Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Kdo krade víc? Gadžové nebo Romové?

Odpověď je jednoduchá. Samozřejmě, že gadžové. Kradou gadžové vysokoškoláci i gadžové nevzdělaní, ale o to víc „šikovní“, a všichni víme, že v milionových zlodějnách, které mám na mysli, si Romové „nevrznou“. Vedou gadžové.

Minulou sobotu jsem na kolínské radnici oddávala. Jedna svatba byla romská. Novomanželé byli mladí, ale měli už s sebou dvě děti. Před obřadní síni bylo plno svátečně oblečených svatebčanů.
„Takhle oblečení nejsou někdy ani na „bílé“ svatbě,“ řekly jsme si s paní matrikářkou shodně a pak se už ke mně hlásil usměvavý Rom, kterého si pamatuju jako milého, usměvavého kluka, protože bydlel ve stejné ulici.
Nezměnil se.
„Ahoj, tebe jsem už dlouho neviděla!“ Podali jsme si ruce. „Já ti tykám! Nevadí ti to?“ Zavrtěl hlavou.
„Vy můžete. Já ne. Jsem mladší.“ A pak mi vysvětlil, proč je na svatbě. „Žením syna. Pospíšili si. Už mají dvě děti. Jsem dědeček!“

Hrdě mi ukázal na dvouletého chlapečka, který se usmíval stejně jako jeho dědeček a chtěl si se mnou také podat ruku…

Svatba byla krásná. Důstojná. Plná citu. To, že mně a paní matrikářce přinesl „děda“ po obřadu dort a lahev vína, bylo pro nás sice výjimečné, ale k téhle svatbě to patřilo. Už týden se mi v hlavě mele kdeco. Problémy romské komunity s bydlením, se vzděláním, s nezaměstnaností. Rasismus. A také, jak každý, kdo se Romů jakýmkoli způsobem zastane, dostane okamžitě radu: Tak si je vem domů ty!

Samozřejmě, že někteří Romové jsou špatní. Ale špatní jsou i někteří gadžové. A přesto se neříká, že všichni gadžové jsou špatní. Ale Romové se do jednoho pytle hází.

Představuju si, jak by mi bylo, kdybych se narodila v romské rodině, která by žila ve stejných podmínkách jako průměrná rodina gadžů. Nebylo by to dobré. Měla bych na sobě cejch. Musela bych neustále přesvědčovat okolí o tom, že jsem sice Romka, ale moje rodina žije jako rodiny gadžů. Bylo by to každodenní ponížení, mám pravdu?

Napadlo mě, kdyby gadžové tolik nekradli, kolik peněz by se mohlo dát do smysluplné pomoci Romům. Dát jim možnost rozhodnout se, kde chtějí žít a jak chtějí bydlet, finančně jejich rozhodnutí zastřešit, vybrat mezi nimi schopné sociální pracovníky, správce domů, úklidovou službu, místní ochránce zákona. Vytvořit pro ně pracovní místa ve službách, které potřebují gadžové i Romové. Podpořit romské děti v tom, co mají v krvi. Tanec, zpěv, pohyb. Vrátit sebevědomí těm Romům, kterým chybí.
Pokud si teď ťukáte na čelo, je to váš problém.

V Obrnicích si na čelo neťukali.

Autorka: Irena Fuchsová