla přece jen pár kil na to abych se pronesl bez toho, abych se zadýchal.To je to řešení pochlubil jsem se.Ta lesní cesta z kláštera k vám do vaší zahrady pochlubil jsem se, ta mi vyřešila jak dopravit k vám ten proviant a tu návštěvu pro kterou chystáte tu slavnostní večeři. Jejda to je dobrot,probírala se Verunka lahůdkami v bedýnce,které jsme s Valdou vybrali na tu oslavu.Prosím tě ale ráda bych věděla, zeptala se, Verunka kde jste k tomu přišli v této době.To získali ti naši raubíři ze zámečku a podrobně jsem jí vypověděl, jakým způsobem, jsme k těmto potravinovým pokladům přišli.

Tak to bude tatínek žasnout,až to uvidí na stole,jemu je totiž jedno co mu uvařím a vůbec nemá pojem jak to vypadá v obchodech s potravinami,on totiž můj tatínek žije jen pro svou práci.Samé dobroty pochvalovala si Verunka s pohledem do bedýnky.Nejlépe bude když to uklidíme do chládku,vzala bedýnku za jedno držadlo když se potěšila pohledem na její obsah a já se chopil druhého držadla aby jsme to uklidili, před možnými pohledy náhodných zvědavců kteří mohli projít kolem plotu zahrady.

Teď půjdu odvést můj povoz který jsem nechal v klášteře,loučil jsem se s Verunkou u zadní ho vchodu ze zahrady do lesa,a zítra k vám přivedu na tu slávu to slíbené překvapení tvého tatínka políbil jsem ji a pohladil po vláskách které jsem tak miloval.A ty se taky vyfešákuj miláčku,jsi taky zvaný. ještě mi pošeptala do ucha a jemně mě do něho na rozloučenou něžně kousla.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: