Nový Zéland 4 – ostrov Rangitoto

Autorka: Pavla Sehnalová Vyjela jsem na ostrov Rangitoto kousek od Aucklandu objevovat opěvovanou přírodu Nového Zélandu. Hlavní a asi jedinou podmínkou je pěkné počasí. Což už od začátku listopadu nebývá problém. Ostrov Rangitoto je největší a také nejkratší dobu činný vulkán. Naposledy chrlil lávu asi před 10-ti lety, ale nyní už se vulkanická činnost nepředpokládá.

Ačkoli jsem na veliká města relativně zvyklá, běžný život v Aucklandu mě po pravdě řečeno přestává bavit. Ačkoli jsou tu celkově lidé milí, vstřícní a přátelští, o většině individuí v centru a o řidičích aut se nic pěkného říct nědá. Každý se jen honí, překračuje předpisy, obtěžuje ostatní nevhodným chováním,… Bohužel jsem se přesvědčila, že i tady se krade. Snažím se o úniky z města alespoň o víkendech, také proto, že začíná být teplo a krásné počasí.
Dalším minivýletem byl ostrov Rangitoto. Minivýletem proto, že návštěva ostrova zahrnuje jen 25 minutovou platbu lodí z aucklandského přístavu a cca 3 hodiny procházek po trasách a výstupem na vrchol, což se dá zvládnout i za půl dne. Trajekty přiváží turisty 3x během dopoledne a odváží je ve třech časech odpoledne. Cesta trajektem je úžasná na horní plošině, když svítí sluníčko a ve vlasech Vám fouká svěží mořský vítr.

Návštěva ostrova je jednodenní, na ostrově není dovoleno stanovat. Je zde možnost udělat si piknik či ohýnek, ale chodí se jen pěšky, kola se na tento ostrov vozit nesmí. Turistům je nabízena placená vyhlídková jízda ve ˝vláčku˝, který představuje pár vozíků tažených traktorem. Prašné cesty, které vedou okolo ostrova nejsou nijak zajímavé a slouží pro vozidlo místních správců a pro vyhlídkový vláček. Na východní straně ostrova je zaznačena trasa pro zdatnější turisty, protože vede po pláži, po útesech a trvá cca 2 hodiny, takže člověk musí pospíchat, aby stihl vyšplhat i na vrchol sopky. Nejfrekventovanější cestička vede přímo od přístavu vzhůru, není nijak strmá, ale příjemná s vyhlídkami, lavičkami a informačními tabulemi. Před vrcholem je možnost prohlédnout si lávový park, resp. bych jej popsala jako prales s lávovými polemi. Na cestičce mezi ztvrdlou lávou si člověk může představovat, jak mohla erupce vypadat a kudy tekla láva. Dále se turista může pokochat lávovou jeskyní, dokonce si ji projít. Je dostatečně široká a relativně upravená i pro slečny v letní obuvi.

Po vrcholku sopky Rangitoto Vás provedou pěkně upravené lávky se spoustou oddechových míst. Z vrcholu je překrásně vidět Auckland, některé okolní ostrovy a lodní ruch od plachtenic po obrovské nákladní trajekty.

Zpáteční cesta může vést stejnou cestou zpět, nebo si turista může sejít delší a řekla bych nudnější cestou dolů, protože v okolí cesty je jen pár stromů, lávy a jediným světlým místem na cestě jsou soukromé plážičky, kde se při dostatku času můžete vykoupat.
Cíl výletu vyjet do zeleně a pokochat se výhledy byl splněn, člověk dočerpal elán a životní optimismus.
Další zajímavostí Zélandu je velice ostré sluneční záření. Bohužel mnoho lidí umírá na rakovinu, i když se tomuto problému věnují v několika špičkových centrech. A tak i pro snědé typy, které se ani na dovolené např. v Chorvatsku nepotřebují mazat opalovacím krémem nebo nocit sluneční brýle, zde je to povinností. A v podstatě nejnižší faktor krému je 20.

Předchozí články o Novém Zélandu najdete ZDE.

Autorka: Pavla Sehnalová, Foto: Romana Janíčková, Daniel Cícha