Dnes je 28.04.2024, Svátek má Vlastislav, zítra Robert

Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

… zase ty vánoce!

Publikováno: 6.12.13
Počet zobrazení: 1139
  Autorka článku: Alena Kučerová
Roky i neduhy přibývají a jsem byla nucena podrobit se tento týden u lékaře bolestivému zákroku.Celá šťastná, že už to mám za sebou jsem chvátala domů a protože jsem se chtěla rychle zbavit nepříjemných pocitů a na nic nemyslet, zapnula jsem si televizi.

Vůbec mi nevadilo,že jsem se jejím prostřednictvím ocitla v nemocničním prostředí znovu. Běžela jedna z epizod mého oblíbeného seriálu Nemocnice Chicago Hope. Na samém závěru tohoto dílu zpívá kardiochirurg Jeffrey Gaiger v psychiatrické léčebně své nemocné ženě dojemnou píseň s takovou něhou, že se prostě rozbrečíte. A to vše navíc umocněno slavnostní vánoční atmosférou.

Polykala jsem slzy, které kupodivu zmírňovaly i mé fyzické utrpení a uvědomila jsem si, že tu fakt už zase jsou. Ano, nemýlíte se, mluvím o vánocích. Bohužel, už se pomalu dostávám do věku, kdy začínám více vzpomínat než hledět do budoucnosti a tak jsem si pomyslela, že vánoční čas nebude pro mě tím “ pravým ořechovým „. Večer jsem se se svými obavami svěřila manželovi, který naopak prohlásil, že se na svátky jen se mnou těší. Zmohla jsem se jen na “ jseš divnej “ a šla si po své práci. Nicméně nebo právě proto jsem opět začala vzpomínat.

Začala jsem právě dobíhajícím rokem, který ke mě nebyl zrovna ohleduplný a to jak po stránce profesní, emoční i zdravotní. Prostě problémy všude kam jsem se podívala. Ale jak říká přísloví “ nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř „. Raději na to nemyslet, protože do konce roku přece ještě kousek zbývá. Ve vzpomínkách jsem se přenesla do dětství k mámě a tátovi . Dnes už jsem si dokázala představit jak ohromné úsilí museli vynaložit, aby jejich tři děti byly na Štědrý den šťastné. Zcela zřetelně se mi vybaví vůně jablek, které maminka kupovala tehdy jen na vánoční svátky. Pěkně je vyrovnala jedno vedle druhého nahoru na skříň, aby my děti jsme je do vánoc nesnědly. Pamatuji si jak jsem šla s maminkou nakupovat do obchodu a tam mě naprosto okouzlil čert celý vyrobený ze sušených švestek.

Také s úsměvem vzpomínám na jeden Štědrý den, kdy tatínek nechal jeden z mých dárků u babičky a já pak celý týden proseděla přede dveřmi jejího pokoje, něž se babička vrátila a já konečně dostala vytoužené pastelky.

Vzpomínala jsem na vánoce prožité s vlastními dětmi. Pro mě sice znamenaly nekonečný pracovní kolotoč a obavy, abych stihla vše tak, jak jsem si předsevzala. Ale stálo to za to a já byla královsky odměněna. Stačilo jen sedět a dívat se, jak ty dvě cácorky výskají nad rozbalenými dárečky, o kterých věděl přece jen Ježíšek. Byl to především jejich čas a já jsem šťastná, že jsem u toho mohla být. Jako mávnutím proutku

šťastné dny v blízkosti dětí skončily a nic na světě to nezvrátí.

Vzpomínám a zároveň se snažím z hlavy vytěsnit současnou a stále narůstající mediální masáž a útoky na mou peněženku se zaručenými tipy na výhodné a výhodnější nákupy dárků. Už zase začínám mít vánoc plné zuby. Navíc si uvědomuji, že mě při úklidu bolí záda a při delším stání v kuchyni protestují nohy. No a při samotném nakupování se zcela ztrácím a potřebovala bych někoho, kdo by mi pomohl s mou nerozhodností. Nechci přece domácnosti svých blízkých obohatit o další nepotřebné krámy.

Dívám se na svého muže jak spokojeně sleduje v televizi první pohádky a vzpomenu si na zpívajícího doktora Gaigera a najednou mi to dochází. Vždyť vánoce, které prožijete s někým koho milujete, jsou přece těmi pravými a šťastnými. A já mám ještě šanci takové vánoce prožít. Vždyť můj muž je ten, který dává mému životu už přes třicet let smysl a řád a to on stál každé vánoce vedle mě. A je to opět on, kdo je šťastný, že bude se mnou jíst i letošního štědrovečerního kapra. Jen a jen se mnou. Nemohu nepřiznat, že mi to lichotí. Stojíme spolu na prahu další životní etapy, které se říká třetí věk. Važme si toho. Uchopme tento čas s povděkem a odhodláním využít ho co nejsmysluplněji a radovat se z každé společné chvíle prožité ve zdraví. Jsem odhodlána udělat pro to maximum a víte co? Začínám se těšit na vánoce.

Tak šťastné a veselé!

Autor: Alena Kučerová, Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: