Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Ráno jsem to vzal pěšmo do špitálu skrze remízky,doufajíc že zakopnu o nějakou houbu do polévky, ale kde nic tu nic.

Zato z vrátnice se ozývá bujarý smích,který sílí čím více se přibližuji k domečku u vstupní brány do nemocnice.Sakra říkám si, co tam ten dědula má že je tam takový rachot hned dopoledne a opatrně jsem nakoukl do okénka vrátnice,odkud se valil doutníkový dým.No potěš bůh,zaklel jsem si když jsem spatřil tu Sodomu Gomoru.z každé strany stolu seděli,děda na jedné a Valda na druhé straně stolu.Naproti nim Mates s Herberkem.V hubě měli každý doutníkového čvaňháka, na sole skleničky s nahnědlou tekutinou a když jsem se naklonil více abych viděl do vrátnice,u nohy stolu stála láhev s luxusním koňakem.

A jedeme, ještě repeté, dědo řádil Valda a třísknul kartou o stůl.Ježíš marjá co to tady vyvádíte,je vás slyšet a vidět na sto honů vy hříšníci,smál jsem se a dával jsem jim sodu.Řádíte tady jako by se měl blížit konec světa,a vy tady zatím třískáte kartami do stolu, div že z něho nelítají třísky.Kdepak konec světa,ale konec války a pojď si taky dát panáka,podával mi Valda skleničku,kdepak chlapi nemůžu, odmítl jsem a položil skleničku na stůl, to by mi můj šéf pěkně osladil.To je pařba pokyvoval jsem hlavou při pohledu na krabici ze santalového dřeva s doutníky,kde jste k tomu přišli?

Hele pojď se podívat otevřel mi dveře vrátnice děda abych mohl vejít dovnitř a otevřel dvířka u skříně kam si vrátní ukládali svršky.Pěkný zhodnotil jsem pohledem vábný obsah skříně, v které byl narovnán proviant, za který by se nemusel styděl, ani luxusní obchod s lahůdkami.Hele dědo, nebudu se ptát,kde nakupujete tyto prominentní dobroty, ale začíná mi to být jasné a můj pohled jsem nasměroval směrem k Valdovi, který rozkošnicky potahoval z doutníku a ješitně se na mě culil.Dneska jsme s Matesem zavezli těmi to dobrotami celý špitál, nedal se pobízet Valda a osvítil mou zvědavost po novinkách.Zatím co ty jsi brouzdal mlázím a hledal jsi houby, cestou do špitálu,Matěj nám přivezl s tou jeho drčkou prádlo ze špitální prádelny a ty koše od prádla jsme naplnili těmi dobrotami co jsem uloupili z toho německého hytláku.A? Podíval jsem se na něho tázavě aby pokračoval.

Havrani dostali nadílku,pokračoval Valda,Maruška dostala pro svůj personál, do kuchyně jsme něco dali,Herbert pro saniťáky a nakonec jsme zajeli s nadílkou i do kláštera.Kolem vrátnice se překodrcalo vojenské zdravotní vozidlo wehrmachtu s doprovodem. Co ty tady zase chtějí nevíš? Obrátil jsem se na Herberta.Ále náckové usoudili že ty jejich zranění co u nás leží po té střílečce v lese se již obejdou bez našeho špitálu,tak si pro ně jedou, už jsem je vypravil a jsou dole ve vestibulu a čekají až si je odvezou.A až zmizí i s těma co dřepěli před jejich pokojem,přivezu z patolky toho postřeleného kluka který vstal z mrtvých do jejich pokoje, s klídkem mi opověděl jako by se nechumelilo a labužnicky si potahoval z doutníku.

Teda ty si tu s klidem sedíš potahuješ s čvaňháka ucucáváš špiritus,jako by nic a za mnou zarachotila ta německá drčka a už jsem měl půlky stažené co se tady děje,ty tvoje nervy bych chtěl taky mít a odpliv jsem si před vrátnicí jak se mi ulevilo.Taky si zvykneš Jéňo usmíval se Hebert a velebně mi kynul rukou na pozdrav, když jsem odcházel od vrátnice s které se začal ozývat jejich karbanický ryk, který jsem přerušil svým příchodem.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet