Po 6.2. 14:00 DĚTI MOJE
r. George Clooney, USA, 2011, 115 min.
Poklidný havajský život Matta Kinga (George Clooney) se začne sypat ve chvíli, kdy jeho žena po nehodě skončí v kómatu. Otec dvou dcer, předčasně vyspělé desetileté Scottie a sedmnáctileté rebelky Alexandry se najednou musí vyrovnat s vědomím, že výchovu vlastních dětí musí zvládnout sám. A to je pro člověka, který byl doposud spíše rodič do počtu, těžký úkol, který mu dcery rozhodně neusnadní.

Pá 10.2. 14:00 ČERNOBÍLÝ SVĚT
r. Tate Taylor, USA, 2011, 146 min.
Citlivý a velmi emotivní snímek, natočený podle jednoho z nejúspěšnějších amerických románů posledních let, vypráví prostřednictvím tří výjimečných žen košatý příběh, zasazený do 50. let minulého století a odehrávající se na americkém Jihu v době panující rasové segregace.

Po 13.2. 13:30 HUGO A JEHO VELKÝ OBJEV 3D
r.: Martin Scorsese, USA, 2011, 126 min.
Hugo Cabret je neobyčejný kluk, který po otcově smrti žije na pařížském vlakovém nádraží u strýce alkoholika, jenž tu pracuje jako seřizovač nádražních hodin. Po tátovi Hugo zdědil vynalézavost a robota s klíčovou dírkou ve tvaru srdce, který možná ožije, pokud se do ní vloží ten správný klíč, a předá chlapci otcův vzkaz.

Pá 17.2. 14:00 THE ARTIST
r. Michel Hazanavicius, Francie/Belgie, 2011, 100 min.
Hollywood, 1927. Herec George Valentin patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Hvězdná sláva Georgovi vynesla spoustu požitků, má elegantní manželku Doris, každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: zvukový film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění.

Po 20.2. 14:00 STUD
r. Steve McQueen, GB, 2011, 99 min.
Hlavní hrdinou snímku je Brandon, úspěšný a finančně zajištěný mladý muž, žijící v současném New Yorku. I přesto, že jeho sociální status je velmi vysoký, jeho vnitřní spokojenost a svoboda jsou deformovány do sexuální závislosti a společenské i osobní frustrace.

Pá 24.2. 14:00 & Po 27.2. 14:00 ŽELEZNÁ LADY
r. Phyllida Lloyd, GB, 2011, 105 min.
Režisérka filmového hitu „Mamma Mia!“ zřejmě při obsazování titulní role v životopisném snímku o bývalé britské premiérce Margaret Thatcherové velmi neváhala. A obsazení Meryl Streepové se jí bohatě vyplatilo. Za její dech beroucí výkon byla zcela poprávu odměněna Zlatým glóbem a přinejmenším nominace na Oscara jí pravděpodobně nemine. Pojďme tedy společně s Meryl Streepovou nahlédnout do života neobyčejné a všestranně nadané dámy, která jako první žena v dějinách Británie vybojovala právo usednout na premiérské křeslo.

Autor: Mgr. Andrej Štůla, Foto: Internet

Semele se kde, co a nikdo se nemůže divit, že občas přijde řeč i na to, jak to vypadá u nás doma.
Vládne nám něžná polovička nebo máme na háku něžnou polovičku my?
Když chceme jet o víkendu bránit pevnost Haničku, musíme si to zasloužit vyluxováním celého bytu?
Když přijdeme pozdě z kuželek, žehlíme si to druhý den tím, že na sebe navěsíme čtyři nákupní tašky?
Někteří tvrdou realitu svého manželského života zatloukají- ale o těch to stejně většinou víme. Jiní na sebe vyklopí všechno, až to není hezké, další jsou loajální, známé firmy si vymýšlí… a já?
Já říkám, že moje rodina je svobodomyslná.
Chcete vědět, v čem spočívá svobodomyslnost mé čtyřčlenné rodiny, která se skládá z mé ženy Vandy (39 let), syna Ondry (19 let), dcery Miriam (18 let) a ze mě, hlavy rodiny Bohuslava (40 let)? Nic před sebou netajíme. O všem si povídáme. Mluvíme o problémech ve škole, v práci, o hádkách s kamarády, o spolužácích, probíráme kolegy, sousedy, povídáme si o tom, co si myslíme, co cítíme, čemu nerozumíme, o čem nevíme nebo naopak, o čem víme až moc dobře…
Moje rodina je svobodomyslná. Proto naše děti brzy věděly, jak přišly na svět. Věděly, že se s Vandou v ložnici milujeme ne proto, abychom měli třetí děťátko, ale protože se máme rádi a milování je krásné.
Brzy věděly, že milování patří nejenom k životu muže a ženy, ale i k životu dvou
mužů nebo k životu dvou žen.
Odmalička jsme je vedli k toleranci a k respektování druhého. Každé dítě mělo svůj pokoj, který byl jeho územím a děti stejným způsobem respektovaly pokoj můj a pokoj Vandy. Měly volný přístup ke všemu, co jsme četli, mohly poslouchat všechno, o čem jsme si povídali a pokud chtěly, mohly se s námi dívat na všechny filmy, na které jsme se dívali my. Často se stalo, že jsme po skončení filmu debatovali o problému, který nás zaujal, tak otevřeně, že by se od nás mohli psychologové učit.
Byli jsme prostě svobodomyslná rodina.
A teď si představte, že do naší svobodomyslné rodiny měla přijet na měsíční návštěvu sedmdesátiletá panna, prateta mé manželky, slečna Drbohlavová, rodačka z jižní Moravy.
Příbuzní se rozhodli, že jí na stará kolena udělají z jejího domku ráj. Zavedou kanalizaci, plyn, rozvedou vodu, vybudují koupelnu a WC, vybourají kamna, nainstalují plynový sporák a topení, v tmavé předsíni udělají okno a zasklí verandu, na kterou fouká a prší.
A tetička, panna a slečna s tím nejenom souhlasila, ona jim na to dokonce dala slušnou sumičku ze svých celoživotních úspor. Bylo potřeba zařídit jediné. Tetičku, pannu a slečnu na měsíc někam uklidit.
Protože celé příbuzenstvo vědělo, že moje rodina je svobodomyslná, jednomyslně rozhodli, že tetička, panna a slečna pojede ke své neteři Vandě do Čech, protože ve svobodomyslné rodině se ztratí i takový exot, jakým je v roce 2005 stará panna, která si notabene tvrdošíjně nechává říkat slečno.
Syn Ondra, budoucí doktor psychologie, se na tetičku, pannu a slečnu těšil jako na zdroj poučení, nicméně nás taktně upozornil, abychom se milovali potichu, protože tetička, panna a slečna bude spát vedle. Měl pravdu. Gauč pro hosty je hned za dveřmi naší ložnice.
Dcera Miriam diskrétně sdělila Vandě, aby si nezapomněla uklidit vibrátor, protože tuhle věc by tetička, panna a slečna určitě vidět neměla.
„Počkej, počkej, Miriam,“ zvedl nesouhlasně ruku Ondra. „Proč by tu věcičku tetička, panna a slečna vidět neměla? Může ji vidět. Jenom si mamka musí připravit vysvětlení, na co se taková věcička používá, protože jestli je slečna tetička opravdu panna, pak… pak to určitě nepozná!“
Hlasitě jsem si oddychl a moje rodina se na mě podívala.
„Uf! Už jsem myslel, Ondro, že chceš říct: Protože jestli je slečna tetička opravdu panna, pak… pak až odsud odjede, panna nebude…“
Všichni jsme se začali smát, nicméně jsme uznali, že bezpečnostní opatření udělat musíme.
Uklidili jsme kazety, které by tetičku, pannu a slečnu mohly uvést do rozpaků. Posbírali jsme po bytě všechny erotické časopisy a dali je do krabic, moje žena uklidila do skříně za letní věci vibrátor a neopomněla na mě významně mrknout.
„Teď už to bude jenom na tobě, Bobo!“
Já zasunul prezervativy v nočním stolku dozadu, Ondra učinil totéž, Miriam si vzala z koupelny pilulky proti otěhotnění a v pokoji pro hosty jsme přendali nábytek tak, aby gauč nestál hlídku u dveří naší ložnice a spoléhali na to, že tetička, panna a slečna už tak dobře neslyší.
A pak už zbývalo, abychom se domluvili, jak tetičce, panně a slečně vysvětlíme návštěvy partnerů našich dětí.
Ondru navštěvovala skoro tři roky Alenka z vedlejšího domu. Chodili spolu na gymnázium, teď spolu začali dělat stejnou vysokou školu a měli se rádi.
I Miriam měla svého přítele, Jirku. Byl to Ondrův kamarád od školky a chodil za Miriam už rok. I oni se měli rádi.
Domluvili jsme se, že před tetičkou bude Alenka chodit za Miriam a Jirka za Ondrou. Potom už bude na nás ostatních, abychom tetičku, pannu a slečnu zabavili a ona si nevšimla, kdo do kterého pokoje zašel…
Zdálo se, že jsme vše probrali, uklidili, na všechno se připravili a pak přišel den, kdy jsme vzali auto a jeli na jižní Moravu pro tetičku, pannu a slečnu.
Čekala na nás se dvěma kufry, a jakmile jsme ji naložili a za mohutného mávání příbuzných a sousedů zajeli za první barák na návsi, vrhla se „demoliční četa“ do úprav tetiččina baráčku a my byli vrženi do měsíčního spolužití s tetičkou, pannou a slečnou.
Pokud čekáte průšvih, nedočkáte se!
Moje svobodomyslná rodina zvládla všechno na jedničku!
Celý měsíc se nestalo nic, co by ohrozilo tetiččinu počestnost. Nic! Tetička, panna a slečna denně telefonicky informovala své příbuzenstvo na jižní Moravě o svém počestném životě u nás a akcie mé svobodomyslné rodiny letěly nahoru.
Všichni jsme byli spokojení. Tetička, panna a slečna, moje svobodomyslná rodina i příbuzní, kteří nám po necelém měsíci zatelefonovali, že tetičku můžeme přivézt, protože je vše hotovo!
Čekal nás poslední den.
Moje žena, děti a já, jsme se odpoledne sešli ve městě a koupili tetičce dárek na zasklenou verandu. Klec a v ní bílou korelu, která vykřikovala Drahá! Drahá! Drahá!
Domů jsme se vrátili společně, a když jsme v předsíni klec odkryli, korela spustila.
„Drahá! Drahá! Drahá!“
Z pokoje se okamžitě ozvala tetička, panna a slečna.
„Tady jsem, Bobečku!“
Vanda, Ondra a Miriam padli smíchy k zemi. Znáte to, když je zesměšněná hlava rodiny, jsou ostatní členové nejšťastnější!
Když konečně vstali, šli jsme za tetičkou, pannou a slečnou do pokoje.
A tentokrát jsme šli k zemi všichni, ale smíchy to nebylo!
Tetička, panna a slečna seděla u stolu, na zemi krabici s erotickými časopisy, vedle krabice hromadu pečlivě vystříhaných křížovek a před sebou rozložený jeden erotický časopis.
Tužkou ťukala rozčileně na křížovku a cosi šeptala. Pak bezmocně zakroutila hlavou, podívala se na nás a pohrozila nám prstem.
„Vy jste přede mnou schovávali tyhle časopisy s křížovkami, co? Bětka vám určitě řekla, že nesmím luštit, abych si nekazila oči, co? Ale já stejně luštím, to je moje jediná radost! A protože vy na luštění nejste, tak jsem si všechny křížovky vystříhala a vezmu si je domů!“
Uznale pokývala hlavou.
„Ale řeknu vám, jsou náročné! Bude mi muset poradit náš pan farář! Ten je na křížovky odborník! Například tady! Pták na pět! První písmeno je -č-. Druhé písmeno -u-. A končí to -k-!“
„Áááách…“
Moje žena tiše vzdychla. Podíval jsem se na ni. Hlavu měla schovanou v dlaních. Naše děti se tvářily jako před maturitou a já čekal, kdy konečně omdlím.
Tetička, panna a slečna pokračovala v hlasitém přemýšlení.
„Řekla bych, že je to ťuhýk, ale to mi nevychází. První písmeno musí být -č-! A tady! Koukněte tady! Balon na tři! To je přece míč! Děti!“
Tetička, panna a slečna se otočila po Ondrovi a Miriam, kteří na ni vytřeštěně koukali.
„No tak! Pták na pět! A první písmenko je -č-!“
Po této otázce a při pohledu na štos nemravných křížovek, které si tetička, panna a slečna druhý den odveze do svého zmodernizovaného domečku na jižní Moravu a navštíví s nimi pana faráře, moje svobodomyslná rodina pochopila, že perfektně promyšlený měsíční souboj s tetičkou, pannou a slečnou prohrála…

Zdroj:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://fuchsova.blog.ona.idnes.cz/

Na propagaci zajímavých lokalit střední a severní Moravy a regionální turistiku vůbec vsadí veletrh TOURISM EXPO 2012, který ve dnech 27. – 29. ledna otevře novou sezónu Výstaviště Flora Olomouc.
Díky lednovému termínu veletrhu TOURISM EXPO budou mít návštěvníci už tradičně příležitost se hned na začátku nového roku seznámit s aktuální nabídkou domácích a zahraničních dovolených, poznávacích a léčebných pobytů desítek cestovních kanceláří, agentur, ubytovacích a stravovacích zařízení, dopravců, lázní, sanatorií, muzeí a dalších kulturně poznávacích zařízení nejen domácích, ale i ze Slovenska.

17. ročník olomouckého veletrhu bude, mimo jiné, i osobitou přehlídkou regionálních turistických zajímavostí, památek, folkloru, tradic, zvyků a specialit včetně kulinářských. Nabídka dovolenkových a turistických destinací se bude pohybovat od pěších, cyklistických a rodinných pobytů v hotelích, penzionech, chatách, chalupách, kempech, či chatových osadách až po adrenalinové zážitky a dovolené v exotických zemích.

Součástí veletrhu budou cestovatelské výstavy a každodenní zábavný program se zajímavými setkáními, besedami, přehlídkou nejrůznějších aktivit pro volný čas, který vyvrcholí finálovým kolem soutěže MISS HANÁ 2012.

Největší olomoucký výstavní pavilon A bude návštěvníkům veletrhu otevřen denně od 9 do 18 hodin, poslední den do 17 hodin.

Vstupné: 30 Kč, zlevněné 20 Kč, rodinné 50 Kč, zdarma děti do 15 let (v případě školní výpravy i pedagogický dozor) a na průkazky ZTP a ZTP-P.

TOURISM EXPO 2012 / Doprovodný program
(otevřeno denně 9 – 18 hodin, v neděli 9 – 17 hodin)

Výstavy, přednášky, autogramiády, festivaly, sport, móda, soutěže
• Indonesie – lidé a kultura v „zemi tisíce ostrovů“ – výstava fotografií
• ŽIVOT Na (u)KRAJI(ně) – výstava fotografii o rozvojové spolupráci Arcidiecézní charity Olomouc na Ukrajině.
• Doteky Havaje – výstava fotografií
• Česko – Slovensko ve 3D
• Umění času lovců – výstava Muzea Komenského v Přerově
• „Chuťový cestopis“ – nabídka krajových specialit – SOŠOS Štursova
• „Prevence je lepší než léčba aneb zdraví jako životní styl“ – programy pro zdraví, lázeňské služby, poradny, diagnostika zdravotního stavu na přístroji OBERON, ukázky cvičení, rekondiční a relaxační pobyty.
• Festival lidových řemesel spojený s ukázkou rukodělných prací
• Škola kolečkového bruslení LENE – půjčovna bruslí – škola in-line bruslení pro děti i dospělé – ukázky správné a bezpečné jízdy, základy freestyle bruslení
• Olomoucký kufřík – soutěž v parkovém orientačním běhu
• Turistické hrátky – soutěže pro děti
• Ukázky tradičních i netradičních sportovních aktivit
• Ukázky rýžování zlata

27. ledna pátek
9.00 Zahájení výstavy – otevření výstavy pro veřejnost
9.00 – 10.00 Na lidovou notu – hudební vystoupení
10.00 Zahájení soutěže Moravská brána – zeměpisné soutěže středních škol (pav. E)
10.15 – 10.30 Živá pozvánka do olomoucké ZOO na Sv. Kopečku
10.30 – 10.45 Ukázky masáží – SSOŠ PRIMA Rymařov
11.00 – 11.15 Freestyle slalom, tanec na kolečkových bruslích exhibiční vystoupení (“roller dance”) – Mgr. Lenka Buchcárová, mistryně Evropy a ČR ve freestyle bruslení
11.15 – 11.30 Kruhový trénink pro ženy – Expreska – fitness pro ženy
12.45 – 13.00 Ukázky masáží – SSOŠ PRIMA Rymařov
13.00 – 13.15 Vyhlášení soutěže Moravská brána
13.15 – 13.25 Módní přehlídka – prezentace SOŠ -žákovská tvorba
13.25 – 13.40 Účesová tvorba pro volný čas
13.40 – 13.55 Volnočasová móda – prezentace SOŠ
13.55 – 14.00 Krajová specialita
14.15 – 14.30 Barmanská show – ukázky míchaných nápojů – freestyle
14.30 – 14.45 Freestyle slalom, tanec na kolečkových bruslích exhibiční vystoupení (“roller dance”) – Mgr. Lenka Buchcárová, – mistryně Evropy a ČR ve freestyle bruslení
15.00 – 15. 30 ŽIVOT NA (U)KRAJI(NĚ) – vyprávění s fotografiemi – Arcidiecezní charita Olomouc
16.00 – 16.15 Módní přehlídka – ukázka tvorby Mohelnického spolku řemesel
28. ledna sobota
10.00 – 12.00 Olomoucký kufřík – soutěž v parkovém orientačním běhu
10.15 – 10.30 Módní přehlídka – ukázka tvorby Mohelnického spolku řemesel
10.30 – 10.45 Barmanská show – ukázky míchaných nápojů – freestyle
10.50 – 11.00 Orientální tanec – vystoupení taneční skupiny SHEILA Rýmařov
11.00 – 12.00 Indonesie – lidé a kultura v „zemi tisíce ostrovů“ – vyprávění s fotografiemi – Monika Emrichová o svém 10-ti měsíčním pobytu v Indonesii
12.00 – 12.15 Vyhlášení výsledků Olomouckého kufříku
12.15 – 12.30 Freestyle slalom, tanec na kolečkových bruslích exhibiční vystoupení (“roller dance”) – Mgr. Lenka Buchcárová, mistryně Evropy a ČR ve freestyle bruslení
12.30 Krajová specialita
12.50 – 13.00 Módní přehlídka – prezentace SOŠ -žákovská tvorba
13.00 – 13.15 Účesová tvorba pro volný čas
13.15 – 13.30 Volnočasová móda – prezentace SOŠ
13.30 – 13.35 Krajová specialita
13.35 – 13.40 Orientální tanec – vystoupení taneční skupiny SHEILA Rýmařov
13.40 – 14.00 Barmanská show – ukázky míchaných nápojů – freestyle
14.00 – 14.20 Na lidovou notu – hudební vystoupení
14.20 – 14.30 Módní přehlídka – ukázka tvorby Mohelnického spolku řemesel
14.30 – 15.00 „Třináct zastavení v moravské krajině“ – autogramiáda nové knihy Mileny Valuškové spojená s besedou s autorkou
15.00 – 15.30 Biketrialová exhibice
15.30 – 16.00 „Co belo a ož nigdá nebode“ – autogramiáda nové knihy prostějovské historičky Marie Dokoupilové psané čistokrevnou hanáčtinou
16.00 – 17.30 Na embéčku kolem světa – beseda s promítáním fotografií

29. ledna neděle
10.30 – 10.40 Freestyle slalom, tanec na kolečkových bruslích exhibiční vystoupení (“roller dance”) – Mgr. Lenka Buchcárová, mistryně Evropy a ČR ve freestyle bruslení
10.40 – 10.50 Barmanská show – ukázky míchaných nápojů – freestyle
10.50 – 11.00 Módní přehlídka – ukázka tvorby Mohelnického spolku řemesel
11.00 – 11.30 Na lidovou notu – hudební vystoupení
12.15 – 12. 30 Freestyle slalom, tanec na kolečkových bruslích exhibiční vystoupení (“roller dance”) – Mgr. Lenka Buchcárová, mistryně Evropy a ČR ve freestyle bruslení
12.30 – 12.40 Módní přehlídka – prezentace SOŠ -žákovská tvorba
12.40 – 13.00 Účesová tvorba pro volný čas
13.00 – 13.10 Volnočasová móda – prezentace SOŠ
13.10 – 13.15 Krajová specialita
13.15 – 13.45 Biketrialová exhibice
13.45 – 14.00 Barmanská show – ukázky míchaných nápojů – freestyle
14.00 – 14.30 Adorea – vystoupení souboru historického šermu
14.30 – 16.00 MISS HANÁ 2012 – finále soutěže krásy
16.00 – 16.10 Losování vstupenek návštěvnické soutěže
16.10 Vyhlášení Miss Haná 2012
Změna programu vyhrazena

Zdroj: Zuzana Studená – Flora Olomouc

Těžko říct, kdy přestanete být blbou a co vám k tomu pomůže.
Mně stačilo koupit si jízdenku a nasednout do vlaku. Ale začalo to tím, že jsem si dala inzerát. Protože jako blbá vysokoškolačka neoplývám penězi, byl krátký.
Mladá spisovatelka hledá. Zn.: Přítele.
Dostala jsem třicet čtyři odpovědí a pověsila je na šňůru v koupelně. Osm dopisů jsem vyřadila hned. Pisatelé byli divný, mladý nebo starý. To byl případ Boučanského.
Bylo mu pětatřicet! Proti mým, dvaceti, dědek.
Během měsíce jsem zjistila, že i ostatní jsou divný, mladý nebo starý. Nakonec jsem vyhrabala z první hromádky Boučanského a napsala mu.
Půl roku jsme si psali. Když řeknu denně, nebudete tomu věřit. Ale bylo to denně.
Zamilovala jsem se. Do člověka, kterého jsem znala jenom z dopisů.
A on se zamiloval do mě. Psal povídky. Já také. Zajímal ho doktor Švarc, o kterém jsem se snažila dát dohromady knihu, a mě zajímal scénář, který dopisoval on. Psali jsme si o psaní, o životě, o sobě. Poznávali jsme se. Brzy jsme si byli neuvěřitelně blízcí! Jako bychom spolu vyrůstali. Jako bychom byli dva lidi v jednom těle. Jako bychom se už tisíckrát milovali!
Jmenoval se Jan.
Žena se s ním nedávno rozvedla. Nikdy mu nerozuměla. Byla to Pipina Papriková. Zajímalo ji, kolika způsoby se dá udělat slepice na paprice, ale bylo jí srdečně jedno, jestli má její manžel na konci scénáře hlavní postavu osvobodit od předsudků nebo vrhnout do citové samoty.
„Hlavně, Jeňánku, aby ti zaplatili!“
To bylo jediný, co ji na manželově literární tvorbě zajímalo.
Děti neměli a tak si udělala z Jeňánka svého syna. Když od ní chtěl mít pokoj, a to bylo často, rozněžnil ji větičkou Ano, mami?, pronesenou pokud možno dětsky ustrašeným hláskem. Ona se blahem rozplynula, šla si sednout k televizi a on si mohl psát, číst nebo svobodně přemýšlet.
Můj Bághý…
Jan byl totiž skaut. Od dětství měl přezdívku Baghýra a jenom já mu směla říkat Bághý.
Před třemi lety jejich soused ovdověl. Měl dvě malé děti a Pipina Papriková mu s nimi chodila pomáhat a jednoho dne u nich zůstala. Na furt. Evičku a Adámka vyměnila za Baghýru. Rozvedli se, Baghýra byl dlouho sám a pak odpověděl na můj inzerát.
Protože v S. nechtěl zůstat, začal měnit svůj byt za byt v Praze a to bylo samozřejmě velmi časově náročné. Naštěstí jezdil do Prahy každý týden služebně, někdy i v sobotu, zařídil, co jeho firma potřebovala a pak chodil po inzerátech. A v noci byl u mě v mém podnájmu. Domů jezdil až ráno.
To, co jsem s ním zažívala v noci, to jsem ve svém krátkém dvacetiletém životě ještě nepoznala.
Jasně, že jsem už s kluky souložila! Na trávě. Na lavičce. V chodbách. Na půdách. I jsem s nimi spala v posteli. U nich doma nebo u mě.
Ale s Bághým jsem se poprvé ve svém životě milovala!
S Bághým jsem se naučila při milování křičet!
Bághý mě naučil po milování toužit!
Dřív jsem se styděla dát najevo, že dole něco cítím, že je mi krásně, že mám orgasmus! Dusila jsem to v sobě- nedivím se všem těm klukům, že se na mě po prvním… hm… po prvním nepodařeném kontaktu vykašlali!
Ale s Bághým…
Připravil si mě jak chleba se sádlem, posypal cibulkou na droboučko nakrájenou, posolil a pak se do mě zakousl! Připadala jsem si malá, bezmocná, křehká!
A nebylo to jenom proto, že Bághý byl vysoký a mohutný! Chlapa chlapem nedělá výška. Chlapa chlapem dělají maličkosti. A Bághý byl složený ze samých nádherných maličkostí!
Ale nejvíc se mi na něm líbilo, že při milování nikdy nikam nepospíchal.
Ptal se mě, co cítím, jak mi je, jak bych to chtěla. Ptal se mě, kdy budu, šeptal mi, abych se nebála, že na mě počká, že nebude dřív, dokud nebudu já, že budeme spolu, oba najednou!
Připadala jsem si jako na nádraží! Čekám na vlak s tisícovkou lidí a jsem klidná, protože vím, že v pohodlí nastoupím a budu mít celé kupé jenom pro sebe! Nikdo ho neobsadí! Bude v přeplněném vlaku čekat na mě!
Pomalé, klidné, sladké čekání na orgasmus. Jistota orgasmu.
Také mi říkal, co mám dělat, ukázal mi to, vysvětlil mi, co při tom cítí a pak, když jsem to udělala, mě miloval tak, že jsem zůstávala bez dechu ležet na podlaze. My jsme totiž na podlaze většinou končili.
Taky chtěl, abych mu ho brala do pusy. Strašně to chtěl. Ale já se styděla. Dala jsem mu na něj pusu a hned jsem ucukla. A když jsem někdy vydržela o dvě vteřiny déle, cítila jsem, jak rudnu a honem jsem mu zabořila hlavu do chlupatých prsou a on mě hladil a říkal mi, holčičko moje, máme před sebou celý život, já na tebe přece nepospíchám, ale bylo to strašně krásné, nechceš to zkusit ještě jednou a vydržet trochu déle? Většinou jsem nechtěla.
Ale příště jsem to zase musela zkusit a Bághý byl šťastný i za to málo. Tohle mu totiž nikdo nikdy nedělal. Paprikové Pipině se to hnusilo. Považovala to za nenormální. Odporné. A nejenom tohle. Milovala se s ním jenom každou třetí středu v měsíci. A když měla ten den menstruaci, měl Bághý smůlu. Někdy si nezasouloužil třeba půl roku! A tak si teď se mnou všechno vynahrazoval. Byl jako mladej bejček.
A věkový rozdíl? Tss… Nebyl!
Trvalo to půl roku.

Bághý při svých služebních cestách pořád hledal vhodný byt v Praze, já chodila do školy, psala svoji knihu a naše milování bylo krásnější a krásnější.
Oba jsme chtěli děťátko, ale až v novém bytě, až dodělám školu a dopíšu doktora Švarce, a až Bághý dokončí scénář. Všechno nám klapalo. Byl to sen. Byli jsme nejnádhernější dvojka z Dallasu.
Až na tu kuřbu, jak říkal Bághý tomu, když jsem mu na něj dávala pusu. To mi zatím moc nešlo. Ale Bághý byl trpělivý.
Ty dny, kdy se to všechno semlelo, měl přijet v pátek a zůstat u mě až do neděle. Kdykoli jsem si na něj vzpomněla, ucítila jsem ho v sobě. Prolézal mi do celého těla, bobtnal ve mně! Šimral mě rafinovanou rozkoší až v prstech u nohou!
Když jsem přišla ze školy, myslela jsem si, že už na mě bude doma čekat. Ale místo něho byl na záznamníku vzkaz.
„Miláčku, prosím tě, neboj se o mě, ale já…“
Tý, tý, tý, tý… Konec. Asi porucha.
Když se neobjevil ani v sobotu dopoledne, šla jsem na nádraží, koupila si lístek do jeho města a nasedla do vlaku. Procházela jsem poloprázdným vagonem a nakonec jsem vlezla do kupé ke staršímu manželskému páru.
Ona boubelka, příjemná, usměvavá, hezky oblečená. Mluvila o dětech, jestli něco neprovedou, když je nechali samotné, o novém bytě, na který se byli spolu podívat, držela toho svého pořád za ruku a házela po něm zamilované pohledy. Bylo na ní vidět, že si to spolu v novým bytě aspoň třikrát rozdali na čerstvě nataženém koberci!
A on po mně pořád koukal. Bylo to trapné. Nevěděla jsem kam s očima, ale seděl proti mně, já neměla knížku ani časopis a tak mi nezbývalo, než na ně civět, poslouchat každé jejich slovo a uhýbat před jeho pohledem.
Ona zrovna pěla o tom, jak si zařídí ložnici a jak je šťastná, že se už konečně budou stěhovat a že by to měli stačit kvůli škole během prázdnin, děti se už nemohou dočkat… blablablabla.
Za chvíli jsem o nich věděla všechno.
Pak se on zvedl a jak kolem mě procházel, zavadil o mě rukou. Když se do kupé vrátil, šla na záchod ona. On seděl proti mně a koukal z okna. Najednou vystrčil nohu k mé noze. Stačil centimetr a dotkl by se mě, ale já rychle uhnula. Bylo to nepříjemné.
Ona se vrátila, půjčila si od něho kapesník, utřela si ruce, políbila ho na tvář a pak si sedla do kouta ke dveřím, zabalila se do kabátu a usnula.
Blížili jsme se k dlouhému tunelu, o kterém mi Bághý při milování často vyprávěl.
Když jedu za tebou tunelem, lásko, zavřu oči a představuju si tě. Dáváš mi na něj dlouhatánský polibek. Pak ho bereš celý do pusinky, úplně celý, až se skoro dusíš! A když jedu tunelem od tebe, zase zavřu oči a vzpomínám, jak jsi mi do něho jenom ťukla zlobivou pusinkou a hned jsi ucukla! Říkám si, příště to bude delší! Určitě! Příště ji chytím, a nacpu jí ho do pusy, ať chce nebo ne! Ať ji třeba zadusím!
Zavřela jsem oči a na vteřinku jsem ucítila Bághýho v sobě.
Bághý… můj Bághý…
Ruce mi sjely do klína.
Bághý…
Uslyšela jsem se a zděsila se. Otevřela jsem oči. Seděl jako svíčka a hltal mě očima. Ona spala. V kupé bylo horko. Cítila jsem napětí, které by se dalo krájet. Bála jsem se. Něco se stane! Vím to! On mi něco udělá! Ta jeho tlustá kráva spí a on mi něco udělá!
Musím pryč! Musím na chodbu!
Nepříjemný pocit z toho chlapa mě doslova dusil.
Sakra! Tunel!
Teď už bude tunel!
Musím z kupé pryč! Rychle!
Zvedla jsem se, ale nestačila jsem udělat ani krok a byla tma.
NE!
Ten hajzl! To hnusný zvíře!
Ve tmě po mně hrábl, strhl mě na zem, držel mě tak, že jsem nemohla křičet a tlačil mi hlavu do svého klína. V jednu chvíli mi ústa uvolnil a já se nadechla, abych začala řvát, ale to už mi vrazil do pusy něco obrovitého, co jsem nemohla vyndat, protože si mi sedl na ruce, a nemohla jsem ani ucuknout, protože mě držel vzadu za krkem a přirážel mě k sobě! Na něj!
Přirážel mě na něj!
Třeštila jsem oči v hrůze do tmy a najednou mi bylo všechno jedno. Snažila jsem se otevřít pusu co možná nejvíc, abych se ho dotýkala co nejméně, ale on mi v puse rostl a tak mi nezbylo, než ho stisknout, protože jsem pusu už víc otevřít nedokázala.
Jenom ať mě nezabije, prosila jsem tmu kolem sebe a on jako by vycítil, že přestávám klást odpor, rval ze mě blůzu, mačkal mi prsa, vyhrnul mi sukni a dral se rukama do kalhotek.
Bylo to šílený! Vlak burácel! Obrovské přirození v puse mě dusilo! Byla jsem jak zazátkovaná! A najednou jsem měla pusu plnou a musela jsem polykat… konečně!
Konečně světlo!
Odrazil mě od sebe a já začala řvát. Tedy, myslela jsem si, že řvu, ale místo toho jsem jen tiše kvílela. Schoulená na podlaze, prsa z rozervané blůzky venku, sukni vytaženou na břicho, kalhotky u kolen, pusu otlačenou, upatlanou…
Jeho žena stála a vytřeštěně se na mě dívala. Zapotácela se a pak zatáhla závěsy na dveřích. Bílá jako křída se chytla za srdce.
A on? Stál celý rudý u okna a nekoukal ani na ni ani na mě.
Natáhla jsem k němu ruku, která se třásla a druhou ruku jsem natáhla k ní.
„On… on mě přinutil… on chtěl… já musela…“
Zhroutila jsem se na zem a slyšela jeho vyděšený hlas.
„Cože? Jaký přinutil!? Co jsem chtěl?! Já nic nechtěl! To ona se na mě vrhla! Ona!“
Ukazoval na mě. Chlap jako hora ukazoval na prťavou, vyděšenou holku, polonahou, schoulenou na podlaze a třesoucí se jako zmoklé kotě!
„Ty prase,“ sykla jeho žena a rozpřáhla se. Dostal facku.
A druhou.
Nahnula se ke mně a já instinktivně uhnula.
„Nebojte se mě! Nebojte se! On vám už nic neudělá!“
Zvedla mě, utírala mi oči, pusu, pokoušela se zapnout mi blůzku, natahovala mi kalhotky. Bylo to, jako bychom byly v kupé jenom my dvě. Z něho byl malinkatý střapeček, který se zmenšoval čím dál víc!
Začala jsem plakat.
„Musím to hlásit… je to úchylák…“
Vyděsila se.
„Ach bože, dítě! To nesmíte! Nesmíte! Dám vám všechny peníze, co tu
mám, když to nebudete hlásit! Máme dvě děti. Co by tomu řekly? Co by tomu
řekli lidi?!“
Vzlykala jsem.
„Je to úchyl.“
„Není úchyl, slečno. Věřte mi, že není!“ Otočila se na něho. Dostal další facku. „Je to úchyl,“ vykřikla jsem zoufale. „Je! Strčil mi ho do pusy! Až dozadu!“
Plesk! Další facka. „Prase!“ Vjížděli jsme na nádraží. „Mám tady…“ Otevřela peněženku. „Sedm tisíc. Vemte si je. Vemte si je, prosím vás.“
Vzala jsem si je.
„Omlouvám se vám za něj. Strašně se vám za něj omlouvám.“
Napřáhla se znovu. Ucukl.
„Vypadni,“ procedila vztekle mezi zuby a ukázala před sebe.
„Padej přede mnou!“
„Ano, mami.“ řekl úchyl dětským, ustrašeným hláskem a já na něho za jejími zády mrkla.
Tak co? Kdo z nás dvou je větší lhář, Boučanský?
Vystoupila jsem z vlaku za nimi, nechala je zmizet v davu na nástupišti a pak jsem se šla podívat, kdy mi jede vlak zpátky do Prahy.

Zdroj:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://fuchsova.blog.ona.idnes.cz/

Program Kulturní centrum VLTAVSKÁ – únor 2012

HUDBA

st                1. 2.     20:00     Original Indigo

                                             tradiční jazzová muzika

so               4. 2.     20:00     LAMB (UK)

                                             britské elektro duo Lamb představí v rámci evropského tour nové album „5“

út                7. 2.     21:00     David Dorůžka Trio – Elektra Jazz
                                             přední jazzový kytarista zahajuje řadu jazzových koncertů Elektra Jazz

so             11. 2.     20:00     Načeva a Justin Lavash

                                             známá zpěvačka za doprovodu anglického písničkáře a bluesového kytaristy

út              14. 2.     21:00     Los Quemados – Elektra Jazz

                                             kvartet hrající směs jazzu, funku, latiny a afro music

st              15. 2.     20:00     Circus Ponorka – Hudební sklepy

                                                      Honza Ponocný v originální nu-folk one man show

so             18. 2.     20:00     Duende

                                                      popové písničky s přesahem do jazzu, latiny a ethno hudby

út              21. 2.     21:00     Vertigo: Best of turné 10 let kapely

                                                      stálice středoevropské jazzové scény zahraje průřez čtyřmi alby

st              22. 2.     20:00     Martina Trchová Trio – Hudební sklepy

                                                      folk, jazz a šanson v podání respektované mladé písničkářky

čt              23. 2.     18:00     Full of Hate Tour 2012

úspěšný putovní festival přiveze elitu světového metalu: CANNIBAL CORPSE, BEHEMOTH, LEGION OF THE DAMNED, MISERY INDEX, SUICIDAL ANGELS

so             25. 2.     20:00     Los Rumberos – salsa party

                                                      devítičlenný orchestr s mezinárodním obsazením chystá další salsa party

út              28. 2.     21:00     Tereza & Groove In – Elektra Jazz

                                              jazz-pop v podání charizmatické Terezy Rajnincové a kvarteta muzikantů

vždy v neděli od   13:30     Taneční čaje

DIVADLO PRO DĚTI

ne               5. 2.     15:00     Princezna na hrášku – Dřevěné divadlo

                     loutkové představení s interaktivní divadelní dílnou, v níž si děti samy zkusí 

                        vodit marionety

ne             12. 2.     15:00     Nafouknutá pohádka – Div@Dílko

                                 svěží pohádka s barevnou a veselou nafukovací chobotnicí plná písniček

ne             19. 2.     15:00     Zimní příhody včelích medvídků – Divadlo Krapet

pohádkový příběh podle Jiřího Kahouna s písněmi Petra Skoumala a Zdeňka Svěráka

ne             26. 2.     15:00     Kocourek Modroočko – Divadlo Špílberg

                                 poeticky laděný muzikál s písničkami Marka Ebena

PŘEDNÁŠKY

st                1. 2.     18:00     J. Rippl – 666 let pražského arcibiskupství III. díl

st              29. 2.     18:00     A. Šorfová – Esoterická přednáška

WORKSHOPY A KURZY

st                1. 2.     18:00    Večerní doučování kresby tužkou

čt 2.2., st 15. 2.      17:30    Respektovat a být respektován – pokračovací kurz

so             11. 2.     10:00    Tarotový seminář – základní

st              15. 2.     18:00    Psychografie – Aromaterapie a její vliv na lidskou duši

so             18. 2.     10:00    Astrohry

so             18. 2.     10:00    Parfémový workshop

so             25. 2.     10:00    Tarotový seminář – pokračovací

od 7. 2.                                 Kurz pletení a háčkování

KLUB AKTIVNÍHO STÁŘÍ

po               6. 2.     14:30     A. S. Puškin: Evžen Oněgin

                                             milostný příběh, román o pomíjivosti, životě a smrti

po             20. 2.     14:30     Ztracenka zpívá

                                             veselé vzpomínání na staré trampské osady a život kolem

PŘIPRAVUJEME

pá               2. 3.     19:30     Rock’n’roll party

so               3. 3.     16:00     Filmový festival Expediční kamera 2012

út                6. 3.     21:00     Eva Emingerová Trio / Elektra 

pá               9. 3.     20:00     Zoči Voči (SK) / Elektra

út              13. 3.     21:00     Jazz Heads / Elektra

st              14. 3.     20:00     Sylvie Krobová / Elektra

st              14. 3.     20:00     The Straits

út              20. 3.     21:00     Jana Koubková Quartet / Elektra

čt              22. 3.     20:00     Vlasta Redl s kapelou

pá             23. 3.     20:00     Jarní Sázavafest

út              27. 3.     21:00     Libor Šmoldas Quartet / Elektra

st              28. 3.     20:00     Karolína Kamberská / Elektra

čt                5. 4.     20:00     Václav Koubek / Elektra

Autor: Jaromír Telenský, Foto: Internet

„Tak co se tu zase děje?“
Jeden policista vystoupil, rozkročil se a ostražitě koukal kolem sebe. Jeho kolega zůstal sedět v autě, ale situaci měl pod kontrolou.
„Pán prokurátor! Pán prokurátor! Odvezte si ho! On nám tu zase uklízel!“
Stará Romka v noční košili a s dlouhým šedivým copem, ukazovala do tmavé chodby baráku, odkud právě vycházel starší pán v šedivém obleku, v jedné ruce kýbl, ve druhé smeták. Z kýblu vykukovala lopatka, smetáček, JAR a COLON.
Pán se zastavil před Romkou a rozpřáhl plné ruce, jako by ji chtěl obejmout, ale ona ho hrubě strčila k policistovi. Pán sklopil hlavu, znovu se k ní vrátil, ona do něho znovu strčila, ale to už přiskočilo několik dalších Romů a na pána se snesla sprška ran, až kýbl, kterým se chránil, zaduněl.
Policajt zařval a jeho kolega zatroubil. Dav poodstoupil a pustil pána k policajtovi. Ten nechápavě kroutil hlavou.
„Já se vám divím, pane Podmokl! Že vás to pořád baví! Nastupte si.“
Pán si sedl do policejního auta a to se tiše rozjelo kolem nadávajících a hrozících Romů. Stará Romka na rozloučenou naplila na okénko na té straně, kde se pán krčil. Ten se na ni usmál a chtěl jí zamávat, ale vtom se na něho otočil policajt, sedící vepředu. „Pane Podmokl, vezeme vás rovnou domů, nic s vámi sepisovat nebudeme, na stanici máme dvě vloupačky, musíme se tam hned vrátit, jasný? Nebo vám něco udělali?“
„Ne… ne… tentokrát ne.“
Pán se smutně usmál. Bohužel. Minule mu tak krásně namlátili! Šlapali po něm! Strčili mu hlavu do kýble! A velmi krutě do něho šťouchali jeho smetákem! Bylo to krásné!
A Růžena, ta nádherná romská grófka, ho poškrábala na tváři!
Škoda, že hlupáci z okolních baráků hned volají policii, jako by se bůhví co stalo! No, je pravda, že ti Romové dost křičí! Člověk by neřekl, že je dokáže rozčílit taková hloupost, že jim někdo v jejich domě uklízí! Všichni se vzbudí a hrrr na mě!
No, já pak vlastně taky křičím, když mě mlátí…
A kdo by nekřičel, když to tak nádherně bolí? A ještě krásnější by bylo, kdyby mě přinutili, abych jim vydrhnul záchod! Záchod, na který sedá grófka Růžena! Áááách! Áááách!
Pán hlasitě zavzdychal.
Policista se na něho otočil.
„Co je? Jste v pořádku?“
Pan Podmokl přikývl a policista se naklonil ke kolegovi.
„Slávku, já včera četl inzerát… no, člověče, to bys nevymyslel ani za milion! Počkej, jak ono to bylo… Která malá brunetka se nechá milovat při žehlení?“
Policajti se rozchechtali. Auto za chvíli přibrzdilo a pan Podmokl vystoupil před svým domem. Stál na chodníku a vděčně mával za policejním vozem. Neděkoval jim za to, že ho přivezli až před jeho dům, to oni ostatně dělali každou chvíli- děkoval jim za radu, kterou mu právě nevědomky poskytli!
Hned druhý den ráno udělal pan Podmokl to, co měl udělat už dávno.

Dominantní ženě splním každé přání. Uvařím, uklidím, vyperu, zašiju. Za odměnu požaduju
hrubé zacházení. Nejraději Romka od 60 let
výše. Zn.: Přijedu kamkoli!

Zdroj:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://fuchsova.blog.ona.idnes.cz/

ČESKÁ RADOST V ČESKÝCH KINECH 
Výběr dokumentů z Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu Jihlava 

Projekce se konají od 19 hod. ve velkém sále Městské knihovny v Praze,
Mariánské nám. 1, Praha 1.

16. 1. Rock života (r. Jan Gogola)
Více než roční filmové potýkání se s Oldou Říhou v době, kdy mu zemřel Katapult a tedy jeho svět. 
17. 1. Pod sluncem tma (r. Martin Mareček)
Situační dokumentární film – necenzurovaný vhled do úskalí rozvojové pomoci. Nejlepší český dokumentární film na MFDF v Jihlavě 
18. 1. Závod ke dnu (r. Vít Janeček)
Filosof Václav Bělohradský, sociolog Jan Keller, ekonomka Ilona Švihlíková, zaměstnanci, odboráři i nezaměstnaní reflektují téma růstu nezaměstnanosti a dnešní situaci České republiky. 
19. 1. EM a ON (r. Vladimír Michálek)
Severočeský hudební fenomén Xavier Baumaxa… bez cenzury 
20. 1. Venku (r. Veronika Sobková)
Časosběrný dokument – příběh tří lidí opouštějících výkon trestu o rozhodování, nakládání se svobodou a vlastním osudem. 
Vstupné 70,- Kč 

Hudba
NOVOROČNÍ KONCERT
19.1. 17:00, Ústřední knihovna, Velký sál (Mariánské nám. 1, Praha 1)
ÚSTŘEDNÍ HUDBA AČR uvádí ve spolupráci s MKP cyklus odpoledních koncertů. Orchestr Armády s úctyhodnou tradicí i vysokou současnou úrovní uvádí světově proslulá klasická díla. Při své koncertní činnosti Ústřední hudba AČR úzce spolupracuje s významnými osobnostmi hudebního života, s předními sólisty Národního divadla, Státní opery Praha a České filharmonie.
Vstup zdarma, místenky k vyzvednutí 1 hod. před začátkem koncertu před sálem MKP
 

Přednášky a setkání

SPOLEČENSKÉ ODPOLEDNE 3. VĚKU

Ve spolupráci s Klubem aktivního stáří uvádíme další setkání se známými osobnostmi. Cyklus K Evropskému roku aktivního stáří a mezigenerační solidarity. Setkání s umělci, kterým by jste jejich věk těžko hádali. 

16. 1. Herečka Ljuba Skořepová

14:30, Velká sál, Ústřední knihovna (Mariánské nám. 1, Praha 1)

Program uvádí: ing. Danuše Steinová

Vstupné 50 Kč

FENG SHUI – ENERGIE PRO ROK 2012 
Přednášky se konají vždy ve čtvrtek od 19 hod. v malém sále Městské knihovny v Praze, Mariánské nám. 1, Praha 1 
16. 1. Rok 2012 – Rok vodního draka
Jaký bude rok 2012? Jak využít silné energie roku 2012 pro naše plány, kariéru, rodinu, vztahy? Co rok 2012 přináší a co nám naopak může odnést? Pohled čínské kosmologie na rok 2012 z pohledu energií Jin a Jang, pěti elementů a pozemských zvířat. 

23. 1. Vytvořte si úspěšný a harmonický život
Feng Shui je nejen o bydlení či interiéru, ale také o energiích času a člověka. Feng Shui dává možnost dát si do pořádku celý život a nastoupit cestu k úspěchu, štěstí a harmonii. Jak využít metodu Ba Gua nejen k úpravě interiéru, ale k harmonii celého života. 
30. 1. Osobní růst podle Feng Shui
Každý chce být ve svém životě spokojený a úspěšný. Je třeba lépe využít vlastního potenciálu, síly času a podpory prostředí, ve kterém žijete. Možnost vytvořit si podmínky pro úspěch, štěstí a harmonii máme všichni, ale jen někdo ví, jak je vytvořit, a ještě méně je těch, kteří je skutečně pro sebe využívají. 

Přednáší Ing. Jiří Černák 
Vstupné 35 Kč 

Pro více informací kontaktujte Městskou knihovnu v Praze:

Lenka Hanzlíková

tisková mluvčí

telefon: 733 160 007

e-mail: lenka.hanzlikova@mlp.cz

Autor: Veronika Chruščová, Foto: Internet

v Kulturním centru Vltavská vystoupí již tento pátek 13. ledna country legenda Fešáci se speciálními hosty – bývalou členkou Hanou Mladou a Michaelou Tučnou, dcerou Michala Tučného. V rámci koncertu pokřtí Fešáci CD Vánoce s Fešáky. Jedná se o náhradní termín za koncert z 22. 12., který byl přesunutý z důvodu státního smutku.

Autor: Mgr. Andrej Štůla, Foto: Internet

No prosím, pomyslela si Klára. Tenhle neztloustne! A to sem chodí pro rohlíky už dobrý čtyři roky. A její Venda musel přibrat! Prase tlustý! Jak se to stalo, to Klára nikdy nepochopí. Odmalička milovala hubené kluky. Možná to bylo proto, že její otec byl široký jako almara, a i když se ho maminka snažila udržet na přijatelné váze, nedařilo se jí to.
Skoro každý den se ozýval z okna jejich bytu tatínkův rozladěný hlas.
„Zas ten hrášek! Zas ten hrášek!“
Maminčina snaha o tatínkovu štíhlost byla marná. Tatínek snědl hrášek a za rohem v hospodě si dal půl kila ovaru, deset housek, tři piva a bylo po štíhlosti.
Hubení kluci byli prostě Klárčina parketa. Uměla perfektně vařit a vařila zdravě. A milovala dravě. Dokonce si to vyšila na starou kuchařskou výšivku po babičce.
Vařím dobře a zdravě a miluju dravě.
Ano, Klára milovala dravě, ale jenom hubené kluky. Sama byla kulaťoučká po tatínkovi, ale krásně kulaťoučká, takže to nevadilo ani jí ani jejím hubeným láskám.
S posledním Vendou vychrtlíkem vydržela tři roky. Dokonce pomýšlela na to, že se za něho provdá, ale Venda najednou začal přibírat. Zpohodlněl, přestal hrát fotbal, občas si dal pivko a už Kláře v náručí nechřestil. Ztěžkl a pohyboval se na ní nevábně.
Klára se s ním rozešla a zatím žila sama. Bylo jí teprve dvacet osm a neměla pocit, když viděla Dallasy kolem sebe, že o něco přichází. Prodávala v Pekařství a svoji práci milovala. Nejraději by sama určovala, kolik jakého pečiva kterým mužským prodá.
„Tak hele, mladej,“ chtělo se jí říct šéfredaktorovi z Městských novin, „dělá se ti pěkná prdel! Jestli si budeš dávat každý den pět koblih ráno, pět kousků štrúdlů po obědě a večer si sem ještě dojdeš pro čtyři čokoládové rohlíky, tak budeš za chvíli jako vagon a to chci tedy vidět, jak budeš chodit po těch svých reportážích!“
Hubenému policajtovi, který si k ní chodil každý třetí den pro vánočku, tomu by pro změnu nejradši nějakou sladkost přibalila, protože na něm bylo vidět, že nepřibere, ani kdyby do něho sladkosti stříleli tankem.
Situace se zhoršovala. Klára koukala po hubených mužských čím dál víc, a když jednou nechala svou ruku položenou na hubených prstech zákazníka o trochu déle, než musela, řekla si, že s tím musí něco udělat, nebo se jejich Pekařství bude za chvíli říkat „U nadržené housky.“
A udělala s tím něco velmi rychle. Podala si inzerát.

Vařím chutně a zdravě a miluju dravě, ale pouze hubené muže! Ozvi se, kostlivče, 26 leté, 162/ 85! Zn.: Čekám na tebe v Třeboni!

Zdroj:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://fuchsova.blog.ona.idnes.cz/

Lampičky za ním zůstávaly stát vzpřímené jako květy. Druhá prodavačka vykulila oči.
„Co blbne?“
Hubeňoučká pokrčila rameny.
„Nevím. Ale chodí sem už tři dny. Dopoledne i odpoledne. Někdy i těsně před tím, než zavřeme. Přidělává nám jenom práci, protože musíme lampičky zase dávat dolů. Šéf nás vždycky seřve, proč si to nehlídáme. Nejdřív jsme mysleli, že to dělají děti, ale pak jsme přišli na něj! No podívej se! Podívej se! Už zase!“
Pán došel na konec prodejny, kde bylo několik desítek různých lampiček s ohebnými ramínky. Zkušeně, jemně, ale zároveň rychle, je všechny během několika minut narovnal a spokojeně se vracel.
Lampičky za ním stály v řadě a všechny koukaly jedním směrem. Přesně jako v písničce o slunečnicích, které každý den, otáčí svou hlavu za sluncem…
Hubeňoučká prodavačka mu zastoupila cestu.
„Promiňte, pane, ale nechtěl byste to narovnat zpátky?“
Její kolegyně ji s obdivem sledovala. Kdepak, Hanička má sice padesát kilo, ale kuráž má na metrák, fakt že jo!
Pán se zarazil a zkoumavě se na Haničku podíval.
„Co prosím?“
Hanička se nedala.
„Říkám, jestli byste nechtěl ty lampičky, co jste teď otočil nahoru, dát zase dolů, jak byly!“
Pán se široce usmál.
„A to bych rád, to bych opravdu rád! Mohu?“
Hanička se zarazila. To nečekala. Ale rychle se vzpamatovala.
„Vy dokonce musíte! My to za vás dělat nebudeme!“
Pán se s úsměvem vydal znovu po prodejně a tentokrát v klidu a pomalu dával lampičky do správných poloh.
Vtom přišel do prodejny šéf. Toho divného chlápka zaregistroval okamžitě a zvědavě povytáhl obočí na Haničku. V rychlosti mu vysvětlila situaci a šéf si šel podivína prohlédnout zblízka.
Pán, který v jeho prodejně ohýbal lampičky, byl slušně oblečený, nevypadal jako blb a manipulace s lampičkami mu dělala vyložené potěšení. Nezdálo se, že by jim ubližoval. Choval se k nim jemně a s láskou.
Hergot, pomyslel si šéf prodejny, ten chlap je úchyl! Laská se s lampičkama jako se ženskejma! Vsadím se, že je vzrušenej jak mladej kluk! Hanička, která šla za ním jako stín, ho jemně zatahala za rukáv.
„Když dá ty lampičky takhle nahoru, tak vypadají jako kytičky, že jo, pane šéf?“
Jó, holka, kdepak kytičky, to jsou ztopořený péra, pomyslel si šéf, ale nahlas s Haničkou souhlasil.
„Máš pravdu, Haničko. Jako kytičky. Vidíš, to mě nenapadlo! Jako kytičky.“
Ale co s tím chlapem? Aby mi sem chodil každý den a ohejbal lampičky a holky je zase ohejbaly zpátky, to nejde…
„Můžete jít se mnou do kanceláře, prosím,“ oslovil brýlatého pána, který právě narovnal do správné polohy poslední lampičku. Pán se na něho polekaně podíval.
„Ale já nic nevzal!“
Šéf ho rychle uklidnil.
„Já vím, že ne. Jenom vám chci něco poradit.“
V kanceláři poradil panu Váňovi Řezáčovi, jak se onen brýlatý podivín jmenoval, aby si dal inzerát.
A Váňa Řezáč to udělal.

Ing. 42/178, štíhlý, svobodný, movitý, se silným vztahem k elektrospotřebičům, nabízí
manželství ženě, podnikající v prodejně ELEKTRO. Zn.:Nejlépe v Pardubicích.

Zdroj:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://fuchsova.blog.ona.idnes.cz/