Důchodce a duchovní život – Jistota

Autor článku: František Benda Máloco je tak nejisté, jako pocit jistoty. Lze ji vůbec vytvořit?

Je pravda, že např. mnoho veřejných smluv je uzavíráno na dlouhou dobu, třeba na 99 let – ale kdo může garantovat, že okolní podmínky budou natolik trvalé, aby se to dalo dodržet? (Mnohý z nás má možná dosud v živé paměti velkohubé tvrzení o „tisícileté říši“ nebo o „přátelství na věčné časy“. Prověrka času je nesmlouvavá.)

Takové primitivní představy svědčí o černobílém chápání problémů a skutečnosti. Ale i nepatrně vzdělaný člověk ví, že mezi černou a bílou barvou se nachází celá škála nejrůznějších barevných odstínů, které přispívají k pestrosti předmětů.

Obdobná situace nastává při rozhodování o platnosti nebo neplatnosti nějakého rozhodnutí. Nedivme se proto, že rozsudek soudu padne někdy až za nepředstavitelně dlouhou dobu. Čin se uskuteční neočekávaně, zpravidla velmi rychle. K jeho náležitému objasnění je ale potřeba snést řadu jednoznačných důkazů a svědectví. Ale ani tak není mnohdy zaručeno, že ortel bude zcela a naprosto spravedlivý. Vždy zůstane ještě něco, na co se nedostalo. Ortel přece musí být jednoznačný, čili černobílý. Tomu toto a druhému zbytek. Že problém má několik rovin, na nichž mají zainteresované strany různé podíly viny a zásluh – to musí jít stranou. Náležitě informovaný posuzovatel proto nikdy nemůže vynést jednoznačný soud. Může se dokonce stát, že obě proti sobě stojící položky jsou natolik vyvážené, že je dobrá rada drahá. Pak se musí přihlédnout k jemnějším důkazům, jestli některý z nich nepřeváží jednu misku vah na svou stranu. Zdánlivou jistotu nabízí pouze černobílý svět. Čím je posuzovatel informovanější, tím přísněji musí postupovat, a také má tím složitější práci.

Někteří myslitelé z toho vyvozují, že ani Bůh ve své vševědoucnosti prostě nemůže nic rozhodnout z toho jednoduchého důvodu, že zná všechny dalekosáhlé příčiny, které se na posuzovaném výsledku podílely.
Seznámit se se všemi podrobnostmi není v silách člověka. Je to zaviněno tím, že život je natolik štědrý a pestrý, že do každého dění investuje mnohem víc prostředků, než je k danému výkonu třeba. Který pak považovat za rozhodující? Uvědomme si třeba, kolik snesených vajíček různých tvorů přijde nazmar jen proto, aby se jich alespoň pár uplatnilo a neslo dál pochodeň života. Přírodě je dost vzdálena ekonomie. Své problémy řeší v mnoha případech náporem možných činitelů. Počítá zřejmě s tím, že z přebytků uživí jiné tvory, kteří zase uživí svými těly další. Lidská ekonomie je poněkud jiná, než ta přírodní.

Lidská ekonomie hledá optimální řešení: aby se ušetřilo, aby se nenarušila přírodní rovnováha, aby nebyly porušeny etnické zvyklosti a tak dále. Nakonec se zjistí, že takto by se nikam nedospělo a na zdánlivě nepodstatné vlivy se přestane brát ohled.

Je mnoho důvodů, pro které se může zdát, že chování světa je nespravedlivé. Štěstí mají zřejmě pouze někteří – i když zdánlivě nezaslouženě. Ti ostatní pak mají prostě smůlu. Kolik času a prostředků už bylo vynaloženo na to, aby se zajistilo to či ono ještě zavčas. Všechno marno. I do nejlépe promyšlených a propočítaných postupů dokáže náhoda vnést zničující prvek. Takto ztroskotalo již mnoho i velmi nákladných projektů.
Předvídat se dá ale i tak leccos. Některé postupy jsou téměř stoprocentní. Můžeme směle předpokládat, že zítra vyjde Slunce – ale že budeme fit při dovolené, kterou si zaplatíme tři měsíce před nástupem – to je ve hvězdách, to nám nikdo nezaručí. Ale vlastně to není ani v těch hvězdách, to se jen tak říká. Astrologie se – navzdory své popularitě – nepyšní nějakými mimořádnými výsledky. Takže po jistotě se i zde jakoby zem slehla.

Může se stát, že jedna událost je schopna zapříčinit několik nejrůznějších dějů. V tom je právě ta náhodnost. Na druhé straně se zase obtížně zjišťuje, jak cosi vzniklo, neboť k tomu mohlo vést několik možných příčin, někdy tak bizarních, až nevěrohodných. Takže i zde po jistotě není ani památky.

Ve snaze proniknout alespoň trochu do příštích událostí se začalo uvažovat poněkud hlouběji. Již velice dávno vznikla v Orientě „Kniha proměn“, která – aniž by si troufla předvídat přesně jako Nostradamus – pouze naznačovala možnosti, které by mohly připadat v úvahu. Když nic jiného, alespoň v ní lze nalézt naději, nebo třeba útěchu.

Nejmodernější je pátrání po zákonitostech v chaosu. Zde se to zdá zcela beznadějné, neboť praxe ukázala, že může vzniknout cokoli v podstatě z čehokoli. Pro běžného člověka jsou to úvahy ale příliš vzdálené. Je proto jednodušší smířit se s tím, že život nám ještě přinese nejedno překvapení a připravit se na to.

Autor: František Benda, Foto: Internet