Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Jak fungujete s inkontinencí? Dá se vůbec...

Práce zobrazit diskusi

Dobrý den, hledám práci v okrese Příbram,...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Rád bych si dopisoval s někým, kdo by měl...

Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Publikováno: 14.03.22
Počet zobrazení: 462
Autor článku: Irena Fuchsová
Cítíte se bezradní se svou stolicí?

Omyl první.
Když jsem si tenhle titulek přečetla, pocítila jsem opravdu bezradnost, a přitom jsem na svou stolici ani nepomyslela! Co to je?! Proč si mám v nejčtenějším deníku, číst o bezradnosti se svou stolicí?!
Ale protože jsem holka zvídavá a navíc jsem si řekla, že o té podivnosti napíšu blog, do článku jsem se začetla, ale už po dvou větách jsem zařvala do ticha své pracovny.
„CO TO JE?!“ Podívala jsem se znovu na titulek.
Cítíte se bezradní se svou stomií?
Žádná stolice, ty blbá, napadla jsem se zákeřně zezadu a věříte, že jsem se ani nebránila? Proč? Jsem blbá. Článek jsem dočetla a kromě jiného jsem se dozvěděla, že stomici jsou lidé s dočasně nebo trvale vyvedeným střevem nebo močovodem.
Omyl druhý.
Na denním tisku jsem závislá. Jedny noviny kupuju ráno domů, a když jedu do Prahy, na kolínském nádraží si kupuju druhé. Stalo se tak i v den, kdy jsem si přečetla tento titulek.
„Pubertu svých dětí přežijete, ubráníte-li se trpělivosti a toleranci.“
Souhlasila jsem s tím. Také jsem nikoho neotravovala svým přechodem a nikoho neotravuju s tím, že si na mě před lety sedl tzv. postpoliosyndrom. A lidé kolem mě to mají nastavené podobně. Prokousávají se životem, táhnou s sebou menší či větší starosti, nemoci, úrazy, rozvody, úmrtí a většinou nikoho neotravují, protože jim stejně nikdo nepomůže. Musí si pomoct sami.
Proč bychom tedy měli být k puberťákům trpěliví a tolerantní, když nás se svojí pubertou, ze které se navíc stává módní záležitost, otravují? A otravují zrovna nás, kteří máme už tak složitý život!
Konečně na to někdo přišel a nebál se to napsat!
Proč máme být psanci něčí puberty, byť ten někdo byl náš syn nebo dcera, vnuk nebo vnučka? Proč? Ubráníme-li se trpělivosti a toleranci vůči všem rozmazleným puberťákům, přežijeme pubertu nejenom svých dětí, ale přežijeme pubertu všech zmetků, kteří ji před sebou strkají jako štít!
Hele, bacha na mě! Já mám pubertu! Obrň se trpělivostí a tolerancí!
Tůdle!
Začetla jsem se do článku, ale oči se mi pořád stáčely k titulku a v hlavě mi něco naprázdno klapalo. Jako když melete maso, ale nedáte ho do mlýnku a ten klape na prázdno.
Obrň se trpělivostí a tolerancí? To jsem si ale před chvílí pomyslela já! Proč je titulek toho sympatického a odvážného článku úplně stejný jako to, co jsem si před chvílí pomyslela?! A pak mi to došlo. Autor článku nebyl statečný. Nevybízel, abychom se ubránili trpělivosti a toleranci. Naopak.
„Pubertu svých dětí přežijete, obrníte-li se trpělivostí a tolerancí.“
Omyl třetí.
Oči ze zeleniny nebolí.
Titulek, se kterým se nedalo nesouhlasit. Třeba taková mrkev je na oči výborná! A zelenina je vůbec pro naše tělo dobrá, a nejenom na oči! Jak si vůbec někdo může myslet, že oči ze zeleniny bolí? Ale asi si to někdo myslí, když někdo jiný, moudrý, musí napsat článek, aby mu vysvětlil, že tomu tak není, že oči ze zeleniny nebolí.
Začala jsem číst, ale něco se mi nezdálo. A tak jsem se vrátila k titulku a pochopila svůj omyl. Bylo tam: Oči se zeleniny nebojí.
Omyl čtvrtý.
Můj zatím poslední, titulkový omyl, mě potkal nedávno.
Strážníci pochytají chaty z hladiny řeky.
Představila jsem si chaty, které vzala velká voda. Ženou se po špinavé hladině, která je plná všeho možného, ženou se vstříc kalným dálkám a najednou stop! Strážníci je pochytají, nasměrují je správným směrem a milé chaty, které chtěly pláchnout z místa, kde už znají všechno a všechny, musely své radostné vyplutí skončit a poslušně zakotvit tam, kde strážníci uznali za vhodné. Pochytali je.
V článku se ale o žádné povodni nepsalo. Chaty se nehnaly po špinavé hladině. Strážnici je nemuseli pochytat.
Co je to zase za blbý titulek, pomyslela jsem si a přečetla si ho znovu.
Strážníci pohlídají chaty z hladiny řeky.

Autorka: Irena Fuchsová

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: