Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Jak fungujete s inkontinencí? Dá se vůbec...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, hledám práci v okrese Příbram,...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Rád bych si dopisoval s někým, kdo by měl...

Gauneři

Publikováno: 13.10.21
Počet zobrazení: 148
Autor článku: Jiří Vodička
Tak chlapče,chystej se pojedeš do lepšího přistavil Herber vozík s kterým přivážel exity k rakvi, v šatně pro zaměstnance patoligie v které měl pohodlně ustláno zraněný letec, který byl na pokraji smrti, když byl převezen do márnice a zachráněn díky našemu včastnému zásahu.

Hele jak se culí, smál se Jarouš až mu naskakovali brejličky na jeho supím nose,když ho překládali na vozík, aby ho mohl Herbert převézt na pokoj který vyklidil po vojácích wehrmachtu.Tak jak se ti tu hajalo, ty kluku Anglická cenil na něho ty své upíří tesáky v dobrosrdečném úsměvu když otevíral dveře Herbertovi aby mohl vyjet s vozíkem z patologie.Pérfekt perfekt zubil se letec a ukazoval vztyčený palec pravé ruky se slovy old reid.Tak to je poprvé přátelé, co nám sem přivezli mrtvého a odvážejí živého, to se musí zapsat do dějin naší patolky, pronesl památná slova Robert, který se přišel rozloučit s letcem kterého si odvážel Herbert na pokoj ve špitále.
Podívej se kamaráde,jakej pelíšek jsem ti připravil.Broukal si Herbert,strkajíc vozík se zraněným letcem do prázdného pokoje.Jistě ti nebude vadit že v tomto hnízdečku se vyvaloval nácíček,kterej tě možná polochtal samopalem a pocuchal ti bříško.No jo, já vím že mi prdlajz rozumíš,promlouval Herbert k letci a ukládal ho do prázdného lůžka po německém vojákovi.

Tejď se tu budeš vyvalovat jak paša, proti tý rakvi v které jsi byl jak naloženém herinek v konzervě.Tejď tě tady budou obletovat sestřičky,ale bacha kamaráde,nad nimi má patronát ten nahoře a Herbert ukázal prstem ke stropu.Angličánek s úsměvem přikyvoval s úsměvem Herbertovi jako by mu rozuměl, ale když vytáhl Herbert z pracovního pláště placatici a odšroubovával víčko, aby si štrngnul, začal mávat rukou že by si dal taky.Jó jó prdlajz kamaráde spálil by jsi si střeva, ještě musíš počkat až se ti zahojí bebíčko, domlouval mu Herbert a postavil mu na noční stolek konvici s čajem.To budeš bumbat hochu a na tohle a Herbert si poplácal rukou na kapsu s placaticí rumu, si musíš ještě nechat zajít chuť.Angličánek pokyvoval s úsměvem hlavou jako že rozumí a poplácal rukou konvici s čajem.

Nasedej kamaráde zastavil vedle mě Mates se svým sanitárním vehiklem, když jsem odnášel poštu na vrátnici, odkud si ji brával místní pošťák.Kam mě to zase vlečeš? Zeptal jsem se Matesa.Nasedej a uvidíš usmíval se tajnůstkářsky Mates a šlápl na pedál plynu, až mu proklouzly kola u té jeho špitální prdlavky. Hele kamaráde, tak jsem se dozvěděl že brousíš ,za dcerou našeho primáře vyzvídal Matěj.Nechci ti do toho kecat ale bacha.Von náš starej si ji hlídá jako oko v hlavě.Tak si dej pozor abys u něho nevešel v nemilost,jinak s tebou zamete jak s hadrem varoval mě před Verunčiným otcem..Matesi vždyť jsme jenom kamarádi, zkusil jsem ukonejšit jeho zvědavost po mám Verunky sblížení.

Jen se nedělej,Jéňo kamarád taky rád opakoval staré pořekadlo.Tak co jaká je?Už něco bylo? Byl stále neodbytný.Jo bylo, byla se u mě podívat na sbírku motýlů. Odbyl jsem Matesa obvyklím pořekadlem, kdy se jedná o záminku pozvat si svou milovanou za účelem schůzky v soukromí.No tak to je jasné,uculoval se Matěj s domýšlivou tajemností. Tak to byl jistě kocour v troubě, diagnostikoval Matěj účel a naplnění naší domnělé schůzky v soukromí.Ale prdlajz bylo.Uťal jsem jeho nestoudnou zvědavost. Nic není, jenom se vodíme za ručičky a dej už pokoj ty zvědavče, uzavřel jsem jeho hovor na téma já a Verunka.Hele Jéňo sestřičky z kláštera nám připravily jaké si překvapení,informoval mě Mates a svištěl vylidněnými ulicemi města, k bráně kláštera.

Zastavili jsme před branou kláštera Mates zahoukal na klakson své prdlavky, otevřely se vrata kláštera a my jsme vjeli na nádvoříčko kde nás už očekávali sestřičky s výslužkou. pro ty tak zvané gaunery, kteří jim poslali do kláštera příspěvek pro potřebné. Potravinové poklady, které ukořistili z německého vagonu a při tom riskovali své životy.Pochválen buď Ježíš Kristus uvítala nás matka představená.Až na věky odpověděli jsme oba dva.Já i Mates.Pojďte chlapci, naše sestřičky které pracují v nemocniční kuchyňi, vám připravily pro chlapce ze zámečku malé poděkování, ukazovala nám matka představená výslužku,na stolech u klášterní kuchyně a kterou ukládali sestřičky s naší pomocí do sanitky.To je malé poděkovámí za to že pamatovali, na naše potřebné, ke kterým je náš klášter milosrdný a pomáhá jak se to dá, v období jejich nouze a za to že jsou nám kdykoliv nápomocni,když je požádáme.

Chodí nám připravovat dříví na otop a na ty těžší práce na které nestačíme.Říká se o nich že jsou nevalné pověsti, ale my zde a bůh, víme že ti chlapci mají zlaté srdce a modlíme se za ně, aby až skončí tato nešťastná vojna opět nalezli své rodiny.To jsem nevěděl matko představená že ti tajnůstkáři to že chodí k vám drží pod pokličkou, upřímně jsem se divil, ale za ty dobroty co jste jim připravily vám budou velice vděčni.Podívej se Honzo jaké jsou mezi nimi nádherné novicky, šprtal mi do ucha polohlasem Mates, když si matka představená poodešla něco zařídit zatím co nám novicky podávali ty dobroty co připravily pro naši mládež.A skutečné některé byly velice krásné,nemohl jsem popřít své mužství s obdivem pro krásu.

Ale na mou Verunku prostě žádná nemá, upřednostnil jsem mou zamilovanost.Podívej se na ně proti slunci jak prosvětluje ty jejich hábity a jak jsou jim vidět ty jejich nádherné zadečky, pod těma průsvitnýma lajntuchama,mumlal mi rozkošnicky Mates do ucha a ukazoval mi na dvě novicky nakloněné nad košík v kterém něco přerovnávali,otočené tak že jim slunce opravdu posvěcovalo jejich dlouhý úbor, čímž byly zprůhledněny jejich vnadné mladistvé křivky, od kterých Mates nemohl odtrhnout oči.Ježíš marjá to já si dovedu představit co tady asi vyvádějí, když to na ně přijde.Ržál Mates jak rozdivočený hřebeček, nemohouc odtrhnout oči od těch prosluněných zadečků Kristových nevěst.Jako by uslyšely hlas nebes,obě novicky se otočily a když spatřili Matějovy svítící se očí a podívaly se na něho a na své odění proti slunci něco si zašeptali a s úsměvem odešli aby mohl Mates vychladnout,než se vrátí matka představená.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: