Poslední diskuse


Téma týdne zobrazit diskusi

Dobrý den, mám zájem o studium U3V...

Politika zobrazit diskusi

mám zájem o vámi nabízené předplatné...

Téma týdne zobrazit diskusi

Hezký den, Chtěla bych Vás poprosit o...

Důchodce a duchovní život – Nebojte se jógy 5

Publikováno: 12.04.17
Počet zobrazení: 1484
Autor článku: František Benda
Mluví-li se o „jiném světě“, ve kterém se žák při provádění jógové praxe ocitá, neznamená to nikterak, že by se reálnému světu vzdaloval. Neodchází do ústraní samoty, ani se neuzavírá sám do sebe a nemění se v zahloubaného myslitele bez úsměvu a bez zájmu o světské záležitosti.

Činí pouze to, že se snaží rozdělovat vše, co k němu přichází prostřednictvím jeho smyslových orgánů, na podstatné a nepodstatné, a vybírá si pro sebe právě to, co potřebuje. Tento důležitý proces je popsán velmi podrobně v jógických spisech i mystických školách nejrůznější typů. Je to stav, ne zcela přesně definovatelný, různými popularizátory rozdělovaný do několika etap, které se od sebe dost ostře rozlišují, i když všeobecně se má za to, že je možné, aby se navzájem překrývaly nebo dokonce míchaly. Mluví se pak o tom, že člověk má různá „těla“, či „obaly“, nebo že jeho mysl se pohybuje na různých „pláních“, „rovinách“ „sférách“. Jejich počet je zjišťován jako 3, 4, 5, 7, 9 nebo dokonce i 12. Nejčastěji udávaný počet je pět. U tohoto i každého podobného dělení je nutno mít neustále na paměti, že s podstatou věci nemá vůbec nic společného a že je vlastně pouhou pomůckou, sloužící snadnějšímu pochopení. Pravé podstatě, dokonalé a zářící, je vzdáleno jakékoli schematizování, které může – jako každá vulgarizace – učení dokonce i škodit. Jeho jediným smyslem je pouze poukázat na fakt, že za určitých okolností je lidská mysl schopna dosahovat hlubokého poznání vztahů mezi předměty tohoto vesmíru. Předpokládá to schopnost odpoutat se od běžných zvyklostí, jakkoli se jí zdají skutečné či ověřené, a přiznat důležitost jemným vztahům, které se nakonec ukazují jako rozhodující. Jinak se bude podobat onomu účetnímu, před kterým žertem varuje N. Wiener v knize „Můj život“ (str. 165): „– byl přesný až do posledního centu, ovšem nedokázal počítat na víc než na dvě desetinná místa. Nemohl pochopit, že fyzikální veličiny mají proměnné hodnoty, a významné číslo že může být až několik míst za desetinnou čárkou“.

Kritici jógy upozorňují na nebezpečí, vzniklé z lhostejnosti ke vztahům reálného světa, a namítají: „Co je platné proniknutí do skutečného poznání, jestliže současně přináší nezájem o lidské podmínky a o jejich případnou změnu?“ Stejně je možno se tázat např. ve sféře umění, do jaké míry může jógová praxe přispět k hledání, jež je podstatou uměleckého výrazu, jestliže má jako předznamenání lhostejnost k dobru stejně jako ke zlu, krutosti stejně jako k milosrdenství. Stejnými obavami byl sžírán Ardžuna při rozmluvě s Kršnou, jak to líčí Bhagavadgíta na samém začátku. Na výzvu, aby se odvrátil od marností světského života a začal hledat poznání skutečné podstaty věcí, volá zoufale: „Tím ale zničíme veškerou vůni života!“ Bylo již vzpomenuto stavu, do kterého přivádí jógová praxe, takže nikdo nemusí mít obavy ze ztráty zájmu o věci tohoto světa. Spíše má naději na oproštění se od rušivých vlivů a na lepší soustřeďování. Ardžunovu úzkost konejší Kršna výkladem několika cest, vedoucích k jednomu cíli – k dokonalému ztišení mysli a konečnému Poznání. Z bitevního pole, kde stojí dvě vojska, připravená k hrůznému krveprolití, se rázem ocitáme v tichu samoty, ve které duše rozmlouvá se svým Pánem a přijímá od něj pokyny. Tento poetický skok napovídá, že bojovníci, stojící připraveni proti sobě, jsou pouze reprezentanty různých světských vazeb a šálení smyslů, a současně poukazuje na to, že pravým bojištěm člověka je jeho tělo a mysl, kam by měl namířit svou hlavní pozornost a vyřešit nejdříve tyto základní problémy. Není bez zajímavosti, že jógou se zabývají mnohé význačné osobnosti politického i uměleckého života, a nikterak nelze tvrdit, že by její filosofie jakkoli podvazovala jejich tvůrčí síly – spíše naopak.

Jógické spisy na mnoha místech zdůrazňují, že jóga je „jemné učení“. Významu slova „jemný“ však přijde na chuť žák teprve tehdy, má-li za sebou již nějaké praktické zkušenosti. Nejedná se pouze o to, že některé pochody, probíhající v našem těle, jsou natolik jemné, že jejich vnímání je běžným denním provozem zcela přehlušeno, jako spíše o to, že tělo je schopno produkovat a zaznamenávat jevy, o kterých nemá necvičící ani zdání. Dále se jistá jemnost uplatňuje v přístupu k běžným situacím, které nás potkávají v našem životě. Je samozřejmé, že na stejný podnět budou různí lidé reagovat různě; dokonce jeden a tentýž člověk by reagoval rozličně podle své okamžité nálady. Není však zcela běžné, aby člověk zareagoval, aniž se nechal ovlivnit okamžitou náladou a navíc se ještě zaposlouchal do vnitřního tónu oné události, uvědomil si jejího původce i nositele, rozvážil kam je zařadit, a své další chování podle toho klidně přizpůsobil. Zní to fantasticky a zůstává otázkou, je-li něco podobného vůbec uskutečnitelné – jógová praxe to má za cíl. Jemnost postupu se posuzuje podle toho, do jaké míry se osvědčil právě v nejožehavějších situacích. Hlubší význam onoho „jemného“ přístupu je dále ještě v tom, že umožňuje – ne-li vyžaduje – jednu a tutéž myšlenku, co nejjasnější a nejkratší, jeden a tentýž pochod opakovat donekonečna, a vždy znovu a znovu na něm nacházet nové odstíny, půvaby a zajímavosti. V józe Pataňdžaliho i v jiných spisech, týkajících se jógy, se často opakuje vybídnutí „z každého dne, z každé chvíle si udělej svátek“. Sváteční chvíle – v širokém slova smyslu – může nastat tehdy, dokáže-li se nějak odlišit od ostatních, většinou sobě navzájem podobných. Jemný přístup i k všedním běžným zážitkům umožní v nich nacházet zajímavosti. Je ovšem nutno pěstovat smysl pro detail. Přílišná generalizace svádí k přehlížení jednotlivostí, na které se pak zdá marnotratné plýtvat časem, penězi či energií; nicméně život začíná z bezprostředních vztahů mezi nejnepatrnějšími částečkami – to je nutno mít na paměti, a nikdy nezapomínat, že nejvíce je vždy potřebná zdánlivě nevděčná, nepozorovaná, neodměňovaná a neoceňovaná práce. Nevábná a stále se opakující všednost se může zdát stereotypní právě proto, že nedokážeme – zatím – odhadnut právě ony rozdíly na vzdálenějších místech za desetinnou čárkou.
Po několika málo krocích v jógové praxi sami začneme poznávat, kde je potřeba zapracovat, čeho bychom se měli vyvarovat a co rozvíjet.

Nepovede-li se cosi napoprvé, zkusíme to příště. Zjistíme-li (třeba s lehkým zahanbením), že jsme něco ze svých pevných předsevzetí zapomněli nebo nedodrželi – stačí toto zahanbení jako trest, a příště se polepšíme. Jógu nepraktikujeme ani na objednávku, ani z přinucení, stejně jako se nevěnujeme bez potěšení svému koníčku. Jógické návody nás ujišťují, že nic z toho, co jsme zatím učinili, není ztraceno – ani sebemenší krůček. Nicméně veškerá odpovědnost za postup a úspěch leží na nás; své vážné úmysly máme dokázat sami sobě právě pravidelným úsilím a případnou vynalézavostí. Podobni hloubavému počtáři si tak uvědomíme, že na číselné ose života se nenajdou pouze celá čísla, ale mají tu své místo i desetiny a setiny, různé odmocniny, zlomky a konstanty, že svět není jen černý a bílý, naopak – že je v něm celá paleta barev s nepřeberným množstvím odstínů. V nich začneme hledat a také postupně nalézat jistý řád a zákonitosti; čím déle se jimi budeme zabývat, tím hlubší vztahy objevíme.

Autor: František Benda, Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: