Dnes to už smysl nemá a je to zvrácené a pošetilé „non plus ultra“. A zejména škodlivé. Kdybychom se podívali do světa, kde si právě padesátníků cení, přišli bychom na to právě logickým myšlením, o němž jsem mluvil v minulých článcích.

Řekněme si tedy, proč si ve vyspělých zemích světa logicky padesátníky cení. Padesátníci mají znalosti stejné jako mladí absolventi, ale k tomu získali i letité zkušenosti, o něž se při rozhodování opírají. Samozřejmě „nestřílí od boku“ jako dávní pistolníci na Divokém západě, ale každý svůj krok rozvažují a posuzují. To neznamená, že by byli pomalejší než čerství absolventi. Naopak. Chyby nezkušených, které je nutné napravovat, připraví firmu nejen o čas, ale i o kredit a tím často i o zákazníky. Další předností padesátníků je dokonalá znalost firmy, jejího výrobního programu a možností. Rovněž je zde fakt, že si svého místa, vydobytého léty práce v dané firmě, daleko více cení než mladší kolegové, které snadněji „přelanaří“ konkurence. U padesátníků jde tedy i o větší loajalitu k firmě po všech stránkách. A většinou jde o osobnosti, které firmu reprezentují a dodávají jí punc spolehlivosti.

Jestliže vyjdeme z aforismu A. Karra: „Každý člověk má tři charaktery:jeden, který ukazuje, jeden, který skutečně má, a jeden, který si myslí, že má“, pak u většiny padesátníků to neplatí. Protože ten charakter, který skutečně má, také ukazuje a vůbec není na pochybách, jaký charakter to je. Prostě, ten svůj charakter má důkladně léty vyzkoušený a zažitý. Stejně tak je to s rolemi, které každý z nás v životě hraje. Padesátník
už má jasno, zda dá přednost roli osobního či rodinného charakteru nebo roli seriózního manažéra.

Mluvíme-li o rolích, pak musíme mluvit i o schopnostech, které můžeme charakterizovat jako určité vlastnosti člověka, které mu pomáhají, aby něco dělal lépe než ostatní. Je nabíledni, že schopnosti máme nejen vrozené, ale i získané zkušenostmi. Asi se nebudete se mnou přít, když prohlásím, že tyto druhé schopnosti nejsou doménou mladých pracovníků (i když je vůbec nechci podceňovat), ale právě těch zkušených.

Uvedená fakta můžeme vztáhnout (ovšem jen do určité míry) i na politickou scénu. Nedávno jsem četl článek, kde autor uvažuje o tom, kam bude směřovat svět v letošním roce po volbách v Rusku (březen), Francii.(duben) a USA (podzim). Ale to už si necháme na příští článek.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Teď jen ještě můj pravidelný osobní dovětek. Minule jsem oznámil, že Kniha GALERIE BRNĚNSKÝCH OSOBNOSTÍ 5.díl už vyšla a nabídl jsem vám možnost jejího získání, samozřejmě včetně předchozích čtyř dílů. Kdo by se chtěl dostat jako donátor na první stránky dílu 6, který začínám připravovat (jeho obsahem budou osobnosti od písmene W do Z) má sice hodně času, ale jak se říká „Kdo dřív přijde…“. Teď už jen zopakuji kontakty, které platí jak pro Vydavatelství ANTE Brno, Horácké nám. 5. tak i pro moji poradnu, kterou ale nyní mohu poskytovat jen prostřednictvím e-mailů. Kontakty: 549 257 402 / 604 158 676 nebo drzch@quick.cz.

Každý z nás měl během svého života možnost pozorovat na svých prarodičích, rodičích a nyní i na sobě a ostatních vrstevnících postupující příznaky stáří. Přicházejí postupně a s různou intenzitou, ale po sedmdesátce se již projevují u většiny seniorů.

Změny vzhledu
Nejmarkantněji se to pozná po delším časovém odstupu na vzhledu a vlastnostech kůže. Vrásky se prohlubují a pigmentových skvrn přibývá. Vlasy šednou nebo ubývají.
Tyto i další změny však nejsou zcela úměrné věku a postupují značně individuálně. Dobře je to vidět např. při srazech absolventů škol. Hodně záleží, zejména u žen, také na tom jak o sebe dbají, na životní aktivitě, duševní pohodě apod.

Zrak, sluch, paměť …Asi od padesáti let se nedá přehlédnout zhoršující se ostrost zraku a kvalita sluchu. Nejdříve to obvykle začne brýlemi na čtení, pak na dálku a následují sluchátka. Je zajímavé, že zatímco problémy se zrakem starší lidé celkem ochotně přiznávají, problémy se sluchem mají tendenci tajit a zlehčovat. Sluchátek se přímo bojí nebo se za ně stydí? Špatný sluch seniorů je často přemetem různých vtipů, i mezi seniory, ale někdy i příčinou rodinných sporů.

Podobně je tomu s pamětí. Zde odkazuji na článek „Pomáhejte své paměti“ ze seriálu Jak důstojně stárnout http://vohradnik.webnode.cz/news/jak-starnout-dustojne-12/

Pohyblivost
Postupně se také snižuje pohyblivost každého jedince. Způsobují to zejména opotřebené klouby a jejich nemoci. Někdy ale také snížená výkonnost srdce, plic a cévního systému. V kopečku, který jsme ještě „nedávno“ bez problému vyběhli, se stále více zadýcháme. Podobně jako u paměti neexistuje jednoduchá rada. Odkazuji proto na článek „Pohyb je život“ ze stejnojmenného seriálu http://vohradnik.webnode.cz/news/jak-starnout-dustojne-9/

Jak se se stářím vyrovnat
Vyskytují se ještě další symptomy stáří. Ke všem existuje mnoho návodů jak je zmírnit nebo zpomalit. Nikde však nenajdeme návod jak je odstranit. S projevy stáří se musíme smířit a naučit se s nimi žít.

Příští článek se jmenuje: UPRAVTE SI DENNÍ PROGRAM PODLE SVÝCH GENŮ

Autor: Zdeněk Vohradník. Foto: J. Vohradníková

Zjistili to v průzkumu, ve kterém, studovali tisíce důchodců, kteří se dožili devadesáti let a více. V případě mužů byla jejich šance, zda se dožijí devadesátky, překvapivě velmi závislá na tom, jak se chovali po dosažení věku sedmdesáti let. Zajímavé je, že délka jejich života prý nebyla určena předchozím životním stylem před sedmdesátkou!

„Kouření, cukrovka, obezita a vysoký tlak podstatně snižovaly pravděpodobnost, že se muži dožijí devadesátky, zatímco pravidelný sport ji podstatnou měrou zvyšoval,“ konstatoval Dr. Laurel Yates z nemocnice v americkém Bostonu.

Co a jak nám zkracuje věk
Všeobecně je známo, že nedostatek pohybu, špatné stravování, kouření a stres dramaticky snižují délku života. Dosud však nebylo jasné o kolik. Ve zmíněném průzkumu to autoři kvantifikují.
Pravděpodobnost sedmdesátiletých dožít se devadesátky je 54 %. Toto číslo se však snižuje v následujících případech:
• pokud muž nesportuje a má sedavý život – na 44 %, tj. o 10 % bodů
• má vysoký krevní tlak – na 36 %, tj. o 8 % bodů
• trpí obezitou – na 26 %, tj. o 10 % bodů
• je kuřákem – na 22 %, tj. o 4 % body
• při součinnosti vysokého tlaku, obezity a kouření na 14 %, tj. o 8 % bodů

Podrobné záznamy životního stylu starých dobrovolníků ukázaly, že muži se musí udržovat stoprocentně fit, mají-li se dožít devadesátky, zatímco ženy, které byly fit, se také dožily delšího věku, navzdory často chronickým a ochromujícím nemocem.

Důležitá je i duševní aktivita
K uvedené informaci je však třeba dodat, že nám nemůže jít jen o to, jak si prodloužit věk. Jde také o jeho kvalitu. K tomu je nezbytná i duševní aktivita seniora. Jsem přesvědčen, že duševní aktivita je také jedním z faktorů, které významně ovlivňuji délku života. Jenom její vliv zatím neumíme vyčíslit. Každopádně však náš život zkvalitňuje.

Příští článek se jmenuje: Stárnutí je přírodní zákon, ale …

Autor: Zdeněk Vohradník. Foto: J. Vohradníková

Seniorský věk, který se neustále prodlužuje, se často ještě člení na dílčí etapy. Např. J. A. Komenský popsal stáří jako dvě etapy:

• starý muž – 35-42 let,
• kmet – 42 let a výše

Známy český pedagog a psycholog Václav Příhoda rozděluje stáří do tří fází:

• časné stáří (stárnutí, senescence):                     60-74 let
• vlastní stáří (kmetství, sénium):                            75-89 let
• dlouhověkost (patriarchum):                                90 let a výše

A existují ještě další členění.

V poslední době mne docela potěšilo, když jsem zjistil, že ústavy sociálních služeb v ČR rozdělují své klienty do tří skupin:

• dospělí (27 – 64 let)
• od 65 do 80 let – mladší senioři
• nad 80 let starší – senioři.
•  

Označení mladší senior v 80 letech zní docela lichotivě.

Jak se cítit v duchu stále mladý

V roce 2009 jsem napsal sérii 15 článků/rad na téma Jak člověk zůstane v duchu stále mladý. Byly určeny kolegům seniorům, kteří nevědí co s časem, když skončí zaměstnání. Dr. Murphy, učitel pozitivního myšlení k tomu říká: „Nikdy nepřipusťte, aby Váš duch odešel do důchodu. Buďte stále přístupni novým myšlenkám a nápadům. Právě teď máte příležitost dělat to, po čem jste toužili, když Vám zaměstnání nedopřávalo dost času.“

Zveřejněné články platí z větší části i pro seniory nad 70 let. Vypsal jsem zde jejich názvy:

•          Dobrým lékem proti stárnutí je rekreační jízda na kole

•          I při výletech na kole je třeba hledat něco nového

•          Také hádanky oddalují stárnutí

•          Pátrejte po svých předcích

•          Vyhýbejte se bulváru

•          Počítače zvyšují duševní aktivitu seniorů

•          K čemu je užitečný počítač v rodině důchodců

•          Zahrádkaření přináší spoustu drobných radostí

•          Dobrý zahrádkář je i výzkumník a zlepšovatel

•          Kupte si pejska a nebudete sami

•          Nezapomínejte ani v seniorském věku na cizí jazyky

•          Dopřejte si občas malou výstřednost

Budete-li mít zájem, naleznete jednotlivé články na těchto adresách:

http://www.tretivek.cz/index.php?s=vohradník,

http://vohradnik.webnode.cz/nase-rady/

Příští článek se jmenuje: Jak se dožít devadesáti let

Autor: Zdeněk Vohradník. Foto: J. Vohradníková

Společnost Procter & Gamble, která má ve svém portfoliu značky jako Pampers, Pantene Pro-V, Always, Ariel, Tide nebo blend-a-med, dnes představuje kampaň „Děkuji, maminko“. V rámci této kampaně podporuje český olympijský tým, který se zúčastní her v Londýně a také se zavazuje zlepšit každodenní život matek, sportovců a celých rodin nejen v České republice.

 Maminky českých olympioniků budou moci díky Procter & Gamble zažít atmosféru Olympijských her v Londýně – P&G jim poskytne vstupenky a další podporu na místě. P&G zároveň podpoří maminky mimo olympijskou komunitu prostřednictvím pomoci těm, o které se maminky starají nejvíce, tedy jejich dětem. V České republice podpoří P&G mladé sportovce celou řadou aktivit zaměřených na děti i jejich rodiče.

„Pro společnost P&G znamená toto partnerství spojení našeho úsilí, kterým je zlepšovat životy lidí, s cílem olympiády, kterým je vybudovat lepší svět prostřednictvím sportu,“ řekl Marek Kapuściński, viceprezident společnosti Procter & Gamble pro střední Evropu. „Jako společnost sehráváme roli „hrdého sponzora maminek“, protože za každým sportovcem se skrývá úžasná máma. Prostřednictvím značek P&G pomáháme maminkám a jejich rodinám každý den. Naše společnost bude zároveň propagovat sport a jeho roli ve zdravém vývoji mládeže.“

„Olympijské hry jsou o zlepšování života prostřednictvím sportu, P&G má cíl shodný. Jsme velmi potěšeni, že je P&G partnerem Mezinárodního olympijského výboru, který přináší změnu do života sportovců, jejich rodin nejen v České republice“, řekl Doc. František Dvořák z Českého olympijského výboru.

Proto společnost P&G zahajuje národní programy, jejichž cílem je podporovat rozvoj mládeže prostřednictvím sportu a olympijských hodnot, které pomohou dětem, mladým lidem a jejich rodinám. Program partnerské spolupráce společnosti P&G a Českého olympijského výboru bude zahájen v lednu 2012. V České republice, ve spolupráci s Českým olympijským výborem, zorganizuje společnost P&G kromě jiného letní sportovní tábor pro děti, který jim umožní sportovat a uvést do života olympijské hodnoty. Společnost P&G zároveň uskuteční celonárodní průzkum s cílem posoudit přístup lidí ke sportu a jeho vliv na budoucí vývoj dětí a mládeže v České republice.

Společnost P&G bude globálně sponzorovat řadu sportovců. Tito sportovci budou součástí  reklamních a maloobchodních kampaní na podporu prodeje, který pomůže podporovat mladé sportovce. Mezi špičkové sportovce sponzorované společností P&G patří například:
 
-            Michael Phelps                  USA                       Plavání          head&shoulders

-            Paula Radcliffová              Velká Británie          Atletika         Jar a Pampers

-            Jessica Ennisová              Velká Británie          Atletika          Olay                      

 Pro získání dalších informací mohou spotřebitelé navštívit internetovou stránku

www.p-g.cz.

Autor: Law Tereza, Foto: Internet

Ti to zjistili z průzkumu mezi 21 000 různě starými lidmi, kterých se ptali, jak by zhodnotili svůj život. Míru spokojenosti měli hodnotit na škále od jedné do sedmi, přičemž nejvyšší číslo znamenalo nejlepší pocit.

Zjištěné výsledky podle vědců odrážejí i fakt, že starší lidé si umějí života daleko více vážit. V mladším věku mezi dvaceti a čtyřiceti lety se lidé věnují kariéře, koupi domu, výchově dětí. A to vše působí stres. „Pokud je člověk schopen zužitkovat to, co o sobě zjistil v první polovině života, pak druhá půlka života bude mnohem spokojenější,“ řekl jeden z odborníků.

Výsledek tohoto průzkumu mě překvapil. Abych se přesvědčil, že nejde jen o poznatek, typický spíše pro bohatší země, podíval jsem se na podobné průzkumy v Česku.

Starší lidé jsou se svým životem spokojeni

Obecně prospěná společnost Respekt institut v měsíci dubnu až červnu 2010 zrealizovala rozsáhlý sociologický výzkum. Jeho součástí bylo také dotazníkové šetření – celkem 2020 dotazníků z celé ČR, ve kterých byli oslovováni občané ve věku 50 – 75 let.

Jednou z hlavních otázek života seniorů byla jejich spokojenost. Respondenti – lidé ve věku 50 – 75 let – jsou se svým životem obecně spokojeni – celkovou spokojenost vyjádřilo 82 % dotázaných (velmi spokojena je pětina oslovených).

Senioři v Česku patří mezi nejšťastnější Evropany

Tento poznatek byl zveřejněn V Lidových novinách z 21. 2. 2009. „Kde v Evropě žije nejvíce smutných lidí nad padesát let? Překvapivě v prosluněné Itálii. A naopak: nejšťastnější jsou senioři v „deštivém Dánsku.“ Jak ukazují výsledky evropského výzkumného projektu SHARE, mají Češi mnohem blíže k Dánům. Téměř osmdesát procent českých seniorů se totiž v posledním týdnu cítilo šťastnými a jen zhruba dvacet procent zažívalo smutek. Pokud jde o celkovou spokojenost se životem, hlásí čeští senioři sedm bodů z deseti možných.

Rozpor mezi slovy a skutečnými pocity

Možná, že Vás napadlo to co mne: Výsledky uvedených českých průzkumů neodpovídají tomu, co slyšíme kolem sebe. Když byl citovaný článek z Lidových novin zveřejněn na serveru Třetí věk, zněla první reakce v diskusi takto: „Naši senioři nejšťastnější v Evropě? Který vůl tento článek napsal. Ne, to už opravdu vše stojí za h…o!.“ a tak to pokračovalo dále.

Z počátku jsem tím byl zaskočen. Pak jsem si uvědomil, že článek přečetlo přes 1000 lidí a diskutujících bylo 17 tj. necelá 2 %. Jsou to však ti lidé, které je všude nejvíce slyšet.

Moji známí a vrstevníci také nejsou spokojeni s různými nepořádky ve společnosti a domnívají se, že na důchodce by se mělo myslet víc. Když však spolu začneme mluvit důvěrně, tak obvykle připustí, že jsou rádi, že jsou v důchodu, nemají starost o práci a další existenční záležitosti a mohou se více věnovat sobě a rodině. Pak již tolik nepochybuji o výsledcích průzkumu.

Příští článek se jmenuje: Až do osmdesáti jsme mladší senioři

Autor: Zdeněk Vohradník. Foto: J. Vohradníková

Díky opětovně uzavřenému mediálnímu partnerství s Českou televizí bude do vysílání
ČT 1, 2 a 24 zařazen hraný spot „Stáří nám může dát víc“. Od Nového roku je snímek
po 6 týdnů aktuálně ke zhlédnutí také v multikinech CineStar po celé republice.
Kampaň je šířena formou tištěné reklamy na telefonních budkách, v magazínech a
novinách pod zpytujícím sloganem „Dnešní tabu se jmenuje stáří“ V přípravách jsou také
speciální akce: pěvecká soutěž SENIORSTAR, národní konference o stárnutí apod.

Aktivní a spokojené stárnutí. Realita nebo fikce…Je náš dnešní postoj ke stáří vskutku nadobro odcizený? Dokážeme ještě starším lidem
naslouchat a vycházet vstříc, jak by si zasloužili? Kampaň OtevrenoSeniorum.cz se snaží
vyvolat diskusi nad nejčastěji tradovanými omyly, stereotypy a předsudky, jež si naše
společnost vůči fenoménu stáří podržuje…

Cílem kampaně, jež odstartovala již v „předvečer“ Evropského roku seniorů 2012, je důsledná
změna pohledu veřejnosti na seniory. Kampaň zdůrazňuje, že stáří a stárnutí má svoji kvalitu
a cenu a upozorňuje na fakt, že senioři jsou ve společnosti přehlíženi a podhodnoceni.
Zaměření kampaně se nese v duchu jejího titulu. Chceme otevřít seniorům …mysl lidí, přístup
institucí i jednotlivců, veřejné prostory, zkrátka společnost.

Je stáří tabu?! Zastavme narůstající projevy věkové diskriminace
Zdravě kontroverzní výroky krokové
kampaně upozorňují na skutečnost
podpořenou řadou současných
sociologických (mediálních) studií, jež je na
veřejnosti dosud málo reflektována.
Kampaň se dále stala součástí panevropského programu Age Platform Europe 2012.
Odborným garantem kampaně je Mgr. Lucie Vidovičová, PhD. (www.ageismus.cz).

Autor:Vendula Kodetová, Diakonie ČCE, Foto: Internet

• Část potencionálních starobních důchodců pokračuje v zaměstnání nebo si obstarali jinou práci a fungují jako pracující důchodci.

• Jiní senioři si v tomto věku upravují bydlení a dělají různé práce kolem domu, bytu, chaty, na zahradě apod., na které neměli čas v době zaměstnání.
• V tomto období přicházejí na řadu také odkládané operace a léčba kyčlí, kolen, prostaty, žlučníku, zraku, sluchu atd.
• Ženy se často po odchodu do důchodu začínají více věnovat rodinám svých dětí a vnoučat.
• Kdo si ušetřil peníze, vyjíždí na náročnější dovolené, poznávací zájezdy, léčebné pobyty apod., což při zaměstnání nebylo možné.
• A mnoho dalších věci.
To všechno si vyžaduje spoustu času a energie. Znám řadu příbuzných a známých, kteří měli po získání nároku na důchod měně času, než když chodili do práce. Postupně to však má klesající tendenci. Podle mých zkušeností a pozorování dojde ke zmírnění životního tempa ve věku kolem 70 let.
V té době již seniorům skutečně docházejí síly, zhoršuje se zdravotní stav a lidé si uvědomují, že by již konečně mohli zpomalit. Úmyslně jsem nepoužil slovo odpočívat. Pasivní odpočinek by byl i v tomto věku to nejhorší, co by mělo po uvedeném shonu následovat.
Proto jsem napsal tuto sérií článků se společným názvem Jak žít po sedmdesátce. Chci v nich probrat některé problémy, důležité pro tuto etapu života. Nepoužívám v nich, podobně jako v předchozích seriálech, teoretické poznatky, které nevycházejí z praktického života a píši je někdy i mladší lidé. Využívám zejména svých vlastních zkušeností a pozorování (věk 77 let) a poznatky z nejbližšího okolí.
V uplynulých třech letech jsem napsal čtyři série článků pro seniory o následujících tématech:
• Jak člověk může zůstat v duchu stále mladý•
• Jak být v důchodu šťastný a spokojený
• Jak stárnout důstojně
• Jak si poradit s počítačem
Máte-li zájem, naleznete je na webových stránkách Třetího věku nebo na mém webu:
http://www.tretivek.cz/, http://www.vohradnik.webnode.cz/
Příští článek se jmenuje „Šťastní budeme až po sedmdesáti“

Autor: Zdeněk Vohradník. Foto: J. Vohradníková

Myslím, že, podle mého pozorování a i ze zkušeností z některých velmi tristních případů , děti sice ví, že všechno, co mají k dispozici, co se týče eletroniky nebo předplatného na jízdné, stojí peníze a že zapomenutí karty není výmluva pro revizora, aby dítě nepokutoval, přes všechna napomínání a varování mnoho dětí nedbá o následky, které se pak projeví exekučním příkazem vůči rodičům a zabavováním věcí … konečně, děti jsou denně svědky porušování pravidel u dospělých a nemají téměř žádný dobrý příklad …

Děti jsou svědky porušování předpisů u svých nejbližších

I děti procházejí určitými změnami postojů k autoritám, které představují primárně rodiče. A nemusí to být tyrani, mohou být přísní, mohou být dobrotiví. Já jsem samozřejmě všemi deseti pro zachovávání práv dětí, ale je třeba dětem připomínat, že mají své povinnosti a k těm povinnostem je málokdo vede a také jsem zjistila, že je mnoho dospělých, kteří jsou pod drobnohledem dětí a kteří se o plnění povinností vyjadřují pohrdavě. Stalo se „dobrým“ zvykem, že lidé se snaží přechytračit nebo obcházet různá nařízení, což sice může mít pro ně nepříjemné následky, ale vyprávějí si o tom před dětmi. Je to například častý případ „trestání“ správce nemovitostí neplacením nájemného za chybný výpočet vody nebo z jiných důvodů až na hranice hrozby ztráty bydlení, jsou to případy odkládání neplacení pokut za nedovolené parkování, což je sice značkou zákazu zřetelně označeno, ale přesto nerespektováno s tím, že se může na takové zákazy vykašlat, zkrátka dospělí před dětmi často porušují předpisy a vyjadřují se pohrdavě o policii, nařízením, které vydala obec, o lidech, kteří zajišťují pořádek, po kterém ale všichni tak úpěnlivě volají. Pocit, že si mohou všechno dovolit a ono to pak nějak dopadne, vyvolávají v dětských svědcích domnění, že když ony také tak učiní, tak to za ně „všemocný“ rodič nějak „vypígluje“. Dospělí se vychovávají restrikcí vůči nedovolenému chování, děti pak tělesnými tresty a křikem, zákazy oblíbených činností a stresujícím napětím v rodinách. Přitom by stačilo, kdyby každý si uvědomil, že předpisy se neobcházejí a pokud se obejdou, pak musí následovat sankce. U věkem dospělých lidí zákony předpokládají, že jsou zodpovědní a tudíž i odpovědní za své chování, jednání, konání. Ale jsou mnozí lidé skutečně dospělí anebo mají stále infantilní představu, že něco nebo všechno nějak projde, protože se znají s tím nebo oním?

Příklady táhnou, nebo také co náleží bohovi, nenáleží volovi

Každý den, sotva si otevřete noviny a začnete číst, co je nového, se dočtete, kolik představitelů státní moci je honěných za různé činy a přečiny. Policie jde po kdekom. Každou chvíli někdo na někoho v těchto řadách podává trestní oznámení. Tak samozřejmě, že to většina lidí chápe tak, že jde o pokus o diskreditaci osobnosti politika nebo jinak veřejně činné osoby, lidé to nějak dál nerozebírají, ale tyto hony, kterým jsou denně svědky vrhají zpět do společnosti signály, které se pak odrážejí na chování jednotlivců, které si udělají závěr: když můžou oni, můžeme i my. A pokud občané, kteří jsou pod neustálým tlakem, si udělají názor, že si nelze ničeho a nikoho vážit, že jsou všichni lumpové a berou velké peníze, zatímco oni peníze nemají a chce se po nich, aby byli ukáznění a hodní, a to teda ne, my taky budeme dělat to, co oni, dochází k fatální devastaci společnosti a k tomu samozřejmě přispívají i média, které nešetří ani hlavu státu. Ta devastace spočívá v tom, že lidé mají pocit rovnosti ve svých právech a povinnostech, a tuto rovnost lze pojímat pozitivně a negativně. Nyní vládne, díky dlouhodobé krizi mezi představiteli tohoto státu, ta negativní rovnost. Lidé více vnímají tzv. celebrity, jejichž chování a konání se propírá v tisku, a skutečně rozumný člověk musí zkonstatovat, že se vystavují na odiv spíše ty negativní stránky než pozitivní, napodobují je a potvrzují si své způsoby tím, že „ti nahoře“ nejsou jiní, jenomže na rozdíl od těch celebrit mají v rukou moc a mocensky se chovají. Lidé také chtějí mít pocit moci, protože pocit bezmoci je dehonestuje, činí je ve vlastních očích bezvýznamnými jedinci, tak se jim prostě chtějí podobat a dělat to, co oni, když už jim chybí hodně do slušného životního standardu. A to všechno děti a mladí lidé vnímají a takovou výchovou i procházejí. Tak proč by si alespoň na chvíli nezariskovaly? Třeba jim to také projde …

Společnost se rozkládá ve všech směrech, životy se bortí jako domeček z karet

Můžeme si často všimnout, že jak se lidé vzájemně k sobě chovají nadřazeně. Pro hlouposti! Málokdy narazíte na laskavého člověka, který vám s celou vážností vysvětlí důsledky nedbalého přístupu k povinnosti. Lidé mají pocit, že musí neustále bojovat za svou svobodu, ale současně chybně nastavenými vlastními principy se dostávají do čím dál větší finanční i osobní tísně. Jednou si navykli, že mají možnost uplatnit svou svobodnou vůli, ovšem ne v případech, kdy jim někdo něco z pozice výkonu moci zakazuje nebo přikazuje, což si nevymýšlí, ale tak mu velí zákon. Lidé mají pravdu v tom, že zákony jsou tak komplikované a rychle se měnící, že jim nerozumí, což je chyba, ale nikoliv naší vlády či zákonodárců, kteří jsou povinni implementovat do českých národních předpisů Směrnice EU a i přes varování hlavy státu se implementují bez dlouhého přemýšlení, protože je to jednodušší, ale to občané musí takto vzít na vědomí, dokud budou články těchto dohod, které vydává EU, platit a k tomu se členské země zavázaly. Nicméně, v tisku i diskusích pod články se objevují signály, které píší anonymové a každou myšlenku, která by byla nosná, zuřivě popírají, takže lidé i děti, které si neumí přehodnotit některé výpady čistě účelového původu, mají pocity deziluzí a zmaru a svým chováním přispívají i k vlastním problémům a jejich životy se povážlivě poznamenávají negací.

Žít vědomě je nutné

Nemůžeme žít v nějakých představách, které ještě navíc nemáme vůli naplnit, ale dělat, jako by byly realitou! Není pozdě, nikdy není pozdě přehodnotit své postoje, nařídit si udržování pořádku ve vlastním životě, kolem sebe uklidit a převést si spoustu zpráv do oblasti mýtů, kterými se nemusí jejich mysl a vědomí řídit, protože prioritu všichni znají – i přes problémy, který každý z nás pociťuje je nutné si vést ve svém životě pořádek a řád, chránit rodinu před bankrotem, opatrovat své staré a nemocné členy rodiny a najít si důvody k radosti. Noviny a jiná media nejsou rádcem k řádnému životu, který je nutný vést, přes všechny překážky, v této době, jejíž obraz krize je poněkud uměle nafouknutý. Ale říkám poněkud, protože ve skutečnosti musíme s obtížemi počítat a počínat si tak, aby nás i s rodinou nějaká vlna nesmetla. Myslím, že pokud se lidem podaří udržet pořádek ve vlastních účtech a v rodinných vztazích, pokud nejsou lidé ohrožováni vlastním psychickým stavem z toho, že si berou příliš mnoho negativního z věcí, které se jich ani tak osobně netýkají, pak mohou získat prostor a čas nahlížet do svého života, do svých plánů a cílů a cílevědomě bojovat s problémy, které již mají nebo je mohou čekat. A tak se děti naučí napodobovat jejich přístupy k životu – ty správné a budou obezřetně nakládat se svěřeným mobilem, se svými přáními a budou více důvěřovat i svým nejbližším, kteří je nesmějí v žádném ohledu zklamat jako předpokládané vzory do jejich budoucího života a výstavby i přijetí vlastních hodnot.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet

Na první stránku diáře 2012 jsem si napsala „MILOSTIVÝ ROK 2012″
A mé první předsevzetí začíná tím, že zahajuji „milostivý rok“. Zkusím to. Něco nechám na Prozřetelnosti a něco na sobě. A Prozřetelnosti ponechám pro rok 2012 více prostoru, než kdy jindy v minulosti. Ráda bych šla i příkladem svým dětem, aby pochopili, že není všechno jen a jen na vůli člověka, ale že do lidského bytí má co mluvit příroda i rádce, který k nám promlouvá svým tichým hlasem. Budu daleko soustředěnější na svůj klid k tvůrčí práci, na studium i na texty, které mám pro příští rok připraveny včetně mé práce, kterou si vydělávám na chléb vezdejší, aby pak, až zaseji, vzešla silnější a lepší úroda. Unavený a stresovaný člověk sice pracovat může, ale s pramalými výsledky. Nebudu nikomu půjčovat a také nebudu dlužit v tom nejširším slova smyslu. A to je hodně velký úkol. Určitě zjistím, že mám víc přátel, než jsem si myslela a že ti, které jsem za přátele považovala, mne nebudou potřebovat.

To je velký úkol. Ještě jsem to nezkoušela …

Budu jezdit na Vranov u Brna
Je tam krásně a hlavně klid, příroda a krásné procházky. Poprvé mě tam pozval můj syn, který studoval na Biskupském gymnasiu v Brně a někdy tam mívali, jako studenti setkání. Kolem dokola jsou krásné procházky, v lesích turistické pěšiny, kde chodí mnoho lidí z celého okolí na výlety. A voní tam lesy. Sem tam to ticho přeruší zvonkohra. Je to naše oblíbené výletní místo. Takže na otázku – kam pojedeme? – zní odpověď – na Vranov-. A dáme si k obědu dobré domácí jídlo v malé restauraci pod kopcem a pak si najdeme pěknou turistickou trasu. Když tam jedu sama, beru si sebou knížku, sednu si na kamennou lavičku a vítr mi pomáhá obracet listy. Je to místo, kde nacházím hluboký pokoj a klid. A člověk si má taková tichá a klidná místa opravdu vyhledávat. Věřte tomu.

Podpora druhým lidem
Má přítelkyně, autorka několika básnických sbírek, která žije v Rakovníku a bohužel je vážně nemocná, je mi příkladem. Chodí za starými lidmi a přednáší jim verše a rozmlouvá s nimi. I když se sama těžce pohybuje. Je úžasná. Nedávno mne navštívila ředitelka jedné neziskové organizace, která se stará o lidi po onkologických operacích a hovořily jsme spolu o tom, že bychom mohli pořádat zajímavé akce. Tak jsem ji předložila plán a zapojím se. Lidé potřebují hlavně komunikovat a cítit, že nejsou osamělí.

Budu chodit s maminkou na veřejné kulturní akce
Nikoho už v rodině moc nebaví chodit na vernisáže a na veřejná čtení. A přitom je pořádají naše milé knihovny i jiné kulturní instituce. Je to velmi příjemné. intimní, přátelské. A tak, naladěni si zajdete na kávu a je po stresu. Je třeba vylézt z kukly a vrhnout se trochu do světa. Všude je hodně hodných lidí, kteří rozdávají dary svého ducha. Proč pořád se jen točit kolem zlých a špatných věcí? Když si jich člověk moc všímá a bere si je, stává se jejich součástí. A nezapomeňte, že lékaři na celém světě varují před vážnou epidemií č. 1 a to je deprese.

A každý den naplním něčím zajímavým, krásným a poklidným

Myslím, že člověk má vyhledávat vlastní klid a pokoj a také si ho zjednávat sám v sobě. Ale současně se nemá upínat jen na věci, na které je zvyklý, na ty, které ho dráždí ke zlosti a agresi, ale vyhledávat smír sám se sebou. A proto chodím často do botanické zahrady nebo do arboreta, někdy i atlasem, abych věděla, jak se květiny a vůbec rostlinky jmenují. Rostliny jsou totiž nejslušnější obyvatelé naší planety a jsou zajímavé. Pak si vyhradím dny na studium a na umělecké prožitky. Aby se to všechno ideálně střídalo a prolínalo.

A když si člověk udělá takový plán a rozplánuje si to do svého nového, ještě vonícího diáře 2011, kde kromě svých pracovních úkolů má i své osobní a studijní zájmy, pak má celý den nádherně a předvídavě vyplněný a všechno se mu lépe snáší. Chce to vzít ten život trochu do hrsti a nenechat si ho ukrajovat věcmi, které za to nestojí.

Tyto úkoly jsem si dala proto, že mám chronický stres a musím se s ním stále prát.

Přeji Vám, kolegyně a kolegové a návštěvníci mého blogu, abyste vykročili do Nového roku 2011 s novými plány a radostnými předsevzetími, které vás naplní a ozdraví. Ať vás ochraňují dobré síly a přeji vám hodně lásky a zdraví.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet