Předbělohorská doba – 6. část

Autorka článku: Irena Novotná Vnitřní boj krále Ferdinanda.

Ferdinand byl zmítán vnitřním bojem mezi katolickým přesvědčením a proti protestantům. Slavatu mu tvrdil, že bude nejlépe, když Rudolfův majestát nepotvrdí, a sám Ferdinand měl k tomu sto chutí. Jednou se prý v soukromé rozmluvě zmínil panu Karlovi z Lichtenštejna, že je třeba cílit k tomu, aby Rudolfův majestát vzal za své.  Jenže kardinál Khesl mu zase vykládal, že by se tím připravil o korunu německou a pro tentokrát zvítězila kardinálova rada. Ale Ferdinand udělal ještě jeden krok: tajně dal předložit jezuitům otázku, zda může bez zatížení svého svědomí potvrdit Majestát. Odpověď zněla, že by Ferdinand nesměl udělit majestátní list, ale udělený list potvrdit smí, pokud se nemůže jinak dostat k trůnu. Revers byl tedy vydán v tom znění, jak protestanti požadovali.

Slavná korunovace Ferdinanda

Dne 19. června byl Ferdinand starobylým způsobem korunován v přítomnosti císaře Matyáše, císařovny. arciknížete Maxmiliána a Karla, knížete výmarského, Karla, knížete z Lichtenštejna a vyslanců španělského a florentského. Mezi lid se rozhazovaly mince, stříbrné i zlaté s tímto znamením: uprostřed královská koruna a pod ní písmeno F. Okolo byla latinská slova „Legitime certantibus“, to jest, že toto důstojenství se dostává řádně bojujícím. Po korunování byla korunovační hostina, které se konaly po starobylém způsobu v celém svém významu. A ta byla poslední okázalou příležitostí, kdy se katolíci a protestanti veselili a přátelili pohromadě. 

Koncem září 1617 byly svolány také sněmy moravský, slezský a lužický, aby uznaly nového krále za svého pána. Stalo se tak bez problémů, a tak byl Ferdinand přijat jako čekatel koruny české ve všech jejich zemích. 

Ferdinandův osobní rozhovor s Thurnem

I když Ferdinand v Praze stavěl na odiv svou vlídnost, v jeho srdci bouřila nenávist proti protestantům. A již při slyšení se obrátil k Thurnovi a položil mu otázku, proč on a jeho političtí přátelé jsou jeho protivníky. Thurn na tuto otázku neodpověděl. Thurn, Colonna z Felsu, Budovec, Vilém z Roupova, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, primas Hošťálek byli potom zbaveni svých úřadů. 

Velké stíhání

Ihned po té, co by Ferdinand korunován za krále českého, začalo velké stíhání a trestaní protestantů. Tak byl vyhlášen všeobecný boj proti protestantům. Bylo jasné, jak o nich císař Matyáš a nyní i Ferdinand smýšlejí a jak míní  naložit s jejich svobodami, jakmile budou mít k tomu moc a také příležitost. V tomto přesvědčení se hlavně utvrdili tím, že císař začal trestat vedoucí představitele z opozice. Matyáše z Thurnu za to, že se nejdůrazněji a nejrozhodněji vzepřel přijetí Ferdinanda za krále. 

Povyšování úředníků

A tak začal povyšovat úředníky proti jejich vůli. Dne 5. října 1617 byli povoláni všichni nejvyšší úředníci na hrad. Císař jim chtěl oznámit svou vůli, jak rozhodl při obsazování úřadů. Jménem přítomného Matyáše oznámil nejvyšší kancléř, že císař udělil nejvyššímu zemskému sudímu panu Jiřímu z Talmberku úřad nejvyššího komorníka, kteří zůstal prázdný po panu Sezimovi, který zemřel Následkem toho byl nejvyšší dvorský sudí pan Slavata povýšen na nejvyššího zemského sudího, purkrabí karlštejnský Thurn na nejvyššího dvorského sudího a karlštejnské purkrabství bylo propůjčeno panu z Martinic. Povýšení děkovali, ale když došla řada na pana Thurna, pokusil se udržet se ve svém úřadě. Císař však prohlásil, že absolutně nemá v úmyslu změnit své rozhodnutí a Thurn, když už mu nic jiného nezbývalo, složil přísahu na nový úřad a poděkoval panu Slavatovi za dobrou radu a pomoc.

Téměř výhružný dopis pana kardinála Khlesla

Dne 9. října kardinál Khlesl psala poslal důvěrný dopis hraběnce z Mansfeldu, která byla Thurnem v příbuzenském stavu (patrně za účelem) aby jej odevzdala Thurnovi. Kardinál Thurnovi v tom dopise neschvaloval, že se jako zkušený válečník dáví do defensorského labyrintu, aby spravoval superintendanty a kazatele a stavěl se tak na odpor proti náboženství svého císaře a pána. Prostřednictvím hraběnky mu byla dána tato výstraha:

„Chce-li ho hrabě uposlechnout a chce-li zachránit svou poctivost, štěstí a všechno dobré, že je nejvyšší čas, aby se vzdal svého povolání co nejdříve. Císař je na něho velmi laskav, že ho má v úctě, že mu nechce připomínat předešlé činy, nechce mu ani překážet vyznávat náboženství a už vůbec ne ho proto nenávidět. Avšak pokud neuposlechne této výstrahy, budou mu skutky a jeho předsevzetí u císaře škodit.“ Thurnovi se dávalo tímto na vědomí, že povolností a odtržením od protestantské opozice by mohlo u císaře získat větší milost. Ale stalo se naopak: Thurn se odhodlal tím pevněji pracovat všemi prostředky a všemi silami k tomu, aby mu rod habsburský nemohl způsobit podobou nepříjemnost a podobné pokoření, jakého se mu dostalo sesazením z purkrabství karlštejnského.

Do dění vstupuje Pavel Skála ze Zhoře

Na moment odbočíme z líčení jistě zajímavých, leč dost chmurných událostí. Nyní do našeho líčení vstupuje další pramen, který by neměl chybět v žádné české knihovně. Je jím Historie česká od Pavla Václava Skály ze Zhoře. Od defenestrace k Bílé hoře, který vydalo nakladatelství Svoboda  v roce 1984.K odměňování katolíků píše Pavel Václav ze Zhoře následující text: „Stavové svolili mezi sebou dle starobylého obyčeje zvláštní berni, kteráž při korunování krále českému k dobrému přichází, na důkaz poddané vděčnosti, totiž po půl úroku svatohavelském od každého, kdokoli přijímá úroky buď z hotových peněz nebo z pozemků poplatných.Berně to sešlo se okolo 80.000 kop míšenských. Ale král Ferdinand, dostav ji k rukoum svým, neví se, zdali na potupu stavů, že se mu ten dar zdál příliš chatrný, čili na podělování za věrnou práci, rozdaroval ji mezi nejvyšší úředníky a soudce zemské pod jednou, z níž první díl vzal nejvyšší purkrabě, nejvyšší kanceléř a Smečanský, druhý Matouš Děpolt z Lobkovic, nejvyšší mistr převorství křížovníků v království česském, Jan z Klenového a Janovic, nejvyšší písař, a Purkrat Točník, podkomoří třetí. Že pak Vilém Slavata nechtžěl žádnou měrou s jinými v tim srovnat a poskvrniti rukou svých takovými penězi zemskými, pročež mu bylo za jistou sumu koupeno stříbrných klenotů, aby vždy neudarovaný ven z jiných nezůstal.“

Na závěr k tomu bychom bez rozpaků mohli říci, že přijetí Ferdinanda Štýrského je nepopíratelným důkazem o velmi špatné organizaci strany podobojí. Naproti tomu katolická strana byla zorganizována, jak můžeme z textu pozorovat, dokonale. Otázka zní: Může bez dokonalé organizace proti silnému a dobře organizovanému odpůrci dosáhnout vítězství?“ 

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet