Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Jak člověk zůstane v duchu stále mladý 13

Publikováno: 19.03.09
Počet zobrazení: 3995


      Autor článku: Zdeněk Vohradník
O psech již bylo napsáno mnoho knih. Proto se v tomto dvoustránkovém článku zaměřuji jen na to, jak nás pejsek pomáhá udržet v aktivním životě a oddaluje tělesné i duševní stárnutí. Stane se velmi brzo členem rodiny a záhy se mu podřizuje chod celé domácnosti. Takto to alespoň proběhlo v naší rodině.



Psa jsme doma nikdy neměli. Když manželka nastoupila do důchodu, usoudily dcery, že se maminka potřebuje, po celoživotním učitelování, dále o někoho starat a někoho vychovávat. Koupili jsme jí proto malého pokojového pejska – mopse, se jménem Ozzy s členstvím v Mops klubu.

Představa dcer byla správná, ale výsledek byl trochu jiný. Starost o Ozzyka se trochu přibližovala rozmazlování a výchova někdy probíhala opačně – pejsek vychovával nás.
Pes není přístroj, kde se zaučujeme metodou pokus – omyl. Proto jsme si nejprve něco nastudovali a hodně jsme se ptali a vyměňovali si zkušenosti s jinými chovateli. Sbírali jsme také zkušenosti od zajímavých lidí na výstavách a srazech mopsů z celé republiky.


Před Mops klubem 1

Výsledkem bylo to, že pejsek, přes náš počáteční odpor, začal spát na nejlepším místě v posteli a z pravidelně přidělovaných granulí si nejraději vybíral přimíchané maso. Přes všechny poučky, situace obdobná jako u velké části jiných ˝pejskařů˝.
Doma jsme si rozdělili práci či spíše zábavu. Pán měl na starosti třikrát denně procházky a panička se starala o stravováni, ošetřování, očkování apod. Hlavní změnou však bylo, že k nám najednou přibyl živý tvor, o kterého jsme se museli starat a který dával rozptýlení a zábavu nám i širší rodině.


Druhé narozeniny 2

Při procházkách jsem brzo zjistil, že Ozzyk není pasivní objekt, který se nechá vodit na provázku. Trasy vymýšlel sám. Marně jsem přemýšlel, kdy půjde po chodníku sídlištěm, nebo zahne k řece či mezi rodinné domky. Měl tedy volnost svobodného tvora. Nezapomněl se však se mnou pohledem dorozumět.


Hra s pánečkem

Od počátku přimkl k paničce, která mu dávala jíst a mazlila se s ním. Se mnou bez problémů chodil ven, ale ani se nijak nermoutil, když jsem odešel. Když odešla manželka, seděl u dveří, čekal a někdy i vyl. Když panička odjela na delší dobu, téměř celý den se trápil, nejedl a nespal. Teprve pak jsem převzal její roli, včetně jeho citů.
Novým poznatkem bylo také to, že když někdo z nás odjel, např. do lázní, ten druhý se již necítil sám. Zůstali dva. Starali jsme se o tvora, který byl na nás závislý a který uměl dávat najevo svoji vděčnost. Starost vyplňuje samotu.


Dva kamarádi

Při venčení psa se člověk seznámí s novými lidmi. Nejlepší vztah vzniká s chovateli stejné rasy psa. Rozuměli jsme si i s majiteli malých pejsků. S velkými jsme moc nekamarádili.
O svých miláčcích si dovedou povídat nejen paničky. Někdy jsem se setkával s kolegou, který měl také mopse. Při trumfování se, co náš mops dokáže, jsme se dostávali až do oblasti scifi. Já jsem se např. chlubil (ale byla to pravda), že si náš Ozzyk pamatuje, kam manželka chodí do sauny, a dovedl mě za ní přes několik přechodů a křižovatek. On zase tvrdil, že jejich pes zná hodiny. Dvakrát týdně chodí naproti jejich paničce do práce. Mops ve tři hodiny v určené dny již čeká u dveří.


Ozzyk s vnučkou

Na závěr bych chtěl připomenout těm čtenářům, kteří by si chtěli podle naší rady uvedené v nadpisu článku, koupit pejska: nejde o novou věc do domácnosti, ale o živého tvora, který má větší cit než někteří lidé. Je absolutně věrný a dovede se mu po pánečkovi / paničce tak stýskat, že nejí, nespí a chřadne. Vzpomeňte si na to, než se rozhodnete. Když to však budete respektovat, pak vám mohu zaručit, že nenajdete věrnějšího tvora, se kterým se skutečně nebudete cítit nikdy sami.

Seznam dosud probraných témat:
1. Dobrým lékem proti stárnutí je rekreační jízda na kole, 2. I při výletech na kole je třeba hledat něco nového, 3. Hádanky relaxují mozek i ducha, 4. Také hádanky oddalují stárnutí, 5. Pátrejte po svých předcích, 6. Řekni mi co čteš , 7. Vyhýbejte se bulváru, 8. Počítače zvyšují duševní aktivitu seniorů, 9. K čemu je užitečný počítač v rodině důchodců, 10. Jak využívají počítač naši čtenáři, 11. Zahrádkaření přináší spoustu drobných radostí, 12.Dobrý zahrádkář je i výzkumník a zlepšovatel.
Uvítáme, když nám k tomuto tématu nebo i k předchozím článkům, napíšete.

Autor: Zdeněk Vohradník, Foto: Zdeněk Vohradník

Vaše komentáře

Celkem 3 komentáře (0 komentářů čeká na schválení)

25.03.2009 09:41  Zdeněk Vohradník (vohradnik@hlinecko.cz)

Vážená paní Ido, pane Kliere, také nám před rokem odešel pejsek Ozzyk. Záměrně jsem v článku toto téma neotvíral, protože se raději zabývám pozitivními záležitostmi. V našem věku se odchod psa podobá odchodu člena rodiny. Nejlepším lékem je asi koupení nového štěňátka. Máme však obavy, že bychom se o nej jež nemohli tak starat jako dříve, nebo že by zůstal nměkomu na obtíž. Jako útěcho máme kocourka, který si k nám zvykl chodit na chatu. Srdečně zdraví Z. Vohradník
http://www.vohradnik.webnode.cz

24.03.2009 13:39  Ida

Vím co to je když odejde navždy milovaný pejsek,Také jsme už žádného nechtěli,ale jednoho dne jsem na internetu našla inzerát na čivavy/měli jsme bílého čivaváčka/ a tak jsem neodolala a s manželem jsme koupili nového.Je sice úpně jiný,není bílý je zlatý,ale tak jsme se alespoň vyrovnali se ztrátou našeho miláčka,který žil 14 let.Sice jsme oba v důchodu,manžel ještě pracuje a mě tento malý psíček s velkým srdcem dělá společníka.Jsem opět šťastná .

23.03.2009 18:11  Josef Klier

Teprve dnes jsem si přečetl uvedený příspěvek.Čekal jsem něco o počítačích a tak i když denně kontroluji, obsah jsem přehlédl.Plně se hlásím k vyprávění o miláčcích,našich pejscích.Měl jsem podobné zážitky,měl jsem palácového pek.psíka.Nejen dobré a krásné se nachází.Přišel i den,kdy miláček odešel navždy,odešel přítel nejvěrnější.O jiném plemeni jsem již neuvažioval ale staršího pejska jsem již nesehnal.Pořízení štěněte v našem věku je těžké,těžké štěně vychovat a také mu dosloužit.V našem věku nevíme,kdy a jak budeme schopni s péčí o sami sebe.Každému přeji,aby se radoval,ale já se již bojím začínat znovu(přiznám,že mě ale schází).Jos.Klier

Zanechte komentář: