Poslední diskuse


Politika zobrazit diskusi

mám zájem o vámi nabízené předplatné...

Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Relativní babička

Publikováno: 15.07.08
Počet zobrazení: 2351


      Autorka: Zdeňka Ortová
Babičkou se může teoreticky stát každá z nás. Stačí vychovat potomka, který si v dospělosti vymění genetické informace s potomkem jiné ženy a život nás oblaží vnoučaty. Jak vidíte, nic na tom není. Pro mnohou z nás je to jednodušší, než zadělat na škvarkové placky.

Dnešní babičky jsou mladé duševně i fyzicky. Spotřebitelským slangem řečeno, mají dlouze spolehlivou záruční lhůtu. Je od nich pěkné, že se nechovají jako naše rychlovarná konvice, která tak často klempíruje, ač je v záruce, že jsme ji už třikrát museli vyměnit. To se nám s babičkou ještě nestalo. I kdyby snad časem u ní k nějaké té neduživosti přece jen došlo, žádné handlování jí nehrozí. Příchylnost k elektrospotřebiči a k blízkému příbuznému je přece nesouměřitelná. A jestli vy radši toustovač než bábinku, tak já tedy ne!
Pošťačka s první penzí přepadá současnou čerstvou důchodkyni tak nějak mentálně nepřerekvalifikovanou. Je to pro ni hotová fata morgána. Tudíž na doručovatelku zprvu zírá se stejným duševním rozpoložením jako křížalovitě vysušený pouštní zoufalec na kropící konev v akci. Ještě včera dělala výplaty pro padesát zaměstnanců, pérovala podřízené, podepisovala důležité listiny a šeky na závratné sumy, a teď snad aby pekla mazance, nosila květovanou zástěru a přes rameno hrábě či co.
Smůla je, že i školní výuka pokulhává v této oblasti za realitou. Některé děti prostě mate, že jejich babička ještě nesnesla na zimu z půdy kolovrat a nechodí k ní přástevnice, ale fešandy s botama na podpatku, které vydrží brebentit klidně i dvě hodiny u kafíčka, aniž je to zchvátí. Šátek si nevážou pod bradou, nýbrž ho rafinovaně zřasí kolem odvážného dekoltu a jedna z nich kouří jako školník Forejt.
Znám školáka, kterého povinná četba a filmy pro pamětníky znejistily natolik, že měl ke své babičce asi čtvrt roku odtažitý vztah, protože nenosila prostorný kapsář plný roztomilých zbytečností, neumí vykuchat králíka, ale zato jezdí na mopedu a do lázní, v létě dvakrát vystoupila na Sněžku, vytrhává si pinzetou obočí a nevypadá jako Jarmila Kurandová ve filmové verzi Babičky.
Nedivím se dětem, že v tom trošku tápou. Nedávno se k nám do dětské knihovny přišly přihlásit dvě nové, asi desetileté čtenářky. Zatímco jsem vyplňovala přihlášky, holčiny se pošťuchovaly, šeptem vybízely jedna druhou a evidentně se mi chystaly něco milého říct.
Jsem na to zvyklá. Často si s malými čtenáři vyměňujeme lichotky. Děti mi pochválí úsměv nebo propisovačku, já jim ozdobu ve vlasech, školní aktovku, vysvědčení, a když na to přijde, umím pochválit i díru na ponožce. Již mě máloco vyvede z míry. Jenže srdnatější čtenářka na mě spiklenecky zamrkala: ˝Já vím, kdo jste. Vy jste Tomáškova babička.˝
˝To tedy nejsem,˝ odvětila jsem se špatně utajovaným smíchem a čekala, jak se tato debata vyvine.
˝Jak to, že ne? Já s ním chodím do třídy a on říkal, že jeho babička pracuje v knihovně,˝ trvala žákyně na svém a byla roztrpčena, že vnuka zapírám.
˝Ale ano, to je pravda, jenže jeho babička obsluhuje v půjčovně pro dospělé,˝ dusila jsem se pobaveně jako prvňáček, kterého se táží, jak mu dopadla maturita a kývla jsem hlavou směrem k vedlejší místnosti, kde úřaduje moje čerstvě penzionovaná kolegyně.
Děvčata mnou byla evidentně zklamána.
Ale co je to proti ztrátě mých iluzí. Co na tom, že bych tak rychlou populační reprodukci biologicky ani nestihla? Chvíli jsem se cítila asi jako Karel Gott, když se dočetl, že je zombie. Je mi pětatřicet a v dětských očích můžu být relativně i babičkou desetiletého školáka.
Znám paní, kterou pětiletá vnučka dostala do kolen i relativitou vzdálenosti. Ctižádostivá dáma malé slečně líčila současné možnosti svobody cestování, které jí chystá budoucnost a babiččina vkladní knížka. Holčička má šanci si jednou zajet do Paříže, do Londýna, Montrealu, Teheránu, do Šang-Chaje
˝Babi,˝ přerušilo vzrušené dítě těkavý cestopisný monolog, ˝a můžu jet i na Kladno?˝
Pane Einsteine, opravdu je všechno relativní. Jen doufám, že když můžu být v jedněch očích babičkou, tak mě jiné mohou vidět jako šťabajznu k nakousnutí těsně po promoci.

Více o autorce a její tvorbě se můžete dozvědět na http://www.baky.cz/ortova.

Zdroj: Z. Ortová, Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 2 komentáře (0 komentářů čeká na schválení)

03.08.2008 22:49  Zdeňka Ortová

A já děkuji Vám za krásná slova. Člověk může buď podléhat stárnutí nebo si užívat zrání, záleží jen na vlastním rozhodnutí a přístupu. Ale to vlastně platí pro celý náš život. Jsou i situace, kdy skutečně nemáme na vybranou, ale právě pro ně bychom si měli do zásoby hýčkat dobrou náladu, aby bylo odkud čerpat sílu. Z Vašeho psaní cítím, že Vám je zdravé uvažování vlastní. Přeji Vám hodně radosti z vnoučat a Vašim vnoučatům tak pohodovou babičku. Vaše Zdeňka O.

21.07.2008 16:38  Maura ()

Vážená paní autorko, moc jste mne pobavila a potěšila jemným ironickým pohledem na babičkovský věk. Já se na něj těším a dokonce jsem napsala pro svá budoucí vnoučátka pohádkovou knížku. Jediné bych si přála, aby mí vnuci jednou mne měli rádi tak, jak já měla svou babičku a měli na mne vzpomínky, které jim pomohou překlenout životní traumata. Je to krásné se dočkat vnoučat a vidět, jak se v nich svět mění. Děkuji Vám Vaše Maura
http://www.povidky.pise.cz

Zanechte komentář: