Vnoučata jsou to nejlepší,
co se člověku může přihodit,
i když vám někdo namlouvá
cosi o bohatství a úspěchu.

Od chvíle, kdy ses narodila, se každý rok,
který prožiji, stal dvojnásobně cenný.

Přijde den,
kdy jsou všechny děti dospělé a odejdou
a do života se vkrade náznak šedi
a dny jsou trochu jednotvárné
pak někdo zavolá
a s velkolepostí někoho,
kdo ti podává ohromnou kytici, prohodí:
˝Začni plést, babičko!˝
A v té chvíli je každá stopa po dešti
odváta pryč.
Slunce vyjde
a život začne znova.

V životě nejsou
žádné druhé šance,
až na vnoučata.

Dědečkové a babičky nejsou o moc chytřejší
než ostatní lidé. To nejlepší, co pro tebe můžeme udělat,
je být tady, když nás potřebuješ. Vždycky.

Vnučka je někdo, kdo potřebuje místo
na přemýšlení, řešení čehokoli,
plánování, pláč a snění.
A dobří prarodiče mají v domě
přesně takový koutek.

Prarodiče si pro vnoučata přejí všechny věci,
po kterých sami toužili a ztratili je,
všechny věci, které jim přinesly radost.
Možná to není to, co chceš ty,
možná toužíš po něčem jiném.
A tak ti přeji tvoje vlastní radosti a objevy
a zázraky – sny stvořené pro tvoji mysl,
lásky stvořené pro tvoje srdce.
Drž je jemně, jinak se zničí.
Přejdou-li, pak je nech jít
jen s lehkým povzdechnutím.
Někdy musíš ztratit některá potěšení,
abys získala místo pro jiná a větší.
Přála bych si, abych tvůj život mohla zbavit
všech bolestí, ztrát, strachu a nezdarů.
Ale to je bláznovství. Protože pak…
jak by ses mohla učit? Jak bys mohla vyrůst?
Místo toho ti přeji odvahu zlým věcem čelit,
hlavně moudrost a schopnost poučit se z nich.

Vezmi si s sebou do budoucna všechnu moji lásku.
Všechna místa, jež jsme spolu viděly, všechnu hudbu,
kterou jsme slyšely, všechny lidi, jež jsme potkaly
a milovaly, všechna tajemství, všechny legrácky,
všechny neplechy, které jsme provedly. Půjdu s tebou
tak daleko, jak jen budu moci, a když se rozdělíme,
odneseš si mé naděje a polovinu mého srdce.