A plnění povinností vůči státním úřadům je neoddiskutovatelné, i když lidé by je rádi obcházeli anebo všelijak chytračili. Pokud byly kdy úřady benevoletní a při vírali možná někde oči, v současné době nemůže být o benevolenci řeči a po těch, kteří neprojevují ochotu komunikovat, tvrdě zasáhnou.

Placení výživného

Je stanoveno, „že výživné se platí v pravidelných měsíčně se opakujících dávkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu. V případech hodných zvláštního zřetele (povinný rodič má pouze sezónní příjmy, značně riskantní podnikání apod.) může soud rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Soud pak učiní další opatření, aby z této zálohy byly dítěti vypláceny jednotlivé splátky odpovídající měsíčnímu výživnému“.

Tedy, rozvedený rodič, který je povinen platit výživné, si nemůže sám od sebe určit, jak bude platit výživné. Stalo se, že rozvedený otec vybral po rozvodu z banky velkou částku peněz, nakoupil dárky a jel navštívit svou exmanželku a synka. Při kafíčku ji podal s úměvem obálku a vyndal balíčky pro syna se slovy tady máš peníze a odjel, protože měl ještě nějaká jednání. Po nějaké době mu došla obsílka, v níž byl vyzván k placení výživného, protože jeho způsob předání peněz byl pojat jako dar, nikoliv jako plnění povinnosti platit výživné. Jeho objasnění bylo jasné:“Nechtělo se mi se crcat se složenkami. Já myslel, že to pochopila, že je to výživné.“ A samozřejmě, že padl do dluhů.

Ztracené doklady a jejich zneužití

Jsou lidé, kteří si nehlídají své doklady a třeba až po půl roce zjistí, že jim chybí. Ztráta občanského průkazu je velmi prekérní záležitostí, jak nám ukazuje život na smutných příbězích jednotlivců a je třeba si rozmyslet, jak odůvodnit na policii nebo obecním úřadě s rozšířenou působností, jak občan o občanský průkaz přišel. Pod tlakem hrozby pokuty, zvláště, když jde o opakovanou ztrátu, si lidé vymýšlejí různé historky, jak jim byl občanský průkaz ukraden, aby se vyvinili z toho, že jsou nepořádní a nepozorní, ale taková lež se dá odhalit. Ale lidé nejen ztrácí občanské průkazy, ale také rodné listy, tedy listiny, které jsou zneužitelné jinou osobou s často fatálními důsledky pro toho, kdo si je doma bezpečně nezakládá, životnostenské listy, i doklady, na nich je uvedena adresa či číslo bankovního účtu. Dokonce se dá zneužít i kontaktní adresa na krabici vyhozené do popelnice a nebo výplatní pásky, které někdo omylem vyhodí. Dá se prostě zneužít všeho s následky, které si však člověk může připisovat sám sobě. Trend k uplatňování odpovědnosti se bude stále zdokonalovat a vyvrcholí dnem účinnosti nového občanského zákoníku.

Generální klauzule občanského zákoníku o odpovědnosti

Stále ještě platný občanský zákoník, k jehož výrazné změně dojde až v roce 2014 je postaven na tom, že „všichni mají rovné postavení, přičemž vzájemné občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů jako projevl vůle, nejčastějí vyjádřených jednáním nebo opomentím, smlouvami nebo ústní či písemnou dohodou. Ustanovení § 415 zní: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majěštku, na přírodě a životním prostředí.“ To je generální klauzule odpovědnosti, která zafunguje okamžitě, jakmile se projeví, že tato odpovědnost nebyla naplněna a to ve všech případech a dává úřadům i soudům možnosti k uplatňování sankcí z porušení odpovědnosti. Ovšem, běžný občan nemá třeba tušení, kolik judikátů z nejrůznějších kauz na toto téma bylo vydáno a jak úřad může postupovat na základě interních předpisů, které aplikují zákony, v nichž jsou odpovědností vztahy občana s státu stanoveny.

Závěr

Myslím, že tlak na plnění odpovědností ze strany občanů ke státu a naopak bude velmi napínavý i nadále a rozhodně je nutné se k tomu postavit čelem. Asi by bylo praktické, kdyby i ti, kteří jsou zatíženi prací a podnikáním, kteří neví, kde jim hlava stojí a rozhodně netouží po sankcích a dohady s úřady by si udělali jeden den volno, pohledali všechny doklady, smlouvy a rozsudky, pořídili si šanon nebo krabici a do složek si uložili své doklady, s kterých jim plyne nějaké plnění nebo při jejichž ztrátě jim může vzniknout citelná škoda. A je třeba i donutit plnoleté děti (těm nepnoletým to musíme udělat sami), aby si takový malý úřad zařídili a veškeré doklady, které obdrží, pečlivě zakládali, netajili je, a to jde o různé pokuty z jízd na černo a doklady o jejich zaplacení (spílat jim můžete dodatečně), smlouvy o nájmu při studiu mimo trvalé bydliště a doklady o zaplacení nájemného apod. Pro ty, kteří se budou nad tímto článkem rozčilovat, zdůrazňuji, že to není nástup totality a potlačování občanských práv, ale je to normální výzva k chování, jak se očekává obecně od dospělých lidí, kteří jsou odpovědni za plnění svých povinností.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet

Když nám na Třetí věk došla pozvánka od místopředsedy Senátu Petra Pitharta na tuto konferenci, velmi mne zaujalo téma i místo konání konference. Byla jsem velmi ráda, že se mohu této akce zúčastnit. 17. ledna 2012 konference probíhala v Jednacím sále Valdštejnského paláce v Praze.

Rok 2012 byl vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity a tento rok byl zahájen i v České republice. Východiskem pro vyhlášení evropského roku 2012 je rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č 940/2011/EU ze 14. září 2011. Konference byla tematicky zaměřena na seniory, jejich vzdělávání, dále na stárnutí populace z několika pohledů – demografického, sociálního, ekonomického a politického. Evropský rok aktivního stárnutí má pomoci seniorům žít déle ve zdraví a spokojenosti, dále zůstat déle v zaměstnání a podělit se o cenné zkušenosti.
Stárnutí populace dokazují statistické údaje, v roce 1950 bylo v České republice 12,4 % obyvatelstva starších 60 let a k 31. 12. 2010 to již bylo 22,6 %. Pracující důchodci představují pouze 6,2 % z celkového počtu seniorů starších 60 let. Tedy naprostá většina obyvatel u nás této věkové kategorie je ekonomicky neaktivní.

Na konferenci vystoupilo se svými referáty řada osobností, mezi které patří:
- JUDr. Jiřina Rippelová (Senát PČR), která se ujala zahájení konference a úvodního slova.

- Mgr. Jan Dobeš (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR)poukázal na demografické změny a vytyčil hlavní cíle Evropského roku aktivního stárnutí.

- Doc. Ing. Pavel Máchal, CSc.
Ve svém referátu se zaměřil na problematiku, kde získat dostatečné finanční zdroje na vyplácení důchodů a na pokrytí zdravotní péče. Vlády mnoha států světa věnují pozornost stárnutí, neboť jde o úbytek daňových poplatníků a tím i pokles příjmů do státních pokladen.

- Ing. Božena Mannová Ph.D (ČVUT, Praha)
Seniory je nutné integrovat do informačních společností. Digitální vyloučení souvisí s věkem, proto se musí tyto bariéry překonávat a i ve zralém věku využívat v maximální míře komunikační a informační technologie. Tuto společnost pak nazýváme informační společností. Do těchto technologií nepatří pouze počítač a internet, ale zahrnujeme sem i mobilní telefony, digitální televize, navigace a mnoho dalších.
Čeští senioři se v poslední době více zajímají o informační technologie. Důkazem jsou data Českého statistického úřadu, kde v roce 2007 používalo počítač 34,3% obyvatel starších 55 let, v roce 2009 to bylo však o 15,2 procentního bodu více.

- Prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc. (předseda Asociace univerzit třetího věku)
Byla představena Asociace univerzit třetího věku (AUV3VČR). Jedná se o občanské sdružení institucí, které nabízí vzdělávání na vysokoškolské úrovni pro seniory v České republice.

- PhDr. Kateřina Sadílková (MŠMT)
Vystoupila se svým referátem na téma celoživotní vzdělávání v České republice. Celoživotní učení je kontinuální proces, týká se každého z nás. Nepředstavujme si pouze profesní vzdělávání, ale i zkvalitňování života.

- Doc. RNDr. Martin Šolc, CSc. (MFF UK)
Třetím věkem můžeme rozumět dobu mezi koncem výdělečného zaměstnání a začátkem závislosti jedince na pomoci okolí. V současném světě se tato doba stále prodlužuje, pohybuje se kolem 25 let. Kvalitní obohacení této etapy života je studium na vysokých školách, na univerzitách třetího věku.

- PaeDr. Václav Petrus (starosta města Švihov)
Senioři na venkově mají omezenou dostupnost služeb, kulturního vyžití, chybí kamenné univerzity. Východisko představuje novinka ve formě virtuálních univerzit třetího věku.

- Doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc. (JČU České Budějovice)
Univerzity třetího věku plní specifickou úlohu v celoživotním vzdělávání (bez ohledu na věk a bez ohledu na vzdělávání). Univerzity jsou zodpovědné za kvalitu, za vzdělávání. Věková skupina, která usedá do univerzitních lavic, se pohybuje kolem 65 let. Na univerzitní půdě se vzdělávají studenti bez ohledu na věk, jedná se o celoživotní program, jsou registrováni stejně jako denní a dálkoví studenti, mají i práva studenta. Univerzity třetího věku mají svoje vzdělávací programy, moduly a kurzy.

- PhDr. Naděžda Hrapková, PhD. (generální sekretářka Světové asociace univerzit třetího věku AIUTA)
Evropský rok aktivního stárnutí byl 10. ledna zahájen i na Slovensku a to vernisáží výstavy „Staroba sa nás dotýka“. V příspěvku byly naznačeny aktivity, které Slovensko podnikne v rámci evropského roku 2012. Aktivní stárnutí je klíčem k zachování solidarity mezi generacemi ve společenstvích, ve kterých narůstá počet starších lidí. Politici a zainteresované strany se budou muset zaměřit na to, aby starší lidé měli víc příležitostí na aktivní stárnutí a samostatný nezávislý život.

Konference byla zahajovacím aktem Evropského roku aktivního stárnutí, ale podle mého názoru nebyly zmíněné konkrétní cíle, které v roce 2012 Evropa, Česká republika a další země podnikne pro seniory. Během letošního roku budou snad jednotlivé kroky ke splnění cílů vytyčeny a i naplněny. Nejpřínosnějším referátem, i s výhledem do budoucna, byl od paní Hrapkové z AIUTA. Předpokládala jsem, že předmětem jednotlivých příspěvků na konferenci nebudou jen statistiky České republiky, univerzity třetího věku a vzdělávání na nich. Ale postrádala jsem zmínky o domovech důchodců, internetových portálech pro seniory, zájezdy pro občany v důchodovém věku, volnočasové kluby a další.

Autorka: Třetí věk, Foto: Internet

Náhlý a prudký nárůst nezaměstnanosti

Pád komunismu dal východním Němcům dosud nepoznanou svobodu a následné rychlé sjednocení s bohatším západním sousedem také velké ekonomické možnosti. Ale s nimi přicházely i sociální jistoty a zároveň nejistoty, kterou dosud obyvatelé NDR dosud neznali. Najednou stát negarantoval či nevynucoval práci a také ji proto všem nezajišťoval a podniky na východě Německa začaly pro svou konkurence neschopnost krachovat. A stalo se, že tisíce lidí se ocitaly bez práce. Ale na zároveň, západní Německo již tou dobou bylo sociálním státem. Zajišťovalo svým obyvatelům blahobyt a pečovalo o jejich existenci ve chvíli, kdy se o sebe nemohli postarat sami.

Nadměrné zatižení státního rozpočtu

Široké sociální jistoty platily pro milióny východních Němců a kvůli hospodářskému vývoji v nových spolkových zemích se tato skutečnost stala jednou z příčin nadměrného zatížení státního rozpočtu. Byly potřeba reformy. A tak nakonec byly přijaty Hartzovy reformy.

Ekonomická situace ve Východním Německu po sjednocení

Zatímco jiné postkomunistické země se těžce propracovávaly trasformacemí ke kapitalismu, Východní Německo se stalo takřka ze dne na den součástí tržní ekonomiky, nutno zdůraznit fungující tržní ekonomiky západního Německa. Po sjednocení měny v nereálném poměru 1:1 dokonce nezažilo ani hyperinflaci, která na začátku 90. let postihla všechny ostatní postkomunistické demokracie jako Československo, ale především Polsko, kde se inflace pohybovala i ve čtyřciferných číslech. Síla a stabilita západoněmecké ekonomiky zajistila, že se inflace nepřehoupla více než přes 4 procenta. Východoněmecké podniky pak většinou padly do rukou západních zájemců, kteří je buď restrukturalizovali, nebo rovnou zavřeli a dvě třetiny asi 14 tisíc státních podniků byly privatizovány, reprivatizovány či převedeny do komunálního vlastnictví. Na tři tisíce pak bylo zlikvidováno.

Ústavně právní systém

I ústavně-právní systém pro východní Německo byl převzat ze západu. Tak východní Německo nemuselo tolik experimentovat jako politici v dalších postkomunistických zemích. Ovšem, nevýhodou bylo, že se nevytvořily nové politické elity, protože Problémem je, že se nevytvořily nové politické elity, protože politikové z východního Německa se prostě připojili ke strukturám západního Německa. Zdánlivě Východní Německo tak mnohem rychleji než ostatní postkomunistické země dospělo k reformě systému na demokratický a tržně-ekonomický. Ale to bylo vykoupeno tím, že si obyvatelé nových spolkových zemí navykli na to, že vše zařídí bohatší západ a spoléhali tak na transferové platby a také na štědrou podporu ve všech směrech.

Potřeba reformy pracovního trhu

Největším problém byly nakonec transfery, které západní část Německa posílal. Problémem, který pak nakonec vyústil v reformy pracovního trhu, se ukázaly být i transfery, jež západní část německého státu posílala na východ. Celkem už dosáhla zhruba 1,5 biliónu dolarů. To znamená, že ročně zamířilo na východ přes sto miliard dolarů, které měly pomoci srovnat východní části krok se západní. Nicméně transfery se minuly účinkem, nespnily očekávání, totiž podpořit růst ekonomiky na východě země. Vzhledem k tomu, že velká část podniků byla zavřena nebo restrukturalizována, stala se až pětina obyvatel východní části nezaměstnanými. Tím pádem velkou část transferových plateb spolykaly podpory v nezaměstnanosti. Ekonomika východních zemí tak sice disponovala velkými prostředky, nicméně nebyla schopna vytvářet nová pracovní místa, protože kvůli velkým finančním tokům do sociálních dávek nezbývalo na podporu podnikání. Tak se pak dá hodnotit tok plateb ze západu na východ z hlediska dopadu na ekonomiku západních zemí. Přítěž, kterou představovalo východní Německo, znemožňovala využívat miliardy eur na jiné politiky – například právě politiku zaměstnanosti. Investiční pobídky, jichž mohli investoři využít v jiných postkomunistických zemích, mohly být financovány právě z tohoto 1,5 biliónu dolarů. A také – kvůli pracovnímu právu západní části nemohla východní část země využít ani toho, že by podobně jako Česko, Slovensko, Polsko nebo Maďarsko disponovala tak zvaně levnou avšak kvalifikovanou pracovní silou.

Petr Hartz

Komise začala pracovat na jaře roku 2002 a na konci srpna přišla s konceptem reformy, jejímž hlavním mottem se stalo Fordern und Fördern (tedy Požadování a podporování). Tedy požadování více aktivity po nezaměstnaných, aby se snažili si najít zaměstnání namísto, aby se nechali živit státem. A na druhé straně efektivnější podpora ze strany státu, aby jim toto hledání usnadnil. První tři zákony (Hartz I-III) prošly poslaneckým hlasováním bez povšimnutí a Hartz tak zatím nebyl veřejným nepřítelem číslo jedna. Sjednocovaly několik úřadů v jeden a celkově zjednodušovaly fungování pracovního trhu a hledání práce. Do ulic vyhnal lid až čtvrtý díl reformy, který sáhl na peníze nezaměstnaným – sjednocoval některé dávky a především je citelně škrtal. Wolfsburský manažer se tak stal postrachem a nenáviděným kapitalistou. Pád mocného manažera přišel ještě v roce, kdy poprvé začaly jeho reformy v Německu platit.

Hartz IV.

Základním principem reformy Hartz IV je tedy zjednodušení třístupňového systému vyplácení podpor, kdy měl nezaměstnaný postupně nárok na dávku podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld), dávku pomoci v nezaměstnanosti (Arbeitslosenhilfe) a sociální dávku (Sozialhilfe), na systém dvoustupňový, ve kterém po dávce podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld – ALG I) následuje tzv. druhá dávka podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld II – ALG II) – (podrobněji viz dále). Vypočítávání původních dávek probíhalo podle následujících vzorců: Podpora v nezaměstnanosti se vyplácela až po dobu 32 měsíců a vypočítávala se z poslední výplaty, již nezaměstnaný pobíral. Výše byla stanovena na maximálně 67 procent původní mzdy. Pokud ani po uplynutí této doby nezaměstnaný nenašel práci, nastupoval systém pomoci v nezaměstnanosti. Ta se opět odvíjela z původní mzdy a byla stanovena na maximálně 57 procent. Pokud by takto klesl nezaměstnaný pod úroveň životního minima měl nárok ještě na sociální dávky, které je dorovnávaly. Kromě toho pobírali nezaměstnaní příspěvky na děti či bydlení – tento systém prošel v rámci Hartzovy reformy rovněž, nicméně byl zachován. Důležité je však říci, že nový systém více kontroluje dávky určené na bydlení. Stát za nezaměstnané v některých případech až zcela přebírá náklady spojené s bydlením. Nicméně je přesně vymezeno, jak velký byt si mohou nezaměstnaní dovolit. Například čtyřčlenná rodina má nárok až na 85 metrů čtverečních.

Hartz 1-4 Zákon prto moderní služby na pracovním trhu

Reformy na trhu práce, které navrhla Hatrzova komise, vyústily v sérii čtyř zákonů. Jejich oficiální jméno je „1. až 4. zákon pro moderní služby na pracovním trhu“, nicméně do obecného povědomí vešly jako Hartz I až IV. Oba první zavádějí jen marginální úpravy do fungování pracovního trhu. Hartz III platí po schválení obou sněmoven německého parlamentu od ledna 2004 a je přípravou na Hartz IV. Jeho jádrem je přeměna Úřadu práce (Bundesanstalt für Arbeit) v moderní Agenturu práce (Bundesagentur für Arbeit – BA). V rámci této změny mají být zřízena tzv. centra práce (Job-Zentern), která spojí činnost několika úřadů. Měla by v budoucnu poskytnout nezaměstnaným péči a služby, které dříve zajišťoval Úřad sociální péče (Sozialamt), Úřad práce (Arbeitsamt) a některé další úřady. V Job-Centrech by se o dlouhodobě nezaměstnané měli starat speciálně proškolení poradci (Fallmanager). Počet nezaměstnaných připadajících na jednoho úředníka by měl klesnout z 350 na 75. Centra by se měla zvláště zaměřovat na nezaměstnané nad 50 let. Samospráva a zemská správa úřadů práce/agentury práce byla nahrazena centrálním řízením a celý systém se řídí pomocí ústředně vyhlašovaných cílů. Komplex reforem Hartz IV přináší podstatnou změnu do vyplácení dávek v nezaměstnanosti. Změna se týká v prvním kroku tak zvané podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld I). Tu dostává každý nezaměstnaný od chvíle, kdy přijde o práci. Dříve se podpora vyplácela až po dobu 32 měsíců a počítala se z poslední pobírané mzdy, kterou nezaměstnaný v posledních dvou letech pobíral alespoň dvanáct měsíců. Nově reformy zavádějí pobírání první podpory na maximálně 12 měsíců, respektive 18 měsíců u lidí starších 56 let. A to podle následujícího vzorce:

Na ALG I má občan nárok jen po určitou dobu, která se odvíjí od toho, jak dlouho v posledních třech letech pracoval.

Na ALG I má občan nárok jen po určitou dobu, která se odvíjí od toho, jak dlouho v posledních třech letech pracoval.

Zdroj: http://gesetze.bmas.bund.de/Gesetze/gesetze.htm

V případě lidí, kteří už završili 55. rok života je to:

Zdroj: http://gesetze.bmas.bund.de/Gesetze/gesetze.htm

Podpora v nezaměstnosti II

Největší novinkou celého balíku tak zvaných Hartzových zákonů je Podpora v nezaměstnanosti II (Arbeitslosengeld II – ALG II). Dlouhodobě nezaměstnaní, kteří již nemají nárok na vyplácení ALG I, pobírají automaticky ALG II.

Příjemci ALG II mají nárok na hrazení nákladů na bydlení a vytápění. To za ně přebírá Agentura práce. Elektrickou energii hradí nezaměstnaní sami. Nový zákon však v tomto případě počítá s tak zvaným přiměřeným bydlením a předepisuje maximální rozměry bytu, který mohou nezaměstnaní obývat. U čtyřčlenných rodin je to například 120 metrů čtverečních v bytě, který je v osobním vlastnictví. U nájemních bytů jsou rozměry o něco nižší. Konečné slovo však mají ale obce. Ty mohou rozhodnout, jak velká část nájmu bude nakonec agenturou hrazena. Nejčernější scénáře, podle nichž se měli nezaměstnaní, především na východě Německa, masově stěhovat do nerekonstruovaných panelových domů, se tak nakonec zřejmě nevyplní. V případě, že se nezaměstnaní musí stěhovat do menšího bytu, mají lhůtu 6 měsíců a náklady na stěhování a kauce na nový byt je hrazena Agenturou práce (BA). V praxi jsou nezaměstnaní k opouštění bytů nuceni jen ve výjimečných případech. Navíc je možné získat příspěvek na zařízení prvního bytu, na ošacení v případě narození dítěte a na dětské školy v přírodě (Klassenfahrt). Za všechny osoby pobírající ALG II přebírají placení sociálního pojištění úřady na spolkové úřady. Než však je přiznán nezaměstnanému nárok na ALG II, musí žadatel také žít z vlastních úspor do té doby, než dosáhnou určité hranice. Do tohoto majetku se počítají bankovní konta, cenné papíry, stavební či penzijní spoření, auta, pozemky a byty v osobním vlastnictví. Pro osoby narozené po roce 1948 je to majetek v hodnotě 200 eur na rok života, maximálně však 13 tisíc eur. Pro osoby narozené před rokem 1948 je to 520 eur na rok a to až do výše bezmála 34 tisíc eur. Životní pojištění je pak osvobozeno do výše 200 eur na rok života. V rodinách s nezletilými dětmi je nově povolen přiměřený automobil. To dřívější zákon neumožňoval. Každý člen domácnosti tak může mít auto do maximální hodnoty pěti tisíc eur.

Povinnosti příjemce ALG II.

Zákon pak zavádí nové povinnosti příjemcům ALG II. Pro to, aby mohli pobírat druhoudávku v nezaměstnanosti, musí dlouhodobě nezaměstnaní aktivně vyhledávat práci a především aktivně komunikovat s úřady práce, které jim mohou nařídit přijmout bezmála jakoukoliv práci a hlavně je poslat i na veřejně prospěšné práce, které dostaly název 1 Euro Job – neboli práce za jedno euro. Podle pravidel, která nastavuje Hartz IV musí dlouhodobě nezaměstnaný přijmout jakoukoliv legální práci, která je mu nabídnuta. Odmítnout ji smí teprve v případě, že nabízená mzda je o více než třicet procent nižší, než je místní průměr v daném zaměstnání. To je velká změna oproti původní úpravě, kdy nezaměstnaní mohli odmítat práci s odůvodněním, že je pod jejich kvalifikaci nebo že dojezdová vzdálenost je příliš velká. Odmítnutí práce je pak sankcionováno, a to velmi podstatně. V případě odmítnutí patřičné nabídky je nezaměstnanému snížena ALG II o 30 procent na tři měsíce. Pakliže nezaměstnaný odmítne práci opakovaně v době kratší než jeden rok, pak se dávky snižují o dalších třicet procent až k nulové hodnotě. Při druhém odmítnutí se navíc seškrtávají všechny ostatní sociální dávky. dobu 3 měsíců. Pakliže odmítne práci mladý nezaměstnaný – do 25 let – pak jsou mu dávky pozastaveny zcela. Získá pouze speciální poukázky, za které si může koupit potraviny. Vzhledem k tomu, že mladí lidé jsou okamžitě po nahlášení jako nezaměstnaní posláni na praktikum, učení či rekvalifikaci, aby neztratili své návyky, znamená odmítnutí takového praktika totéž co odmítnutí nastoupení do práce.

Přivýdělky

Systém podpory ALG II umožňuje nezaměstnaným také přivýdělek. Nicméně se řídí určitými pravidly a především při vyšších sumách musí nezaměstnaný z přivýdělku jeho podstatnou část odevzdat státu. Nárok na ALG II tak není ohrožen, pokud si nezaměstnaný přivydělá až 1500 eur hrubého měsíčně. Nicméně z této částky odvádí státu takovou „daň“, aby jeho čistý příjem navíc nebyl vyšší než 200 eur. To například znamená, že při výdělku 400 až 800 eur si smí nezaměstnaný ponechat pouhou pětinu sumy. Při nižších částkách je to pak více, naopak při vyšších méně. V současnosti se uvažuje o změně tohoto systému tak, aby byli nezaměstnaní více motivováni si přivydělávat a tím neztratili pracovní návyky (viz další podkapitolu). Druhou možností, jak si přivydělat jsou tak zvané Ein Euro Jobs – neboli zaměstnání placená jedním až dvěma eury za hodinu. Často jsou zřizovány jako veřejně prospěšné práce a nezaměstnaný je na vyzvání nesmí odmítnout. Pracovní místa vytvořená jako 1EJ musí být zřizována ve veřejném zájmu a v žádném případě nesmí nahrazovat klasická pracovní místa. Zřizovat je mohou především neziskové organizace. 1EJ je možné zřídit na maximálně však devět měsíců a jejich součástí musí být školení pracovníka s minimální dotací 120 hodin. Obvyklá pracovní doba je šest hodin denně a je možné nařídit práci ve směnném provozu a o víkendu. Hlavním smyslem 1EJ je obnovení pracovních návyků nezaměstnaných a jejich integrace do pracovního trhu. Spolková vláda jenom na zřízení těchto pracovních míst vyčlenila v roce 2005 celkem 6,35 miliardy eur. Tyto prostředky budou použity pro nezaměstnané a pro instituce, které budou 1EJ zřizovat.

Reforma Hartz IV představuje největší zásah do pracovního trhu od dob poválečného Německa. Dá se však naznačit, v kterých oblastech v některých bodech byla úspěšná a v některých byla odsouzena k neúspěchu od počátku. Jakkoliv bylo prospěšné sjednocení dávek v nezaměstnanosti a sociálních dávek v jednu dávku, tento krok nemá za cíl nic jiného než ušetřit prostředky ze státního rozpočtu a dává impuls nezaměstnaných k hledání práce. Nicméně rozhodně nepodporuje tvorbu nových pracovních míst. Tím pádem byl plán zaměstnat dva milióny ze čtyř miliónů nezaměstnaných nereálný už při jeho představování. Navíc z makroekonomického hlediska omezení kupní síly nezaměstnaných, které nevyhnutelně se snížením dávek přichází, poškodí maloobchod a tím celý růst hospodářství, tedy i schopnost ekonomiky vytvářet nová pracovní místa. Naopak může vyústit až v odbourávání nadbytečných pracovních pozic.

Reformní kroky Hartz I – II byly zavedeny 1. ledna 2003
Hartz III platí od 1. ledna 2004
Hartz IV probíhá od 1. ledna 2005.

Použitá literatura
Die Berliner Mauer: Geschichte der Berliner Mauer: 196341989,
Čech, Z.: Pakt stability a růstu: problém stabilizačního pravidla nebo fiskálních politik,
Ein brisantes friedenpolitisches Dokument: Der 2+4 Vertrag,
Deutschland von 1990 bis 2000: Die neuen Bundesländer – Rot4Grün kommt zur Macht,
Die Berliner Mauer: Geschichte der Berliner Mauer: 194541961,
Halusa, M.: Der Stabilitätspakt wird dehnbar, Die Welt, 15. 1. 2005
Die Berliner Mauer: Geschichte der Berliner Mauer: 194541961
Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet

Většina literatury je o nich, jejich poslání, jejich milosrdenství, jejich životě, ale nehovoří příliš k nim samotným. Možná kniha Johna Knittela, Hakim, román egyptského lékaře, možná silný příběh Miky Waltariho: Egypťan Sinuhet. Určitě by se hodně našlo ve fondech ruské, japonské a čínské beletrie, arabské literatuře. Ale lékaři mají trochu jinou mentalitu, než lidé v jiných oborech lidské činnosti. Sledují jiný rozměr lidského života, s kterým se asi vnitřně ztotožňují víc, než my, kteří si mnoho věcí v lidském, životě nepřípouštíme …

Říká se, v odborných psychologických a psychiatrických publikacích, že leden, hlavně jeho počátek, působí některým lidem problémy. Dostávají se do depresí. Nedivím se. Sluneční aktivita je snížená. Po silvestrovských oslavách může přijít neblahé vystřízlivění a to také tím, že lidé mají pocit, že se musí radovat. Ale proč? Když nemají důvod, nemusí. Mám pro Vás, kteří byste snad chtěli něčemu podléhat, dobrou zprávu. Víte, že existuje biblioterapie? Vážně, existuje. Já to vím podle sebe. Když na mne přijdou ty nejisté chvíle, sáhnu po knize. Ale to nesmí být kdejaká kniha. To ne. Knihy určené k biblioterapii jsou knihy speciální.

Není to nic nového a rozhodně převratného, jen jsme to někde zapomněli

Podle některých autorů jsou počátky biblioterapie již za vlády Ramesse II. či v nemocnici Al-Mansur v Káhiře ve 13. století. Ale moderní pojem známe z počátku 20. století, kdy se začaly budovat knihovny v nemocničních a pečovatelských zařízeních. Také ve věznicích. V USA je tato metoda využívání k léčbě duševních poruch. Tak a tady je definice: Biblioterapie je léčba knihou, čtení knih za účelem řešení a porozumění osobním problémům, využití vhodně vybrané literatury nejen při léčbě nervových onemocnění, ale i pro usnadnění složité životní situace ve všech věkových kategoriích.

Jak se využívá

Biblioterapie může být využita jako doprovodná při běžných terapiích nebo může prostě jen přispět ke zlepšení stavu člověka s osobními problémy. Některé výsledky biblioterapie mohou být dokonce srovnávány s výsledky jiných, běžně používaných terapií, jako například drogová terapie nebo psychoterapie. Terapeutem je psychiatr nebo psycholog, který nejprve stanoví diagnozu a pak vybere vhodnou knihu, která pojednává o pacientově problému nebo krizi. Apropó: všimli jste si, že se mnohokrát knihou léčíme, aniž bychom to vědomě dělali? Existuje skupinová terapie, ale tu zatím nepotřebujeme. Spíš tu individuální. A lékař vybere pacientovi vhodné knihy, které mu mohou pomoci při problémech.

Typy biblioterapií

Biblioterapii můžeme rozdělit na dva typy:

Biblioterapie jako věda, kdy se jedná o řízenou terapii probíhající mezi terapeutem a pacientem, kdy terapeutem je lékař, psychiatr nebo psycholog, který na základě lékařské diagnózy doporučuje pacientovi četbu vhodnou pro druh jeho psychického onemocnění.
Biblioterapie jako „umění“, kdy terapie není řízená, ale jedná se pouze o doporučení vhodné četby za účelem vyrovnání se s těžkou životní situací. Terapeutem zde může být knihovník.

Ale vy si určitě umíte vybrat knihy sami

Jen si uvědomit, že při biblioterapii může být používána jak beletrie, tak naučná literatura, ale měla by odpovídat vašemu rozpoložení. Kniha, kterou si vyberete, by měla svým obsahem odpovídat situaci, v které se nacházíte:

Měla by ladit z vaší osobností .
Kniha by měla popisovat okolnosti shodné vaší situací.
Problém by měl být popsán realisticky, postava by měla být reálná, v ideálním případě by měla být v podobném věku jako vy .

Jak to provádím já

Nejsem depresivní člověk, ale občas, jako každý, mám stres anebo mi nejde se vyladit do harmonie. Něco mi chybí a nevím, co to je a jak toho dosáhnout. Rozhodně s těmi pocity neobtěžuji své bližní, Jsou to mé vnitřní konflikty, které pochází z různých situací, kdy člověk, aby se vyrovnal, musí mít k dispozici dílo, jehož postavy mají stejné nebo obdobné problémy. Kdyby si člověk takové příběhy psal sám, pak je to tzv. terapie uměním a myslím, že v době, když je člověk rozpolcen by neměl zrovna podstupovat takovou velkou duševní námahu. Ale rozhodně je biblioterapie velmi účinná a není o tom, co se mi líbí, ale co mi pomáhá.

Když si vybíráte knihy

V tu chvíli se člověk nemůže řídit svým obvyklým čtenářským trendem, ale musí sáhnout účelově tam, kde se něco odehrává podobného nebo stejného jako u něho samotného. A protože se znám, tak se obklopuji věcmi, o kterých vím, že mi v takových chvílích pomohou. Mezi nimi nechybí samozřejmě vhodně laděná hudba, obrazy a knihy. To všechno by zahrnovalo arteterapii, tedy léčení uměním, ale to zase jiný obor, i když příbuzný. Knihy, které si pořizuji, jsou laděny k mému typu osobnosti. I když jsou rozmanité. Z každého literárního období mám některé autory. Jsou tací, kteří mne vždycky rozhodí a mezi ně patří některá díla F. M. Dostojevského. Ráda čtu Čechova, protože ve svém díle nezapře, že zná dobře psychické rozpoložení člověka a jeho knihy jsou opravdu léčivé. Bojujete sami se sebou, potřebujete nalézt hrdinu příběhu, který řeší přibližně totéž a na rozdíl od vás má výsledky.

Které autory v době biblioterapie nevyhledávám

Rozhodně není mým oblíbencem Colheo, I když ho lidé hodně svého času četli. Ani jiná jihoamerická literatura. Také to nejsou knihy Exupéryho a nejméně ze všeho jeho jinak nádherná „Citadela“, kterou bych doporučila číst v době, kdy je člověk v dobrém rozpoložení. A také to není Hrabal, protože ten určitě vás rozloží na součástky, které sami nedáte dohromady. V jiné situaci ho ráda čtu.

Hledat si knihy, které léčí, je úžasné dobrodružství. Dokonce bych řekla, že i to hledání je počátkem cesty z momentální deprese a stresu, do kterých člověk nezřídka padá. Duše potřebuje opatrovat stejně jaké tělo. A když hladoví, vy pláčete. Když ji naplníte, cítíte blaženost. Když ji přecpete, cítíte tíseň. A tento boj s knihami pod paží se dá vyhrát, pokud je nasadíte včas a správně, pro sebe samotné. Své léčivé knihy můžete hledat kdykoliv, třeba když nemůžete spát.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet

Po nich zůstaly knihy, které jsou sice zajímavé, ale bez cvičení se v těchto naukách jen málo pochopitelné, nepřijatelné a nebo neodpovídající vnitřnímu zaměření současného člověka. Ale když si člověk začne doma plánovitě budovat knihovnu a shánět knihy, které si potom zařazuje do regálů, musí přemýšlet. Kdo jsem, jak jsem založen? Jakou stránku života, duše a osobnosti budu posilovat a jakou spíš jen sledovat?

Cítí se lidé ohroženi vlivy, které na ně doráží z prostoru jiných kultur a zemí? Dokáží si udržet, i při styku s těmito kulturami a vlivy svůj životní styl a obhájit svůj přirozený kulturní prostor, který je jim vlastní? Anebo se mohou postupem času stát jen trpěnou menšinou vůči převažující většině, které nebudou ze své pozice schopni čelit? Co znamená islám, judaismus a křesťanství? K čemu nám posloužil úplný odklon od kultury, která staletí ovlivňovala veřejný i soukromý život evropské společnosti? Jsme schopni jít do diskuse a čelit otázkám a vysvětlovat, kdo jsme, čím jsme, v co věříme a jaké hodnoty vyznáváme? Jsme ještě dost vzdělaní v naší kultuře a známe dostatečně její význam? Jsme schopni ji prosazovat? A nebo žijeme již v útlumu?

Chci pochopit, co je to křesťanství, ale nevím, co mám číst

Křesťanství není jen náboženství, je to i filozofický směr, ideologie, je to duchovní prožívání a samozřejmě i životní styl. Právě povrchní pohled lidem znemožňuje nahlédnout do nitra křesťanství, rozhodnout se, zda přijmout nebo nepřijmout některé způsoby života, chování konání a jednání, způsob výchovy a sebevýchovy ke křesťanskému stylu života a samozřejmě i pěstování osobnosti v tom nejširším slova smyslu. Křesťan nemůže žít mimo své prostředí, ale v tom, v kterém žije se může lépe identifikovat a porozumět širšímu okolí. Styl je i o zařízení obydlí, v kterém žije a tím nemyslím, že by měl být obklopen kříži a jinými předměty, ale promyslet si, jak by měl sladit své prostředí, aby odpovídalo skutečně jeho vnitřnímu životu. To je těžké, že? A tak se dostávám i ke knihám, umění, které posiluje a umí vytvořit v člověku takový vnitřní klid v sounáležitosti s tím, v co věří, co vyznává, jak chce žít, jak se chce chovat a jak se bude vně projevovat ve svých názorech, postojích, chováním, interakci s prostředím a v komunikaci s jinými lidmi. A k tomu mu pomůže sebevzdělávání se, hledání pramenů a jejich studium, žití v prostředí, které mu náleží a které ho nejen oslovuje, ale i on mu něco dává, něco určitého.

Lidé, kteří vědomě patří do judeo – křesťanského prostředí

Je mnoho lidí, kteří nejsou vírou vyhraněni, ale chápou křesťanství i judaismus jako své přirozené duchovní prostředí, přijímají etický a kulturní trend svého prostředí, spíš sledují duchovní podstatu a směry, nejvíce se věnují filozofii,přírodovědě, geografii, psychologii, informatice, politice, historii, ke svému povolání si shromažďují informace a pracují s nimi, stýkají se s lidmi různých oborů, kteří se také tak zaměřují, většinou mají stejný etický a filozofický náhled na život a na problémy, které vnímají, monitorují a vyjadřují se k nim. S lidmi ateistického zaměření se dokáží objektivně bavit o záležitostech náboženství a čtou podobnou literaturu, kupují si podobné knihy, ale většinou ne ty, na rozdíl od ateistů, které jsou příliš odtržené od jejich způsobu etického myšlení a vnímání, i když je znají a zařazují si je do svého šuplíčku – poznávání. Jejich knihovna obsahuje literaturu téměř všeho druhu. Žijí běžným životem a přizpůsobují se snadno podmínkám, spíš jejich život není přímo zaměřen na materiální hodnoty, i když je neodmítají a udržují si svůj životní standard. Také působí ve veřejném životě, rádi se zúčastňují různých projektů zaměřených na životní prostředí, na životní styl a jiné, které se týkají života obecně. Nevyhraňují se.

Rozeznáte věřící křesťany mezi ostatními?

Někteří křesťané patří k výše uvedené skupině, ale dodržují vyhraněnější křesťanský životní styl. Někteří z nich se věnují více svému nitru, svému duchovnímu směru, v jejich knihovně najdete knihy, které se ke křesťanství zaměřují, navštěvují kostely, shromažďují se ve farnostech, kde spolu rozprávějí a posilují svou mysl, ducha a duši. Většinou žijí jednoduchým životem, v kterém zachovávají svůj řád, křesťanská kultura je tak bohatá a rozmanitá, že se nepotřebují uchylovat k jiným kulturám, které se jim nabízejí. Také literatura je velmi rozsáhlá, takže mají kam sáhnout po dobré a až vynikající knize. Ty zase nečtou lidé jiných skupin, protože jim připadají moc „přetažené.“ A tím dokazují, svým svědectvím, jakou knihy mají velkou váhu v životě a vnímání člověka. Protože křesťana kniha posiluje, identifikuje se s ní, řeší své postoje a vnímání věcí a dějů v tom roztodivném světě, v kterém je obklopen nejrůznějšími směry myšlení, filozofie moderního zaměření. Křesťané vnímají i nové kulty, které se stále vynořují a ke kterým se uchyluje hodně lidí, kteří buď hledají anebo proplouvají. Ale nezabývají se jimi, protože přednostně sledují své nitro, své myšlení a své zaměření. Myslím, že většině lidem je jejich způsob života skrytý a někdy i nepochopitelný. A protože žijí jako většina, oblékají se jako většina, pracují jako většina, pohybují se v davu s tím rozdílem, že nepřemýšlí jako většina, nechovají se jako většina a uvědomují si svou identitu, která spíš působí do jejich středu, než navenek.

Každému, co jeho jest

Umění rozeznávat, co jsem, kdo jsem, kam se řadím a kde jsou ty prameny k mému sebepoznávání, učení a identifikaci mého nitra je součástí určitého osobního životního stylu, kterým se lidé od sebe liší a přitom chápou a vnímají do jisté míry ty druhé, kteří stojí na jiné straně jejich kulturního spektra. I když tři velké duchovní a náboženské skupiny, kromě zmíněných křesťanů i židé, muslimové, mají odlišné znaky, přesto spolu komunikují v běžném životě. Tedy, ovládají způsoby, jak spolu komunikovat, co si předávat, jak spolu spolupracovat. Ale svou kulturu a životní styl si ponechávají uvnitř svého prostoru. Nepřizpůsobují se. Neničí svoje zvyky, nevnáší většinou ani do ní cizí prvky.

Subkultury

Každá subkultura žije svým svébytným životem, kterým se příliš jednotlivé směry vzájemně neovlivňují, ale ovlivňují své okolí, které jejich podstatné znaky jen napodobuje, naslouchá jim a podle úrovně svého vnímání je identifikuje buď pozitivně, s jistým porozuměním nebo negativně. Ale většině lidí již neproniká do jejich nitra a stylu života, protože jim není vlastní a tak se ho nesnaží pochopit nebo ho nemohou porovnávat. Navenek se subkultura vyznačuje vzhledem svých stoupenců, specifickými zájmy, způsoby chování, životního stylu a samozřejmě i mají svou literaturu, hudbu, výtvarné umění, prostředí a své důvody, protože jim připadá všechno už přežité, staromódní, bigotní, hloupé a směšné, proč v tom nenacházejí hodnoty, etické rozměry, duchovní bohatství většinového duchovního a kulturního rozměru. A většinou vylévají s vaničkou i dítě, protože se jim nenabízí nic z toho, čím většina žije, jak žije, v jakých opravdových hodnotách, které vyznávají, takovým způsobem, aby mohli něco z toho přijmout a zamyslet se nad tím, jaký přínos jim by z toho vznikl.

Životní styl zaměřený na celou osobnost člověka

Mnoho záleží na výchově, vzdělání a zaměřování k přirozenému kulturnímu prostoru a kvalitě životního stylu většiny, který bude spíš typický pro prostor, v kterém lidé žijí, aby pochopili, jaké prostředí je jim přirozené a vhodnými prostředky jim bylo umožněno sebeprožívání, které vede ke spokojenosti, harmonii, sebejistotě a jistotě, že je každý v bezpečí, ve svém přirozeném duchovním i životním klimatu, a že najde pro své hledání, tápání, svůj duchovní život a růst velmi dobře promyšlenou a cíleně směřovanou oporu. A v tom může velmi dobře pomáhat nejen vhodně volená literatura, výchova ke vzdělávání a přijetí nutnosti sebevzdělávání, ale i vyhledávání takových prostředků, které jsou nejvhodnější k dotváření osobností a porozumění okolním lidem.

Dospělí, samostatní, odpovědní, sebevědomí a duchovní lidé

Je třeba, aby mladí lidé anebo ti, kteří dosud nedozráli, došli k dospělosti, jejímž podstatným znakem je samostatnost a odpovědnost k sobě samým. A právě v tom demokratickém, široce otevřeném duchovním, duševním a ideovém prostoru. Ten to sice umožňuje, dokonce se tak zaměřuje, ideově se nevyhraňuje, ničemu nebrání, ale přitom nemůže nabízet konkrétní způsoby, jak žít, aby byl člověk šťastný, spokojený, zdravý, harmonický a žil ve slušném životním standardu. Ale rozhodně mohou nabízet lidé, kteří si vlastní standard osvojili, a ví, jak druhé do něho pozvat. Knihou, hudbou, obrazem, řečí, chováním a svým příkladem. Cílevědomou činností, která však nějak podivně zaostává za přílivem nabídek z jiných koutů světa, které jsou lukrativní jen tím, že jsou nové anebo v přesile.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet

Ano, opravdové čtení je velice náročná činnost, je spjata se studiem literatury a literární vědy. A v dnešním boomu informací není opravdu nic jednoduchého si vymezit autory, kteří čtenáře myšlenkově, literárně i žánrově posunují. Ale autoři nemají většinou takový záměr, neboť do žánrové řady je řadí literární teorie a věda. Ale existují literární směry a školy, do kterých se autoři vřazovali svým způsobem psaní. Například romantismus, klasicismus, realismus. A tak každý takový směr má své zástupce, autory, o nich můžeme předpokládat, jakým duchem se ponese jejich dílo. A podle toho je vyhledáváme. I samozřejmě podle své nálady. Někdy máme chuť na Huga, jindy na Dumase, jindy zase na Hrabala. Aby nás umělecké dílo dokázalo chytit a současně jsme si k němu vytvořili vnitřní vztah i nadhled, musíme o něm něco vědět. V jaké době bylo napsáno, v jakém stylu a proč hlavní osoby jednají v určitém etickém vztahu mezi sebou.

Co víme o autorech?

Životopisy jsou velmi zdlouhavé a je také důležité vědět, kdo a s jakým záměrem představuje veřejnosti určitého autora. Samozřejmě, že pokud máme ve své knihovně regál, kam životopisy ukládáme delší dobu, vidíme sami, jak se přístupy k autorům dobově mění. Některé životopisy se uchylují k výkladu doby, v kterém autor žil, srovnává jeho názory s názory autory životopisu, který některé jeho vlastnosti a postoje vyzdvihuje a o jiných se nezmiňuje a nebo se zmiňuje kriticky, a tím nás , čtenáře může odrazovat od čtení některých dílek, která se však, postupem času stanou zase populární. Ale to není nic nového, to bylo vždy a bude, protože čtení knih má na lidi větší vliv, než by se jim zdálo. Nejen, že se zžívají s hlavními postavami, s kterými srovnávají své postoje a životní situace, ale také nasávají ducha doby, v kterém je dílo napsáno.

Johan Wolfgang Goethe a Pohádka o zeleném hadu a krásné Lilii

Z literatury jsem maturovala dvakrát – na gymplu a na knihovnické škole. A myslela jsem si, že jsem „sešrotovala“ co se dalo, ale to byl omyl. Tato pohádka byla vydána v Praze, v roce 1937 jako druhý svazek Anthroposofických rozprav – Iniciace a její obrazné vylíčení – a nakladatelství Votobia ji vydalo v Olomouci roku 1995 ISBN 80-85885-98-9. Pokud pohádku čteme, vnímáme nějaký děj, v kterém se pohybují jakési bytosti, které mezi sebou jednají a konají. Víceméně, není to příběh, jak bychom očekávali.

Anthroposofismus

Navazuje v přírodovědeckém bádání na Goethovo studium fenoménů bez vyslovování předčasných hypotéz, které jsou často překážkou poznání. „Stejně jsou jen dočasnými konstrukcemi, které budou obvykle opět vyvráceny“, jak víme od Karla Poppera. Anthroposofie také odmítá hranice poznání stanovené kdysi Kantem: „Věc o sobě je poznatelná, budeme-li o poznání usilovat hlouběji a budeme-li při respektování veškerých pravidel logického vědeckého myšlení schopni pokročit dále“.

Zkoumá vývojové zákonitosti a člověka a o jejich vzájemném vztahu

Anthroposofie, založená Rudolfem Steinerem, spojuje všechny skutečné poznatky moderní vědy o vývojových zákonitostech světa a člověka, o jejich vzájemném vztahu, o jejich funkčním uspořádání, ale také o duchovních světech a jejich vzájemné souhře se světem hmotným, o poznání duchovního světa, který je v tradičních církvích prostředkován jen prostřednictvím víry. Avšak přijímání, konzumace těchto poznatků ještě není anthroposofií. Tyto poznatky nejsou samoúčelem, nejsou cílem, ale prostředkem.

Směr, který vede k etickému individualismu

Anthroposofie chce tedy v člověku probouzet schopnosti, morální fantazii, síly, které jsou mu předurčeny, jejichž získání není automaticky dáno a vede jej k etickému individualizmu, protože jeho etika vychází stále vyšší měrou z individuálních impulzů, např. karmických důsledků vlastních činů a stále méně ze společenských, právních, církevních a jiných norem.

Samozřejmě, že na trhu se vyskytuje takových knih mnoho a mnohdy se čtenář, který má v plánu si přečíst autora, ani nedobere k účelu, proč kniha byla sepsána. A právě pro to velké množství literatury, vydané po roce 1990, je třeba se o knihách informovat a pokud nám bude nějaký směr vyhovovat, tak víme, proč si je kupujeme a čteme. Číst se dá všechno, člověk nemusí být s autorem vnitřně v konfliktu, v odporu a v nevíře. Ale může si otevřít vrátka k dalšímu poznání, aby věděl, čím svět žije a že není rozhodně černobílý. A při dalším přijímání informací už ví, z kterého koutu přicházejí.

Často vyléváme s vaničkou i dítě anebo zavrhování některých knih

Každá doba přináší své tendence, svou filozofii, své směry myšlení, nazírání na svět, způsoby vnitřní i vnější komunikace a způsoby konání. Jinak by nebyl pokrok. Ale ne všichni lidé obratem změní směr svého myšlení, lavírují mezi minulostí a přítomností, porovnávají a naslouchají svému nitru. Co je nejlepší pro získání klidného sebeprožívání? Jak nejlépe nastavit svou mysl, aby se mi svět jevil krásný, abych vždycky měl ten level, o který se mohu opírat v době nedostatku, v době nejistoty, vnitřní rozkolísanosti. Ne všichni jsou schopni číst filozofické knihy, psychologické knihy, složitou literaturu, přes kterou se musíme prokousávat a jsme ještě víc nervózní a knihy házíme do kouta. A tak činí často i společnost, která se ubírá jiným směrem a samozřejmě, že se opírat o myšlenky, které její směr zajišťují a podporují. A tak za tímto vlakem zůstávají na jednom nástupišti myšlenky, ideje, city, příběhy, krásy a ošklivosti, které však stále budou svým způsobem proplouvat řečištěm lidských myšlenek, ale už nejasně. Tak nějak, mlhavě. A pak je někdo najde a začne o nich hovořit a psát. Někteří se chytnou a objeví, že jim tyto myšlenky i pohledy dokreslují mezery v komplexnějším pohledu na svět.

Jsou lidé, kteří posuzují a lidé, kteří hloubají

Každá myšlenka má svou sílu a své poslání i své místo. Zařazuje se k ostatním, které nám táhnou myslí a jsou buď v konfliktu anebo v souladu. Své názory buď přijímá od lidí, tedy takových, kteří jsou mu v jeho naladění blízcí a nebo ze studia či z médií. To jsou zdroje, neopominutelné a důležité. Knihy nás učí přemýšlet nad problémy. Knihy nás učí jak sladit své myšlenky a nebo jak argumentovat vůči autorovi či s ním vnitřně komunikovat. A člověk se může tak celý život něčemu učit, měnit své postoje a názory a nebo chápat, jak přemýšlí druzí lidé a proč si myslí něco jiného, jak jsou zaměřeni anebo liknaví v názorech a myšlení.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet

Být knihovníkem je krásné povolání a i když zřejmě není zrovna horentně hodnocené a také využívané tak, jak by bylo třeba, přesto nikdy nezanikne. Protože knihovny jsou instituce, které shromažďují knihy a ty knihy musí někdo přijímat, zapisovat, kontrolovat, přečíst, zařadit do příslušného regálu a doporučovat čtenářům, kteří si „pro něco ke čtení“ přijdou. Knihovník musí být také psycholog, když si čtenář přeje něco a neví co. V duchu mu projede celý fond, který obhospodařuje a pokud udržuje železný pořádek a má přehled, není těžké si zapamatovat přítomné názvy knih, ani si vybavit jejich obsahy a čtenáři k jeho radosti úspěšně knihy doporučit. A pokud mu za pár dní čtenář řekne, že se mu ty knihy líbily, je mu, jako právníkovi, co vyhrál spor a nebo lékaři, co provedl úspěšnou operaci.

Knihovna je útočiště před hněvem, mrazem nebo vedrem

Ano, knihovna může fungovat i jako azyl, takový tichounký, kde jen občas zašustí listy knih, navoněný zvláštní směsicí vůně kávy, knížek a deodorantů návštěvníků. A pokud jsou v létě otevřená okna, pak dovnitř protéká letní vzduch v kterém šustí stromové listí a zpívají ptáci a slunce nakukuje do místnosti, kde v regálech stojí KNIHY. Pozdravíte pana knihovníka nebo knihovnici, tichounce s nimi rozmlouváte, co vás zajímá. A představte si, že vám poradí! Pak si sednete na volné místo a a otevřete knihu, kterou jste hledali. Anebo jen tak zajdete si do knihovny, abyste ze sebe dostali nějaké negativní pocity a budete pohlazeni, ukonejšeni a ještě tam na vás budou hodní, budou k vám pozorní a slušní. Knihovnu můžete navštívit i tehdy, když je venku zima a je vám doma smutno. Protože tam můžete nejen najít knihovníka, který se na vás usměje, ale své přátele, kteří šli jen tak kolem a nenapadlo je, aby na vás zazvonili.

Zajímavé akce

V některých knihovnách probíhají i zajímavé akce, třeba literární soutěže, autorská čtení, což je užitečné pro ty, kteří se zabývají poezií nebo prózou a buď jsou autory nebo se jimi chtějí stát. Knihovny pořádají i výstavy a vernisáže, takže se můžete i setkat se zajímavými uměleckými díly a lidmi, kteří se kolem umění pohybují.

Vzpomínáte na školní knihovny?

Paní knihovnice měla na sobě modrý pracovní plášť a pozorovala děti, jak se pohybují mezi regály, radila jim, jaké knihy by si měli přečíst anebo jim vybírala knihy k povinné četbě. Knihy byly baleny do modrého papíru, na hřbetě měli štítky s číslem. A pokud se někdo chytil hned od začátku a stal se pravidelným návštěvníkem a čtenářem, třeba i díky dobrému knihovníkovi, pak se mu i lépe studovalo na středních i vysokých školách, protože se naučil nejen chápat text, nejen mít v oblibě uměleckou i odbornou literaturu, ale naučil se i zacházet s informacemi. A to je k nezaplacení!

Dnes jsou z knihoven i informační centra

V té záplavě knih, bulletinů, časopisů by se dnes čert vyznal! Ale pokud se zajímáte o nějaký obor anebo si chcete jen hromadit informace, či si prohlížet obrázky nebo si číst, pak se můžete zkontaktovat s knihovnami, které vám poskytnou materiály a bibliografie. Internet je dobrá věc, ale já ho spíše používám jako základní krok k získání informací, které si pak ověřuji a nebo doplňuji literaturou. Zajímavé jsou také sborníky, které knihovny vydávají a shromažďují, protože obsahují zajímavé stati, které jinde neseženete.

Tvorba blogů a článků

Pokud se vám stal váš blog příjemným koníčkem, pak se vám určitě i shromažďované informace a setříděné podle témat, hodí k psaní článků, které si čtenáři rádi přečtou. Mám takovou osobní zkušenost, že když se začnu soustředit na něco jiného, než práci, mám hned po zábavu, co mne obohatí a uklidní. Materiály, které si z knihovny seženu, si roztřídím a prostuduji. A třeba i něco napíšu, abych potěšila druhé lidi. Je stále co studovat, číst a čemu se divit. A věřte, že zejména historických pramenů přibývá, ale i z jiných oblastí. A tak si člověk může, i s rodinou, naplánovat aktivní život, v kterém nebude chybět sebevzdělávání, do kterého patří návštěva kulturních akcí, setkávání se zajímavými lidmi a příjemné zážitky.

Milostný život knihovníka
Knihovny a knihovníci patří neodmyslitelně do naší české tradiční kultury a proto si jich vážím a cením si jejich práce. Není jednoduchá, protože se musí celý život vzdělávat. Ale je to krásná práce, i když nepatří mezi ty oceňované profese. Ale lidé takových profesí je chodí navštěvovat, dotazovat se a oni vždycky ví, jak poradit, pomoci a ještě se na vás vlídně dívají. Oni svou práci milují a také mnohým z nich je současně i koníčkem.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet

E-svět – co všechno může dát a co vzít

Já vím, že existují e-knihy, že jsou k dostání e-čtečky a že to je všechno tak úžasné, že brzy nebudou potřeba ani knihkupectví, ani knihovny. Z toho mi jde mráz po zádech! Protože chodit do knihovny je přeci krásná věc. Večer, než usnete, tak si můžete naplánovat, jaké knihy si budete číst v lednu. Kouknete se na internet, co bude vycházet v roce 2011. Vyberete si žánr a pak druhý den, až budete prožívat chvíle volného času, si zajdete do knihovny a knihy si půjčíte. Je pravda, že je budete muset naskládat do tašky a pak je odnést domů. Ale existuje ještě jedna možnost – a to jsou e-knihy. Ty si také můžete koupit v e-shopu za poměrně nízkou cenu, k tomu si koupíte čtečku, stojí tak kolem 6.000 Kč a máte knihy v kabelce nebo kapse. A kdykoliv chcete, nebo kdekoliv chcete, můžete si číst, co jste si koupili v e-shopu. Jestli to chápu dobře, tak zatímco v knihovně si můžu půjčit třeba Labyrint svět a a ráj srdce v jakémkoliv vydání, jako e-book si tuto knihu mohu zakoupit až tehdy, když bude do tohoto formátu převedena. Jenomže nakladatelství, které e-booky produkuje, musí mít samozřejmě ediční plán, nebo-li nabídku, která bude nejvíce žádána. Takže se musí řídit podle vkusu většiny. Nebude tento téměř revoluční způsob čtení knih příliš konzumní záležitostí? Nepočítám s tím, že taková nakladatelství budou vydávat poezii, protože tu čte jen velmi málo lidí.

Ale může to být i výhoda, co říkáte?
Co se týče knih, jsem dost konzervativní. Ale představuji si, že mohu být v lázních, na dovolené, někde mimo domov a v kabelce budu mít v takovém přístroji knihy, které mám ráda. Otázka je však ta, jak dlouho se dokáži na text soustředit? Jedinou výhodu zatím vidím v tom, že si mohu s sebou vozit kamkoliv hromadu knih v kapse. Trochu jsem skeptická k tomu, jak dlouho vydržím číst text ze čtečky. Je to podobné, jako z monitoru? A já vím, že spousta mých přátel, kteří především pracují s texty, odmítají číst knihy ve formátu .pdf. Takže například přečíst román z monitoru je pro ně nemožné! Raději sáhnou po papírové knize. Také jsem se dočetla, že v mnoha čtečkách se nedá listovat. Lidé, kteří se chtějí nebo musí k textu vracet, jsou v nevýhodě. V knize si můžete barevnými papírky označit stránky, které budete ještě potřebovat během čtení textu, ale ve čtečce to asi tak snadno nepůjde. Takže si asi do čtečky budete pořizovat knihy, které prostě přečtete a kdoví, zda se k nim budete vracet, protože hledat svou oblíbenou pasáž bude asi dost obtížné. Rozhodně bych Šifru mistra Leonarda nečetla na monitoru.

Čtení je něco jiného než hltání textu

Za jeden život člověk nasbírá hodně knih, když se literatuře věnuje. Pěkně si je seřadí do knihovny a pokud má chuť se k některé vrátit, stačí po ni sáhnout, zalistovat si v ní a pustit se do čtení textu, který si vybral. Text je tištěný podle normy, takže je přehledný a čtení není nikterak namáhavé. Ti, co ovládají tzv. rychločtení, se musí ovládat při čtení krásné literatury, aby měli zážitek z knihy, kterou si vybrali ke čtení. Ti, co čtou pomaleji, knihu po chvilce odloží a označí si stránku, na které skončili, barevným lístkem nebo záložkou. Ke knize máme intimní vztah. Někteří si dělají do ní poznámky nebo glosují text, či si sami píší vysvětlivky nebo odkazy na jiné, související texty z jiných knih. Prostě s knihou pracují. Ohmatávají si ji, vnímají její vůni a dotýkají se jí. Ale vzít do ruky e-čtečku, to bude asi docela jiný pocit. A možná, že to znamená i počátek odcizení se kultuře papírových knih. Tak, jako jsme si pomalu odvykli stolovat, komunikovat tváří v tvář a posílat si dopisy, psané na pěkných listech. Přeci stačí si poslat SMS, ne? Pár slov a je to jasný, nebo ne? A na gramatiku už nikdo nehledí. Tečky a čárky – k čemu? Ale já nejsem agent, abych přijímala rychlé zprávy – „zitra v 9 miluju te R. “

Myslím si, že si asi čtečku koupím, pokud v ní budou uloženy odborné texty, které nutně potřebuji k práci. Anebo knihy, které budou obsahovat pro mne nutné informace, jako jsou třeba encyklopedie. Nebo komentované zákony. Abych mohla text najít, pokud si nebudu v něčem jistá. Ale asi budu z těch, kteří se i navzdory této vymoženosti budou potulovat po knihkupectvích a knihovnách, dotýkat se knížek a listovat, prohlížet si obrázky. A touží se začíst do zajímavé stránky, prožít si příběh.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet

Lepší způsob, jak odstranit led, je použít chlorid hořečnatý a vodu. Postříkejte tímto roztokem vodu ještě před vánicí a zabráníte vzniku náledí. Navíc má tato látka o 70 procent menší korozivní účinky než sůl. Silničáři z horských oblastí si ji nemohou vynachválit.

Autor: Vlasta Otychová, Foto: Internet

Ačkoliv se obecně režim smlouvy o budoucí kupní smlouvě týkající se převodu vlastnického práva k nemovitostem řídí právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku, smlouva o budoucí kupní smlouvě se v obchodních vztazích řídí zásadně obchodním zákoníkem, i když se týká nemovitosti.

Smlouva o smlouvě budoucí kupní (dále jen smlouva)

Smlouva je využívána za situace, kdy zájemce o koupi nemovitosti bude potřebovat zajistit finanční prostředky k nákupu nemovitosti pomocí hypotečního úvěru či jiného finančního produktu. Smlouva je akceptována většinou bank jako jeden z důkazů účelovosti použití úvěru – dokladujete jí vaši právo na klasickou účelovou hypotéku nebo úvěr od spořitelny (vždy účelový). Ve smlouvě je totiž detailně popsána nemovitost, jež je předmětem koupě/prodeje.

Obsah a forma

Podstata smlouvy spočívá v písemném závazku jejích účastníků, že do dohodnuté doby uzavřou kupní smlouvu za podmínek, které jsou dohodnuty v předmětné smlouvě o budoucí kupní smlouvě. Je třeba důrazně doporučit, aby úplné znění zamýšlené kupní smlouvy bylo přílohou smlouvy o budoucí kupní smlouvě. Tímto krokem se vyhnete možnému budoucímu neúspěchu při vyjednávání dalších podmínek smlouvy.

Zajištění časového rámce

V případě uzavření kupní smlouvy ve stanoveném termínu potíže nevznikají. Jinak je tomu v případě, že k uzavření smlouvy ve stanoveném termínu nedojde. V takovém případě se lze, na základě ustanovení občanského zákoníku, domáhat u soudu, aby bylo prohlášení vůle jednoho z účastníků nahrazeno soudním rozhodnutím.

Dodržení zákonných předpokladů

Z hlediska nároků na platné uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě je třeba dodržet několik zákonných předpokladů. Z formálního hlediska je především nutné, aby smlouva byla v písemné formě. V rámci obsahu je nutné dostatečně určitým způsobem stanovit smluvní strany, projevit závazek k uzavření kupní smlouvy a dohodou stran také stanovit termín, do něhož musí dojít k uzavření. Vzhledem k tomu, že součástí budoucí smlouvy bývá i smlouva kupní, je nutné zohlednit i tuto skutečnost, a to určením předmětu koupě, určením povinnosti prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo a povinnosti kupujícího zaplatit prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. V neposlední řadě je bezpodmínečně nutné stanovit buď konkrétní kupní cenu nemovitosti, nebo alespoň způsob jejího následného určení.

Doporučená ujednání ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě

Vedle nutných smluvních ujednání je třeba také poukázat na ujednání další, která by se, pro vaši ochranu a jistotu, měla ve smlouvě objevit. V prvé řadě bývá již ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě stanoven způsob platby kupní ceny.

Jistina

Na základě budoucí smlouvy bývá budoucí kupující povinen uhradit jistou částku (jistinu). Tato částka je složena do notářské či advokátní úschovy s tím, že bývá následně započítána do kupní ceny. Jistina slouží jako dostatečný projev zájmu kupujícího a prodávajícímu dává záruku, že nevyvíjí marné úsilí ve snaze o převod nemovitosti.

Smluvní pokuta

Ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě jsou tak často ustanovení, která dovolují z jistiny hradit smluvní pokutu. Smluvní pokuta se sjednává pro případ, že by budoucí kupující nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí. Případně mohou takto složené peníze sloužit k případnému uhrazení smluvní pokuty ve prospěch budoucího prodávajícího, je-li tato pokuta sjednána pro případ porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí nebo pro případ odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí.

Zajištění

Další významnou oblastí, na kterou je nepochybně třeba v rámci výkladu upozornit, je také problematika zajištění, které je ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě možné zakotvit. Jsou tím myšleny především smluvní pokuty za porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí.

Sankce

Další z možných sankcí, které zde přicházejí v úvahu může být i odstoupení od smlouvy při nesplnění určité povinnosti, ke kterému může dojít také např. na základě nezískání hypotečního úvěru, ukáží-li se prohlášení účastníků ve smlouvě o smlouvě budoucí jako neplatná apod. Důvody odstoupení od smlouvy mohou být dojednány různě, a to jak ve prospěch obou smluvních stran, tak i ve prospěch pouze jedné ze smluvních stran smlouvy o budoucí kupní smlouvě.

Další ujednání

Častým ujednáním bývá závazek budoucího prodávajícího, že nemovitosti, které mají být předmětem kupní smlouvy, nebude tento budoucí prodávající po dobu, po kterou je vázán smlouvou o budoucí kupní smlouvě, moci prodat či převést a žádným způsobem zatěžovat, a to jak ve formě zástavního práva či např. věcných břemen.

Smlouva, která následuje nyní, je pouhým návrhem a je třeba ji vyhotovit podle aktuálního stavu. Spíše slouží pro informaci, jak by mohla ve finále vypadat.

Smlouva o smlouvě budoucí kupní
Smluvní strany:

1. Prodávající : Karel Hubička, bytem Jana Uhra 12,602 00 Brno, bankovní spojení: ČSOB, pobočka Praha, Vlašínova 2, 140 00 Praha 1, číslo účtu: 787656789/0300

Dále jen prodávající

2. Kupující: Ing. Jan Tvrdý, bytem Lidická 3, 612 00 Brno, bankovní spojení: ČSOB, pobočka Praha, Vlašínova 2, 140 00 Praha 1, číslo účtu: 887656789/0300, IČO: 78993390,

Dále jen kupující

uzavřely níže uvedeného dne následující smlouvu o smlouvě budoucí kupní

Článek I.
Budoucí prodávající je na základě výhradním vlastníkem následujících nemovitostí:

budova čp 56 stojící na stavební parcele č. st.678/2
stavební parcela č., o výměře 1000 m2,
parcela č. 678/6 o výměře 2000 m2,
k.ú. Tvrdoňovice, obec Tvrdoňovice, okres: Jihlava
Vlastnictví uvedených nemovitostí je zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. 789 vedeném Katastrálním úřadem Jihlava.

Článek II.
Prodávající výše uvedené nemovitosti, se všemi součástmi a s příslušenstvím, zejména s dřevěným oplocením, venkovními úpravami, trvalými porosty, nyní prodává kupujícím za souhrnnou kupní cenu 2 000 000,- Kč (slovy: dvamiliony korun českých) a kupující za tuto cenu tyto nemovitosti kupují do společného jmění manželů.

Článek III.
1) Kupující zaplatí prodávajícímu souhrnnou kupní cenu takto:
a) 200.000,- Kč bylo zaplaceno složením do advokátní úschovy advokátu Mgr. Petru Fučíkovi, Brno, Jimravova 2, 678 45 Brno před podpisem smlouvy o smlouvě budoucí kupní jako zálohu na souhrnnou kupní cenu,
b) 300.000,- Kč bezhotovostně na účet prodávajícího č. 89876567/0300 vedený u ČSOB banky v Brně neprodleně do 15 dnů po té, co prodávající předloží ČSOB , pobočka Brno
• tuto oboustranně podepsanou kupní smlouvu včetně návrhu na vklad vlastnického práva
• zástavní smlouvu uzavřenou mezi CITY Bankou v Praze jako zástavním věřitelem, prodávajícím jako zástavcem a kupujícím jako zástavním dlužníkem, jejímž předmětem je zřízení zástavního práva k prodávaným nemovitostem uvedeným v článku I. této smlouvy, za účelem zajištění splacení úvěru poskytnutého touto bankou kupujícím k zaplacení části kupní ceny ve výši 300.000.,- Kč, a to s vyznačením vkladu zástavního práva.

2) K zajištění zaplacení části kupní ceny uvedené v článku III. písm. c) uzavřeli kupující s CITY Bankou dne 6. 6. 2011 smlouvu o úvěru č. 7876678876/2011.

Článek IV.
1) Prodávající prohlašuje, že na prodávaných nemovitostech neváznou žádná věcná břemena, dluhy, ani zástavní práva s výjimkou zástavního práva CITY Banky, popsaného v třetí odrážce odstavce 1, článku č. III. této smlouvy.
2) Kupující prohlašují, že je jim stav prodávaných nemovitostí po prohlídce na místě znám.

Článek V.
Budoucí prodávající předal budoucím kupujícím a budoucí kupující převzali prodávané nemovitosti, spolu s veškerou budoucímu prodávajícímu dostupnou související dokumentací při podpisu smlouvy budoucí.

Článek VI.
1) Vlastnictví k prodávaným nemovitostem přejde podle této smlouvy na kupující až zápisem vkladu do katastru nemovitostí. Zápis vkladu vlastnického práva zajistí na základě společného návrhu nákladem kupujících prodávající a kupující mu k tomu poskytnou potřebnou součinnost.

2) Smluvní strany prohlašují, že v případě nepovolení vkladu vlastnického práva, a to z jakéhokoli důvodu, podniknou kroky k odstranění překážek bránících provedení vkladu vlastnického práva, popřípadě po dohodě s ČSOB bankou vrátí prostředky čerpané z úvěru přímoCITY bance.

3) ČSOB banka se v případě nepovolení vkladu vlastnického práva ve prospěch kupujících, a to z jakéhokoli důvodu, zavazuje poskytnout prodávajícímu potřebnou součinnost při řízení o výmazu zástavního práva CITY banky za účelem zajištění splacení úvěru poskytnutého touto bankou kupujícím k zaplacení části kupní ceny.

Článek VII.
Smluvní strany se dohodly, že daň z převodu nemovitostí zaplatí prodávající a vyhotovení znaleckého posudku o ceně prodávaných nemovitostí pro potřeby této daně zajistí vlastním nákladem také prodávající a kupující mu k tomu poskytnou potřebnou součinnost, zejména umožní znalci prohlídku prodávaných nemovitostí.

Článek VIII.
Tato smlouva je vyhotovena v osmi stejnopisech, z nichž po dvou si ponechají obě strany, jeden ČSOB. banka a zbylých pět si ponechá prodávající pro potřeby vkladu do katastru nemovitostí.

V … dne………..

podpisy smluvních stran

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet